Osm měsíců po vyhlášení protektorátu Bōhmen und Māhren se navzdory zákazu shromáždily v Praze tisíce lidí, aby si společně připomenuly památné datum založení suverénní Československé republiky. Při demonstraci 28. října 1939 se v ulicích křičela hesla proti okupantům. Průvod statečných byl rozehnán střelbou a dva mladí lidé byli zranění. Zaměstnanec pekárny Václav Sedláček zemřel při převozu do nemocnice a student medicíny Jan Opletal podlehl svému zranění 11. listopadu. Jeho pohřeb se stal další manifestací odporu proti nacistické okupaci. Tento veřejný projev odvahy vyvolal brutální odplatu: zatýkání studentů a popravu devíti z nich. Vysoké školy byly zavřeny a téměř třináct set studentů uvězněno. Proto se sedmnáctý listopad stal už během války Mezinárodním dnem studentstva.
O padesát let později se připomínka statečnosti a nepokořenosti mladé české inteligence stala startovní událostí ke změně normalizačního režimu. I tehdy vyjadřovali účastníci protesního průvodu odpor proti jediné povolené pravdě, i tehdy byli surově napadeni. Jejich odvahu nelze zlehčovat tím, že nikdo při policejním zásahu nezemřel. Sedmnáctý listopad se pak stal státním svátkem jako Den boje za svobodu a demokracii.
Po pětadvaceti letech od proměny režimu se znovu ulicemi Prahy vydal protestující průvod. Jeho účastníci označení červenými kartami tentokrát nemuseli překonávat strach ze zásahu policie, ta je naopak provázela, aby mohli v bezpečí křičet svou zlobu vůči prezidentovi a jeho voličům. Nikdo je nerozehnal, když házeli na představitele státu potraviny. Svůj zmobilizovaný odpor si užívali kolektivně, bez osobního rizika…
Celý článek najdete na Nové republice
9 komentáře