V posledních letech se objevuje řada žen, hlavně v kultuře či podnikání, které používají mužský tvar příjmení. Zdůvodňovalo se to hlavně tím, že mluvnice řady cizích jazyků nezná příponu příjmení označující v češtině ženský rod a že manželům v puritánských zemích vznikaly problémy společného ubytování jako osob s různým příjmením. Možné bylo u manželky i užití rodného příjmení jako druhého. Naše zákony změnu příjmení povolují především pokud původní příjmení vyznívá hanlivě (divím se, že se to neuplatňuje i u názvů obcí – Řitka nebo Postoloprty jsou příkladem).
Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Novela zákona o matrikách zrušila původní podmínky, takže i při uzavření manželství či registrovaného partnerství bude na základě pouhé žádosti ženy možné v matriční knize uvést příjmení v mužském tvaru.
Tady je zajímavá formulace, že u „registrovaného partnerství“ to lze na základě pouhé žádosti ženy, to může u registrovaného partnerství dvou mužů působit potíže, ne?
Podívejme se na další ustanovení:
Změna jména se nepovolí, žádá-li fyzická osoba mužského pohlaví o změnu na jméno ženské.
Tolik se mluví o rovnoprávnosti pohlaví a i naše ústava nám říká:
Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
A tady máme výraznou nerovnost – žena si může změnit příjmení na mužské, ale muž na ženské nikoliv!
V cizině by jméno Josef Nováková, nijak nevadilo, holt by to byli manželé stejného jména. Zdá se, že v myšlení našich úředníků převládá česká mluvnice nad ústavou!
Divím se, že se proti této diskriminaci mužů zatím nikdo nepostavil. A přitom hnutí za rovnoprávnost sexuálních vztahů LGBT má takovou podporu. Ale třeba katolická církev taky rovnoprávnost nezná a jak je tu dlouho. Žena se může stát nejvýše abatyší, ale muži i biskupy, arcibiskupy, kardinály i papežem. A ještě musí držet celibát, aby manželkám nesvěřili nějaké svaté tajemství.
3 komentáře