Proč české děti nenávidí matematiku?

Na hodinu matematiky se u nás těší necelá 4 % žáků.
U maturity z matematiky v roce 2018 propadlo 22,3 % studentů.

Matematika mě už od základní školy velmi bavila a baví dodnes. Tedy, abych byl upřímný, baví mě, když mi vycházejí správné výsledky, jinak mě dokáže i pěkně vytočit. Ale jak se to vlastně stane, že někoho může bavit matematika?

Spíše bychom si měli klást otázku, proč značná část dětí matematiku nesnáší. Myslím, že velkou měrou leží vina na učitelích. Pokud má dítě štěstí na matikáře, který rozvíjí jeho potenciál, podává učivo správnou formou, lehce a jednoduše, pak není důvod, aby si dítě matematiku neoblíbilo. Každopádně toto povolání má jednu velkou podmínku, která často není naplněna. Tou podmínkou je, aby učitel dané látce a hlavně celé matematice sám rozuměl a měl ji rád. Pokud jí učitel nerozumí, není schopen látku vysvětlovat tak, aby byl pochopen. Vše podává zbytečně složitě, přikazuje dětem, aby dané početní úkony řešily pouze jedním stylem, protože jiné nedokáže zkontrolovat nebo jiná řešení dokonce ani nezná. Bohužel vůbec nepřichází v úvahu, aby učitel pomohl dětem látku pochopit a vysvětlil jim srozumitelně, proč to po nich chce…

Možná se ptáte, jak je možné, že si sotva osmnáctiletý kluk dovoluje opovrhovat prací učitelů. Neopovrhuji prací všech učitelů, to mi věřte. Já osobně jsem měl a mám štěstí na dobré matikáře, kteří svému předmětu rozumí, a jsem za to moc rád. Ale kolikrát, když doučuji, mi děti říkají, jak je možné, že tohle nepochopily ve škole za celou hodinu a ode mě to chápou během deseti minut? Mám pocit, že někteří učitelé se spíše řídí heslem „proč dělat matematiku jednoduše, když to jde i složitě“.

Ale proč, když to jde velmi často mnohem jednodušeji a zábavněji? Proč to tak nedělají, ptám se já? Čím to asi může být? Když člověk matematice rozumí, je schopen vysvětlovat jednoduše, jasně a tak, že ji dítě dokáže pochopit. Možná to bude pro některé lidi poměrně šokující informace, ale v matematice se dá dojít ke správnému výsledku více způsoby. Každému přijdou různé způsoby jinak lehké či složité a člověk by měl mít právo volby, vybrat si, jak chce počítat.

Jak by mělo vyučování matematiky vypadat, si osobně ověřuji v rámci svého projektu doučování Pětky do koše. Sázím na kamarádský, ale důsledný přístup, pokecám s lidmi, co je u nich nového, poté přejdeme na samotnou výuku. Když se ve škole učitel zeptá, zda tomu žáci rozumí, nejčastější odpověď je ano. Mně odpověď ano nestačí, jedinec dostane hned nějaký příklad na to, aby ukázal, že tomu opravdu rozumí. A s oblibou dávám dětem úkoly, ve kterých jsou typově stejné příklady, které jsem s nimi dělal, všichni si je vypracují do příští hodiny a tím dostanu zpětnou vazbu, jak se mi do nich povedlo dostat látku, které nerozuměli.

Myslím si, že za celou dobu našeho doučování jsme se nikdy nesnažili svým klientům měnit názory či předsudky vůči matematice… Vždycky jsme se snažili ukázat, že věci v matematice dávají smysl, jsou jednoduché, není třeba se něco biflovat nazpaměť a že nejlepší je učit se počítáním a ne učením se nějakých teoretických pouček.

Příkladem toho, že vztah k matematice se může změnit i v pozdějším věku, je jedna z našich dospělých klientek. Přišla k nám jedna paní, která si po deseti letech dodělávala maturitu a potřebovala se po tak dlouhé době dostat zpátky do školní matiky. Byla úplně zoufalá, jak je to těžké, že zkoušky neudělá…

Před zkouškami pronesla větu: „Ty jo, ale ono to je fakt docela jednoduchý!“

Luboš Spálenka patří ke skupině lidí, která se u nás snaží změnit image matematiky coby jednoho z nejméně oblíbených předmětů.