Samozřejmě, že se máme za neoliberálního kapitalismu stále lépe, a úplně nejlépe přes svátky, kdy lidé vyhazují peníze skrze korporátní kvelb pánubohu do oken. Jednoho takového „santu“ jsme tu už dvacet let měli, tak to musíme vědět. A neoliberalismu se nejlépe daří v zemi, kde zítřejší korporátní daně již znamenají včera, jak pravil jeden dávno zapomenutý klasik, který nezemřel ani v německé montovně, ani v balíkárně Amazon.com.

Takže připomeneme mediálním korporátkám nyní hojně citovanou studii z Harvardu, která vznikla inspirací Pikettyho práce Kapitál XXI. století. Recenzi této knihy jsme dělali dávno před jejím českým překladem (Piketty aneb Zhroucení zakládajícího mýtu kapitalismu). Jak známo, hroutit se má Putinovo Rusko, protože CIA publikovala zaručenou zprávu o tom, že Putin způsobil vyhynutí dinosaurů a pak asistoval u vraždy Césara v Římě. To prosím není ten pes, který české telce zase padl do kanálu v čase, kdy padlo Aleppo.

A nyní k věci, tedy ke zhroucení jiného zakládajícího mýtu tentokrát US-provenience. Harvardští ekonomové publikovali studii pod názvem The Fading American Dream: Trends in Absolute Income Mobility Since 1940. Celou si ji můžete stáhnout kliknutím na odkaz. Ale pro nás jsou mnohem důležitější vysvětlující grafy, které si můžete stáhnout kliknutím zde. Citovaná skupina vědců zkoumala od roku 1940 až do dneška jev zvaný absolute income mobility. Je to úplně jednoduchá věc, jak se na kapitalismus sluší a patří. Prostě generaci za generací zjišťujete, kolik procent dětí z následující generace vydělává více, než jejich rodiče. Protože v kapitalismu se máme všichni lépe a jedno promile dokonce i nejlépe, tak se na ta čísla podíváme.

Chudoba cti potratí

Klíčový nález studie je jasný. Celkem 90 % dětí z generace narozené roku 1940 se mělo finančně lépe než jejich rodiče. U generace z roku 1980, to jest u dnešních třicátníků, je toto číslo pouhých 50 %. Jinak řečeno: jen polovina dětí dnešní generace třicátníků se má finančně lépe než jejich rodiče. A nyní se podívejme na statistiky. První je docela důležitá, protože ukazuje podle Pikettyho percentilové rozdělení společnosti podle příjmů. Nahoře je jedno procento, dole socky, jednoduše řečeno. To mezi, to je prosím střední třída.

Raj 1

Jak sami vidíte, jedno procento velmi zdařile předává bohatství svým dětem. Kapitalistický bůh je kalvinista a Američan, takže bohatým žehná a stará se, aby měli stále více, a platí to i pro jejich děti. Zajímavá je křivka u střední třídy. Propady grafu jasně ukazují, že čím více se blížíme neoliberálnímu ráji na zemi 90. let, tím více se střední třída propadá do chudoby. Podle percentilu (tj. po 10 procentech v řadě) příjmů vidíte, že dramaticky roste počet rodin, které nemají svým dětem co předat. Jinak řečeno, děti v pokračujícím neoliberalismu nejsou bohatší než rodiče. Propad posledního grafu je zbytečné komentovat, to je současný neoliberální ráj na zemi. Jak pro koho, že ano. Studie jasně říká, že propad dnešních třicátníků je dán zásadně nerovnoměrnou distribucí bohatství. O tom jsme již publikovali několik důležitých článků, viz dolní odkazy.

Raj 2

Další graf ukazuje, jak se na tom mají děti z početnějších rodin podle průměrného ročního příjmu na dítě. Jak vidíte chudoba je více méně dědičná už od roku 1940. Zkrátka, šance dětí z chudých rodin dostat se nad úroveň rodičů dramaticky poklesly u generace narozené z početných nízkopříjmových rodin už kolem roku 1960. Čili dnes je jim kolem 65 let a jdou pomalu do důchodu. Takže byli chudí a jejich děti zůstanou taktéž hodně nebohaté, viz poslední část grafu. Poslední graf ukazuje celkový propad do chudoby v absolutních přepočtech podle jednotlivých generací až do dneška.

Raj 3

Zkrátka, máme se stále lépe a pokud bude Amerika náš vzor, pak máme velkou a zásadní šanci kopírovat tento volný pád do chudoby. Tuto šanci bychom neměli promarnit. O to se jistě postará koupená politická reprezentace v čele s místními oligarchy. A prodejná korpoporátní média jí v tom ráda pomohou.

A nyní se podívejte na to, proč tomu tak je. Následující články ukazují a komentují jak distribucí bohatství, tak daňové zatížení různých vrstev obyvatel podle zpracovaných Pikettyho dat pro USA. Díky neoliberalismu se tato sociální nespravedlnost stala planetární normou.
Kam mizí bohatství vytvořené vyšší produktivitou práce?
Korporátní fašismus překresluje mapu USA
Báječná léta jednoho procenta
Chudí vypadají na grafech ještě hůře než ve skutečnosti

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!