Už jsem tu psal sám za sebe i citoval Klause, zdaleka nejlépe ale nakonec napsal Lukáš Rychetský v eseji Beze studu. Kulturní rasismus a česká válka o výklad dějin. Takového texty jsou o to naléhavější a potřebnější, že lidé jako Štětina beze studu a bez pokárání začínají tvrdit, že třeba vypálení Lidic by zločin komunistů, i když jediní komunisté, kteří tam tehdy byli, byli ti, co stáli před popravčí četou u zdi Horákova statku. Současná vlna revizionismu není náhodná, o to více je třeba chápat kdo a proč má na ní zájem.
Pětasedmdesáté výročí konce druhé světové války se v Česku nese ve znamení antirusismu a politického boje o výklad historie. Veřejná debata přitom sklouzává ke kulturnímu rasismu.
Česká averze vůči Rusům nemá zdaleka takové historické opodstatnění, jaké můžeme nalézt například v Polsku nebo na Ukrajině, kde lze genezi vzájemných antipatií sledovat přes celá staletí. Musíme si vystačit s bolavou připomínkou okupace po roce 1968, s níž se navíc velká část národa postupně – a potupně – smířila, což bolí o to víc, že většině k rezignaci či přizpůsobení stačil rok, maximálně dva. Opožděné vyrovnávání se s minulostí, k němuž v Česku po roce 1989 dochází, tak stále ještě plodí pozdní hrdiny – v našem případě tedy především bojovníky proti režimu, který je přes třicet let pasé, což ovšem v zápalu boje nikoho neruší.
Je jen symptomatické, že hrdinou protiruského tábora se stal psychopatický Pavel Novotný, „dělník bulváru“ a nynější starosta městské části Praha-Řeporyje, který se proti politické nekorektnosti bizarních proruských postaviček typu Jaroslava Foldyny rozhodl využít tutéž nekorektnost, která se mu u protivníků tolik příčí.
A ono to zabírá, nejen na zástup proruských trollů, kteří nedokážou pozřít vlastní medicínu, ale dokonce i na část liberálů, která je ochotná přehlížet dryáčnický způsob vyjadřování, když jde „o dobrou věc“. Verbální agrese a vulgárnost se tak pomalu, ale jistě stávají mainstreamem – ovšem jde-li o Rusko.
Pokud vám to připomíná starý dobrý kulturní rasismus, nemýlíte se. Právě kulturní rasismus je totiž největším výdobytkem naší civilizační nadřazenosti nad ruským východem.
Především to, že Prahu z velké části osvobodili vlasovci. Sice to není žádná novinka a posledních třicet let už ani tabu, přesto se to neustále zdůrazňuje. O vlasovce jde přitom až v druhé řadě, důležitá je především devalvace podílu Rudé armády na našem osvobození a na porážce nacismu vůbec – i kdyby to mělo znamenat slepotu vůči zločinům Ruské osvobozenecké armády. Trochu tu sice nehraje, že vlasovci byli koneckonců také Rusové, ale důležité je, že to byli antikomunisté – podobně jako řada jiných fašistů a nacistů.
Jak vidno, v případě boje proti komunismu účel světí prostředky. Zkuste jen domyslet, jak mohlo takové osvobození národů Ruska v praxi vypadat.
Převzato z blogu Tribun
41 komentáře
Я.Кедми: Арктика для России – ключ к сверхдержавности
https://www.youtube.com/watch?time_continue=1&v=v04POnMzePc&feature=emb_logo
Podle historičky Křížové z FF UK se Češi nemohou vyvléknout z odpovědnosti za otroctví, protože v Čechách tkalci tkali barevné látky a skláři vyráběli korálky které se vyvážely dál do Evropy a pak do Afriky, kde se s nimi obchodovalo na trhu s otroky. A naši vlastenci v kavárnách pili kávu, která jim byla dostupná díky otrocké práci. Navíc jsme přece chtěli patřit do civilizačního okruhu té Evropy, která bohatla díky otroctví. (Parlamentní listy).
Tak tady to máte, otrokáři zatracení, a teď pěkně do ulic a vyřvávat Black…., nebo budete za rasisty všech rasistů!!!
Jak jsem psal výše:
******
Ono s těmi teoretiky je skoro vždy nakonec PROBLÉM.
A bohužel secto stává většinou těm opravdu inteligentním a vysoce vzdělaným a rétoricky schopným.
Mám na to svoje pořekadlo:“ Vhodnými argumenty lze obhájit jakýkoliv nesmysl“.
*****
Jde tedy jen o to „Komu dobře?“.
Mnoha intelektuàlům tohoto typu jde i pouze o originalitu, která jim má uspolpkojit jejich ješitnost( pýchu), v horším případě o too a zajistit si svoji zbytečnou zameěstnnanost , případně oddměnu za splněný úkol (hamižnost).
Když je historička, tak by se možná měla zamyslet nad tím, jaký byl rozdíl mezi otroky a poddanými, nebo jaký je rozdíl mezi
faktickým otroctvím a otroctvím finančním. Ale na něco takového by jí grant neschválili a takový Schwarzenberg a spol. by
se mohli dokonce začít zlobit.
No ano, když chce paní profesorka být ještě dlouho alespoň tou proděkankou na FFUK v Praze, tak pochopitelně a snaživě ráda pozdravila u vrbiček.
Hysterička Křížová by si měla preventivně změnit příjmení. Ještě nevíme, až kam se historický exKURZ dostane. Možná že nakonec dojdeme až k Pánu Bohu – jak to myslel s tou motykou?
Zrovna Křížová je jedna z těch motyk.
A co takhle lejno? Má choulostivou barvu, tedy většinou… Nebudeme ho muset líbat?
V tom případě doporučuji, aby nám soudržky Křížové , Minář Vystrčil Kalouska s Kovářem i řepoexkrementem … a další hnědí experti … šli příkladem , jak se lejnu dává trojitý Brežněv.
Táto ctihodná dáma zmínila, jak po první světové válce mělo Československo zálusk na Togo a panovala myšlenka, že Češi by byli lepší kolonizátoři než Němci… Máš recht, Cecilko, ještě poděkuji Hitlerovi že včas zpacifikoval těch husitských nenažranců!
Obávám se, že kdysi kvalitní Univerzita Karlova už delší dobu stojí za starou … za staré Botičky od Diora :-)))
Taky tě to všechno tak s@r@?
Zjistil jsem , že v životě nesmím potkat dvě kr@vy. Křížovou dourovou… Já bych byl snad schopný … Někomu flusnout do diry. A to je velmi na povazenou.
Takže naši kavárníci za všechny ty křivdy afričanům můžou … 🙂 To be se nemělo nechat jen tak …
Největší otrokáři byli samotní afričtí králové, kteří prodávali pod různými záminkami (obykle jako trest, nebo ještě častěji i pro záměrně nesplatitelný daňový dluh) „svoje“ poddané do otroctví a tím si vylepšovali svůj královský rozpočet.
Dále bohatli překupníci – což byli z velké části Arabové. No a pak dopravci – a moře, tedy i přepravu otroků do Ameriky ovládali Britové.
http://www.zvedavec.org/humor/2020/06/8337-pravdive-zpravy-clenske-televize-dne-662022.htm
No je to opravdu vtipné, ale jak psal jeden přispěvatel:
„Člověk má chuť se zasmát ale zároveň si uvědomuje, že psychopati, kteří nám vládnou, jsou opravdu schopni dovést společnost do absurdity. To co zde autor píše, se může za pár let stát realitou. Kdo by si před nějakými 10 lety pomyslel, že naše republika morálně i fyzicky tak hluboko klesne.“
—
Například za 2. světové války by lidé asi také u nás nevěřili, že jednou budou slušní lidé slova bolševik užívat jako nadávku. Přestože to byli právě bolševici, kteří VŘSR změnili svět k lepšímu a porazili nacismus. Snad se nemýlím, ale asi jsem někde četla, že nadávku židobolševik vymyslel Hitler. To právě vyráběl jednu z těch dvou lží, mezi kterými se potom lavíruje a pravda lidem uniká.
Já osobně se považuji za rusofila s velice negativním vztahem k ruské páté koloně, banderovcům, vlasovcům a dalším zmetkům, a také za bolševika. Takže až budete příště toto slovo někdo používat jako nadávku pro někoho, kdo je pravý opak bolševika, budu to brát osobně.
Už nevím kde na webu jsem zahlédl návrh ruské stihacky , která vypadá opravdu revolucne. Konstrukční kancelář Mikojan.
Jako by se nové stihacky radily buďto do podoby křídla , anebo do podoby rakety. To je samozřejmě vážně tema. Suchoj jde „na kridlo“ , Mig jde „na raketu“. Umístění motoru je na stihacku hodně nezvykle, křídla jsou pohybliva, výhled pilota prakticky bez omezeni, motory na úplném konci letadla.
A emerika? Ta zachraňuje průmysl , aby nezkolaboval. Především ten valecny.
A co je základem toho úspěchu? A co je základem amerického neúspěchu? Měli tam přece lidi jako byl Ford, tvořivé, kteří dokonce možná i chtěli něco málo udělat pro lidi… Jenže toho bylo málo. Bolševici pro ně chtěli všechno a mnoho z nich to v boji stálo životy ještě před Velkou vlasteneckou válkou a nejvíce v jejím průběhu. Přesto společně se Stalinem to řízení nastavili tak, že jim trvalo od jeho smrti dlouhá léta, než se jim to provedlo zprofanovat, přestože s tím začali okamžitě!!! Ty horní vrstvy, které jsou nesmrtelné, protože jak se do nich někdo dostane, stane se jedním z nich. Málo lidí, takových jako Stalin, to ustojí a bojuje do konce. Aby potom veškerou tu jejich snahu i těch ostatních ti, pro které to vydobyli spláchli s úsměvem do záchodu zahleděni do barevných korálků a zrcadélek. Omlouvám se, za příkrost, ale velice mne to žere. A ten boj probíhal permanentně, nikdy to ti bolševici neměli úplně v rukou, neustále museli dělat ústupky a manévrovat…
Nedávno byla na jiném webu diskuse, co je to vlastně trockista
Já: Myslím, že to je to u těch lidí tak trochu smečko-stádní projev chování. Snaha udržet se ve smečce/stádu na vyšších příčkách za každou cenu a panický strach ocitnout se dole jako slabý a ničím nechráněný jedinec. Takže se při každé příležitosti panicky hrabou nahoru bez ohledu na ostatní. A také je v tom samozřejmě obdiv k vůdci smečky, který to dokázal. Ať už je jím skutečný vůdce, nebo ten, o kom si to myslí.
Je to prostě takový sebezáchovný pud zvířete.
Jardob: Áno, to s tým určite súvisí. Zvieratá to robia, kvôli väčšej úspešnosti lovu, a kvôli väčšej bezpečnosti v prípade svorky. Chcú sa skrátka „nažrať“, zachovať si svoj „status quo“ a iní ich nezaujímajú.
Takže aj trockisti budú mať hlavný skrytý cieľ v tom, aby zabezpečili sebe blahobyt pri najmenšej námahe na úkor druhých. (Nie zlodejstvo, ale parazitizmus ako životný štýl) No a svorka sebe podobných im zaisťuje vyššiu úspešnosť pri love a vyššiu bezpečnosť. Aby mohli parazitovať, musia v skrytosti vytvárať podmienky pre parazitovanie, t.j. vykonávať antisociálnu činnosť.
Čiže zdá sa, že trockista je zrejme ten, kto má vo svojom rebríčku hodnôt na najvyššom mieste – dlhodobo parazitovať na spoločnosti. Je posadnutý touto myšlienkou a rafinovane pre to spraví čokoľvek.
„Kto nekradne, okráda svoju rodinu“ – je potom trockistické heslo.
Já:Ano, tak to bude. Proto se také promptně přizpůsobují aktuální realitě – tj. vlastně jim nezáleží na ideologii, protože své chování vždy přizpůsobují výše popsaným cílům. A protože ty cíle jsou pro většinu nepřijatelné, tak jsou nuceni to dělat skrytě a krýt se ideologií, která je právě nastolena. Ovšem jsou ideologie, které jim k tomu vyloženě nahrávají – kapitalismus, a jiné jim házejí klacky pod nohy – socialismus.
A ti „úspěšní“ trockisti se stávají kazateli dané ideologie, nejen, aby si zajistili vyšší postavení, ale také aby si ji tak mohli lépe přizpůsobovat, proto také vypadají jako „posedlí“, i když jimi fakticky nejsou, jakmile se otočí vítr, jejich plášť se točí podle něj a opět jsou „posedlí“ novou vládnoucí ideologií.
A ti „neúspěšní“ jsou v opozici a pláčou, jak se jim dařilo za starých časů.
Proto takového trockistu nejlépe asi odhalíme podle toho, když se jeho činy neshodují s tím, co káže. Káže vodu a pije víno. Po ovoci poznáte je….
—–
No bylo to tak strašně složité?
Dávám plus a zkusím ještě něco přidat: Domnívám se, že otázka dnešní přesné definice trockismu je falešně oslavovaná různými polo-anarchistickými „teoretiky“ podle mustru, že „pouze trockismus = dobro pro proletariát“. No dobrá, tak si to tedy porovnejme: Stalinova zásada měla základ ve státní ohraničenosti a systémově kooperační organizaci řízení společnosti. A co Trockij a jeho stoupenci? Ti, na rozdíl od Stalina, preferovali anarchii násilí a představu rozšiřování permanentní revoluce kamkoliv do ostatního světa. Jenže to by samozřejmě vytvoření budoucnosti mírové společenské spravedlnosti socialismu v Rusku nejen znehodnotilo, ale i přímo vyloučilo! Vybudování trvale funkčního a spravedlivého společenského systému totiž u jeho složek vyžaduje kooperaci mírovou, uvědomělou, trvalou a nikoliv jen dočasně a účelově sobeckou (jako ti hladoví vlci ve smečce, jak bylo již trefně napsáno). A dále: Z faktu, že zastánci soukromého vlastnictví výrobních prostředků (kvůli své chamtivosti falešně vydávané za boj za svou osobní svobodu) nikdy od myšlenky SOUKROMĚ VLASTNIT neustoupí a že proto ten systémový třídní boj o výrobní prostředky bude vždy třebas i jen ve skryté formě probíhat dál, trockismus záměnou pojmů „ideový třídní boj“ a „revoluce“ vyvodil společensky a systémově hloupé přesvědčení o nutnosti trvale nikdy nekončících revolučních převratů v celém světě. Jenže on je rozdíl v pojmech nikdy nekončícího třídního protikladu (a tedy boje ideologického) a nikdy nekončícího boje faktického. Boje v revoluci, která nový systém mírovou cestou – pro neustálé válčení – vybudovat nikdy schopna nebude. Ostatně, Stalin za víc jak 30 let svého mírového řízení Ruska dovedl svou zemi od dřevěného pluhu až k soběstačnému a suverénnímu státu vědy jaderné energie. A takový důkaz správnosti jeho vedení země ještě nikdy nikdo argumentačně vyvrátit nedokázal.
Já jsem četl Trockého paměti , autentické. Začínaly: Dítě běží… a šlo o to, co si vlastně z kraje vlastního života pamatuje.
Myslím, že jsem je měl půjčené od dnešního klerodaktyla – obžery P. Pitharta. Měl důkladnou knihovnu v bytě na Dražického náměstí.
Musím přiznat, že se ty paměti četly dobře , ale hodně se dále pohybovaly v poněkud teoretické rovině. Každá druhá stránka byla zahleněna „thermidorem“. Dodnes s tím mám problém. Ale s čím problém nemám, je skutečnost, že se se Stalinem velmi rozcházeli: Što daleje.
Trockij chtěl Sovětský svaz použít jako – ledoborec světových dějin a vlajku komunismu, zatímco Stalin našel postupně Hitlera v roli téhož. Ale to předbíhám.
Trockij byl ochoten náklady světové revoluce naložit na bedra Rusa, zatímco Stalinovi šlo o konsolidaci dosaženého.
Kdyby se věci děly podle Trockého , tak by Sovětský svaz nepřežil Druhou světovou , protože by byl soustředěn na jiný průběh událostí.
Trockij byl teoretik. Ačkoli jako komisař válečného úsilí v První světové se osvědčil. Ale to byl naživu ještě Lenin.
Stalin byl praktik, šel tvrdě po jádru. A popravdě řečeno, intošské kecy ho dost popuzovaly.
Ale protože Trockij měl mnoho stoupenců ve světě , a protože neustával ve svém „thermidoru“, tak NATO také dojel.
A Stalin věděl, která bije v západní politice. Logický vývod této politiky byl Hitler , který po svojí porážce posloužil jako ledoborec někdejšího Trockého snažení. Pravda … za mnoha těžkotonážních obětí.
S těmi Trockij počítal. Ale v jiném kontextu.
Když to poženu do výroby: TrocKYJ chtěl ponorky pro podporu světové revoluce, kdežto Stalin chtěl kombajny pro domácí soběstačnost.
Jeden z nich vyhrál. Ten se smyslem pro realitu.
Je třeba to hodnotit z většího nadhledu. Trockij nebyl nic jiného než zástupce globálního řízení, proto také ta jeho „proslavenost“ ve světě. Kdopak mu to asi dělal reklamu? V Rusku byla plánovaná revoluce v únoru 1917, která měla rozbít Rusko, a to se jim díky bolševikům a jejich říjnové revoluci nepodařilo. Dále můžeme sledovat boj „obyčejných“ lidí za lepší život s těmi „vědoucími“, kteří se mezi ně infiltrovali. Vzhledem k tomu, že nemůžou na plnou hubu říci, jaké jsou jejich cíle, ve zkratce „udržet společenské vrstvy“, tak musí převzít novou ideologii a pokud možno ji co nejvíce pokroutit, přehnat ad absurdum – toho se potom chopil Chruščov a všichni, co po něm následovali. Já vám řeknu, že problém je v tom, že obyčejní lidé prostě podceňují to, jak jsou horní vrstvy organizované, přičemž nadnárodně bez jakéhokoliv ohledu na národnost. Někdo tady zmínil, jak Hitler lehce porazil demokracie. Vždyť je to směšné, oni se mu vzdali schválně a nějaký ten „boj“ byl markýrovaný jen pro jejich občany, jako že se pokoušeli bránit (To je opět k tomu: Nemůžeme deklarovat své cíle otevřeně). Bolševici jim prostě zatraceně zamíchali kartami. Najednou ti lidé začali dělat to, co říkali. A házet klacky pod nohy při tak masovém hnutí je velice těžké, jde to pomalu. A také tu hraje roli osobnost v dějinách, kterou byl Stalin a přes kterého vlak nejel. Je zajímavé, že jak nastoupil Chruščov, tak už jim to zase jelo jako po másle. Horní vrstvy prostě opět převzaly iniciativu. Zase doporučuji poslechnout si toho Sapelkina. Pokud mi někdo řekne, že z hlediska řízení všechny tyhle změny ihned po Stalinovi smrti byly náhodné, či založené na tuposti Chruščova, tak mu řeknu, že je debil. Obzvláště, když se to zhodnotí z širší perspektivy, kam potom ty změny vedly, co způsobily v dlouhodobém horizontu.
https://www.youtube.com/watch?v=KsGn0-j33fg
Jejich cílem vždy bylo zbavit se lidových „kádrů“, proto ty prý „stalinovy“ represe, při kterých zahynulo hodně skutečných bolševiků, proto 2. světová a genocida obyvatelstva. Dobytek se prostě nesmí zorganizovat, a když už se mu to povede, tak se jde tvrdě po jeho lídrech. Společenské procesy mají setrvačnost, ale jste-li dostatečně trpěliví, organizovaní a máte dost zdrojů, tak to nakonec zlomit dokážete.
A tady úryvek ze šestého dílu Základů sociologie od vnitřního prediktoru SSSR. Ten Trockij, to byl ale jasnovidec, že?
V roce 1936 L. D. Trockij (jeden z internacistů, a proto také jeden z iniciátorů potlačování Sovětské moci, jako moci vycházející přímo na místech z lidu, a její záměny byrokratickým řízením) napsal v knize Zrazená revoluce: Co jest SSSR a kam spěje? (http://www.magister.msk.ru/library/trotsky/trotl001.htm):
«Privilegia mají pouze polovinu své hodnoty, nelze-li je zanechat jako dědictví svým potomkům. Jenže právo to učinit je neoddělitelné od vlastnického práva. Nestačí být ředitelem trustu, musíte být jeho podílníkem. Vítězství byrokracie v této rozhodující oblasti by znamenalo její přeměnu v novou majetnickou třídu.»
«Zhroucení sovětského režimu by nevyhnutelně vedlo ke zhroucení plá-novaného hospodářství a tím pádem ke zrušení státního vlastnictví. Vynucená vazba mezi trusty a závody uvnitř trustů by se tak rozpadla. Nejúspěšnější podniky by si pospíšily vydat se vlastní samostatnou cestou. Mohly by se přeměnit na akciové společnosti nebo by byla nalezena jiná přechodná forma vlastnictví, například s účastí pracujících na zisku. Současně by se ještě snadněji rozpadly kolchozy. Pád současné byrokratické diktatury bez její záměny novou socialistickou mocí by tak znamenal návrat ke kapitalistickým vztahům za současného katastrofického úpadku hospodářství i kultury.»
«Kdyby… vládnoucí sovětskou kastu svrhla buržoazní strana, našla by nemálo připravených slouhů mezi současnými byrokraty, administrátory, techniky, řediteli, partajními tajemníky, prostě mezi privilegovanými špičkami všeobecně. Čistka státního aparátu by samozřejmě byla nutná i v takovém případě; ale při restauraci buržoazie by se patrně musela zbavit méně lidí než revoluční strana. Hlavním úkolem nové moci by však byla obnova soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Především by bylo nutné vytvořit podmínky pro to, aby se ze slabých kolchozů dokázali vyčlenit silní farmáři a silné kolchozy by bylo nutné přeměnit ve výrobní družstva buržoazního typu, v zemědělské akciové společnosti. V oblasti průmyslu by odnárodňování začalo podniky lehkého a potravinářského průmyslu. Plynulý začátek by se proměnil v přechodné období, v sérii kompromisů mezi státní mocí a jednotlivými „korporacemi“, tj. potencionálními vlastníky z řad sovětských kapitánů průmyslu, jejich bývalých vlastníků-emigrantů a zahraničních kapitalistů. Nehledě na to, že sovětská byrokracie mnohé pro restauraci buržoazie připravila, tak to, co by nový režim musel provést v oblasti forem vlastnictví a metod hospodaření, by nebyla reforma, ale sociální převrat.»
Jenže toto vystoupení L. D. Trockého proti byrokracii nebylo starostí skutečného komunisty o blaho státu. Jednalo se o jednu z hran konfliktu biblického projektu s bolševismem, ve kterém skutečný marxista L. D. Trockij (viz práce vnitřního prediktoru SSSR – Smutné dědictví Atlantidy (Trockismus je „včerejšek“, ale vůbec ne „zítřek“) pod rouškou boje s byrokracií vystupoval proti bolševismu, který byl v daných historických okolnostech nucen bránit budoucnost státu před ideovými marxisty opírajíc se o byrokracii, ze zásady bezideovou, kterou L. D. Trockij sám v prvních porevolučních letech pomáhal vytvářet, když potlačoval Sovětskou moc pod rouškou místního boje s kontrarevolucí (viz práce vnitřního prediktoru SSSR – Jidášův hřích XX. sjezdu). Ta otázka, jak marxisti-trockisti počínaje koncem roku 1917 sami likvidovali Sovětskou moc jako moc vycházející z lidu, není v historické literatuře osvětlena ani není adekvátně zachycena v dokumentech strany a státu té doby. Jedno z hesel Kronštadtského povstání v roce 1921 znělo: „Za Sověty bez komunistů!“ (bylo populární v letech 1919 – 1920 po celém státě: tj. v Kronštadtu si ho sami nevymysleli) bylo pouze jedním z projevů tohoto boje internacistů-trockistů proti skutečně lidové Sovětské moci a socialismu.
Ono s těmi teoretiky je skoro vždy nakonec PROBLÉM.
A bohužel secto stává většinou těm opravdu inteligentním a vysoce vzdělaným a rétoricky schopným.
Mám na to svoje pořekadlo:“ Vhodnými argumenty lze obhájit jakýkoliv nesmysl“.
A umí o tom přesvědčit i sami sebe – dnes je jich (nejen) plný Brusel.
Jde o odtržení teorií od reality, tedy ztráta zpětné vazby a to se Stalinovi nikdy nestalo …
To, co jeden považuje za chybu, je pro druhého cílem jeho řízení.
Tak například já jsem čistě teoreticky v neustálém kontaktu s těmi z Plejad. Pořád mě těmi svými tykadly bombarduji. Jejich vzkazy jsem zcela zahlcen, vůbec nestiham. Tolik nám toho chteji říci a my na ně máme PVO.
Tak jsem si prošel světové soubory. Všude mrtvo, jen indický Modi /to je další erda nakopnuty/ dostal v KasMIRU pár po hube od Ciny. A v émerice se jako další problém řeší mohutne šíření pamětí proslulé Boltoniady. Trumpifajksl údajně považoval Finsko za ruskou gubernii a Putina zve do emeriky. Tam bych nejel.
Ještě by mě nutili na přejmenovanem letišti líbat černé boty a musel bych zpívat Pole s bavlnou, jak tam vidím černý záda bratrů…
Kazdy Vystrčil něco jineho. Jeden zdvižený prostředník , druhý zdvižený malíček a ukazovák … a ten třetí … holou prd@l.
Tak jak jinac? Zavinac? Sledujete nové trendy? Já jo, to si pište . Muj nový mobil bude ruské vyroby. Ten jejich nejdražší si za chvíli budete moci připnout na ruku jako metalovy naramek. Kristepane , prorusky web a nemá vůbec žhavé novinky. I OS bude OK. Zatím vlastní prohlížeč Yandex má aplikace, které na blbem Západě považuji za indikátor budoucnosti. Jestli mě má nekdo sledovat, ať je to Rusko. Stejně už skoro polovičku světových zpráv doluju z ruských zdroju. Ale i tam je to samý vycuc z vycucu.
Na libyjske frontě klid. Útoky ruských letadel tam totálně umrdvily scenu.
A jinak syrsky scenar: “ Nas“ Haftar musí jit a erdovi nádhernému případne automaticky Sirta s celým okolím , právě tim, kde se soustřeďuje hlavní libyjsky ropný uzel.
Údajně ceska jejich armáda má článek , kde se řeší úspěšnost tureckych dronu a neúspěch ruských Panciru. Čím více padá émerickych neviditelných F35 , tím více je Rus neschopny. Svět je celkem jednonudny.
A zase děd Komarek: Kozo… Kozicky…
Někde jsem četl, že Putin chce zbavir Rusko mrkvosoftu. No na ten jejich OS bych byl zvědavý – on jistě fungovat bude, ale otázkou je kompktibilita třeba s AUTOCADEM a jinými ne zrovna jednoduchými programy.
Jinak už ně kolik let k plné spokojenosti používám Totální verzi antiviru KASPERSKY.
Hele, a Kaspersky je v Rusku nebo v Izraeli? Myslím on De Natura-k.
Zidovi v Palestině bych nevětřil.
Rusko už má svůj Glonas, you tube myslím taky, OS je nutností, už s ohledem NATO, že mají vlastní hlavu.
Dobrý – to by byl výdrb nadruhou – všechny ty USA zákazy Kasperského a přitom jedna špionání rodina.
Ale ať je to ruské, nebo izraelské, tak se na to musíme dívat ze tří hledisek.
1. Skutečná ochrana před napadením a průnikem do systému.
2. Únik informací směrem k původcům antiviru.
3. Nebezpečí plynoucí z průniku do systému nebo z úniku informací.
Tedy:
ad 1) – věřím tomu a testy tomu i napovídají, že i přes nepřízeň v našich končinách, tak ten antivir vychází dobře.
Navíc správa hesel, anonymizátor připojení …
ad 2) – Ať to je ruské nebo izraelské, tak ani z jedné strany nebude zájem poskytovat informace třetím stranám. U Rusů je to jasné a Židi taky vždy jeli jenom na sebe.
ad 3) – Ruskem ani Izraelem se necítím ohrožen, protože pro ně nemám žádnou důležitou hodnotu ke sledování. Na rozdíl od EU a USA, kterou velmi zajímá kde co o všech.
Samozřejmě to může být vše jinak, ale jsem s KASPERSKYm o trochu klidnější, než když jsem měl AVG, ESET, G-DATA, Avast a ještě cosi co si nanutil firewall KERIO …
O nějakém Defenderu od MS nemluvě – i když prý už je v 10 kvalitní … 🙂
So, my friend. Russian OS – Aurora. Maybe good for Huawei next time.
Trockij byl sebestředný namyšlený slávychtivý hajzl, kterému rozhodně nebyla proti mysli nějaká ta „malá domů“.
O Stalinovi se vyjádřil zhruba takto: Je to člověk naprosto všedního zjevu, který vůbec neumí řečnit“. Z toho je myslím jasné, jakých „předností“ si cenil.
Ta jeho permanentní revoluce má shodné rysy s těmi liberály tak ceněnými barevnými revolucemi. Dlouhotrvající chaos a zmatek
který nahrává kořistění všeho druhu bez ohledu na počet obětí, a mnoho vznešených keců kolem. Asi to nebude náhoda, že hned poté, kdy Chruščov nakydal na Stalina to bláto, se začaly šířit řeči typu: Trockij, to byl ten pravý,
jaká škoda, že on nevedl Rusko, ten by chyby nedělal… A jak už se Irena zmínila, na Trockého nikdo na Západě
bláto nekydal…
Dobře, že vyhrál ten se smyslem pro realitu a navíc ten, kterému na jeho velké vlasti opravdu záleželo.
„Vím, že po mé smrti bude na můj hrob navršena hromada špíny, avšak vítr dějin ji nemilosrdně rozptýlí.“
Ten jiný wind of change už fouká.
Zajímavá kniha o Kobovi: J. Šifrin – Bůh synergie.
Bolševický režim především vytvořil odolný stát, který zachránil Evropu před německým nacismem. „Demokratické“ západní režimy byly Hitlerem rozprášeny za pár dní jako špinavý pytel blech. Tento přínos ruské revoluce bude připomínán i za tisíc let. Pokud jde o údajný masový teror, tak ten je zlomkem teroru praktikovaným Zápaďany v koloniích, o dvou světových válkách jimi vyvolaných nemluvě. Podle mého názoru když se před 100 lety totálně měnil společenský řád, zoufalí lidí, žádné zkušenosti, navíc všude zuřila Občanská válka (amíci, angláni, Čechoslováci, Japonci, frantíci… vraždili o 106), tak přesvědčováním alá Ghandi to určitě nešlo.
Znovu jsem si přečetl knihu „Když nastaly deště“. Rád bych se s vámi podělil o kousek textu /kniha byla vydána 1937/. Umírající bohatý anglický průmyslník umírá v Indii na mor. A v náhlém chvilkovém rozjasnění ducha si pomyslil: „Nesmím zemřít. Ne dřív, než vykonám všechno co mám v plánu…Ne dřív, než nabude většího bohatství, větší moci a než napíše všechny ty úvodní články, kterými ve svých novinách zdeptá ty zatracené bolševiky a všechnu tu slabošskou pakáž, co pořád křičí po míru. Kdože chce mír? Kdo měl kdy něco z míru??“… No comment.
Pokud nebudeme věci, události a lidi nazývat pravými jmény, Gojímové nikdy nepochopí fakta. Žádný „Trockij“, nýbrž BRONSTEIN – chazarský démon vraždění a subverze. Pokouším se analyzovat proč Ruská média zamlčují význam Chazarů v ruských dějinách. Patrně i současná Ruská politika, ekonomika a média jsou stále ještě silně infiltrována chazarskými elementy. Pro osoby, které stále ještě nepochopily „VŘSR“ – přesněji řečeno Velký chazarský puč a vraždění: analyzujte detailní zprávu rozvědky U.S. Navy (tuším z r. 1919), kde námořní rozvědka hlásí přesné složení všech Lidových Komisařů v nejvyšším vedení bolševiků. Jsou to brutální fakta, kde zjistíte, že existovala pouze malá hrstka komisařů ruského, ukrajinského atd. původu a (tuším) 247 komisařů označených v reportu jako „jews“ (rozvědka použila toto nově vynalezené slovo z r. 1775). Rozvědka a U.S. politici tehdy ještě nechápali, s kým mají tu čest – s CHAZARY. Nicméně v jiné zemi začali chápat malý zlomeček pravdy a začali používat (mírně nepřesné) slovo: židobolševismus.
Bez odhalení faktů se nelze dostat ani o krok dál. Bronštajnovy plky byly vždy jen kouřovou clonou pro skutečné chazarské plány: zničení křesťanského Ruska (zdařilo se), vyvraždění miliónů Gojímů (zdařilo se) a zotročení zbytku (zdařilo se). Proč dnes ještě glorifikovat a vyzdvihovat Bronštejna ?
A jsme u toho. Chazaři měli být údajně ještě horší než ISIL. Psala to TS. Ti měli mít v Sýrii buňky Chorasanu. A mám pocit , že v Rusku je Chazarská republika. Jak se vtipně říká: Už v tom mám hokej.
Půjdu si poslechnout Napůl od karlovarské Cody. Ačkoli se NATO můžu vysejŘIT, tak mě čeká spousta práce.
Vystrčil ven ruku.
Deštník zastrčil.
A na lidí kolem dělal kuku.
Doplněk:“ radiopřijímač CHAZAR se sem z CCCP dovážel. Naposledy za stovku před dvěma léty na Aukru.
Kde má kořeny kulturní rasismus a speciálně ta nynější mediální rusofobie? Je snad v genech obyčejných lidí? Anebo pochází z osobních antipatií některých mocných politických a finančních elit vůči jiným mocným? V antipatiích, které pak ochotně do veřejného prostoru rozhlašují a očkují ctižádostiví bulvární šmokové? No a komu z nás pak ihned dojde, že právě u těch šmoků nikdy není nouze o kariéristické převlékání vlastních politických kabátů bez morálních zábran? A uvědomíme si my obyčejní lidé vždycky včas, že to u těch šmoků vždy začíná nějakou tou zdánlivě nevinnou zmínkou např. o „POCHOPITELNÉ averzi vůči Putinovu režimu“, anebo o „POCHOPITELNÉ nechuti vůči bizarní proruské postavičce J.Foldyny“? A jak to pokračuje? Falšováním dějin a implantací lží o minulosti do vědomí dětí ve školách. A proč jsou falšovány dějiny? Strachem elit kapitalismu, že by se například mladá generace chtěla dozvědět, co je to sociální spravedlnost, o níž občas doma mluví otcové. No a pravda o roce 1968? Ta nespočívá v našem POTUPNÉM smíření. Ta je v poznání a pochopení příčin a jejich souvislosti. A také v informacích, jak např. v šedesátém osmém dokázali někteří bezcharakterní novináři pomocí rozhlasu a televize tak snadno zmanipulovat celý národ.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1064015961-jmenem-lidu-teto-zeme/26853101951/
https://plus.rozhlas.cz/jiriho-kanturka-v-roce-1970-vyhodili-z-televize-vratil-se-jako-reditel-8112878
Vědcům se dosud nepodařilo uspokojivě vysvětlit, proč v boji pravdy se lží, vždy vítězí lež. Správně vysvětlit to dokáže pouze Vědecký negativizmus, totiž tak, že ve skutečnosti spolu nebojuje pravda se lží, ale pouze lež se lží, takže vždy vítězí lež větší nad menší.
Po srpnu 1968 nastala veliká legrace. Předtím všichni náramní demokraté zahazovali stranické knížky, aby je zase potom hledali. Opáčko stejné legrace bylo v 1989. Přál bych si to zažít ještě jednou…..Nejlepší by bylo, kdyby naši spojenci svěřili EU pod správu RF. Bylo by to nejlepší řešení mezinárodní situace. Naši náramní demokraté by pak mohli zase pro změnu místo USA velebit RUSA.
Dvaja Slováci pozerajú online vojnu v Iraku. Bomby, výbuchy, mrtvi. Jeden hovorí druhému:
„To je dobre, to je naozaj dobre…“
Čo je dobre, ty debil?“
„Že v roku 1968 ZSSR nebol demokratickou krajinou!“…
Skutečnou příčinou invaze z roku 1968 přece nebylo Pražské jaro. To až sekundárně či spíše jako záminka. Sovětské vedení nutně potřebovalo uvést do rovnováhy americké taktické jaderné zbraně v Německu tím, že obdobné umístí u nás. Prezident Novotný to tak dlouho odmítal, až padl, a ke slovu přišla konečně hlasitě vyslovená Brežněvova teze o „omezené suverenitě“. Dnes jí bruselské politbyro stejně hlasitě říká „sdílená“. NATO bylo o tom předem informováno a se zásahem Poláků, Bulharů, Sovětů a Němců souhlasilo. Tohle je fakt.
A my jsme opět mezi balvany. Se stejnými kolaboranty, kteří jako vždycky připravují v zájmu velmocí u nás státní převrat. Současné americké vypovězení smlouvy o raketách krátkého a středního doletu schopných nést jaderné hlavice, je k němu příznačnou (a přízračnou) ouverturou.
Zoufalý havlistický propadák loňských „srpnových událostí“ v Praze však dává naději, že tentokrát je bolševický dorost ještě neschopnější než ti, kteří jim štafetu totalitní diktatury předali. Což ovšem neznamená, že místo barvy nepoteče zase krev. Naše.
Houby a pražský primátor Hřib krev nemají….Heil, Novotný!
Tak takhle přesně nazíral můj táta na rok 1968. Mně osobně to sice stejně vadilo, ale nikdy jsem nemohl popřít, že to má velmi logický základ. Ale on šel ještě dál. Občas , aby mě vytočil, tak tvrdil , že Dubčeka a spol. sem k nám nasadili Rusové, což těm oným vůbec nedošlo, a ve svém svatém přesvědčení o nutnosti demokratizace , vykonali přesně to, co se od nich čekalo. A ještě se pak sami kýblovali ze scény pod záštitou téhož.
On o tom přesvědčený nebyl, ale konspirátor byl skvělý.
„I am your father!“ Darth Vader to Luke, Star wars 🙂
Rozdíl mezi konspiračními teoriemi a skutečností v dnešní době činí … ani ne šest měsíců.
Tak teď jsem se tlemil jako blbec. V jedné diskusi padl nazor, že co antikomunista, to cyp. To nemá chybu, ale je to moc mirne.
Slovo cyp má doposud dost nedoceneny potencial. I pripadne odvozeniny jako cypovina nebo zcypovatel.
Jedno slovo , a hned je den privetivejsi.
Článek mne vlastně pasoval na proruského trolla, zvlášť když jsem si přečetla odkaz na toho Rychetského. A opravdu jsem pochopila dobře, že
jsme civilizačně nadřazení Rusku a z toho plyne ten výdobytek kulturní rasismus?
Tak se mi zdá, že nás chtějí pasovat na rasisty stůj co stůj a to na jakýkoli účet. Přitom je to jednoduché – někdo je zamilován do „civilizačních výdobytků“ Západu a někdo ne. Třicet let výchovy k rusofobii jakýmikoli prostředky dělá své a autor by si měl přečíst některé z mnoha rusofobních komentářů než odsoudí “ bizardní proruské postavičky a jejich nekorektnost.“
Vlastně mohu bezezbytku souhlasit pouze s posledními dvěma větami: “ Jak vidno, v případě boje proti komunismu účel světí prostředky.
Zkuste jen domyslet, jak mohlo takové osvobození Ruska v praxi vypadat“.
A dodala bych – Zkuste jen domyslet, co by se v tom případě asi stalo s českým národem.
Jistě: „Kdo oládá minulost, ten ovládá dudoucnost“ a připomínat si svoji minulost je nutné.
Prý abychom ji nemuseli prožít znovu.
Na druhou stranu to jsou to jen „války dávnov yhrané a prohrané“ a koho z mladých zajímá 89. natož pak 68.?
O historii se můžeme hádat do nekonečna, ale kde je přítomnost a budoucnost ??? !!!
A co je platná znaloat vlastní historie, když ani se všemi znalostmi nebudeme mít sílu zabránit tomu, aby se neopakovala ?
Tedy ( by bylo spávně pochopeno), boj o historický výklad je nutný, ale je to jen jedna část přístupu k životu.
Člověka i společnosti.
K poznamenání je toho víc, ale především, aby bylo jasno: Zaujala mne autorova věta už v úvodu, kdy napsal: „Musíme si vystačit s bolavou připomínkou okupace po roce 1968, s níž se navíc velká část národa postupně – A POTUPNĚ – smířila, což bolí o to víc, že většině k rezignaci či přizpůsobení stačil rok, maximálně dva.“
Takže za prvé: Ano, okupace to byla, ale nebyla až „po roce 1968“, ale nastala už v noci z úterý 20. na středu 21. srpna 1968, přičemž už teď je mi jasné, že autor sice tu dobu vůbec nezažil, zato suverenitou tvrzení těch všech svých „faktů“ on nyní přímo překypuje. No nic… Tak jak to tehdy bylo? Já jsem to vše viděl jinak, než pan Tribun píše. Proč? Protože tu událost okupace 1968 jsem osobně prožil přímo v centru Prahy. Jak? Především s pocitem neskutečného bizáru. Vykulené oči nás, domácích občanů, a vyplašené oči vojáků na tancích a vojenských autech. Tanky z kopce klouzající po žulové dlažbě Nerudovky dolů na Malostranské náměstí. Oči vojáků, kteří často víc rozuměli ukrajinsky a občas byli lépe schopni mluvit nějakým asijským rodným jazykem, než rusky. No jasně, většinou to totiž byli lidé tehdejšího mnohonárodnostního SSSR. Také ale mezi nimi byli například i Poláci. A ti, když jsme na ně na Václaváku kričeli, „Co tady chcete?“, tak přímo zahanbeně a stydlivě odvraceli tvář. Zkrátka, přišel rozkaz – a přijeli sem vojáci, kteří v Praze 1968 očekávali druhou krvavě bojující Budapešť 1956. A ono – alespoň zpočátku – nic takového vůbec nebylo… Když jsme pak s nimi po celé hodiny rozčileně mluvili, tak bylo vidět, že oni všichni – jsou z té situace naprosto zmatení. Jenže… pak po několika hodinách se na Vinohradské u rozhlasu odněkud objevilo několik českých aktivistů s národní vlajkou a malá úderka mladíků s krumpáči a na Vinohradské začali napadat a zapalovat jeden ruský tank. Pak už hořela Hajnovka, najednou tam byla převrácená vozidla MHD – a střelba bránících se vojáků už také začala. A političtí pitomci a loutkovodiči (nejen) v budově rozhlasu a u budovy ÚVKSČ u Vltavy spustili „svůj mediální boj“ podle mustru ála Budapešť 1956. Že to je právě tohle, pokus o druhou Budapešť 56, to jsem však tehdy jako nezkušený mladík – ale ještě vůbec netušil.
PPK – souhlas.
Nic se nedá tak snadno ovládat a žádoucím směrem řídit, jako DAV.
Bylo to ráno 21.8. v K.Varech, kdy rozvášněný dav táhl třídou ČSA, nyní TGM, směrem k hlavní poště. Minul autobus, plný vystrašených turistů z NDR – bušení na boky vozidla, plivání do oken. Pak byl nasměrován k soše rudoarmějce, ta byla následně stržena a rozbita, neboť byla z pískovce. Zlomky si někteří odnášeli jako suvenýr domů.
To však nestačilo, dav byl nasměrován k divadlu, tam přece je busta Lenina, hurááá ! Zničení zabránil někdo , že převzal roli vůdce s tím, že …“Lenin za to přece nemůže ! “
Tím nabuzený dav uklidnil a ten se postupně rozpustil, neboť zchladit si žáhu na nějakém tanku s rusákem nebylo možno z důvodu jeho nepřítomnosti.
Skvělá kniha autora Gustave Le Bon „Psychologie davu“ , přeložena z francouzského originálu v r. 2016 v ČR, pomůže těm vnímavějším osvětlit mnohé procesy a chování davu, ať už to byl ukrajinský Majdan, chvilkaři, nebo současný stav v USA.
Mám podobnou zkušenost, avšak na rozdíl od PPK z malého města. Vášně a vzbouřené emoce po několika prvních dnech opadly, protože nebylo možno dát dohromady DAV, jak správně poznamenal malymax. Inteligence davu se blíží inteligenci největšího blba v davu. Pro to , aby se dostatečně rychle šířila emoční nákaza v davu, je potřeba fyzická blízkost jeho jednotlivých prvků – lidí. Co jiného je tedy Praha, než svým způsobem DAV? V 68. média názorně předvedla, snad poprvé v takové šíři, jak snadno lze dav manipulovat. Tohoto mustru se pevně drží i v současnosti. Jen ještě dodám, že po po dvou týdnech po invazi vášně vychladly a začala družba. Doslova. Zvláště potom, co utáboření sovětší vojáci začali jezdit pomáhat místním jézeďákům sbírat brambory. U nás se holt Praha se svým davovým blbstvím neprosadila.