Nad Tatrou se pláče, hromy umíráčkem zvoní…

…a je to skoro stejný průšvih, jako plakat nad rozlitým mlékem značky Tatra. Včerejší slovenské volby, které by nás měly zajímat alespoň proto, že premiér Fico možná pověří svým protiimigrantským postojem (zítra v Bruselu) premiéra Sobotku. Známe Sobotkovu statečnost, takže víme, jak to může dopadnout.

Nyní, když píši tyto řádky, na mne z monitoru vyskakuje stále stejné číslo slovenský statistiků říkající, že je sečteno 99,98 procent hlasů. Pravda, slovenští statistikové slíbili výsledky již včera do 23.00, ale chybička do nového softwaru se vloudila, a tak výsledky byly dávkovány do  nedělního rána a ještě nejsou úplné. Cui prodest?

Že Smer-SD získal 28,28 procent hlasů od tři čtvrtě milionu voličů je známo. Pohoršil si oproti roku 2012 o půl milionu voličů a je potrestán tím, že má 49 poslaneckých mandátů ze 150 v Národní radě SR. Potřebuje mandátů 76, tedy nadpoloviční většinu,  a musí tedy s někým vytvořit koalici. Ale s kým?

Řekněme rovnou, že  14 poslanců LSNS, tedy Kotlebovců (jsou tam dva v jedné straně) nezíská, protože o ně nebude usilovat. Nemůže, neboť do koalice se Smerom-SD by jinak nešla žádná další strana. Přirozeným partnerem by (dříve) pro levicový Smer byla Slovenská národní strana, která za Jána Sloty spadla do sloty a čtyři roky přežívala kdesi  pod okapem. Nový předseda se starými harcovníky nic společného mít nechce, a tak je 15 poslanců SNS zatím nedosažitelných. Pan Dutko si navíc svolal Sněm SNS, který bude možná za týden, a na něm SNS bude řešit i to, s kým jít či nejít do koalice. Národovci by totiž mohli být překvapeni.

Dalším v uvažovaném  pořadí jsou totiž lidé Bély Bugára z maďarsko-slovenské strany Híd, neboli Most. Měli by přemostit rozdíly, ale mají v parlamentu u Dunaje jen jedenáct osob. Počítáte dobře: Smer-SD by měl s oběma stranami hypoteticky  75 poslanců, což je málo. Pánové Melčák a Pohanka, kterých se nechci dotknout, na Slovensku nekandidovali, a proto honba za jedním poslaneckým mandátem může být nesmírně politicky, náročná, snad i  drahá. Jak jinak.

Potřebné hlasy může poskytnout už  jen strana Síť, která chtěla prostřednictvím R. Procházky, objevu prezidentských voleb, vládnout, jako každý marketingový patvar, ale nemůže, protože disponuje všeho všudy  deseti poslanci. A to je poslední  subjekt, pro Róberta  Fica koalice schopný. Pro partajního  předsedu Fica. Proslýchá se totiž, že  úřad předsedy vlády za Smer-SD převezme Miroslav Lajčiak, stávající  ministr zahraničí, který je sice také z kletého  Smeru-SD, ale je, na rozdíl od Fica, pro ostatní strany osobně přijatelný.

Slovensko, jak známo,  čeká předsednictví EU po 1. červenci t.r., a ono předsednictví by pro našeho souseda mohlo být hořkou pilulkou už bez české kostky cukru. Ostatními  stranami v NR SR jsou (o Kotlebovcích řeč již byla)  Sme rodina, marketingový projekt miliardáře Kollera , který se vyjádřil, že se Smerem nechce mít nic společného, neboť v politice míní setrvat dalších dvacet let, což by toto partnerství zmařilo a dvojstrana,  OLANO-Nova, kde za první částí názvu se skrývají  protagonisté chytání goril či kostlivců ve skříni,, za druhou částí, zvanou Nova, nikoli nenoví ká-dé-háci jako Daniel Lipšic a spol.

D. Lipšic přežil spojením s Matovičem smrt KDH v přímém přenosu, potažmo souběžný exitus SDKÚ, stran kdysi to mocných a obávaných. Vzpomeňme bratry Čarnogurské, jichž se obávali na začátku devadesátých let i na adrese Praha-Hrad.  A nezapomenut je i vytrvalý cyklista po Slovensku, jinak předseda vlády, Mikuláš Dzurinda se svým fámulem, dnes v ukrajinských vládních službách,  Ivanem Miklošem.  V Matovičově straně najdeme i Jána Budaje, kterého si naopak připomínáme co politické dvojče Milana Kňažka ještě z časů Verejnosti proti nasiliu. Pan Matovič nenávidí  Fica a Bugára. Bugára  dokonce tak, že před volbami psal dopisy maďarským stranám, aby pana Bugára, jinak úspěšného šamorínského vinaře, znemožnil. Zda je Maťovič i za zhoršením vztahů Orbán-Bugár, to nevím, ale nevylučoval bych to. Protože chci uzavřít tuto kapitolu marketingových stran (Maťovič má v OĽANO sdružené čtyři členy), konstatuji, že jak miliardář Kollár, tak Matovič připomínají vizáží profesionálního ruského antiputinovce Navalného.

Diplomacie Hamburgerové republiky za oceánem seká tyto své typy „do hry“ jako zdejší družstvo  HAMIRO své plyšáky do her dětských. Poslední parlamentní  stranou, tedy již  osmou, v NR SR, je strana Sloboda a solidarita europoslance  Richarda Sulíka. Sulík sám je zdatný otec rodiny se čtyřmi  malými dětmi, ale politicky žil,  a žije –  řečeno s  Klausem – z homosexualismu a legalizace marihuany. Obojí, včetně výborné znalosti němčiny, ho katapultovalo zhruba  každý měsíc do některého z diskusních pořadů německé ARD, ZDF, nebo rakouské  ORF. Slavná jsou jeho vystoupení  v pořadech  Anne Will, k níž se chodí zpovídat i Angela Merkelová. Willová je krásná žena,  leč ke smůle mužů žije s ženou. Což ji, přirozeně, přitahuje k záhadnému  Sulíkovi.  Richard Sulík si už řekl o pověření sestavit s Matovičem vládu, a to těsně před tím, než tureckou šavlí roztříštil láhev  šampaňského, jejíž střepy přistály v kůži jeho pravé ruky.

Šampus šavlí mohou otevírat asi skutečně jen Turci. A třeba budou mít i důvod. Slovenský volič podlehl a naletěl barnumské reklamě zaoceánské. Zůstanou  mu  jen oči pro pláč, pokud technolog  a snad kouzelník chytré moci Fico nějak nepřelstí „Amerikána“ Kisku t.č. statujícího v úřadě slovenského  prezidenta. Ten chce, jistě sám od sebe, nastolit úřednickou vládu.  Vítačskou a pravicovou, samozřejmě Volič, nevolič- volby, nevolby.