Nebýt Pavlovův pes a neslintat na zvuk zvonku

Nová republika vydala kolegu Letkovi článek Hysterie demokratů na mafiánský způsob, načež se kolem něj rozpoutala zajímavá diskuze. Líbila se mi tato část jednoho příspěvku, kterou cituji.

Podle mého soudu je to dobrá a přesná charakteristika současného postmoderního nihilismu. A nyní zpět ke klíčové debatě o korporátním fašismu, který v této době začíná v Česku velmi efektivně vystrkovat rohy. Za prvé, ten zmíněný Facebook, onen mocný korporátní nástroj, který lze jakkoliv cenzurovat a vypnout na stisk tlačítka. Je to přece soukromý oligarchický podnik jako každý jiný. Skutečné „sociální sítě“ jsou úplně něco jiného, u nás prakticky neznámého. Korporátní fašismus je zajímavý tím, že nepotřebuje občana, ale Pavlovova psa s podmíněným reflexem, který bude automaticky slintat na zazvonění. A ty zvonky, těch tedy opravdu existuje celá přehršel. Viz svět korporátních mediálních simuláker množených i bývalými nezávislými weby, jako jsou např. Britské listy.

Občan a moudrý člověk nemůže být Pavlovův pes, jestliže chce být svobodný. V 19. století si dělníci odpracovali svých 10 hodin každý den. Pak šli do hospody diskutovat odborové věci a socialismus, což byly ty tehdejší a dnešní utopie o důchodu, sociálním pojištění a osmihodinovém pracovním týdnu. Být svobodný neznamená sloužit pudu sebezáchovy, jako to dělají miliardáři jednoho promile elity korporátního fašismu a zdejších 99,998 % zbylých obyvatel. Co je res publica jako společná věc svobodných občanů, to není snadné hned určit. Takové hledání společného zájmu všech potřebuje čas, dialog a polemiku živých lidí a kus reálného přemýšlení.

Tím se občan liší jak od korporátního subjektu jednoho promile, tak od Pavlovova psa. Ti i ti totiž představují pouhé základní nosiče (latinsky subiectum) zbytnělého pudu sebezáchovy, který diktuje v ohrožení instinktivní jednání těch i oněch potenciálních fašistů. Tím vzniknou ve společnosti zbavené politického republikánského rozumu a kritického úsudku automatické reakce Pavlových psů či spíše stáda sebevražedných lumíků. A bohužel jen ti lumíci (pochopitelně bez jednoho promile) se pak masově hrnou na východní frontu ke Stalingradu, protože tak a tam jim jistě bude ze všeho nejlépe.

Není dobré být korporátní veverkou nebo lumíkem a dělat nový Drang nach Osten. Ve zblblé době, jako je ta dnešní, je třeba vzít rozum do hrsti a věnovat vlastní čas a peníze budování společného světa. A ten budují společná setkání jako třeba to naše e-republikové minulý měsíc nebo to jihlavské začátkem dubna (Měnící se svět 2017 a projekt pro 10 miliónů). A tak na závěr citujme prvního politického filosofa Hérakleita z Efezu, který žil v 6. století před Kristem.

O tom to je: buď budeme budovat koinonii společného politického světa, nebo skončíme jako idioti každý ve svém vlastním virtuálním světě. Tam se ale bude bát jeden druhého, protože ten druhý ohrožuje náš idiotský a tedy vlastní pud sebezáchovy. Takže budeme potřebovat silné vůdce, když nevěříme jeden druhému a nemáme společný lidský kosmos. Pak je jen logické, že idiotské zájmy jednoho promile osvícených korporátních lumíků nás poženou zase ke Stalingradu. Nebo někam jinam, kam to Pavlovovým psům přikáže zazvonění korporátní fašistické elity a jimi koupených médií.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!