Papež – padouch, nebo světec?

Ano, měl. A jeho skandál budou dál šířit další a další oběti, až se konečně zbaví pocitu provinilosti, který jim církev vštípila v dětství, a vyjdou se svým příběhem na světlo.

„Měl by být hnán k soudu za to, jak se stavěl ke zneužívání chlapců, k němuž docházelo za jeho arcibiskupování v Mnichově a později, když zastával funkci vrchního strážce vatikánské doktríny?“

Samozřejmě že ano. Tento bývalý šéf Inkvizice by měl být zatčen, jakmile překročí práh svého směšného vatikánského královstvíčka, a postaven před řádný občanský – nikoli církevní – soud. Měl. Všichni ale bohužel dobře víme, že naše politicky překorektní vlády jsou na takový zákrok příliš zbabělé.

„Měl by papež rezignovat?“

Ne. Kolegium kardinálů dobře vědělo, proč ho pár let tomu zvolilo – Ratzinger je přímo dokonalá hlava římskokatolické církve. Chlípný starý padouch v sutaně, který celá desetiletí intrikoval za zavřenými dveřmi, aby dosáhl na svůj současný post, člověk, který věří, že je neomylný a taky se tak chová, kněz, jehož protivědecké bludy jsou zodpovědné za smrt nesčetných obětí AIDS v Africe, muž, jehož první reakcí na kněží přistižené se spuštěnými kalhotami bylo zahrát skandál do autu a zneužitým chlapcům nakázat mlčenlivost. Zkrátka a dobře člověk na svém místě. A rezignovat by neměl také proto, že může krásně urychlit pád celé té ohavné, zkažené organizace, jejíž charakter mu padne jako ulitý a pro niž je absolutním a historicky ideálním monarchou.

Ne, papež Ratzinger by neměl rezignovat. Měl by zůstat v čele celého toho prohnilého systému, měl by sedět na svém stolci, se až tato instituce, která má hrůzu z žen, sytí se lidskou vinou, nenávidí pravdu a zneužívá děti, bude hroutit všude kolem něj v oblaku páchnoucího kadidla a dešti kýčovitých turistických cetek.

Richard Dawkins je bývalý profesor zoologie na Oxfordské univerzitě a známý propagátor ateismu.

George Weigel – Protikatolická zaujatost a nezodpovědní novináři

„Měl by být hnán papež Benedikt XVI. k zodpovědnosti za sérii skandálů s pedofilními kněžími, která se šíří po Evropě? Měl by být hnán k soudu za to, jak se stavěl ke zneužívání chlapců, k němuž docházelo za jeho arcibiskupování v Mnichově a později, když zastával funkci vrchního strážce vatikánské doktríny? Měl by papež rezignovat?“

Otázka, zda by měl papež Benedikt XVI. rezignovat, je po pravdě řečeno pošetilá, neboť předpokládá vinu, kde žádná nebyla ani hodnověrně naznačena, natož prokázána. Reportáž deníku The New York Times o tom, kterak tehdejší kardinál Ratzinger údajně zabránil postihu ohavného pedofila z Milwaukee, vyvracejí právní listiny, které stejný deník umístil na své vlastní webové stránky. Obvinění, že Ratzinger, když zastával funkci arcibiskupa mnichovského, záměrně přeložil nebezpečného devianta na venkovské pastorství, jednoznačně popřela jak daná arcidiecéze, tak Vatikán. Každý, kdo zná alespoň základní fakta o tom, jak Svatá stolice přistupovala k podobným případům v posledních několika desetiletích, rovněž ví, že Ratzinger stál v popředí snahy hnát pedofilní kněží k zodpovědnosti, okamžitě a bez milosti, a jeho nedávný dopis irské katolické církvi dokazuje nade vší pochybnost, že je v tomto boji rozhodnut pokračovat, padni komu padni.

Něco se však během několika posledních týdnů přeci jen prokázalo. Elementární novinářské zásady byly odsunuty stranou a noviny propadly touze vykreslit papeže coby ochránce deviantů a římskokatolickou církev coby mezinárodní zločinné spiknutí pedofilů a jejich napomáhačů. Jedovatý protikatolicismus podle všeho předním stránkám celostátních listů náramně sluší. A právníci, jenž větří tučné provize z vysouzených náhrad a kteří mají přímý finanční zájem na tom, aby zmiňované případy spadly do kompetence amerických soudů, jsou zřejmě považováni za bezúhonné zdroje informací. Někteří církevní funkcionáři by ve světle těchto odhalení měli možná skutečně odstoupit, Benedikt XVI. však rozhodně nikoli.

Ve své knize „Odvaha být katolíkem: Krize, reforma a budoucnost církve“ z roku 2002 jsem novinářům veřejně poděkoval za odhalení faktů, k nimž se měla katolická církev postavit čelem již dávno. To bylo však tehdy a dnes je dnes a současné reportáže a komentáře jsou hluboce zaujaté a mnohdy nezodpovědné. Americká katolická církev je dnes pravděpodobně nejbezpečnějším prostředím pro děti vůbec. Kdy si tento prokazatelný fakt najde cestu do médií? Joseph Ratzinger se více než kterýkoli vysoký církevní představitel zasazoval o vymýcení toho, co sám nazývá „špínou“ v církvi. Kdy se tato skutečnost, kterou by musel uznat každý novinář s otevřenou hlavou, kdyby si prošel příslušné záznamy, začne objevovat v reportážích o papeži a církvi?