Tlak na Čínu, aby posílila hodnotu své měny, byl i na nedávném sumitu G-20 zabalen do rétoriky spravedlnosti v rozdělení prosperity ve světě. Čína si nemá svou cestu k prosperitě razit prodejem svého zboží na světových trzích. Mnozí západní ekonomové i politici viní údajné podhodnocení čínské měny za současné mizerné hospodářské výsledky Západu.
Zhodnocení čínské měny by přispělo k lepší rovnováze na obchodních účtech některých zemí – zvláště pokud, jak někteří ekonomové předpokládají, by další rozvojové země následovaly Čínu a zhodnotily své vlastní měny. A koordinace měnové politiky by přispěla ke stabilitě mezinárodních kapitálových toků. Snaha o určitou dohodu ohledně úměrnosti mezinárodních obchodních schodků a přebytků, směnných kurzů a měnové politiky je tedy na místě.
Změna hodnoty měny a mezinárodní koordinace ale neřeší základní problém, kterému čelíme: Úpadek konkurenceschopnosti Západu.
Úpadek naší konkurenceschopnosti si musíme vyřešit sami a řešení není snadné. Nepomohou nám ani stávky (reakce odborářské Evropy) ani návrat k tradičním hodnotám (reakce konzervativní Ameriky). Na svůj blahobyt si musíme vydělat.
Pokud nabízíme zboží a služby, které rozvojové země umí produkovat taky, budeme prostě muset snížit náklady. To s sebou nutně ponese snížení mezd a sociálního zabezpečení.
Jestli uvalíme dovozní přirážky a omezíme dovoz z rozvojového světa, ponecháme si sice svoje mzdy, ale ceny zboží a služeb vzrostou natolik, že výsledný dopad na náš blahobyt bude podobný.
Inovací ke konkurenceschopnosti
V podstatě máme jedinou možnost: Inovovat. Inovací snižovat náklady, zlepšovat kvalitu a tvořit nové typy zboží a služeb, po kterých bude poptávka.
Inovace ale vyžaduje vhodné podmínky a úsilí. Hlavním tématem pro politiky i odborníky by mělo být: jak zlepšit podmínky pro inovace. Jak lépe propojit systém vzdělání, výzkumu a rozvoje s výrobou a trhem. Jak odstranit překážky – včetně byrokracie, protikonkurenčních praktik a dalších pokřivení podnikatelského prostředí a trhu – které zvyšují náročnost a nejistotu úspěchu inovací. Jak povzbudit úsilí o inovaci u jednotlivců i firem. Jak upravit náš ekonomický model, aby motivoval a odměňoval úsilí o dlouhodobou prosperitu, a ne okamžitý profit na úkor budoucnosti (viz minulý článek).
Inovace už ale není výsadou Západu
Čína, Indie a země jihozápadní Asie a Jižní Ameriky se snaží posílit inovaci rostoucími výdaji na vzdělání, výzkum, technologické inkubátory a motivační mechanismy. Tyto investice jsou zvláště v Asii umocněny tradičním důrazem na vzdělání a obrovským úsilím asijských dětí a rodin.
Šokující je, že úsilí a zájem o inovace je vyšší v rozvojových zemích než na Západě také na úrovni firem. Letošní průzkum „Inovace“ (Boston Consulting Group) dokonce na základě svých zjištění hovoří o nástupu nového světového pořádku v inovaci. Kolébkou inovací ve světě se rostoucí měrou stávají čínské, indické a brazilské firmy. Inovaci klade na první místo 41 procent čínských firem – ve srovnání s 22 procenty firem na Západě. Ze sedmi nově úspěšných nejinovativnějších firem světa jsou tři čínské a pouze jedna západní.
A mladí inovátoři – jako třeba Indové, kteří jsou zakladateli nebo spoluzakladateli poloviny inovativních firem v Silicon Valley – na rozdíl od předchozí generace už zakládají své firmy čím dál častěji ve své vlastní zemi: v Asii a Jižní Americe spíše než v USA.
Budoucí úspěch našeho hospodářství a blahobytu není podmíněn ani hodnotou čínského yüanu, ani stávkami nebo vírou. Záleží na tom, jak rychle procitneme z představy, že blahobyt je naším samozřejmým právem.
Proto sledujme, co dělají naši politici, firmy a děti pro inovaci.
Převzato z blogu autorky na Aktuálně