Panama Papers: Daňovým rájům konkurovat nelze, zákony změnit můžeme

Tak se nám provalil další skandálek kolem placení daní. Jenže to není nic nového, to všechno víme už dvacet let a celou dobu to nikoho nezajímalo. Na západě to musí vědět už 50 let. Proč ten humbuk až dneska, to opravdu nevím. Že by jen proto že jsou do toho namočeni politici? O těch cizích víme, ale co naši? Ti asi nejsou tak důležití jako Britové, Němci nebo Francouzi. Celá krize není nic jiného než krize neoliberalismu.

Podvody na daních jsou průvodním jevem neoliberalismu. Už před dvaceti lety nám pan Klaus prosadil dva zákony, které celou krizi vyvolaly. Vzhledem k rozsahu skandálu Klaus nebyl jediný, ale zřejmě to dostal rozkazem, protože to byla všeobecná tendence asi nejen v Evropě. Kdo k tomu dával rozkazy, se neví, ale všichni si to můžeme domyslet.

První Klausův zákon stanovil možnost platit daně v místě sídla svého podniku. To vyvolalo úprk podniků od nás do tzv. daňových rájů. Ty už dávno existovaly na Západě a nikomu to nevadilo. To byly malé státy na západní polokouli, které pochopily svoji možnost. Snížily daně (z těch velkých stejně nic neměly, protože u nich žádný průmysl nebyl). Podniky v Evropě začaly budovat svá sídla v daňových rájích. Byly to jen kanceláře o dvou lidech, ale často stačila jen poštovní adresa.

Druhým zákonem bylo umožněno podnikům platit daně podle chuti podnikatele – buď může platit daně doma, nebo v místě sídla svého podniku. Že všichni platili venku, byl jen logický důsledek – kterej blbec by platil daně u nás, když může platit jen polovinu v Panamě. Celou situaci se snažil Klaus zachránit snížením daní u nás ze cca 40 na 20 %. Bohužel neměl šanci něco změnit. Daňovým rájům konkurovat nelze.

Stát nemá peníze na nic. Chybí peníze na zdravotnictví, důchody, silnice a další potřebné věci. Hospodářství České republiky spadlo na dno. V daňových rájích zmizelo z České republiky dle Transparency International za posledních 8 let až 244 miliard korun. Jsou to peníze, které vznikly v České republice a ze kterých měly být odvedeny daně českému státu. Podle mého je to číslo velmi podhodnocené. U nás je 80 % podniků německých a pochybuji, že by byť jen jeden jediný u nás platil daně.

Toto jsou fakta známá už dvacet let. Jen se do nich nesmělo šťourat. Ale ve světě se objevil někdo, kdo do toho strčil nos. A hned máme velký skandál. Únik dat advokátní kanceláře Mossack Fonseca v Panamě odkryl informace o desítkách politiků a dalších vlivných osobností v zemích po celém světě včetně České republiky, které svůj majetek ukryly do daňových rájů. Ať už na pozadí úniku informací stojí kdokoliv a nehledě na to, proč se tak stalo a komu to může prospět, daňové ráje jsou obecně problematický fenomén. Zajímavé je, že se to provalilo jen v Panamě a lítají v tom jen evropské podniky. Asi to bude v tom, že americké podniky platí daně spíše na Bahamách.

Daňové ráje pro nás žádný problém nejsou. Problém je debilita našich zákonodárců. Nevím,co těm darebákům brání zavést tady pořádek. Vždyť stačí tak málo. Stačí se vrátit o padesát let zpět. Teď nemyslím do komunismu, ale do šedesátých a sedmdesátých let ve Spojených státech. Tenkrát jsme vzhlíželi a záviděli vysokou životní úroveň Američanů. Auto v každé domácnosti, rodinné domky na předměstí velkých měst. (Kdo to neví, tak americká města jsou obchodní mrakodrapy v centru měst a kolem jsou kilometry rodiných domků. Možno vidět v TV) . Činžáky jsou v USA pozůstatky z 19. století na ústupu a jsou jen pro černochy, jak můžeme vidět v amerických seriálech jako je Inspektor Kojak. A ten je ze sedmdesátých let. Dnes je situace ještě horší.

Ale co dělalo tak vysokou životní úroveň? Možná to byly daně. Tenkrát byly daně v USA 50 až 60 % ze zisku. Asi bylo lepší přidat zaměstnancům, než to dát státu. Trvalo to až do nástupu Reagana na presidentský stolec. Ten přišel s geniální myšlenkou – po snížení daní budou kapitalisté radostně platit malé daně a zmizí danové úniky. Se stejnou geniální myšlekou přišla Margaret Thetcherová ve Velké Británii. Oba skončili stejně. Kapitalisté ani malé daně neplatili a životní úroveň jejich obyvatel šla strmě dolů. Neoliberalismus ovládl svět. Dnes je situace taková, že polovina Američanů je na tom prý hůře než my. Na internetu si můžete najít zprávy o milionech malých bezprizorných dětí bez rodičů, kteří spí v kanálech. O tom, že polovina Američanů je na potravinových poukázkách od státu. Za první republiky jsme jim říkali žebračenky. Že všichni Američané jsou enormě zadluženi. Prostě lidé i v Americe zjišťují, že neoliberalismus není to pravé ořechové.

Můžeme se tedy ptát, jak z toho svinstva ven. Řešení je jednoduché, ale obávám se že není možné. Stačí se vrátit do Spojených států před padesáti lety a zvýšit daně. Na 50 a výše procent. To ale vládci tohoto světa nepřipustí.

Pokud by se někomu zdálo 50 % moc, tak bych jim připoměl německý hospodářský zázrak po válce. Po nástupu kancléře Erharda přišla nová hospodářská politika. Ta se zakládala na novém daňovém zákoně. Daň ze zisku podniků 100 % a daň z příjmu obyvatel vyšší než 5000 DM byla 90 %. A šmitec. Za pár let bylo vybombardované a zplundrované Německo na vrcholu. A vydrželo jim to dodnes. Tomu se říká Politika s velkým P. Ne tomu Klausovskému podlézání mocným, které přivedlo relativně bohaté Československo na buben.

Ale řešení i u nás by se možná našlo. Nedříve se musí zrušit ty zločinné Klausovy zákony. Každý podnik v Česku bude platit daně doma. Podvody na daních se budou trestat znárodněním podniku. Stát bude najednou mít dost peněz. Budou peníze na zdravotnictví a na nové silnice. Možná něco zbyde i na důchodce. Mohl by se doplnit důchodový fond, který vykradly vlády ODS. Zkrátka by přišel zlatý věk Česka.

Co myslíte, dostaneme se z toho? Můj názor je jasný. U nás není možný jakýkoli zvrat. Lidi čumí na televizi a nevylezou ven od flašky piva. Je to vidět na manifestacích proti migrantům. Tam se sejde jen pár lidí. Ostatní se asi mají všichni dobře a nemusí manifestovat. V únoru 1948 přišlo na manifestaci milion lidí a bylo vymalováno. Ale já se bojím, že to nejhorší teprve přijde. Situace je taková, že za pár let ten milion přijde a bude zase vymalováno.