Jan Hnízdil: Největší chorobou je strach

Tento rozhovor je o tom, co si pod slovem „celostní“ představit, je o tom, jak přistupovat k chorobám i k vlastnímu životu. Je to povídání o vlivu koronaviru na naše životy a pozor – bavili jsme se i o zatím poslední knize doktora Hnízdila.

Námět: Aleš Macháček

[do_widget id='custom_html-6']

10 comments on “Jan Hnízdil: Největší chorobou je strach

  • Dneska budu pozitivní. Taťka Babiš ví, že to na nás hážou ze vzduchu a že v rouškách jsou morgellony a tak nařídil i venku respirátory, aby nás ochránil. Na fasovaný roušce jsem totiž tu potvoru našel tam, co jsou ty čtverečkové dírky. Na magnet ale nereagovala, takže dobrá zpráva je, že s wifinou a přes 5G nám to ovládat nepůjde. Na respíku jsem zase narovnal kovovou pásku a tak i v městským autobusu se dá docela dobře dejchat škvírama tam nahoře pod očima. Jen nesmím mít přitom brejle. Ale jinak dobrý.

    • idiotronic says:

      Vzpomínám si, že se na vojně taky upravovaly filtry masek, takže se taky potom líp dejchalo. Až do doby, než ten slzák někdo nakonec použil…

  • Botičky od Diora says:

    Vakcínu AstraZeneca přejmenovali ve Vaxzevria.

    Boeing 737 MAX přejmenovali v Boeing 737-8.

    Třetí Říši přejmenovali v EU/NATO.

    Což je mimochodem velice evropské. A jede se dál.

        • orinoko says:

          No, Kubrt vyleval nálev na pokyn šéfa Labuse. Kábrta znám také, ale už nevím, z jakých souvislosti. Nebyl to Žid jako třeba Mojse Kabrt?

        • orinoko says:

          Musel jsem si to po letech oživit. Přímo Lábus byl Kubrt a jeho podřízený byl Stanik. A nálev se vyleval celý týden, protože nebyly gumičky.

          • idiotronic says:

            Ano, chybný údaj pochází z mojí paměti. Příčinu spatřuji jednoznačně v neustálém působení proputinovské propagandy.

    • Přejmenovali úplně všechno. U nás to začalo v 1989 poslední změnou názvů, kterou nazýváme Velkou listopadovou revolucí (sametovou). Občané jsou pouhými odrazy názvů. Změníte-li název, změní se i občan. V silničním provozu, kde směr a způsob jízdy diktují cedule, je více volnosti tělesného a duševního pohybu, nežli v běžném občanském životě.
      Přišel mezi své, a oni jej nepoznali. Kdo? No přece Heizel mezi heizely…

Napsat komentář


[do_widget id=recent-posts-2]