Konec intrikaření okolo letu MH17

Ve svém prohlášení o Ukrajině ze dne 18.07.2014 prohlásil prezident USA Barack Obama: „Máme k dispozici důkazy, že letadlo bylo sestřeleno raketou země-vzduch“ vystřelenou z vnitřního území Ukrajiny kontrolovaného proruskými separatisty. Také víme, že to není první případ, kdy bylo na východě Ukrajiny sestřeleno letadlo. Za posledních několik týdnů proruští separatisté sestřelili ukrajinské dopravní letadlo a ukrajinský vrtulník a přihlásili se k odpovědnosti za sestřelení ukrajinské stíhačky. Navíc víme, že tito separatisté získávají z Ruska nepřetržitou podporu sestávající nejen z předávání zbraní, ale i z jejich zaškolování. Tato pomoc zahrnuje také těžké zbraně a protiletadlová děla.“

V průběhu dalších dnů se počet vznášených obvinění zvyšoval, posuzovala se opatření, která bude nutné přijmout v souvislosti s touto událostí proti Rusku, a vyjádření jakékoliv pochybnosti nebo dokonce jenom neúplné přesvědčenosti o tom, kdo nese vinu před vyjasněním všech skutečností, bylo považováno za politicky nekorektní (tento eufemizmus se v dnešní době používá pro vyjádření zákazu svobody slova).

A najednou je bez jakéhokoliv zjevného důvodu všechno jinak. USA oficiálně přiznaly, že nemají k dispozici žádné informace o přímé účasti oficiálních orgánů Ruska v této tragédii. USA také nemohou s určitostí říci, zda se ruští odborníci nacházeli v místě výstřelu „rakety, která sestřelila Boeing 777“. Nebyly také potvrzeny informace o tom, že by operátor BUKu absolvoval výcvik v Rusku.

Co s tím má proboha společného ten nešťastný BUK, ponecháme na svědomí Američanům. Musí přece nějak vysvětlit tu neuvěřitelnou událost: distancování se od oficiálního prohlášení vlastního prezidenta již několik dnů poté, kdy k němu došlo, a nevysvětlitelné „čelem vzad“ veškeré státní i nestátní propagandistické mašinérie!

Jenom velice naivní lidé se mohou domnívat, že snad díky objasnění nějakých skutečností Američané přišli k názoru, že není všechno tak jednoznačné, jak se jim snad mohlo ze začátku zdát. Méně naivní chápou, že se nikomu nic nezdálo od samotného počátku. Hlavní otázka však zůstává: Co se tedy vlastně stalo, že se politika USA v této věci otočila o 180 stupňů?

Povedlo se mi zjistit, co se vlastně stalo. Vypadá to tak, že vysoce postavený důstojník generálního štábu rozvědky RF uskutečnil několik utajených rozhovorů se svými civilními kolegy z některých západních zemí. Poté, co vyjádřil svůj údiv ohledně výčitek směřovaných k Rusku, které snad má podporovat své krajany, a které si dovolí vznášet lídr státu, který již dlouhé roky vyzbrojuje a školí v mnoha různých zemích opravdové teroristy, kteří navíc nemají s jeho vlastním státem a národem nic společného, přešel k věci.

Jeho sdělení sestávalo ze dvou základních úvah: O úmyslu nebo možnostech vyššího vedení a o úmyslech nebo možnostech jeho samotného. Vysvětlilo se, že vyšší vedení má k dispozici nevyvratitelné důkazy ve věci malajského Boeningu a bude nuceno je zveřejnit, pokud se ten proud pomluv z Bílého domu okamžitě nezastaví. Za sebe poznamenám, že v tiskovém brífinku generálporučíka Kartapolova bylo nejspíše ponecháno několik nevyřčených mezírek či náznaků, kterých si jeho západní kolegové nemohli nevšimnout.

Za sebe pak ten vysoce postavený důstojník požádal, aby vyřídili, že má pravomoc i bez pokynu hlavního velitele poslat svým krajanům na pomoc stovku velice dobře instruovaných dobrovolníků, což bude mít za následek, že se „všech sto osmdesát“ neudrží déle než čtyři týdny.

Můj skromný blog si neprohlíží zdaleka všichni účastníci rozmluvy s tímto důstojníkem (chlapík z DGSE například dává přednost četbě v jazyku Voltaira), takže ne všichni ihned pochopili, co to vlastně má na mysli. Ovšem poté došlo k oživenému projednávání věci v již ne tak úzkém kruhu. Nakonec si všichni vzpomněli na taktiku Vietkongu, který orientoval své speciální skupiny odstřelovačů výlučně na důstojníky nepřítele.

Ve výsledku došli k názoru, že 180 elitních armádních instruktorů USA, tajně odeslaných ze základny Fort Benning na Ukrajinu, by se mohlo stát svého druhu rukojmím. Bílý dům nenese odpovědnost za své občany pracující v soukromých žoldáckých armádách, ale pokud se do vlasti začnou navracet padlí vojáci, nositelé řádů, zahalení do vlajek s hvězdičkami a pruhy z nevyhlášené války, může se situace rychle změnit. Členové Kongresu začnout dávat nepříjemné otázky, například ohledně rozpočtových položek.

Je zajímavé, že o schopnosti svého ruského protějšku do měsíce odeslat „všech sto osmdesát“ domů nikdo sebeméně nezapochyboval. Evropané předali varování svým americkým kolegům a jako mávnutím kouzelného proutku skončila historka s malajským Boeingem uzavřením příměří. Proto také budou výsledky z vyšetřování nejednoznačné, a to, co se doopravdy stalo, zveřejněno nikdy nebude.

Nezbývá než vyjádřit svou soustrast rodinám obětí a čekat na další podobný případ. Není vyloučeno, že také s velkým počtem obětí.

Zdroj: http://voicesevas.ru/news/yugo-vostok/3170-intrigi-vokrug-reysa-mn-17-bolshe-net.html

Překlad: Irena

Foto: Petr Ďoubalík, www.douba.cz