Až jednou za noci nebo i za dne,
srdce mé zpomalí klus,
až náhle opona spadne,
až hudba dohraje blues.
Řeknu c’est la vie, c’est la vie,
tímto končí bál, a to mě nebaví, nebaví,
hrajte ještě dál, naposledy.
C’est la vie (J. Klempíř / J. Štaidl), 1966
A která je vaše nejoblíbenější?
R.I.P.
11 komentáře