Neoliberální svět naruby

Nemohu najít ten hezký vtip, jak Američan, Brit a EU-borec hřadují na jedné větvi a jeden ji řeže tomu druhému. Tak jsem dal již neplatný vtip Latuffa o tom, jak Západ řeže cizí les. Ale to vytrubování skrze Green deal platí pořád, a dokonce mnohem drastičtěji. Ale boj o zavření Suezského kanálu, který teď Húthíové v Jemenu prakticky vyhráli uzavřením průlivu Bab-al Mandab pro západní obchodní lodě, ten má zásadní důsledky. Růst transportních a pojišťovacích nákladů o 300 % , dále zastavení plavby asi 70 % ropných produktů Suezem. Průplav jede na začátku 2024 na 60 % kapacity. Pozitivum pro Izrael je v tom, že ekonomicky ničený Egypt skrze výpadek miliardových příjmů ze Suezu teď bude od Západu mnohem vydíratelnější k tomu, aby přijal na Sinajskou poušť milión uprchlíků z Gazy a tam je nechal humanitárně zemřít. A Rusové spustí Severní mořskou cestu, jejíž výhody vypadají následovně.

Američané dnes vyjednávají tím, že vyhodí bombami do vzduchu druhou stranu jednacího stolu. To sice má odkladný účinek na některá jednání, ale nikoliv s Rusy a nikoliv po další prohrané (pardon, nikoli vyhrané) proxy-válce na Ukrajině. A teď se podívejte na první mapu, abyste viděli, kdo na zavření Suezu bezpečně vydělá.

Války na Blízkém východě, spuštěné nezákonnou druhou invazí USA do Iráku, zcela jistě spustily „dominový efekt“. Ale ne takový, jak ho plánoval bojovný iluminát Rumsfeld. Války nutí obchodníky, aby přehodnotili cesty spojující Východ a Západ. Proto zůstávají ve hře cesty zvané „Severní koridor“, což je trasa přes Rusko a trasa přes Kavkaz. USA se zatím marně snaží pomocí EU-vazalů upevnit své pozice na Jižním Kavkaze.

Hitler zde potřeboval ropu a přitom narazil na město zvané Stalingrad. USA chce dostat ropu, plus musí vytlačit hlavní tepny světového obchodu z Ruska. A narazili na Putina a Lavrovem. Proto jsou zásadní cíle nové ofenzívy už nikoliv prohraná válka na Ukrajině, ale získání rozhodujícího vlivu v Gruzii, Arménii a Ázerbájdžánu. Ten poslední stát je klíčový, protože tvoří přirozený most mezi Střední Asií a Evropou a je strategickým dodavatelem energetiky do EU. Tím pádem je tzv. Severo-jižní koridor zásadně ve hře.

Arménie už o tento koridor prakticky přišla, protože Pašinjan nenávidí chytré Rusko a miluje podplácení z EU víc, než zájmy Arménie. Tu už ostatně jako prezident nejméně dvakrát zradil. Nejprve prohrál válku o Náhorní Karabach ; pak tuto prohranou zemi oficiálně, na tehdejší povel Západu, přihrál tzv. mírovou smlouvou Azerbájdžánu. No ano, ty byly ty zlaté časy, kdy Západ chtěl být zadobře z NATOvským Tureckem a Izraelem, kteří tak nějak vládli politikou Azerbájdžánu. Ale kočovníci jsou bystří počtáři a dobře sledují debakl Západu na Ukrajině. Nový chán Putin je ve srovnání s nemohoucím Bidenem totální mocenský upgrade, a navíc si získal na svou stranu i arabské šejky. Takže normální by byla cesta přes tzv. Zanzegurský koridor, což je klasická starodávná obchodní cesta přes Arménii.

Jenže přechytřelý Pašinjan na pokyn geniální kliky USA-EU koalice přišel o Nachičevanský koridor. Viz náš článek o jeho hlouposti pod názvem Proč vyhrálo Rusko v Karabachu. Takže Rusové a Írán už podepsali zásadní dohody a pilně staví železniční koridor přes tuto druhou větev v červené, která jde přes Rusy ovládaný Nachičevanský koridor.

O tyto obchodní trasy (hlavně železniční koridory) se po zavření Suezu vede lítý boj. Tam stačí jeden zablokovaný tanker, a celý průplav je měsíce mimo hru. A navíc běží válka v Gaze a jižním Libanonu, kterou Izrael zatím nevyhrává. Takže obchodní cesty musí obejít Rusko, tedy podle plánů Západu. Proto je nutné přesměrovat tok zboží z Asie mimo tuto zemi, kde ukrajinské zítra již znamená včera. Jenže Čína drží klíče od tzv. Belt road a podívejte se, jaké možnosti má na výběr.

Američané vytvořili platformu „C5+1“, kde je Turkmenistán, Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Roli manažera si na sebe nezištně vzaly USA a chtějí obejít Severní koridor daný spojením Ruska, Číny a Íránu. Nyní se bojuje o Ázerbájdžán a Turecko, jenže USA kromě slibů nemají nic. Na obchodní trasy budované Indií a Čínou nemají žádný přímý vliv, a tyto země zásadně spolupracují s Ruskem v rámci zemí BRICS. A tyto státy navíc potřebují ruskou ropu a plyn, aby ji přepraly a prodávaly hloupému EU. Viz náš článek Transatlantičtí ilumináti v Bruselu I: Surovinová krize. USA by se do tohoto pohádkového kšeftu rády nacpaly jako další prostředník, což ovšem asijští kupci nevidí rádi. Na rozdíl od geniálních vůdců v EU nejsou ochotni se v případě velkých kšeftů ještě s někým dělit jen proto, že prohrává (pardon, nevyhrává) jednu proxy-válku za druhou. Jako například tu o Suezský průplav s Húthíovci.

Nedalo mi to, abych o dva dny později nepřidal radu jemenského aktivisty jménem Muhammad al-Mutawakkil (originál ZDE).

Radím Američanům a Britům, aby věděli aspoň v bodech něco o jemenských bojovnících z kmene Houthíovců, než se do něčeho vrhnou.

• Vůbec nesledují vaše filmy a televizní pořady.
• Nezajímají je vaše kecy v médiích nebo na sociálních sítích.
• Psychologická válka proti nim je naprosto zbytečná.
• Narodili se jako válečníci, doopravdy.
• Jejich životním cílem od dětství bylo bojovat s Amerikou.
• Poslední vůle a závěť předávaná od jejich předků je osvobodit Palestinu.
• Přinejmenším mají 4 až 5 válečných zkušeností v různých terénech. (K tomu je moje PS.)
• Všichni napsali a zaznamenali své životní vůle v audio i video formátech.
• Mučednictví jednoho z nich je obrovským zdrojem hrdosti pro jejich děti, rodinu, vesnici, provincii a zemi.
• Jejich básníci vášnivě oslavují válku více než lásku, flirtování nebo romantickou poezii.
• Všichni poslouchají svého vůdce Abdul-Malika Badra al-Din al-Houthiho s plnou poslušností.
• Jejich jediným strachem je Alláhův trest a hněv, pokud nepodpoří lid Palestiny a ustoupí od jejich podpory.
• Milují smrt stejně jako vy milujete život, ne-li více.

To platí pro jakoukoliv konfrontaci, do které se zapojí… Nemá smysl to rozvádět, více se dozvíte, až budete stát na bojišti proti nim.

PS. Těch válek ve skutečnosti Húthíové už vyhráli sedm, a ne pět. Šest bylo proti režimu Alího Abdalláha Sáliha v letech 2004-10, kterého podporovaly Saúdská Arábie, USA a Izrael. A současná válka se Saúdskou Arábií je prakticky vyhraná. Saúdové po těžkých ztrátách a riziku bombardování rafinérií ukončili boje a vyjednali prozatímní příměří. Tyto kmeny v Jemenu a Afghánistánu zatím nikdo ve známé historii neporazil.