Ten příběh o tom, jak američtí vojáci vymýšleli robustní a decentralizovanou počítačovou síť pro potřeby národní bezpečnosti a dali tak vzniknout internetu, určitě znáte. Vojenské využití internetu ovšem ustoupilo do pozadí a jeho dominantou se stala komerce a zábava. To sice pořád platí, ale to vojenské využití stále existuje, jak spíše mimochodem ukazuje článek o odolnosti tanků v syrské válce:
Použití PTŘŠ však Saudové kontrolují. „Každý“ útok musí být natočen a jednotliví vedoucí povstalci jsou odpovědní za přidělené komplety a střely. (…) Během prvních 15 dnů měsíce října bylo na internetu umístěno 61 použití PTŘS povstalci (51 TOW), 32 proti tankům. (…) Opět zdůrazněme, že na síť jsou umísťovány i záběry neúspěšných útoků – videa slouží pro kontrolu používání moderních PTŘS povstalci.
Ponechme teď stranou, že se Saúdové angažují na jedné ze stran údajně občanské syrské války a zaměřme se na využití internetu pro vojenské účely, které tu je vidět. Jeho vtip je v tom, že Saúdové nemusí se svými chráněnci hledat žádné složité komunikační kanály, někde se scházet a riskovat prozrazení či ztrátu materiálů, protože spojení obstará internet. A kdyby snad chtěl někdo tento komunikační kanál přerušit, bude mít velký problém, protože by musel vypnout celý internet, neboť jinak stačí, aby se povstalec s videem v mobilu dostal někam, kde je konektivita, a spojení je navázáno. Skutečnost, že na bitevním poli možná není žádné pokrytí, znamená jen zpomalení, nikoliv přerušení komunikace. Podobně to platí i pro zasílání instrukcí ze štábu do terénu: stačí, aby štáb nahrál rozkaz do sítě, agent si ho stáhne a žádná přímá vazba mezi nimi není nutná (a nejde ji tedy ani přerušit). Nakonec ten internet funguje přesně tak a k tomu, jak a k čemu byl původně zkonstruován, a ten komerčně-showbyznysový balast mu jen dodává na robustnosti, protože kvůli němu je jen těžko představitelné, že by se jej kdokoliv odvážil „vypnout“.
Převzato z blogu Tribun
1 komentáře