V České republice zahyne každý rok při dopravních nehodách kolem tisíce osob. V poslední době pozoruji nový „módní“ trend – budování pomníčků obětí na místech, kde tito lidé zahynuli. Je to příznačné pro českou povahu. Jsou budovány zpravidla na cizím pozemku (ve vyspělých zemích něco nepředstavitelného), bez povolení (zákony se přece dodržují jen tak přibližně) a překvapivě jsou tolerovány vlastníkem i správcem komunikací (nebude si přece dělat problémy s pozůstalými a jitřit jejich rány).
Vždycky jsem si myslel, že k uctění památky zemřelých slouží hřbitovy a pomodlit se za své blízké můžeme kdekoliv. Někteří naši spoluobčané na to mají jiný názor, takže do Guinessovy knihy rekordů brzy přibude nový zápis: Nejdelší hřbitov na světě – Česká republika – 55 tisíc kilometrů.