Náš pan prezident stojí na prahu historické nesmrtelnosti. Nemám na mysli jeho hvězdnou úlohu při ratifikaci Lisabonské smlouvy, nýbrž ještě zářivější pozici uvnitř klubu skeptikům globálního ohřívání.
Tato katastrofická teorie, kterou mezitím zapracovala většina západních politických stran do svých programů a stala se tak oficiální ideologií, utrpěla v poslední době několik zatím nenápadných šrámů. Už nějakou chvíli netaje led, tak jak katastrofická teorie vyžaduje (2008, 2009). To má samozřejmě stejně malou vypovídací hodnotu, jako předcházející nadměrné tání, ale již přesvědčené masy by mohly zakolísat a začít se ptát, proč mají platit za technické nesmysly typu větrníky nebo solární elektrárny.
Ještě zajímavějším šrámem je zpochybnění slavného „hokejkového" grafu, který je pevně zakotven hluboko v této alarmistické teorii.
Když se z vědecké teorie stane náboženství, tak to vždycky zavání.
Převzato z blogu Nautilus