Každým dnem je zjevnější, že éra dominance USA v mezinárodních vztazích se stává minulostí. S každým dalším neúspěchem USA (a úspěchem jejich oponentů) ve vojenské oblasti, s každým případem politického konfliktu, který nedokáží vyřešit a naopak jej dál prohlubují, s každým dalším provaleným mezinárodním podvodem, kterého jsou původci, s každým jejich dalším provaleným zločinem proti mezinárodnímu právu, s každým dalším nabubřelým a arogantním projevem jejich vrcholových politiků, klesá mezinárodní význam i autorita (přirozená i vnucovaná) této velmoci a její popularita u mezinárodní veřejnosti. Současně roste veřejná popularita a mezinárodní autorita osobností a států, které méně tlachají, méně si natřásají peří, méně vyhrožují ostatním a jednají s ostatními jako s rovnocennými partnery bez „vykrucování anebo hrozby vykrucování rukou.“
Mnozí bývalí skalní fandové, kteří se vždycky vzhlíželi v USA, přehodnotili a přehodnocují zásadním způsobem svůj dosavadní pohled na politiku této země, když vidí důsledky této politiky v praxi, zejména pak v kontextu svého vlastního života, budoucnosti svých dětí a osudu své vlasti. Z nadšených fandů se posléze stávají zarputilí odmítači NATO, amerických válek, vnucované politiky migrace, protiruských sankcí, TTIP, zavádění patriotických zákonů apod.
Pokusme se nyní podívat na hlavní argumenty potvrzující fakt, že dominance USA je na ústupu:
1. Ekonomika
Dluh USA (státní i veřejný) každým rokem extrémně narůstá – a svět to sleduje opakovaně v přímém přenosu. Kdyby pro USA platily stejné standardy jako pro ostatní státy, musel by být tento stát prohlášen za platebně neschopný a mít jeden z nejnižších ratingů (klíčový ukazatel pro určování „zdraví“ ekonomik, poskytování mezinárodních půjček a stanovení úrokové sazby pro tyto půjčky. Jejich hlavní velmocenští oponenti – RF a Čína naopak patří k nejméně zadluženým zemím světa). Spojené státy jsou celkově zdaleka nejzadluženějším státem (přitom ekonomové – makroekonomičtí odborníci tvrdí, že oficiálně uváděný dluh USA je pouze špičkou před zraky veřejnosti sofistikovaně ukrytého ledovce). Klíčová ekonomická rozhodnutí včetně finančních bublin a obřích spekulací, které přivádějí svět řetězovou reakcí do chaosu, pocházejí z USA. Zadlužené USA jsou v ekonomické oblasti postupně sesazovány a nahrazovány jako dominantní velmoc Čínou (viz nyní přijetí jüanu do koše světových měn, ustavení Asijské banky pro investiční rozvoj (AIIB) – alternativy současných světových finančních institucí manažovaných USA, ve které přes nelibost vedení USA přijaly účast Británie, Polsko a další státy ze západní sféry vlivu USA
2. Vojenská oblast
Politici USA opájející se vidinou naplnění Projektu pro nové americké století se pokoušeli podřídit svět dominanci USA silou. Jejich pokusy opakovaně selhaly, nic nevyřešily a uvrhly svět sérií válek na práh další velké války. Každý další den, každá další situace potvrzuje trvalou nepřipravenost, neodbornost a neschopnost „samozvaného světového policisty“ – USA – řešit mezinárodní problémy. Nemluvě o tom, že jejich řešení se zpravidla nezakládají na politickém konsensu, zdrženlivosti v použití síly, ale naopak preferují nadřazenost (podporu pro svá „řešení“ získávají obvykle až dodatečně) a použití síly, případně politické vydírání. Zrcadlo tomuto způsobu opakovaně nastavuje Rusko a jeho prezident Putin, který umně kombinuje politiku diplomacie a tam, kde je to nezbytné, i síly. Výsledkem dlouhodobé politiky válečných řešení podniknutých iniciativně USA je řada rozbitých a zničených států s miliony migrantů, zadluženost a bída – Afghánistán, Irák, Libye, nyní Sýrie (kde vedou hybridní válku s legitimním režimem) a Ukrajina (- s loutkovou fašistickou vládou ustavenou po předem zinscenovaném barevném nedemokratickém puči a uměle vyvolanou občanskou válkou proti ruskojazyčnímu obyvatelstvu „ATO“). Naopak výsledkem řešení RF – ať již jde o Čečnu, kterou Putin zdědil, Krym, který spadl Rusku do klína po referendu přikrytém „měkkou“ silou, anebo Sýrii (kde do konfliktu vstoupila RF až s opožděním je návrat migrantů a postupná stabilizace poměrů na území, které se dostalo do ruské sféry vlivu, zatímco v té americké panuje chaos a násilí. Žádný z cílů USA, které si stanovila jejich reprezentace při nepřímé konfrontaci s RF (ať již jde o jižní Osetii, vytlačení RF z vojenských základen na Krymu a v Sýrii, svržení prezidenta Asada), nebyl naplněn. Na Ukrajině získaly USA a jejich vazalové po násilném převratu v Kyjevě Pyrrhovo vítězství.
3. Politická oblast
Představitelé Ruska dávají USA nepokrytě najevo (terminologií Bílého domu), že ve světové politice JIŽ NEVEDE. Že Rusko (a Čína spolu se státy BRICS) se americké politice – nařízením amerických politiků – dál podřizovat nebudou. RF několikrát před světovou veřejností demonstrovala , že má v držbě minimálně srovnatelné (mnohdy dokonce o generaci pokročilejší) sofistikované zbraňové systémy … Harašení tančíky v ruském pohraničí proti těmto zbraňovým systémům schopným zasahovat cíle s chirurgickou přesností na vzdálenosti desítek až desítek tisíc kilometrů dělají z běžné konvenční výzbroje (tanků, transportérů, dělostřelectva a dokonce i z letadlových lodí) jenom hromádky vysloužilého železa určeného k sešrotování. EU se v souvislosti s migrační tsunami, která je důsledkem USA prosazované politiky „barevných revolucí“, „humanitárních demokratizačních“ válek, požadavků na přijetí Turecka do Schengenu a multikulturalizace EU postupně rozpadá. Stále víc státníků pod vlivem veřejného mínění odmítá vnucovanou politiku multikulturalizace, stále větší díl veřejnosti vidí skutečné příčiny migrace i následky nedemokraticky vnucované multikulturalizace, začíná převažovat odmítání politiky americké nadřazenosti a americké politiky válek a vydírání států (včetně uměle vyfabrikovaných protiruských sankcí). Veřejné mínění tlačí na politiky, kteří pokud chtějí být znovu zvoleni, jsou nuceni vůli lidu v těchto otázkách přehodnocovat a respektovat. Jednota EU se postupně drolí a stává toužební chimérou politických divadelníků v Bruselu a diktátorky Merkelové. NATO jako vojenskopolitická organizace v souvislosti s migrací v plné nahotě projevila svoji politickou bezzubost a neschopnost. Ukázalo se, že NATO je schopnépouze vyvolávat konflikty (napadat jiné státy a udržovat v nich války), ale není schopna žádný politický konflikt, ani důsledky konfliktů, které vyvolala, vyřešit. Dokonce se v praxi obnažilo, že není schopna řešit obranu EU v krizové situaci. Lze očekávat, že bude postupně růst tlak veřejnosti na rozpad této anachronické z hlediska zájmů evropské veřejnosti kontraproduktivní organizace – která je ve faktické podřízenosti generality USA a zahraniční politiky USA.
Závěrem
V USA tento ústup z politického výsluní nesou s velikou nelibostí. Nedá se očekávat, že by se nepokusily tyto pro ně negativní (pro jiné osvobozující) trendy zvrátit. Naopak dají se z jejich strany očekávat ještě větší lapsy, ještě hroznější politické zločiny, konspirace a podvody. Nic není vyloučeno. Chcípající namyšlená kobyla bude kopat dál. Je jenom na nás, abychom společnými silami umožnili buďto její zázračné uzdravení a zařazení mezi ostatní do stáda, anebo šetrné utracení.
33 komentáře