Je už mi padesát a dost ztěžka si sedám
v málo co uvěřím a pořád něco hledám
spím hlavně ve dne a čtu si jenom večer
a i tak vidím věci, že by jeden brečel
Ač duší hédonik, mně optimismus schází
však cítím se všemi, co ještě doufají
a držím palce těm, kdo hrách na stěnu hází
a věří upřímně, že svět tím napraví
Tak buď jak buď anebo třeba jinak
však stále stejně bude na světě
někdy je fajn a jindy je dost zima
jenomže těžko je pak dát si repete
2 komentáře