…Věřitel je dnes vlastně zákonem chráněn před svými špatnými podnikatelskými rozhodnutími, tedy v případech, kdy půjčuje lidem, kteří jsou notoricky insolventní; to je dosti nehorázná situace, daná právě tou zaběhlou „konstrukcí“, kdy věřitel je automaticky v právu a dlužník je automaticky viník.
K čemu to vede, dobře vidíme. 190 000 našich spoluobčanů má na krku více než deset exekucí – znamená to, že je jim neustále půjčováno, i když si věřitelé snadno zjistí, že tito lidé už jsou dávno a dlouho insolventní. A možná si při půjčování řeknou „O to lépe…“, protože z těchto dlužníků mají šanci přes nekončící řetěz naskakování úroků, úroků z úroků, sankcí a sankcí ze sankcí, soudních poplatků, exekutorských poplatků dostat nikoli „dluh plus deset procent“, ale „dluh krát dvacet“. Klidně si počkají: jakmile se u dlužníka objeví nějaký náznak majetku nebo příjmu nad minimum, je jejich. Je to trest na doživotí, a vzniká tu vysoce amorální vztah vydírání, šedá ekonomika výplat na ruku a vytloukání dluhu dluhem, protože jíst se musí a musí se jíst dnes, ne za rok. Věřitelé jsou za půjčování nemajetným nakonec daleko více odměněni, než kdyby půjčili těm, kteří jim dluh splatí řádně…
Celý článek najdete v Kulturních novinách
11 komentáře