No a v této atmosféře se nedávno sešli i dva spolustrůjci „českého zázraku" Václav Havel a Alexandr Vondra v nějakém divadle, aby po dvaceti letech zavzpomínali na „revoluci" a probrali vývoj ČR za posledních 20 let. Havel se snad ze zvyku či nedostatku témat, nebo snad v důsledku totální odtrženosti od reálného života, opět pustil do KSČM, jejíž fungování označil za škodlivé. To, že KSČM v této zemi již dvacet let nemá žádný vliv, mu jaksi uteklo. Nemluvě o tom, že proti jejímu zákazu se svého času rval jako lev. Vondra si všiml jediného rozdílu za celých dvacet let, tudíž, že se již nevejde do kalhot, které mu ještě padly před dvaceti lety. Blahobytný způsob života ve funkci náměstka MZV a posléze ministra a senátora se na jeho postavě opravdu ošklivě podepsal. K tomu bych snad ještě dodal, že bohužel nejenom na jeho postavě. Havel se zamyslel i nad tím, že rozhodující funkce teď zastávají lidé okolo 50 let, které poznamenala normalizace. Politika se prý změní až do ní vstoupí mladí lidé. Pravdou však je, že mnoho rozhodujících funkcí ve státní správě dnes zastávají lidé právě jimi (Havlem a Vondrou) dosazení, jejich kamarádičkové včetně dětí a všeho možného příbuzenstva tohoto jim spřáteleného druhu. Typickým příkladem jak lze „zneschopnit" státní úřad dětmi a příbuznými kamarádičků „disidentů" je právě MZV, které patří mezi jedno z nejneprůhlednějších a nejzkorumpovanější úřadů v ČR vůbec, k čemuž došlo i pod přímým „dozorem" tehdejšího náměstka Vondry. No a na závěr si Havel rýpnul i do Klause, jenž prý škodí této republice. Kdo zná moje články (blogy) ví, že Klause obhajovat nebudu, poněvadž nese minimálně stejný díl zodpovědnosti za marasmus, ve kterém se nyní Česko nachází, jako jeho předchůdce Havel, takže snad jen: „Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet." To ovšem bohužel platí i pro srovnání systému, ve kterém jsme žili před dvaceti lety s tím současným.
Jo a k výročí nadcházející „revoluce", které jsem se bohužel aktivně účastnil i já, bych si přál jediné. Aby se již Češi přestali utápět v alkoholu a antidepresivech a vzali po dvaceti letech svůj osud znovu pevně do vlastních rukou. Jejich děti by jim za to jednou byly vděčné.
Převzato z Czech Free Press!