P. C. Roberts: Budou triumfovat cenzoři?

Na internet se dnes, kdy tisk a televizní média slouží jako ministerstvo propagandy, nahlíží jako na posledního zachránce poctivé novinařiny a svobodného vyjadřování. Což ovšem platí jen v případě, kdy se lidé zřeknou služeb googlu, facebooku, twitteru atd. a připojí se k takovým alternativám, které vaše zprávy nezablokují v okamžiku, kdy se přestanou krýt s oficiálními vysvětleními.

Naneštěstí se však lidé svých ustálených životních stereotypů vzdávají jen neradi. Jsou prostě zvyklí na facebook a twitter a o dalších alternativách mnohdy ani nevědí. A i kdyby třeba i věděli, nechce se jim ztrácet čas tím, že si budou na počítačích pořizovat cosi nového.

Liberální Amerika vytvořila společnost, která si zvykla hledat v informacích v podstatě jen senzace a veřejné dehonestace. A dokonce i ikony levice schytávají kritiku za to, že s tempem nenávisti, jak ji stanovila politika totožností, nedrží krok:

Pokud jde o svobodu projevu, dospěla západní společnost k bodu, kdy kdokoli vzápětí po vyslovení svého názoru musí být připraven na to, že se za něj v příštím okamžiku bude muset omlouvat. Čímž debata přestala existovat. A názory jednotlivé osoby jsou pro tuto osobu zkonstruovány shora tak, aby vyjádřila názor nejsoučasnější – nikoliv tedy názor platný včera nebo třeba i před hodinou.

Výsledkem takovéto praxe je prostředí, v němž pravda hyne na úbytě.

V 21. století je v západním světě v zásadě nemožné vyslovit pravdu a nebýt za to démonizován. A démonizace pravdy děsí samozřejmě všechny, kterým se od nejčasnějších let tlouklo do hlavy, že nemohou mít na věci svůj vlastní názor.

Jestliže Američané a lidé západního světa vůbec mají mít nějakou budoucnost, bude to jen díky takovým webům, jaký právě čtete. Jeho podpora je úderem do Matrixu.

Pravda neměla nikdy na růžích ustláno. Ale v 21. století se proti ní vede boj nelítostnější než kdy jindy. Nad pravdu se totiž povýšily agendy. A proto je tím víc potřeba, aby lidé podporovali pravdu na místech, kde se ještě dá nalézt.

Ve 20. století existovaly liberální a konzervativní nadace, které podporovaly první dodatek americké ústavy i disidentské názory. Což už dnes není pravda. Konzervativní nadace upadly do rukou neokonzervativců a do jejích agend o americké (a izraelské) hegemonii, a nadace liberální se ztotožnily s politikou totožnosti, do níž, seč mohou, pumpují peníze na likvidaci politiky soudržnosti.

Pro pravdu peníze zkrátka nejsou. Takže úkol držet pravdu přece jen při životě dnes připadl obyčejným lidem.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Vybral a přeložil Lubomír Man