I když pozdě, ale přece. V době naprostého úpadku morálky našich politiků, kteří se většinou předhánějí v tom, jak co nejvíce poškodit Českou republiku na mezinárodní scéně, je omluva našeho prezidenta Srbsku kladným a příkladným činem. Bombardování Srbska byl učebnicový zločin a byl to také jakýsi „křest“ naší republiky v Severoatlantické alianci. Byl to i jeden z prvních názorných příkladů, jak budou fungovat naše veřejnoprávní sdělovací prostředky.
Pamatuji si zděšení mnohých lidí, když začala létat přes republiku těžká vojenská letadla a bylo jasné, že jejich cílem je Srbsko. Dodnes nebyly objektivně vyčísleny oběti a přiznány škody, které aliance způsobila civilnímu obyvatelstvu Srbska. Dnešním projevem prezident také trochu napravil pozdější vazalskou politiku Topolánkovy vlády včetně nehorázného uznání Kosova.
Bombardování Srbska by mělo být připomínáno stejně jako zločiny německých armád za 2. světové války.
Asi nemá smysl připomínat, kdo tehdy použil jako první pojem „humanitární bombardování“, ale má smysl sledovat, jak se k omluvě staví dnešní opozice (přesněji opozice s výjimkou komunistů a SPD). Je to poučné jednak proto, že se málokdy vidí taková přehlídka nemorálnosti a blbosti, ale především proto, že nám opozice jasně ukazuje, jaký by byl její morální a politický diskurs, kdyby byla u kormidla.
Jsem rád, že alespoň prezident zmíněným aktem trochu vylepšil nás obraz v zahraničí a omluvil se předpokládám za všechny normálně uvažující lidi.
16 komentáře