OVM: 10. rok války v Afghánistánu

Po delší době jsem usedl v nedělní poledne (ČT1, ČT24, 7. 11.) k televizní obrazovce, a ani jsem netušil, že mě může rozveselit pořad Otázky Václava Moravce, tentokrát z Afghánistánu. Spíše jsem měl pocit, že sleduji další díl britského sitcomu „Ano, pane ministře“.

Pořad rozjížděl ministr obrany pan Vondra, který kromě agitačních slov, že tato válka vlastně z našich vojáků dělá vojáky lepší (Pozn.: …tudíž by tam měli co nejdéle bojovat), neřekl vlastně vůbec nic zajímavého, naopak spíše mírně řečeno spoustu zmateného. Za povšimnutí ještě stál jeho orwellovský výrok „…zvyšujeme, abychom posléze mohli snižovat“, na který kontroval v druhé části generální náčelník štábu AČR Picek větou „Čím více vojáků v Logáru, tím více bezpečnostních incidentů!“

Hvězdou nedělního poledne byl však náš ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Už upoutávka, na které je unavený ministr s přilbou na hlavě a fajfkou v ústech, připomínající zdecimovaného německého vojáka na východní frontě, slibovala velmi atraktivní rozhovor. A ministr nás dlouho nenechal čekat. Prohlásil: „Podívejte se dnes na našeho vojáka, to je úplně jiný voják než před sto lety, to se vůbec nedá srovnat!“ No to se opravdu nedá srovnat! Patrně byl myšlen český voják rakousko-uherské armády, který sice neoplýval tak komplexním vybavením, ale úctu si vzhledem k peklu světové války určitě zaslouží. Část rozhovoru s panem Moravcem:

Karel Schwarzenberg: Je zde chybná spolupráce s centrální vládou, ta je kritizována regiony, že část peněz někde zmizí! To je všude problém, i v České republice někdy mizí peníze shora dolů!

Václav Moravec: Nemyslíte si, že ve větší míře je to tady v Afghánistánu?

K. S.: Nesmíte zapomenout stav této země, je po třicetileté válce, je to jako kdybychom byli v Čechách v roce 1637. Ta společnost je po stavu války, kdy každý bojoval s každým, my se tady snažíme vybudovat právní stát a taky…aby to vězení bylo lidštější! (Pozn.: V Afghánistánu buduje rekonstrukční tým věznici za 10 miliónů korun a taky márnici, což Afghánci jistě ocení). To, že se sem tam něco vytratí, tak s tím musí člověk počítat, ale snažíme se nasměrovat peníze přímo na místo, ale pokaždé to nejde, je mnohdy potřeba součinnosti centrální vlády.

V. M.: Tady nejde o české peníze, ale o mezinárodní peníze, které zde připluly ve velké míře a ztratily se bůhví kde, byl jsem v Logáru a tam místní říkají, že k nim se ta pomoc nedostává a přitom slýcháváme ve zprávách, kolik mezinárodní společenství do Afghánistánu dává…

K. S.: To jsou opravdu velké částky, a je bohužel pravda, že dost toho vymizelo, ale o tom jsem již mluvil, to je stav té společnosti, nemůžete tady po třicetileté válce čekat, že se tady budou chovat stejně jako ve Švýcarsku nebo na Islandu. Musíme nadále podporovat centrální vládu vedenou Karzáím? Já myslím, že ano, podívejte se, kde není vláda zkorumpovaná…!

V. M.: Počkejte, vy sedíte ve vládě, která je zkorumpovaná?

K. S.: …ne, říkám tady v okolí…! Musíme to tady vybudovat, ale na té cestě jsou ztráty, Češi nemají jiným národům vytýkat zkorumpovanost, my jsme toho dokázali taky dost! (To ještě pan ministr nevěděl, že to „okolí“ zasáhne naši vládu o týden později v kauze Barták).

***

Jak důsledná je státní kontrola projektů rekonstrukčního týmu? Odpovídají vynaložené peníze hodnotě vyhotovených projektů, nebo je to jenom „bezpečný tunel“ z kapes daňových poplatníků? Nelze totiž předpokládat, že se některý z novinářských „šťouralů“ vydá do válečné zóny, aby tam zkoumal nesrovnalosti, a u mnoha účetních kolonek se dá přece napsat „válečné ztráty“. Myslím si, že nás v budoucnu čeká další z řady korupčních afér, tentokrát s názvem „Afghánská“.

Vraťme se zpět do Afghánistánu a to k radikálnímu hnutí Talibán. Naskýtá se příležitost uveřejnit zde zajímavý rozhovor publikovaný v Le Nouvel Observateur (jaro 1998), v němž Z. Brzeziński hovoří o podpoře USA směřované bojovníkům Talibánu a bagatelizuje v něm možné následky pro budoucnost světa:

Otázka: Bývalý ředitel CIA Robert Gates uvedl ve svých pamětech, že americké zpravodajské služby začaly s podporou mudžahedínů v Aghánistánu 6 měsíců před sovětskou invazí. V tomto období jste byl vy poradcem pro národní bezpečnost prezidenta Cartera. Jakou jste hrál roli v této záležitosti, a je tohle vše pravda

Zbygniew Brzeziński: Ano, podle oficiálních historických údajů začala podpora CIA směřovaná k mudžahedínům během roku 1980, tedy poté, co sovětská armáda napadla Afghánistán 24. 12. 1979. Ale realita, dlouhá léta utajovaná, je úplně jiná. Ve skutečnosti to bylo 3. 7. 1979, kdy prezident Carter podepsal první směrnici pro tajnou podporu oponentům prosovětského režimu v Kábulu. A byl to velký den, psal jsem poznámky prezidentovi, ve kterých jsem mu vysvětil, že podle mého tato podpora přiměje Sověty k vojenské intervenci.(Pozn. autora – nebyl náhodou stejný postup uplatňován i na Balkáně?)

Otázka: I přes tohle riziko, jste zastáncem této akce? Ale možná vy sám jste si přál, aby se Sověti připojili k této válce a spoléhal, že ji dál podnítí.

Z. B.: Tak to není. My jsme tlačili Rusy k zásahu a vědomě jsme zvyšovali pravděpodobnost, že zasáhnou.

Otázka: Když Sověti odůvodňovali svůj zásah, tvrdili, že mají v úmyslu bojovat proti tajnému zapojení Američanů v Afghánistánu, ale lidé jim nevěřili. Nicméně tam byl základ pravdy. Nelitujete toho dnes?

Z. B.: Litovat čeho? Že tajné operace byl vynikající nápad? To mělo za následek vyčerpání Rusů chycených do afghánské pasti a vy chcete, abych teď litoval? V den, kdy Sověti oficiálně překročili hranici, jsem psal prezidentu Carterovi: „Teď máme příležitost vrátit SSSR náš Vietnam.“ Opravdu, téměř 10 let musela vláda v Moskvě nést otěže válečného konfliktu, který způsobil demoralizaci a nakonec rozpad sovětského impéria. (Pozn.: Teď Rusko pomáhá vrátit Američanům jejich Afghánistán, dopadnou Spojené Státy obdobně?).

Otázka: A ani vy nelitujete podpory islamistům, dodávku zbraní a poradenství pro možné budoucí teroristy?

Z. B.: Co je nejdůležitější pro historii lidstva? Talibán nebo zhroucení sovětského impéria? Pár vytočených muslimů, nebo osvobození střední Evropy a rozpad sovětského impéria?

Otázka: Pár vytočených muslimů? Ale už to bylo řečeno a opakuji: islámský fundamentalismus představuje dnes hrozbu pro celé lidstvo.

Z. B.: Nesmysl! Říká se, že by Západ měl mít globální politiku ve vztahu k islámu. To je blbost. Není globálního islámu. Podívejte se na islám racionálně, bez emocí nebo demagogie. To je největší náboženství s jednou a půl miliardou následovníků. Co má společného saúdský fundamentalismus, umírněné Maroko, pakistánský militarismus, prozápadní Egypt nebo sekularismus střední Asie? Nic víc než to, co spojuje křesťanské země.

***

V pořadu také vystoupil Jiří Diensbier, který mimo jiné upozornil na nebezpečí již jednou zmiňovaného saúdského fundamentalismu, který představují tzv.wahhábité, a toto nebezpečí sahá až do evropské Bosny, což je pro nás Evropany reálnější nebezpečí než například Talibán. Podívejme se v krátkosti na hnutí wahhábitů v BaH, jež se rekrutovalo z bývalých bojovníků, kteří přišli do BaH v letech 1992 – 1995 a po válce se v zemi usadili. 

Wahhábité například koupili pozemky blízko města Derventa, což je oblast uvnitř Republiky srbské a jejím cílem je prý vybudovat základnu pro lov, jak oni tvrdí. V současnosti islamisté plánují své centrum v obci Kovacevci, sousedící s nedalekou chorvatskou etnickou oblastní zvanou Plehana. Chorvaté, kteří se nacházejí poblíž centra wahhábitů, žijí ve strachu. Další vesnice, kde vládnou wahhábité se jmenuje Gornja Maoca, tato vesnice byla kdysi srbská, obyvatelstvo však bylo vyvražděno, a muslimové tuto vesnici zcela ovládli. Ve vesnici neplatí klasické právo, ale právo šaría. Vůdcem radikálních muslimů je Nusret Imanović (Pozn.: Že by budoucí evropský Usáma bin Ládín?). Zde se můžete podívat na jejich internetové stránky. Vůdce muslimů (foto vpravo) říká, že sebevražedné útoky nejsou překážkou pro zbožné a milující muslimy, na stránkách se nacházelo prohlášení: „Modlíme se k všemohoucímu, aby se tyto zbraně staly kořistí pro mudžahedíny a mohli jimi zabíjet své nepřátele USA, NATO či afghánské loutky.“

Jaká je vlastně politika západních zemí v čele s USA, pane Vondro, když dnes vidíme pokusy zrevidovat závěry Daytonské dohody s následným oslabením vlivu Republiky srbské, když je to právě jmenovaná srbská část BaH, která hraje úlohu stabilizačního prvku v regionu v boji proti extrémistům? Nemusí uběhnout dlouhá doba, a my všichni budeme sklízet plody těchto politických kroků. BaH se má stát duchovním centrem všech evropských muslimů, jak sami prohlašují, a když se nebezpečně změní vliv radikálního křídla, pak nám nezbude nic jiného, než odpovědným politikům pěkně poděkovat!!!

 

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz