Původně jsem chtěl svůj článek nazvat „Náboženství a skupinové nenávisti“, abych použil správnější a dostatečně široký termín, protože rasismus je jen ke dnešku (zatím) nejrozsáhlejší forma toho, co na té nejnižší a nejnevinnější úrovni začíná u rodiny, tedy například: „Co pro Vás znamená pojem naši?“, nebo: „Do jak velké míry nespravedlnosti k někomu cizímu byste zašli, kdyby ve sporu proti němu stál Váš vlastní bratr?“ Nicméně jsem se rozhodl pro užší, ale srozumitelnější název.
K napsání tohoto textu mne přiměla (samozřejmě kromě celkové situace u nás i ve světě) nedávná zkušenost s křesťany, kteří u mne zazvonili: „Nebojte se, my tu nejsme kvůli nějakému náboženství. Nechceme Vám prodat Bibli nebo tak. Chceme se jen zeptat: Myslíte si, že je dnes snazší vychovávat děti než dřív?“ Musel jsem se pousmát té naivitě. Nejenže mi náboženství rozhodně nepřišlo na mysl jako to první, když jsem ty dva důchodce před dveřmi viděl, ale ještě naivnější byla jejich představa, že ptát se na výchovu dětí „dříve“ není otázka náboženství. Netuším, jak se asi chtěli vyhnout otázce tradičně náboženských, u nás především křesťanských hodnot v rodinách, ve kterých děti a manželka jsou v podstatě vlastnictvím otce, a tak dále. Pochopitelně, že jsme se té otázce nakonec nevyhnuli, nicméně již z nadpisu vám musí být úplně jasné, že zde se chci zaměřit na něco jiného. O téma tohoto textu se naopak můj rozhovor s nimi jen otřel, protože na něco takového evidentně nebyli připraveni.
Když poprvé jeden z nich zahájil větu: „Jak možná víte, v Bibli se píše…“, ihned jsem ho zarazil s tím, že by si každý měl dobře a dvakrát rozmyslet, než začne na podporu svého názoru používat citáty z Bible. Řekl jsem jim, že ta kniha je (typicky pro nábožensky použitelný text) sesazena tak, aby se v ní nalezly argumenty prakticky na cokoli, což samozřejmě znamená „pro cokoli“ i „proti čemukoli“. Chvíli jsem se jich chtěl zeptat, jak se může někdo křižovat a dovolávat se Bible, když například věřící (a možná sám i věrný) manžel naporcoval svou nevěrnou manželku. On se prostě zachoval, jak Bible radí. Když viděl, kterak jeho žena sama není dost silná, aby sobě vyrvala oka hříšného a uťala údů hřešících, tak jí s tím jako milující manžel pomohl. Byl bych to samozřejmě bral zpola (ovšem jen zpola) jako vtip, něco jako obhajoba řezníka z prvorepublikové soudničky, nicméně jsem nakonec usoudil, že ani tak by si to nezasloužili.
Naopak jsem se jich dotázal, když se na ni tedy odvolávají, tak jestli také vědí, že podle Bible je například rasismus Boží dílo a záměr. Bůh rasismus stvořil a vložil jej do lidí, ve kterých předtím nebyl, a to s jasným účelem, to jest že Bůh nechtěl, aby byli lidé jednotní ve slovech i činech. Bible to píše naprosto jasně v příběhu o Babylonu. Nebudu citovat, protože by to znamenalo buď zvolit jeden překlad, nebo srovnávat různé, a to byste si měli udělat sami. V žádném ale nenajdete něco, co by toto mohlo popřít. Není tam nic o potrestání lidské pýchy, jak se na ten příběh jaksi „nabalilo“ později. Jako mravoučné najdete maximálně to, že pokud budou lidé jednotní, pak nebude nic, co by nedokázali. Můžete to tím obhajovat: „Bůh to přece udělal v našem zájmu, aby nás chránil před sebou samými.“, ale to nic nemění na tom, že byste museli Boha hodně snížit ve schopnostech, abyste mohli tvrdit, kterak Bůh vlastně tak nějak nevěděl, co bude následovat. Bůh nevěděl, že tím lidi také odsuzuje k dalšímu páchání křivd jeden na druhém, založeném jen na tomto jeho aktu rozdělení lidí a zkomplikování (pokud ne přímo znemožnění) porozumění a spolupráce mezi nimi? Bůh nevěděl co činí (sic!), když mezi lidi vkládá další bariéru, další nekonečný svár, a tím tedy k tomu špatnému, co již v lidech bylo, přidává další důvod k nenávisti, tentokrát plynoucí z „naši“ proti „cizím“, od rodiny až po rasu? Jak by to mohl Bůh nevědět? Není spíš zjevnější, že když Bůh nechtěl lidi jednotné, tak také přesně znal následky?
Moji oponenti se pokusili argumentovat hlavně obecně, „bratr“, „před Bohem všichni rovni“ a tak. Konkrétněji zkusili citáty ze Skutků apoštolů, jenže ty já beru s velkou rezervou, což jsem jim i následovně vysvětlil. Dávám přednost textu „nejblíže dění“, nikoli „z druhé ruky“. Autor, který má odvahu psát přímo o tom, co podle něho Bůh učinil či řekl, má pro mne větší váhu než ten, jenž nám předkládá svůj názor, kterak on věci chápe a co si myslí. Nakonec tedy došlo i na obvyklý nejtěžší kalibr, tedy na: „Dobře, jenže to byl starozákonní Bůh, a jak víme…“ Z důvodu logiky tohoto textu se k tomu argumentu vrátím později, takže jen podotknu, že pro vykladače těchto náboženství je Bůh docela obyčejná „onuce“, když má být od prvopočátku dokonalý a vševědoucí, ale taky se jaksi „přizpůsobovat novým (sic!) okolnostem“. Takový ten nic netušící děda, co smí být Bohem jen tehdy, když se to vykladači hodí. Podotknu také, že ve výše napsaném bychom mohli hledat část odpovědi na podezřele častou vlažnost náboženství v odporu proti vybíjení bratra bratrem, včetně přístupu k viníkům. Pouze pro ilustraci fabuluji: „Není proti Boží/církevní vůli, milý králi, když poučíš sousední zemi o pravdě mečem. Jen v té zemi nesmíš sáhnout na Boží/církevní majetek pravých věřících, a musíš Bohu/církvi odvést podíl za to, že ti Tvou pravdu dává.“
Pokud budeme ovšem pokračovat s Biblí dále, zjistíme velmi brzy, že zde popisovaný Bůh samozřejmě dobře věděl, co dělá, protože sám nadále jedná s rozděleným lidstvem v duchu kolektivní viny, kolektivního odsudku, a tedy zcela v souladu s esenciální myšlenkou rasismu. Pročtěte si příběh o deseti ranách a odpovězte si na otázky: Co je v tom příběhu jiného, než že Bůh zaútočil na jednu skupinu lidí jen za to, kým se narodili? Čím jiným než kolektivní vinou svého původu si vysloužili trápení, která na ně Bůh uvrhl? Co udělala matka toho vězně ze žaláře, že jí Bůh jejího syna zabil? Opět si zafabuluji, kterak ona žena celý den pracuje na poli někoho z Bohem preferované skupiny, protože ta skupina sice byla nesporně více a více srážena a snižována ze svého dřívějšího dobrého postavení, nicméně jsem nikde dostatečně jasně nenalezl řečeno, že by již byli všichni její členové chudí žebráci, takže zde tedy mohu klidně postavit i takto vystupňovanou ironii „křivdy“, které se ona žena dennodenně „dopouštěla“ prací pro některého Božího vyvolence. Jak má chápat, proč byl její syn v žaláři Bohem zabit? Čím se ona, její syn či další tisíce ubožáku z Bohem odsouzené skupiny provinili? No přece tím, kým se narodili! Podle zde popisovaného Boha je každý dostatečně vinen svým původem, zcela bez ohledu na své vlastní činy. Nevidím jiné věrohodné vysvětlení, protože jakékoli „úhly pohledu“ jsou podle mne jen eufemismy pro vybrání si „strany“, na které chcete stát. A to nechávám stranou, respektive na vaší vlastní úvaze, kolik takové „viny“ skutečně padá na Bohem kolektivně odsouzené, když Bůh sám také aktivně hnal jejich vládce do perzekuce té druhé skupiny. Co myslíte?
Abych se mohl přesunout k Ježíši, musím se naopak nejdřív posunout ještě před Babylon a zmínit Noeho. Jeho archu zná každý, ale málokdo věnuje pozornost zlořečení a odsouzení k otročení Kanaána a jeho potomků. Celý příběh Noeho včetně různých překladů opět nechám vám, ale musím ho alespoň shrnout. Spravedlivý, poctivý a Bohu milý Noe se jednoho dne opil tak, že se válel nahý ve svém stanu. Jeden z jeho synů ho tak viděl, a proto ho spolu s ostatníma dvěma alespoň přikryli. Jenže vidět nahotu otce je hřích, takže když se Noe probudil, spustil „co on mu učinil“ na toho syna, který jej viděl. Pochopte, Noe je přece vyvolený, spravedlivý a poctivý, takže cokoli dělá, je správné a Bohem posvěcené. Takže zde není žádný důvod od něj očekávat něco z toho, co bychom asi čekali jsouce obyčejní smrtelníci. Není zde žádná lítost a soucit se svým synem, nic takového jako: „Bože odpusť, co jsem svému synu způsobil! Potrestej mne a z mého syna vinu sejmi, neb to já ji na něj uvrhl!“ Kdepak. Zdá se, že jak máte to správné postavení „spravedlivého“, tak můžete udělat pravý opak, a víc než to. Ti, kteří si ten příběh pamatují nebo si ho našli, si jistě všimli toho, že jsem vynechal jméno. Noe totiž nejenže proklíná jiné za svou vlastní chybu, ale také odsuzuje k věčné podřadnosti svého vnuka Kanaána, nikoli jeho otce Chama, nebo-li toho svého syna, který jej viděl nahého. Chudák Kanaán a všichni jeho potomci, kananejští, jsou odsouzení po generace k méněcennosti za něco, co sám Kanaán ani neudělal, a tedy jen a pouze za to, kdo byl jeho otec.
Kontroloval jsem to v dosti českých a anglických verzích Bible, takže je to opravdu tak. Cham byl ten, který „spáchal hřích“, ale odsouzený je Kanaán, jen jeden z jeho synů. Hodně málo stačí, aby bylo jednou provždy ospravedlněno, proč někoho zotročují a považují za méněcenného, což? Stačí mít předka, který sice byl opilec, ale naneštěstí zároveň před Bohem spravedlivý, a měl tudíž tu moc někoho takto „ocejchovat“. Plyne z toho i další velká otázka, kterou si můžete položit v souvislosti s jednáním věřících jak v minulosti, tak v bezprostřední současnosti: „Jak velké zlo mohu páchat, dokud je moje víra pravá?“ Když může někdo za vlastní opilost odsoudit generace nevinných do dědičného otroctví, může v dnešní době třeba zneužívat či znásilňovat, aniž by se dočkal od svých souvěrců odsouzení prostě jen proto, že jeho „Věřím tomu, co vy!“ je pro ně stále dost dobré? Zamyslete se sami, chcete-li, protože zde je to pro nás již od tématu. Podstatou toho, proč jsem zde ten příběh uváděl, bylo udělat si trochu obrázek o absurditě „dědičně špatných“ kananejských, který bude dobré mít na paměti, když se teď přesuneme k „o mnoho méně krutému“ Bohu Nového zákona a jeho synu Ježíši. Tentokrát ale citovat budu:
Bible kralická, Matouš 15
…
22 A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
23 Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
24 On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
25 Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
26 On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
27 A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
28 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
…
Možná, že Bůh popisovaný v Novém zákoně je mnohem méně krutý, než ten starozákonní. Osobně se sice kloním spíše k tomu, že to je jen dojem vyvolaný tím, že text Nového zákona jako celek pokrývá řádově menší úsek času, a tudíž shrnuje i mnohem méně příležitostí ke krutosti, než kolik je jí zkoncentrováno do Starého zákona. Nechám čistě na vašem vlastním přesvědčení čeho se „dopočítáte“, když jako „po Ježíši“ zahrnete také navazujících dva tisíce let až po dnešek, ale nezapomínejme, že to již není Bible. Pro nás je podstatné, že ani když připustím „mírnějšího Boha“ Nového zákona, tak se stejně na zde probíraném nic nemění. I Ježíši je nezpochybnitelně vlastní ten princip pohrdnutí jiným člověkem jen zato, kým se narodil. V Ježíši rozhodně nehoří láska či soucit dost silně, aby ihned pomohl jiné trpící lidské bytosti, pokud je ta osoba z pro něj nesprávné skupiny. Navíc zde „dědičnou vinu“ Ježíš aplikuje zcela samozřejmě i na dítě, protože ta žena prosí o pomoc pro ně, ne pro sebe. Nezájem o utrpení „štěněte“, žádný primární soucit s dítětem „nesprávně narozeným“, to je tak jasné vyjádření jeho postoje, že jasněji (a odporněji) to snad ani nelze.
A že nakonec pomohl? Ale na počátku v něm žádný impuls k rovnosti nebyl. Ta žena se musela nejprve sdostatek ponížit, spolknout přirovnávání ke psu, dostatečně mu „olízat boty“. Až pak si Ježíš teprve všiml, že má opravdu „velkou víru“ (čti zoufalství), protože předtím mu tu skutečnost zastiňovalo to, z jak „podřadné“ skupiny lidí je. Je totiž Kananejka, a tím je o ní zcela „přirozeně“ řečeno vše. Ač jsem původ její „kananejské viny“ pro ten kontrast uváděl výše, pak na příběhu oné trpící ženy jen velmi málo změní, že jinde je zařazována do jiné skupiny „pohanů“. Předně moje znalosti přesahuje, zda nejde jen o jiné jméno pro stejné lidi, a navíc se tím z údělu té ženy odebere pouze výše ukázaná absurdita zlořečení jejího rodu, nicméně cele zůstává podstata, kterou je fakt, že i pro Ježíše je dědičná podřadnost jedněch oproti druhým zcela samozřejmá. Pomohl jen této konkrétní matce, protože byla odhodlaná se před ním plazit, ale nezamířil do jejich vesnice vyléčit také další děti. Na jasném poselství, že si někteří pomoc nezaslouží již od kolébky, se tím tudíž nic nezměnilo. Takže Boha podle Nového zákona si můžete malovat mírnějšího jak chcete, ale kolektivně odsuzuje stále stejně.
Jak napsal v jedné své knize klasik SF Frank Herbert: „Náboženství zvěčňuje postavení pána a sluhy.“ Je to přesné vyjádření standardního rozporu, kterým trpí věřící (v našich končinách především křesťané, ale nejen oni) při přístupu k nerovnosti obecně. Vztah „pán a sluha“ sice je první a hlavní, protože je vlastní všem náboženstvím již z principu, ovšem různá náboženství také různě posvěcují mnohem více modelů podřadnosti. Nejsem expert na Bibli, ba dokonce jsem ji ani nečetl celou, pouze ty nejpodstatnější části, a ještě o mnoho méně vím o textech jiných náboženství. Je nesmysl to hned nepřiznat, a to i když je jasné, že tím dávám kritice tu nejsnadnější a nejlacinější cestu, jak se se mnou „vypořádat“, to jest dovolat se „odbornosti“. Bez ohledu na to, co kdo řekl, či říká, o tom kdo má pravdu ani nemluvě, odborník může spor s laikem vždy ukončit „kontumačně“, prostě odmítnutím laika jako partnera. Změnit mou „odbornost“ by ale vyžadovalo čas, a já nevidím užitečnost v tom jej utratit právě na náboženství. V otázkách náboženství zůstanu klidně laikem s vlastním názorem, a jako takový nemám sebemenší důvod pochybovat, že u každého náboženství v jejich textech nakonec něco takového nalezneme, ať již v chování či charakterech postav, v obsazích příběhů či ve smyslech ponaučení v nich obsažených. Nakonec vyplyne vždy totéž, tedy nějaká „přirozená“ hierarchie, kde se vždy vedle zásluh objeví také „zásluhy“, stejně tak jako trestat se budou viny i „viny“. Nepochybuji, že všude najdeme nějaké „jednou provždy dané a posvěcené“ důvody, proč má být někdo „pode mnou“ a někdo „nade mnou“. Co se Bible týče, ukázal jsem myslím dost názorně, že kdyby se věřící některého náboženství na ní založeného rozhodli, kterak bojovat (nejen) proti rasismu je vlastně proti Božímu záměru, pak úplně klidně mohou, protože v Bibli se to taky píše. Podle ní Bůh rozhodl, že mezi lidmi nemá být rovnost a smír, ale naopak trvalá nerovnost a svár.
Nicméně dobře víme, že mnoho Ježíšových následovníků tenhle problém nemělo a nemá. Není to ale náboženstvím, ale jejich vlastní láskou a úctou k bližnímu, která je v jejich případě silnější, než byla podle Bible přímo ta Ježíšova. Všechny ty výrazy, které mají v různých podobách za základ slovo „lidský“, nás navigují k tomu hledat příčinu mnohem blíže. Není možné k onomu známému: „Peklo jsou ti druzí“ doplnit: „Blbý ale je, že Nebe taky“? Nic prostě není černobílé, ani to dobré ne, a je nesmírně důležité mít to vždy na paměti. Myslím, že by pohledu na situaci velmi pomohlo uvědomit si, že dělení na „my“ a „oni“ jde mnohem hlouběji, než se nám někteří snaží vnutit, a že tedy například slogany jako: „Ježíš byl také uprchlík!“ jsou minimálně neupřímné. Naprosto mylná a přímo škodlivá je pak domněnka, kterak stačí jen dostatečně silný nátlak, aby se tak nějak „zlomilo“, co je zakořeněno hluboko v nás, ať již vloženo Bohem nebo zděděno od tlup našich zvířecích předků, hájících si svá území před druhými tlupami. To se již ale opět posunuji mimo zaměření tohoto textu, kterým bylo poukázat na to, že sice jednotliví věřící sami za sebe mohou z víry čerpat opak, ale náboženství jako celek vždy ochotně akceptovalo dělení na „my“ a „oni“, a to vždy podle svých vlastních zájmů a prospěchu, nikoli s ohledem na sprostotu příčiny takového dělení. Vy si o tom pouvažujte sami, protože tenhle text je u konce. To, co měl říci, již řečeno bylo, a tak jen shrnutí: Dávejme si vždycky pozor na jazyk, když se budeme dovolávat nejen náboženských, ale obecně jakýchkoli člověku „daných“ hodnot. Mohli bychom si na něj taky snadno šlápnout.
68 comments on “Náboženství a rasismus”
Tváří v tvář skutečnosti, že všechny zločiny na této planetě (s výjimkou krutostí islámského státu, ale ani tady to není jednoznačné) se páchají ve jménu ateizmu, je článek opravdu roztomilý.
Teď mě napadla Bartolomějská noc a upálení Mistra Jana. Následně křižácké války. Sakra, ti ateisté tu museli být už v dobách, kdy slovo ateista ani neexistovalo! Stotisícová vojska ateistů …
Nicméně k článku. Dva starší lidé, věřící v Boha a lehce naivní, zazvoní u autora u dveří a ten je pozve dál a v podstatě se jim vysměje. Pak o tom napíše ještě článek. Podle mě by autora trochu více nadlhledu a tolerance hloupějším v očích ostatních neučinilo. A ten článek? No nevím…
Nad jiné roztomilé. Abychom nemuseli vidět, co se děje kolem nás, řešíme dávnou minulost. Vůbec nemluvě o tom, že i sofistika by měla mít úroveň. Z toho, že dnešní doba páchá zločiny téměř výhradně ve jménu ateizmu nevyplývá, že v minulosti nikdo zločiny nepáchal. Byly menší rozsahem i krutostí, protože se náboženství občas přece jen podařilo vytýčit hranice.
Nechť mi autor promine, ale budu na něj ošklivý z následujících důvodů: Je vůbec důležité, CO to které náboženství hlásá a jaké jsou motivy toho hlásání, když všechna náboženství jsou jen příběhové, „mravoučné“ a účelové lidské výmysly? Jak známo, vždyť všechno to, co si lidé vymyslí, má vždy jen cenu důsledků, které to pak v praxi života vyplodí téměř libovolným VÝKLADEM těch výmyslů. Důsledků často mnohem většího množství Krve a Zla, než Dobra. Důsledků vždycky jen vlivem nějaké původní mocensko manipulační a utilitární fabule.
Jaký smysl proto má, spojovat jakékoliv náboženství a rasismus, když je od začátku jasné, že každé to náboženství, pokud už rasismus v sobě má skutečně, tak nepochybně bylo vymyšleno právě tak, aby jej v sobě už od začátku mělo? Nebylo by proto účelnější, zamyslet se nad tím, proč vůbec ta všechna náboženství vznikla? Ten zásadní důvod – proč si je vůbec lidé vymysleli?
Anebo měl snad autor v úmyslu jen nám čtenářům vysvětlit, že pouze to náboženství jeho vnitřně osobní (nám idiotům zatím od něj rafinovaně utajené), je například právě toho rasismu prosté a proto i ze všech náboženství to nejlepší? No to by ovšem bylo něco jiného a on nám to mohl říci jedinou větou hned na začátku. A bylo by nábožensko ideologicky vymalováno hned a pro všechny úhly pohledu by byla všechna naše okna do světa dokořán a navíc i pěkně umytá. Dočista dočista.
P.S. Podrobná znalost jakýchkoliv knih, které jsou jen lidským výmyslem, to není odbornost, i kdyby za to byl někomu udělen třebas i akademický titul. To si jen „znalci“ těch knih myslí, že je to pro ně nutné, aby inteligentně vypadali. Ostatně rád a s velkou zvědavostí si zde přečtu ZDŮVODNĚNÍ A POPIS algoritmu toho, JAK „dnešní doba páchá zločiny téměř výhradně ve jménu ateizmu“. Bude-li to ovšem napsáno.
Skutečně roztomilé. Takže všechny zločiny na této planetě se konají ve jménu ateismu.
Jak mám potom rozumět tomu, že se američtí prezidenti odvolávají na Boha při každé příležitosti? Co takhle Gott mit uns fašistických vojáků? Bůh chraň královnu? Dokonce i fanatici z ISIL jsou možná ateisté? Co takhle Breivik? Neměl i on nějakého boha na své straně?
Článek je zajímavý. A já osobně mám po krk těch otravů, kteří ve jménu své církve – jakékoli – zastřeně i nezastřeně vyhrožují, že pokud se k nim nepřidáš, tak tvé děti pohltí plameny pekelné, Armagedon…
Aha, takže na „včera“ se nehraje? „Dnes“ už je s věřícími vše v pořádku? Ani jsem si nevšiml, že by někdo vykřikoval, že jde bít nepřátele „ve jménu“ ateismu. Jo, „ve jménu božím“, to jsem už minimálně četl. Ale to je „včera“, to se nepočítá. Rozsah a krutost válek je úměrný prostředkům, které jsou k disposici. Proto byl kdysi rozsah menší. O krutosti by se dalo diskutovat déle, ale asi to nemá smysl.
Na Ukrajině je prý religiozita velmi vysoká, místy se blíží 100%. Kolik „karatělej“, těch z Pravogo sektora a z batalijona Azov asi tak bude ateistů? Můj soukromý tip je, že malá menšina, co myslíte vy? Nosí i ti vrazi křížek na krku? Někde jsem to viděl. A to pak bojují ve jménu ateismu a následně si jdou pro rozhřešení ve jménu božím?
Nevím, nevím. Že by si někdo dával na prapor „Ve jménu ateismu“ a šel s tím do války to pochybyju. Spíše jak mají pak vojáci plné gatě z těch hrůz, uchylují se k motlitbám.
bible zla, multikulty dobra, budme ostraziti rasizmus ciha UPLNE VSUDE!!!!, grafomansky autor to rozsiril na 3 stranky.
autor neni up to date, ted frci koran, po bibli nestek pes.
Myslíte Jehovisty apod.? Zřejmě jsem v tomto ohledu sebevědomější, pociťuji k nim jistý soucit. Pár jich i znám, pokud si odmyslím to, čemu věří, jsou to většinou skromní, poctiví, pracovití a zároveň bohužel ušlápnutí lidé. Nezlobím se na ně, nemám proč, vybrali si sami a neobtěžují mě, znají můj názor.
uz jsem tady psal, islam dneska je krestanstvi pred 1000 lety, expanze nabozensko-statni ideologie apsirujici dle sve verouky na universalni pravdu pro vsechny at se jim to libi ci ne.
obecne kazda monoteisticka nabozenska ideologie je ve sve podstate nesnasenliva, je to proto ze povazuje sve videni spirituality za jedine mozne, vzdyt ten jejich buh je jen jeden a zadny jini nejsou pravy :)
Ateizmus je rovněž náboženství jenže se neopírá o víru v boží autority.
Ateisté věří vědě, což je rovněž víra. Věří nebo nevěří vládě a straně. Největší ateisté uctívají bankocetle a chodí se modlit do bankochrámů. Tragické výsledky jsou téměř totožné. Jedni okrádají a zabíjejí své bližní ve víře v boha a druzí to dělají za peníze. Tož tak.
sasin – jake nabozenstvi vyznavate vy ?
Mám stejný názor na věc vyjádřený přesně paní Bety a navíc bych rád dodal citát (možná trochu nepřesný) u kterého si bohužel nepamatuji autora: „Zdrojem veškerého lidského neštěstí je soukromé vlastnictví“ a já připojuji „a náboženství“. Obvinit ateisty z páchání všech zločinů bych nedokázal ani po pádu z hrušky. Možná je určitou omluvou pro takové tvrzení poněkud drsný výrok básníka Voltaire: „Náboženství vzniklo, když se sešel podvodník s hlupákem.“
lomikel
Můj ideál je kruh, základ konu. Co je za konem se snažím ignorovat. Je to těžké. Netvrdím, že se mi to daří, ale ten cíl má svoji přirozenou hodnotu. Asi zase píšu nesrozumitelně, že.
http://skluziny.sweb.cz/shikon.htm ?
kruh vam chvalim, kruh protnuty vertikalou (stromem sveta) je zakladnim konceptem psychospiritualni prace propojujici tri svety a 4 strany
Celou dobu jsem čekal, co se z toho vyvine, kdy konečně budou migranti ti hodní.
To se nestalo, ale alespoň nebylo nic černobílé.
„Pomni, člověče, že nic není černobílé“, chtělo by se říci básnicky s lehkým nádechem náboženským,
Já ale vím, jak různí lidé toto nečernobílé vidění vykládají.
Černobílý není jen ten postoj, se kterým nesouhlasím, naopak ten, který hlásám je buď černý, nebo bílý a to velice důsledně.
To je jak ten známý citát, pronesený Werichem.
Nejhorší je srážka s blbcem!
A viděl už někdo, že by se měl za blbce ten, kdo ho říkal?
Já nevím….já bych spíš řekl, že zdrojem veškerého zla je evoluce.
Viděl jste už člověka, který by byl ve svém dostatku spokojený?
Já tedy ne-mě nevyjímaje, ale já si tedy říkám „drž hubu, a buď pokorný, tolik co ty, 90% lidí nemá“ ale stejně mě někdy ten černý andílek bulíkuje, že mám být vypruzený.
Má to ten důvod, že kdyby byli lidé spokojení, vývoj by se zastavil a snad, snad ten vývoj inteligence (lidské, a když selžeme, tak jiného druhu) má nějaký smysl, třeba zachovat tento typ života jako celku-tedy celého ekosystému, bez inteligence nelze, protože jakmile zhasne slunce, bude konec všemu.
No a Vy si neberete Boha málem v každé větě do svých ctěných úst, abyste dokázala svá ateistická dogmata? Právě to, jakým způsobem se tihle šupáci dovolávají Boha, k čemu se ho snaží použít, jak se drze rouhají ukazuje, že ve skutečnosti v žádného nevěří.
ktereho boha myslite ? btw. kdo jste vy aby jste rozhodoval kdo ma s (najekym) Bohem vztah a kdo ne a jaky. Bych to nechal v ramci osobni viry na nich. Tusim ze chapete rozdil mezi virou a nabozenstvim, ne ?
Sio, toto musím potvrdit a znal jsem jich víc, než bylo milé jejich šéfstvu. V devadesátých letech při úprku před rozhněvanými a hrubě jim spílajícím lidmi v našem družstevním paneláku nedokázali v přízemí změnit směr a ocitli se v mé dílně plné měřáků. A jejich údiv narostl přímo do biblických rozměrů, poněvadž vprostřed těch svítícími displeji zářících přístrojů jsem je se stejně zářivým úsměvem vítal otázkou: „Dáte si kávu nebo čaj?“
Potom jsem jim z titulu dobře informovaného předsedy samosprávy vysvětlil příčiny hněvu mých sousedů a s těmi mými milými svědky porozprávěl jazykem jim blízkým. Svoji ateistickou víru jsem obhajoval tak důkladně ale tak vlídně, že se u mne vystřídalo několik agitačních dvojic v naději, že ten přátelský hovořící a chápající člověk musí být jejich snadnou kořistí. Asi po půl roce těch skvělých rozprav jsem pozoroval, že kdykoliv hrozí, že bych se setkal na náměstí nebo na hlavních ulicích s dvojicí nabízející barevné tiskoviny, tak tito lidé rychle mizeli ve vedlejších ulicích. Teprve když jsem se pro nenávist sousedů, kteří neunesli fakt, že se mi dobře daří a začínali mne i fyzicky napadat, musel odstěhovat na vesnici – teprve pak jsem mohl své rozhovory s novými svědky obnovit. A tito jsou mnohem lepší, poněvadž pochopili, že každý máme svoji víru a že je mnohem příjemnější si o ní v poklidu nad šálkem kávy, čaje nebo minerálky čas od času vlídně povyprávět, než se pro ty rozdíly nenávidět. Toto je možné s některými evangelíky – bohužel, řadového katolíka jsem tady ještě takového nepotkal. Jedinou světlou výjimkou je místní farnost spravující mladý polský kněz.
lomikel
Já vnímám KON jako princip. Tedy Kon je život, princip života, něco jako kompletní maternice životodárných univerzálních principů. Chápu KON jako přirozenou rovnováhu, světlo a univerzální principy dostatku. Co je zá KONem je od čerta, on protnul KON, ze kterého vytéká životodárná energie, a on se jí přikrmuje. Tu ránu je potřeba zacelit nebo všechno vypije. Proto je potřebné začít mluvit řečí KONu a vyhýbat se řeči za KONa, igdyž vím, že tomu není vždy rozumět. Tak zas něgdy..
J. Hruška – já tu žádná dogmata nehlásám. Myslím si, že to je každého osobní věc čemu věří. Čemu zásadně nevěřím, jsou církve, které jsou finančně i mocensky postavené na počtu svých oveček a těmito ovečkami točí, jak se jim to právě hodí. A jak správně poukázal autor článku, že např. v Bibli je možné najít ospravedlnění čehokoli, tak přesně takhle je církvemi používána. Já prostě preláty k životu nepotřebuji.
Sio, já prostě skutečně nesnáším a vytočí mě to, když někdo vyhrožuje mým dětem, a zřejmě jsem na rozdíl od vás narazila na právě takovéto agresívní typy. Nadále jsem to řešila tím, že jsem každému dalšímu příchozímu mezi dveřmi oznámila, že jsem ateistka. Někdy to mělo až komický účinek, skoro se báli otočit se ke mně zády, a ostatní to spolehlivě odradilo.
Sasine, zčásti se mýlíte. Atheisté nemají důvod vědě věřit, protože tam k věření nic není.
Věda není provozování víry, ale naopak je to jen proces hledání a (občas i) nalézání. Potom i to, co je vědou nalezeno a vnímáno našimi smysly, tak to i vidíme, slyšíme, hmatáme, cítíme a event. i využíváme. Tudíž i víme, nikoliv věříme. Pokud je pro atheistu něco v jeho okolí nespornou autoritou, tak to je jen příroda, a její zákonitosti. Argument, že Bůh je příroda a příroda je Bůh, to je jen hra pyšných teologů se slovy, aby vypadali moudřejší a znalejší, než jsou ti ostatní. Nic víc.
V čem je tedy problém? V tom, že věřící si myslí, že pokud má něco vědět, musí v to věřit. Atheista ví, že když něco vidí, slyší atd., tak je naprosto smířen s tím, jak to je. Klidně, nevzrušeně a zároveň pokorně přizná, že mu nevadí, že nikdy nebude schopen svými smysly poznat a souvislostně vysvětlit úplně všechno. Proč taky? Zkrátka, nevadí mu to. Věřící naopak touží ve své človíčkovské pýše ukázat, že musí vědět všechno a zejména – musí si umět všechno vyložit. Chce mít ve všem, co nás obklopuje patent na rozum tím, že to vysvětlí svou vírou jako jasný a definitivní celek.
Věřící proto jasně postrádá pokoru před vesmírem a nahradil si sám sobě nikdy nepoznatelný vesmír obrazem jemu podobných bohů – člověčích bytostí, k nimž si vymyslel tvůrčí a božský původ, aby měl to své uvažování o světě jednodušší. A mnozí tzv. věřící navíc i pilně pracují na tom, aby to jejich uvažování bylo i mnohem způsobilejší k manipulování rozumu druhým za účelem dosažení jejich poslušnosti právě prostřednictvím nástroje, zvaného víra. Proč? Protože zjistili, že to výborně mocensky funguje.
Takže, ještě jednou: Věda není víra. Věda je jen skromné hledání a občasné nalézání smysly vnímatelné reality. Nic víc.
vittta napsal Já nevím….já bych spíš řekl, že zdrojem veškerého zla je evoluce…..atd.
Nehodlám se pouštět do žádných filozofických disputací, ale evoluce je v tom nevinně , to je prostě jen přirozený vývoj. Možná Vás to překvapí ale jsem jak píšete ve svém dostatku spokojený, což neznamená, že se má vývoj společnosti zastavit. Ten snad pohání normální lidská zvídavost, touha něčeho dosáhnout posunout věci dál, to vše ovšem v pozitivním smyslu. Vůbec nemusíte mé názory sdílet jsme věkem zřejmě značně rozdílní.
Tedy nechci se hádat, ale není ta zvídavost, touha něčeho dosáhnout a posunout věci dál evolucí?
Abychom si tady nehráli se slovíčky.
Že jste ve svém dostatku spokojený mě nepřekvapí.
Já jsem také spokojený.
Ale někdy v tom podvědomí mě ten černý andílek blbě štěngruje, já se nedám, ale štengruje.
Vás zřejmě ne, to mě už ale překvapuje, myslel jsem, že ten záporňák kecá do života každému.
Působím tady asi hodně mladě, to už jste druhý, kdo mě upozornil na věk, aniž by se zmínil o svém.
A jen tak mezi námi, já jsem nijak vysloveně váš názor nezpochybňoval.
Napsal jsem k němu jen svůj, jakési upřesnění.
Protože náboženství samo o sobě nemusí být nutně zlem, ostatně, co to je náboženství může leckdo vidět lecjak, i multikulturismus má takové znaky, a kde-co dalšího- třeba fašismus.
Máte vůči mě takový jízlivý projev, aniž byste si upřesnil moje myšlenky a moje smýšlení, myslíte, že bych měl nastavit druhou tvář, nebo se řídit biblickým citátem „oko za oko, zub za zub“?
PPK, toto Vaše: “ Věda není víra. Věda je jen skromné hledání a občasné nalézání smysly vnímatelné reality. Nic víc.“ je – bohužel – pravdivé, jenže málo taktické. Ateismus a vědecký světový názor bychom měli prohlásit za náboženství a dožadovat se na státu mzdy pro naše kněze, církevních svátků, příspěvků na údržbu našich modliteben a dnes i navrácení majetku, nezákonně předávaného církvím.
Moje řeč, Georgiusi.
My, ateisté, jsou proti jiným vírám a náboženstvím takoví až blbečci, fackovaní ze všech stran a úúúplně zadarmo!
A všechny neziskovky na nás kašlou a každý si na nás dovolí.
:-) To budou pověry, protože srážku s opravdovým blbcem ještě nikdo nepřežil.
No, tak to jsme si opravdu špatně porozuměli. Pokud berete za ateistu každého, kdo nevěří v Boha upřímně a nežije ze všech sil, podle svého vědomí a svědomí v souladu s (asi myslíte křesťanským, ale i tak, jiná moc neznám) učením, pak máte pravdu. Tedy ještě je z toho kruhu potřeba vyhnout horlivé blby typu farizejského, co si myslí, že když vždy všechno dodrží, tak už nemusí přemýšlet. To jsou pak také ateisté, protože učení je třeba chápat, ne tupě papouškovat. Skutečných křesťanů bude na světě méně, než těch 10000, co jim Jehova po Armagedonu slibuje spasení. A tito lidé skutečně žádné války nerozmýchávají, o tom jsem přesvědčen rovněž. Budiž požehnáni, pokud to tak smím říci.
Teď i já jsem pochopil mnohé. Tož tak.
To by bylo moc snadné.
Jen se podívejte, jak dobře si žijí současné i bývalé vlády!
A pomalu nikdo neumře!
Bety, vy jste ideální ovečka do farnosti Církve militantního ateismu. Kdyby všichni ateisté vstoupili do této církve, totálně by vyžrali ostatním církvím dotace, protože ateistů je u nás víc. Brala byste místo farářky? :-)
Militantní ateistka, milá Bety, militantní ateistka… to zní mnohem hrozivěji. :-) Jsou ale horší týpci, proti nim jsou militantní ateisté
http://www.militantatheism.net/cs/
jen slabý čajíček
http://www.novinky.cz/zahranicni/376197-v-detroitu-odhalili-sochu-satana.html
A hlavně nejezte chleba a nepijte vodu. Statistiky přesvědčivě prokazují, že více než 90% zemřelých v ČR pozřelo před smrtí chléb anebo se napilo vody.
No moje řeč, máte myšlení zcela v intencích DVTŘ. ;-) Ale nejste první, už jsem s tím seznámil Bety.
http://www.militantatheism.net/cs/
njn, že mne to nenapadlo … odpusťte starci jeho Alzheimera. Kaju se tady veřejně a sypu si pomyslný popel na svou šedivou hlavu.
PPK, netřeba činit symbolických pokání, když my – opravdu věřící ateisté – s klidem Angličana okrádáme opravdové teisty a jim natruc se řídíme poznatkem, že chybovat je lidské – ale odpouštět je božské.
Sio, málo mne znáte. Už v roce 1975 jsem svému strýci, jenž v zasedačce Hydrometeorologického ústavu v Porubě co lektor Socialistické akademie přednášel o vědeckém světovém názoru, nevyvratitelně dokázal, že ten vědecký názor je vlastně pouze pracovní hypotéza – pokud věda předpokládá nekonečnost vesmíru – a tudíž se momentálně jedná o vědecké náboženství. A už tenkrát jsem požadoval zbudování chrámů a ustavení církevního aparátu, jenž by na rozdíl od Socialistické akademie reprezentoval nové náboženství na úrovni odpovídající jeho významu. Až na šéfa pobočky ústavu mi fandili a ohromě se bavili všichni přítomní. A tehdy si můj strýc po skončení té šou stěžoval šéfovi stranické organizace: „Nechápu, jak může z rodiny s tak vynikajícím třídním původem vzejít takový pravicový oportunista!“ Když mi to pak ten předseda KSČ ještě za tepla donesl, smál jsem se také, ale jen decentně, poněvadž mi toto vyřizoval syn opravdu velikého kulaka. Už jsem to tu jednou popsal a stále se mi to vrací, neboť takovéto příběhy člověk nevymyslí.
PPK
Já netvrdím, že gdyž něgdo zahlédne stín, který tam být neměl, že nemůže tvrdit, že to byl duch nebo anděl, klidně to může dle své víry kombinovat.
Jenže to samé neplatí úplně u vědy, ona zahlédne stín, který tam být neměl, a tvrdí, že dočasně nalezla pro lidstvo světlo, které se později ukáže jako černočerná tma, které se ale musejí do osvícení ostatní lidé klanět a chodit poloslepí.
V celku chápu, že větec, který věří v úspěch své teorie, že je na stopě a přijde na to, že se prostě spletl, jenže mezi tím na tom zlo ději vykonstruují propagandu a výrobními prostorami a jinými školními pomůckami, že se pak nechce vracet tituly a vyvracet celé své mylné snažení, gdyž na tom zlo ději vydělávají. Snadnější je zatloukát spolu s ostatními větci. Někteří před smrtí odvolají svá vědecká tvrzení, například že to s opičím původem člověka nějak přehnali a že už tomu tak nějak nevěří, ale co všechno to způsobilo se už vědecky nezkoumá. Dodneska se věří že opice pyramidy stavět nemohly, a ještě snadněji šlo
uvěřit jiným vědecky doloženým ekchonomickým větcům, že tisknout peníze je požehnání, které udrží všechny nepotřebné společenské vědy a růst konzumu v rozpuku. A tak se narodilo spoustu vědecky doložených pravd, které posunuly lidstvo blíže k zániku.
Kromě toho, zůstávají podloženy vědou i ostatní pitomosti, které se dozblbnutí papouškují ve školách. Já myslím, že ateizmus prostě víra je, podobná té vědecké, která se rovněž opírá o dosažené nepoznání.
V jistém smyslu máte pravdu, ale já si myslím, že ji mám větší. Gdyby věda totiž byla opravdu jen skromné hledání a občasné nalézání sloužila by normálním lidem. Napadá mě hned několik věcí, které gdyby věda nebyla vírou a nešla lidem ve skutečnosti po krku, mohla pro lidi udělat. Ale neudělá to, páč smysl vědy je ve skutečnosti podřízen jiným úmyslným cílům.
Sio, zajímavá nabídka, ale já nejsem kazatelský typ.
Ještě mě napadlo, že naše rozdílné zkušenosti s obraceči na víru možná souvisí s tím, že jejich přístup k ženám a mužům může být rozdílný. Ženy, jako slabé pohlaví, se snaží spíš zastrašovat, kdežto s muži se snaží spíš argumentovat. Pokud si pamatuji, tak vůbec nejhorší a nejvíc neodbytný byl jakýsi budhista,nebo něco na ten způsob, ten mi prorokoval špatné konce, protože jsem kategoricky odmítla vyhodit 8 stovek za jeho náboženskou literaturu, jednu chvíli jsem myslela, že ho fakt budu muset něčím přetáhnout, abych ho donutila vypadnout.
Tak vidíte, na kázání nemám ani tu trpělivost.
Mimochodem, že vy máte také rád Roberta Merla?
A tož, dělal jsem si trochu psinu. Taky jsem měl epizodky. Třeba když mi jako předsedovi třídní SSM (měl jsem 17) přinesli antichartu, abych to nechal všem podepsat, jak že s tou chartou nesouhlasíme. A já se naivně zeptal, že když s tím nesouhlasíme, zda bychom si to neměli nejdříve přečíst, protože to jaksi bylo nedostupné.
Bylo mi řečeno, že přece nebudeme dělat chartě ještě reklamu, néé? :-) A tak jsme nakonec všichni nakonec podepsali, že nesouhlasíme s tím, co jsme nečetli. Dělali jsme si z toho dost nahlas prdel a kantoři dělali, že to nevidí a neslyší. Taky si o tom mysleli své.
Bety, přiznejte se jako chlap, že Sio je pro Vás Merleho Petr ze Sioraku.
Jo, kdysi jsem pár románů od něj četl, z toho vlastně vznikl můj nick na literárním webu siorak a tam mi začali říkat sio, tak jsem to začal používat.
Sio, moc bych za to nedal, že jsme příbuzní. Když ve stejné zasedačce nás šéf vyzval, abychom na výraz solidarity s Vietnamskou demokratickou republikou, jemuž tehdy Čínská lidová republika rozstřílela u nás v Československé socialistické republice vyrobené traktory, dali každý deset korun na nákup pokrývek a hraček pro vietnamské děti – odmítl jsem kategoricky. Ovšem stejně důrazně jsem požadoval, aby každý z nás dal deset procent z platu na nákup potřebných hraček z našich zbrojovek pro vietnamské tatínky, aby ti zlí čínští soudruzi konečně s tím dělostřeleckým ostřelováním přestali. Ovšem neriskoval jsem ani trošičku. Náš šéf byl všeobecně znám co „škrťa“, jemuž okamžitě došlo, že on by dával oproti původně požadované částce devadesátkrát víc a co bylo nejhorší – třikrát víc než já. Okamžitě si vzal slovo a s tvrzením, že náš mladý kolega nepochopil smysl akce, nechal odhlasovat těch původních deset korun. Pro někoho jsou za všech režimů peníze nejen mírou všech hodnot – ale přímo náboženstvím, jehož zradu se sluší nekompromisně a tvrdě trestat.
Georg: To byl od tebe velmi podlý akt v intencích bezstrukturního řízení. Počítám, že i ostatní pak urychleně zvedli pro jistotu obě ruce pro těch 10 Kčs. :-)
Sio, byl to velmi vzácný okamžik, kdy celá pobočka HMÚ „jako jeden muž“ podporovala svého šéfa, jenž po zkušenostech s vedením ústavu v každé výroční správě oznamoval, že pobočka plán činnosti – tedy pozorování a předvídání počasí včetně předpovědi stavu vodních toků – splnila na 101,2 %. Jen já jsem se musel čistě z formálních důvodů zdržet hlasování. A ten trest přišel už o hodinu později:
„Jiří, proč vy mi to děláte? No, ale já vám rozumím – i já jsem býval mladý. Zanechme však malicherností. Před chvilkou mi volal profesor Skála z VŠB – manžel naší soudružky Skálové – zda nevím o nějakém šikovném opraváři. Dvakrát mu opravovali televizor a tentokrát už po třech dnech je opět nefunkční. Předpokládal jsem, že budete tak laskav a můj řidič vás k němu po pracovní době zaveze.“
Poněvadž jsem nevystudoval žádnou univerzitu, patřil jsem u socialistického šéfa k nižší rase, označované za „pomocný technický personál“, jenž si je vědom svého nízkého původu a britsky velkopansky distinguovanému šéfovi jsem ten den raději už nezaškvařoval. A udělal jsem moc dobře, poněvadž doktor věd profesor Skála byl – na rozdíl od našeho pouze celkem slušného Roma CSc. (to přiléhavější označení Roma by mi tu neprošlo) – člověk bez předsudků a spravedlivý.
Věc Anticharta – ty protesty podepsat něco, co jsem nečetla, nebyly vůbec ojedinělé. Tenkrát jsem si myslela něco nelichotivého o rozumu těch, kteří s takovou pitomostí přišli. Dnes si myslím, že to bylo bezstrukturní řízení jako vyšité – obrovská reklama na něco, co by bez Anticharty vyšumělo do ztracena.
Zkrátka obyčejná blbost soudruhů propagandistů. Chtěli ukázat světu, že pracujícím se Charta vůbec nelíbí.
Neříkám, že se na tom nepodílela blbost, té se vždycky najde dost. Ale vemte si výsledek: Kdo o chartě předtím neslyšel, ten se o ni začal zajímat a další reakce byla naštvanost /dělají ze mne vola, který si nedokáže sám utvořit názor/, z čehož plyne- tam nahoře je to jeden blbec vedle druhého.
Informace o světu, bohu a sobě je obsažena v člověku samém, ne v nějaké knize. Tou nejsprávnější cestou, jak dojít k poznání, je pak řídit se svým svědomím.
A stav světa? tady si může křesťanský i islámský okruh podat ruce, případně vyčíslit, kde se více manipuluje ,podvádí, kde je více neštěstí a utrpení.
Stav světa leží na nás, na nikom jiném, a na tom, zda se probudíme z manipulace.
Paní Aleno, nechci Vám brát Vaše přesvědčení, ovšem musím Vám připomenout Karla Havlíčka Borovského stran toho plivání do moře: „Ale svět je pořád stejný, lidé ho nezmění: plivni si stokrát do moře, ono se nezpění,“ míní ve Křtu svatého Vladimíra dnes už klasik.
“ Stav světa leží na nás, na nikom jiném, a na tom, zda se probudíme z manipulace“, píšete matematicky správně Vy, avšak já realisticky dodávám, že pokud nebudu Vladimír Vladimírovič, tak na mě bude ležet jedině pokrývka a budu rád, když se ráno vůbec probudím. Jenže já si nezoufám – nýbrž si s tím klasikem recituji:
Bezbožnost v Rusích
Tak se z maličké příčiny
stala velká mela:
Ruský národ neměl boha,
církev ovdověla.
Nám by byla lehká pomoc,
toť je stará vesta,
teď již umí každý kaplan
dělat bohy z těsta.
Ale Rusi o těch kumštech
ještě nevěděli:
když si boha utopili,
žádného neměli.
Počali se všichni báti
strašlivých následků,
neb žádný nic takového
neslyšel od předků!
Ale svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění:
plivni si stokrát do moře,
ono se nezpění.
Tak i v Rusku bez Peruna
ve starém pořádku
běžela světská mašina
jak na kolovrátku.
Staří lidé umírali,
děti se rodily,
hodní lidé pracovali
a ochlasti pili.
Hrušky zrály o Jakubě
a na podzim švestky:
když se hodně vypršelo,
bylo zase hezky.
Slunce svítilo jen ve dne,
měsíc jenom v noci,
v létě bylo caru horko
při vší jeho moci.
Žito se muselo síti,
tráva rostla sama,
šlechta pracovala hubou,
sedláci rukama.
Kdo zaplatil, měl u pánů
všudy dobrou přízeň,
hlad si zaháněli jídlem,
ale pitím žízeň.
Všecky řeky byly mokré
a kamení tvrdé:
Chalupnice hubovaly,
že jsou selky hrdé.
Šlechtic neobcoval s mužským
měšťanského rodu,
ale šenkýři míchali
přec do piva vodu.
Mladí lidé pospíchali,
staří šli pomalu:
Na každou špetku radosti
přišla špetka žalu.
pokračování
Kdo měl málo, tomu braly
velké pijavice:
Moudrých lidí bylo málo,
ale hloupých více.
Kdo byl taškář za Peruna,
taškařil zas dále;
a kdo byl poctivá duše
dřen byl neustále.
Neboť svět je pořád stejný,
lidé ho nezmění,
plivni si stokrát do moře,
ono se nezpění.
Tak i v Rusku bez Peruna
ve starém pořádku
běžela světská mašina
jak na kolovrátku.
Ale církevní mašinka
ta se zarazila,
neboť kněžím u pytlíku
zaťata jest žíla.
Sedlák, ten jest od jakživa
vychytralý kvítek,
hned si z toho utopení
vyhlídl užitek.
a ještě kousek
Přestali desátky dávat,
také na modlení,
ani na štolu, ani na mše,
když prej pánbůh není.
Na ofěry nechodili,
při funusech ticho,
kostelníci mřeli hladem,
kněžím splasklo břicho.
Tu hned tekla krev z obrazů,
děly se zázraky,
čistá panna porodila
čtyry mladé draky.
Báby viděly znamení
na nebi a všude:
Prodávaly staré sukně,
že soudný den bude.
Báby viděly znamení
na nebi i v dírách,
slyšely potopu světa
hučet ve všech škvírách.
Po svatbě se narodilo
dítě za čtvrt léta;
kupujte, lidé, měchýře
na potopu světa!
Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/karel-havlicek-borovsky/krest-svateho-vladimira-5.html#ixzz3heTBhwGH
Takže, paní Aleno, místo filosofování třeba je nám najít nového boha, jenž by vyhovoval i nám ateistům.
perfekt, škoda, že báseň zůstala nedokončena, nevíme, jakou církev vlastně car pro své nevolníky vybral
proč ta pasivita, pane Georgiusi, tím vlastně dáváte najevo, jak bažíte po tom, aby Vás někdo řídil.
Ateisté nechť si vyberou co jim vyhovuje. Přičemž pokud v boha nevěří, musí si vybrat to , co budou uctívat. Např. vzdělání, atd.atd, to bude jejich zlaté tele
ovšem, z hlediska vyššího principu mravního by měl být bůh Vaše svědomí
V dnešní době se diskusím vyhýbám, ale tato je osvěžující, zejména svou slušností. Nechci zde psát sekundární článek, kde bych doplňoval, rozepisoval a tak dále. Myslím, že můj článek byl i tak dost obsažný, ale k jedné věci se chci vyjádřit.
Pokud jste nabyli dojmu, že jsem k těm dvěma důchodcům byl nějak hrubý, že jsem se jim nějak vysmíval a podobně, tak jsem se musel vyjádřit nepřesně. Jednal jsem s nimi naprosto slušně a trpělivě. Většinu toho, co jsem zde napsal, jsem na ně „nevysypal“. Jen mi to při rozhovoru s nimi prošlo hlavou, ale nepoužil jsem to, jak jsem i uváděl třeba u manžela z černé kroniky. Proč bych to taky dělal? Můj názor je ten, že čím níže k obyčejným „pěšákům“, tím je jejich přesvědčení poctivější, což pro mne rozhodně něco znamená. Vždycky bych vyměnil dva plné vlaky těchto „obcházečů“ za jednoho kardinála, rabína nebo imáma.
Samozřejmě je to obecný princip, a v konkrétním případě, jak psala i Betty, jde o konkrétní lidi, tedy kdo jste Vy a kdo je ten dotyčný, který u Vás zaklepal. A když jste náhodou ženská, tak jste na seznamu vylhaných báchorek o tom, kdo má být komu „z Boží vůle podroben“ na úplně prvním místě. A to nejspíš u všech náboženství, nejen u JCMR (Jew-Christian-Muslim Religions), nebo-li náboženství založených na Bibli. Pochybuji, že to doopravdy pomůže, ale zkuste příště „zrychlit vyložení karet“ třeba rovnou takhle: „A co ženy? Nabízíte pro nás skutečnou rovnost, nebo jen tradiční podřadné postavení, navenek zabalené do spousty hezkých frází?“ Sio nabízel radikální ateismus, ale jako žena to máte (ovšem jen v tomto) snazší, protože můžete použít již etablovaný feminismus. A nemusíte jí doopravdy být, protože to dotyčný nemusí vědět, a i jen podezření by ho mohlo snáze odradit :-)
Ale, paní Aleno čtěte Wikipedii:
Křest svatého Vladimíra je jednou ze tří delších satirických básnických skladeb Karla Havlíčka Borovského, které vznikly v době jeho pobytu v Brixenu. Havlíček využívá látku z dávné ruské historie: kníže Vladimír I. zavrhl pohanského boha Peruna a přijal křesťanství. Skladba zůstala nedokončena nebo se závěrečná část nedochovala. Námět je čerpán z Povesti vremennych let, ruského letopisu z počátku 12. století.
Takže pravoslavnou. Vladimír Vladimírovič také zavrhl Peruna gromskego ateismu a přichýlil se zpět „ke kořenům“ té církve pravé pravoslvané.
Ve své nudě bažím po tom, aby někdo zkusil mne řídit. Zatím jsem ještě dost silný na to aby duševně platilo: Není pán není kňaz, čo by ma dal do želaz! A svědomí mohu mít i bez boha. Vzhledem k mému věku však na roli revolucionáře nebo dokonce vůdce nechci ani pomyslet i když dobře vím, že důvěryhodný vůdce nám tu zoufale chybí.
no, máte pravdu. Ovšem křesťanských církví je nepřeberné množství, přičemž ve staré době byla pokračovatelkou myšlenek Jana Husa Církev bratrská, v jejíchž řadách byli takoví velikáni, jako Jan Amos Komenský. Církev pravoslavnou neznám, pouze vím, že není pod vlivem Vatikánu. Oni sami se považují za pravověrnější než katolická církev, jejíž učení bylo mnohokrát měněno.
Že není pravoslaví řízeno z Vatikánu je vidět i na tom, že střílení do kostelů na Ukrajině, pronásledování kněží zůstává bez povšimnutí ze strany Vatikánu
ovšem řídit se svým svědomím je velmi, velmi nebezpečné. Podle některých nauk je svědomí bohem, takže pak jste vlastně věřící ?
Každý člověk by se měl řídit sám, i když není vůdce, natož rozený
No ano, výsledek té blbosti byl přesně takový.
RSokol – to s tím feminismem je dobrý nápad, ale už ho asi neuplatním, neboť věrozvěstů jaksi ubylo.
I jinak s vámi souhlasím. U mužů to není běžný jev, aby si uvědomovali, že prakticky všechny církve staví ženy na tu nejnižší příčel. Je to jedna z příčin, proč jsem na ně napružená. Kromě jiných důvodů je to podle mého také proto, že když už má chlap špatnou náladu proto, že se mu nic nedaří, nebo proto, že ho seřval nadřízený, nebo prostě proto že pod ním už není žádný chlap, tak je tu vždy ženská na které se může odreagovat ať už prostým násilím, nebo sekýrováním.
A jak je to pěkné, když si nemusí dělat výčitky, neboť jeho církev mu to schvaluje.
Paní Aleno, s tím svědomím jako bohem přišel nejspíš jako první už Sokrates a nazýval to daimonión. Jenže já, když nechci dopadnout jako on a nechci být lidmi otráven nejdříve obrazně a pak doopravdy, zůstávám raději primitivem, jehož svědomí tvoří výchovou pěstovaná schopnost vcítit se na základě poznání do pocitů a myšlení bližního svého a pak mu – pokud je to vůbec možno – nečinit nic, co bych nechtěl, aby on činil mé maličkosti. Kuriózní je, že takovému myšlení a jednání mne učila stará silně nábožensky založená a nevzdělaná žena, která nevěděla, co to empatie je, která o Sokratovi slyšela až ode mne a která byla moudřejší než převážná většina mnou poznaných i vysokoškolsky vzdělaných lidí. To díky ní teď sedím spokojeně v sice ještě nehotovém domě, ale v něm pobíhá zatím pět z šesti vnoučat a těší se z nich i na invalidním vozíku sedící usměvavá manželka. Taková je síla slova a toho zavčasu probuzeného svědomí, které se božími problémy zásadně netrápí.
Tuhle výtku máte ode mě. Nevím, zda to dokáži ve stručnosti dost pochopitelně vyložit. Můj názor na Bibli má svůj vývoj, od právě takové kritiky dílčích protikladů k propojení v širších souvislostech, protože je to multifunkční kniha zastupující jaký si zákoník a dávající lidem program, samozřejmě vycházeje z potřeb řízení komunity/státu.
Poměřuji tedy jednotlivá témata s jejich řídící funkcí, beru Bibli jako nástroj řízení, jehož určením je pomoci vytvořit silnou a stabilní společnost. Víru, příměry a podobenství beru jako nosič, něco jako když je frekvence zvukových vln přenášena elektromagnetickým polem s buď frekvenční nebo amplitudovou modulací. Bez toho nosiče by se ty zásadní myšlenky k lidem nedostaly. Navíc je vtip v tom, že 99% lidí vnímá jen ten nosič, ta hlavní informace je pro ně neviditelná.
Proto jsem k těmto přenašečům víry, kteří jsou jen nosiči nosiče tolerantní, pokud nejsou agresivní.
Apropó, myslel jste asi, že byste vyměnil jednoho prostého věřícího za vagón kardinálů, ne naopak. :-)
Sio – Význam náboženství pro lidstvo jde nad rámec tématu, a proto jsem o něm nepsal. Mým cílem v kostce bylo upozornit, že bychom se měli víc obracet k lidem a ne k Bohu. Ať již je či není, jisté je, že nepomůže než zase jen prostřednictvím lidí. A protože Bůh, víra a náboženství jsou tři zcela rozdílné věci, pak není od věci upozornit, že náboženství může stejně tak škodit jako prospívat. Jenže, jak jste sám napsal, 99% lidí tohle neuvidí. Drtivá většina věřících nikdy nepřemýšlelo o Bohu a nemá k němu žádný svůj vztah, ale prostě přijali svá náboženství a věří v ně, ne v Boha. A náboženství se svými vůdci to vítá a pěstuje, takže stejně ochotně přispěchá s úlevou i tehdy, kdy je třeba přesvědčit svědomí lidí o správnosti vyvraždění vesnice „kacířů“ nebo o oprávněnosti otroctví. To je ona mocensky stabilizující podoba náboženství, kterou jste zmínil, a té jsem si dobře vědom. Náboženství dělá (a naneštěstí nejen historicky) pro lidstvo totéž, co pro jednotlivce pohádky v dětství. Umožňuje fungovat tehdy, kdy ještě nemáme jak chápat, protože nám pro jakékoli chápání chybí dostatečné základy, ani nemluvě o způsobilosti přijmout fakt, že u mnoha věcí nikdy nebudeme mít možnost je plně pochopit, například ideu Boha. A to byla a je užitečná a nepostradatelná funkce. Z toho co jsem psal Vám musí být jasné, že mne to netěší, ale je to tak. Zároveň to ale neznamená, že není správné upozorňovat, když nás náboženství začne zavádět a uzurpovat si příliš, obzvláště pak s jeho chimérou o univerzální vševědoucnosti (své vlastní, ne Božské).
Možná jsem měl být explicitnější, ale kontext vidím jako: „Co bych radši u svých dveří.“, takže jsem to myslím napsal správně. Je to ale v podstatě totéž, myšlenka je jasná, takže v jiném kontextu bych samozřejmě napsal to, co navrhujete Vy :-)