P. C. Roberts: Kolik červených čar musí být překročeno, než zaburácí Armageddon

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), publikovala před šesti lety, přesněji 15. dubna 2016, zprávu o tom, jak hanebně jsou ukrajinskými vojenskými jednotkami a policií týrání Rusové na Donbasu.  Zmíněnou zprávu OBSE si můžete přečíst ZDE.

Když Washington v roce 2014 svrhl ukrajinskou vládu a místo ní ustavil vládu nacistickou, začala ukrajinská soldateska území dvou odpadlických republik ostřelovat. Toto ostřelování trvalo osm let a současně s ním organizoval Washington  spolu s NATO výcvik ukrajinské armády s cílem vybojovat ony dvě odpadlické republiky pro Ukrajinu zpět.

Oblast Donbasu patřila vždy Rusku a byla přičleněna k Ukrajině sovětskou vládou z administrativních i jiných důvodů, stejně jak Chruščov přičlenil v roce 1950 k Ukrajině poloostrov Krym. Když USA svrhly ukrajinskou vládu a na její místo dosadily vládu nacistickou a protiruskou, obyvatelé Krymu a Donbasu se z titulu své ruské národnosti od Ukrajiny odtrhli a s velkou převahou hlasovali pro své připojení k Rusku. Na což Kreml reagoval tak, že přijal žádost o připojení obyvatelům Krymu, ale dopustil se strategické chyby, když totožnou žádost dvou odpadlických republik naopak odmítl. Po čemž následovala ukrajinská krvavá pomsta, po osm dlouhých let vykonávaná na nevděčných ruských obyvatelích obou těchto odpadlických republik. A teprve až se proti nelidskému týrání donbaských Rusů hlasitě začalo ozývat ruské veřejné mínění a na západní hranici Donbasu se vynořilo 150 000 Američany vycvičených příslušníků ukrajinské armády a nacistických milicí, byl Kreml nucen intervenovat.

Dnes nás západní média zaplavují falešnými zprávami o velkých ukrajinských vítězstvích, která dokazují ztrátu jakéhokoli respektu k pravdě a hanobí západní žurnalistiku tak, jak toho není pamětníka.

Nelidské týrání ruských obyvatel Donbasu podporovali tři američtí prezidenti, téměř všechny evropské státy a samozřejmě též kompletní soubor západních mediálních děvek. A tak namísto  sdělování pravdy z Ukrajiny nás spodina západní žurnalistiky oblažuje vymyšlenými historkami o  znásilňování a plenění, jichž se na Ukrajině údajně dopouštějí ruští vojáci, kteří ovšem ve skutečnosti k nejdisciplinovanějším armádám na světě. Ukrajinci, nebo snad CIA, zde natáčejí falešné válečné scény, na kterých ruské oddíly opouštějí své pozice a prchají před vítěznými voji Ukrajinců. Tyto natočené scény jsou tak amatérsky odfláknuté, že jejich tvůrci např. zapomněli z filmu odstranit pokyny režiséra, ale zato k němu připojili poklidné záběry štábu, který film natáčel. Což vše dokazuje, že film vznikl daleko od válečných událostí a jde v něm jen o propagandu.

Jakkoli hanebná je skutečnost, že „svobodný svět“ podepisuje a diplomaticky podporuje týrání Rusů Ukrajinci, bledne tento fakt před rozhodnutím idiota z  Bílého domu poslat na Ukrajinu rakety, schopné zasahovat i cíle na Krymu, jenž je tradičním domovem ruského černomořského loďstva.

Washington k tomu dodal, že sám nebude s raketami operovat a spoléhá na ujištění Ukrajiny o tom, že ta nepoužije rakety k útoku na území Ruska. Ovšem pozor: Ukrajina nepovažuje Krym za území Ruska a za území Ruska jej nepovažuje ani washingtonské „světové společenství“. Oficiálně tedy  zůstává pro Západ Krym částí Ukrajiny, takže Ukrajina může Bidenovy rakety použít k útoku na ruskou námořní základnu na Krymu.

Nebo řečeno jinak: Biden a jeho neokonzervativní kolegové nechali na ukrajinském prezidentovi Zelenském, zda Armageddon bude, či nebude.

Zdroj: PCR

Vybral a přeložil Lubomír Man