Jen na pár vteřin (protože déle se to vydržet nedalo), jsem sledoval pořad Reportéři ČT. Vedoucí pořadu v něm právě vyjadřoval starost, jestli se novému americkému prezidentovi Trumpovi podaří, či nepodaří sjednotit americký národ.
Vyhlížel být tím problémem celý utrápený – a první myšlenka, která mě při pohledu na něj napadla, byla – že jeho starosti bych si přál mít. A myšlenka druhá, která z té první logicky vyskočila, byla tato: Propánakrále, co tihle všichni pomatenci, co jich teď ve sdělovacích prostředcích je jak blech v pytli a žádní jiní se tam vyskytovat nesmí, s tou jednotou pořád mají? Vždyť jednotu národa, pokud si dobře vzpomínám, vyžadovaly vždycky jen režimy diktátorské. Fašista Mussolini, nacista Hitler atd., ale demokracie se přece honosily čímsi přesně opačným. Nikoliv názorem jednotným a totalitním, ale celou paletou názorů od extrémně pravicových až k extrémně levicovým. Pro možnost tyto široce rozrůzněné názory vyslovovat a prosazovat byly přece též vyvořeny politické strany – a zase od nejzazší levice až k nejzazší pravici – takže co, probohaživého, vy, náhle se zjevivší vyžadovatelé jednoty národa, brebtáte v poslední době a od rána do večera, že jen jednoty národa je nám třeba, a běda těm, kteří tu jednotu narušují? Vždyť celý politický život demokracií spočívá nikoliv na jednotě názorů, ale na jejich pluralitě. A jedině volná soutěž těchto mnohých názorů umožňuje uplatnit demokraciím názory s nejširší podporou, a většinou tedy i ty nejrozumnější
Jistě, ve válce a v mimořádně nebezpečných situacích je nutné, aby se národ sjednotil a čelil vzniklému nebezpečí, ale dnes přece taková situace není. Takže o co vám, páni, co v poslední době projevujete tak dojemnou starost nejen o jednotu amerického národa, ale hlavně o jednotu národa českého, vlastně jde? Nevypůjčili jste si – čistě jen náhodou – tu „jednotu“ jako slovo příjemně znějící, jenom proto, abyste s ním mohli politické nepřátele tlouci tvrdě do hlav?
Špatný nápad to nakonec není. Vy si vytyčíte svůj cíl, úkol atd., a toho, kdo se proti tomu cíli a úkolu postaví, označíte za bořitele jednoty národa. Spřízněná média se k vám masově přidají (jinak to u nás dnes nefunguje) a máte už nepřítele přehledně označeného, do kterého můžete zahájit palbu.
Možná uspějete, váš rival možná padne, ale vy svým falešným vzýváním jednoty národa v době míru dokážete, že o obsahu a smyslu demokracie nemáte ani páru. A že ve skutečnosti a pod převlekem velkohubých demokratů nejste nikým jiným, než prachobyčejnými fašisty.
3 komentáře
https://media.giphy.com/media/3oz8xDA5TAxrh4yTZe/source.gif
Jednota národa v zmysle spolupatričnosti,úcte k svojim národným tradíciám a ochoty brániť svoj národ,vlasť je potrebná.Človek predsa musí niekam patriť.Paradoxom je,že v článku spomenutí ľudia volajúci po jednote národa sú chronicky známi bojovníci za denacionalizáciu Európy.Minulý týždeň som zachytil v TV hlas ktoréhosi českého poslanca(alebo senátora,neviem)ktorý sa domáhal zmeny preambuly českej Ústavy v tom zmysle, aby v nej bolo zakomponované slovo národ.Hneď nato reagoval p.Pavel Rychetský,ktorý túto požiadavku rázne odmietol s tým,že štáty fungujúce na národnom princípe sú dnes už anachronizmom a teda takáto zmena je v ČR neprijateľná.Autor píše o demokracii a pluralite.Lenže to,čo dnes nazývame demokraciou možno nazvať všelijako,len nie demokracia.Je to niečo čo je nám vnucované ako ten najlepší spôsob štátneho zriadenia,lebo „ľud si vládne sám“.Odhliadnem od toho,že táto“demokracia“je častokrát vnucovaná iným národom „ohňom a mečom“ len pripomeniem,že dnes už hádam neexistuje slovo-výraz,ktoré by bolo v očiach ľudu viac sprofanované.Veď slovo „demokracia sa už celkom bežne používa ako nadávka,niečo s čím sa ľud nestotožňuje.Takáto demokracia akú dnes žijeme,slúži len jednému.Názorovo roztrieštiť spoločnosť tak,aby sa národ v žiadnom prípade nedokázal zjednotiť v odpore proti tým,ktorí ju u nás zaviedli a ktorí si nás pomocou nej zotročili.
Jednota národa je potrebná.Ale nesmú ju hlásať tí,ktorých snahou je národ zlikvidovať aby sa nemohol zjednotiť v žiadnom prípade.Ako možno zjednotiť neexistujúci národ v boji proti agresorovi alebo hoci len v boji za svoje práva?
Asi nijako.A o to práve tzv. Demokratom ide predovšetkým.
Momentálně se jim zdá, že jim ujela půda pod nohama, tak vzývají národ, který předtím špinili jak se dalo. U nich jsou všechno jen slova, slova, slova, pracují s emocemi, které ví jak použít, ale jim osobně nic neříkají.
Odkopávají se a já doufám, že lidé tu faleš vnímají čím dál tím víc. Až se to tam za oceánem usadí a tihle šmejdi zjistí, že se toho zas tak tolik nezměnilo, tak se zase vrátí k předešlé rétorice.