„Ladik, ty furt pyskuješ do tych humanytarnich neziskovek, nechceš se na taku humanytarni akci podivat zblizka?“ zeptal se kamoš. „V žadnem připadě. Su to pijavice tluste parazitycke, kere osumdesat procent peněz zežeru sami.“
Ledaže by si ty prachy sami vyzbirali po znamych a po okolnich knajpach. Ledaže by tam za svoje prachy jeli, za svoje prachy jedli a za svoje prachy si platili ubytovani.
A myslel sem, že taka neziskovka neni. Zmylil sem se. Zrobil sem chybu. Je.
Partyja synku a děvuch, keři po znamych a po hospodach, po drobnych penězach nazbirali přes dvacet tisic korun. Za to se nakupily věci pro děcka do škol. A to kura musite uznat, to už mě zajimalo. Tuž sem musel jet. Do poslednich srbskych vesniček na jižnim Kosovu, kere ještě zatim nebyly vyvražděne nebo odsunute…
4 komentáře