Základní systémové vady kapitalismu
- Přesouvá postupně veškeré společenské bohatství – včetně surovinových zdrojů, vody, půdy, lesů, peněz do rukou nepočetné skupiny největších soukromých kapitálových vlastníků (oligarchů).
- Zdánlivý blahobyt je Potěmkinova vesnice vybudovaná na nesplatitelných exponenciálně rostoucích dluzích, které reálná ekonomika tvořící skutečné a nikoliv virtuální hodnoty nemá v cyklicky se rozvíjejícím hospodářství šanci kopírovat.
- Z disproporce mezi exponenciálně rostoucími dluhy a stále víc zaostávající reálnou ekonomikou narůstá potřeba neustále dodávat do ekonomiky oběživo. Masivní nárůst oběživa při „konstantní“ (cyklicky kolísající) tvorbě reálných hodnot vede k setrvale narůstající inflaci (viz „inflační cíle“ tzv. nezávislé centrální banky(, která je součástí mezinárodního finančního bratrstva soukromých lichvářů), která v určitém momentu hrozí přerůst v hyperinflaci.
- Jde o silně parazitický systém. Po celou dobu jeho existence tzv. „vyspělé civilizované“ západní státy vykrádají, vykořisťují a vysávají své kolonie a periferii, krom toho soukromé kapitálové elity, které skrytě vládnou v systému stále víc na různý způsob parazitují na společenském produktu – viz kupř. dotace, daňové odpustky, ráje, pobídky, prázdniny, rentiérství, lichva…
- Je to nejplýtvavější společenský systém ze všech, který kvůli vzdalování rostoucího dluhu musí neustále zvyšovat RŮST, tedy spotřebu (zboží, služeb a tím i vyčerpávání nerostných surovin, odtud plyne stále větší znečišťování vod, půdy, odlesňování, ničení půdního fondu, fauny a flory, znečišťování ovzduší… Je to vývoj způsobem: Hlavně, že se momentálně my máme elativně dobře a po nás potopa.
- Kapitalismus vždycky na konci delšího ekonomického cyklu končí v systémové krizi (ekonomické, hodnotově – morální, politické), ze které nedokáží nalézt kapitálové elity ani jejich ekonomické a politické služební elity nenásilné řešení. Tato krize končí nakonec vždycky seriálem státních bankrotů, násilí, válek a fašismem. (viz aktuální dění)
Proč to píši a připomínám. Za prvé proto, že uvedené jevy nejsou nové – stále se opakují a jsou typické pro všechny kapitalistické státy bez rozdílu (včetně Číny a Ruska). Za druhé proto, že všechny současné události je nutno nahlížet prizmatem sekundárních důsledků kapitalistického vývoje. Včetně aktuálního soupeření kapitalistických velmocí o dominanci v systému, (sankce, kumulace vojenské síly, zástupné války) boje o sféry vlivu, blokové polarizace „starých“ proti expandujícím „novým“ velmocenským centrům, včetně sankcí, migrace, lokálních válek… Tyto přicházejí a narůstají postupně podle toho ve které fázi cyklického vývoje se kapitalismus právě nachází. Extrémní nárůst konfliktů přichází v období, kdy se cyklický vývoj kapitalismu dostává do fáze systémové permanentní krize.
Jaká východiska se nabízejí?
- Je evidentní, že udržovat tento systém v nezměněném stavu není dlouhodobě možné.
- Tzv. umírněně liberální varianta vychází z předpokladu, že systém je možné zevnitř reformovat při zachování jeho nezměněné soukromě vlastnické podstaty,především různými daňovými reformami (zejména progresivní daní), volebními mechanismy, případně regulacemi a omezeními kapitálu a pod.. Historie opakovaně prokazuje, že toto je iluze. Při zachování posvátnosti soukromého vlastnictví, dominantní kapitáloví vlastníci, kteří koncentrují největší majetek nakonec vždycky zkorumpují politiky a prolomí regulace a začnou v systému otevřeně vládnout (viz ustavení FEDu, viz zrušení Glass Steagallova zákona, viz aktuálně situace kolem globalizace, NWO a jeho dílčích fází – TTIP, TISA, …).
- Třetí varianta pracuje s hypotézou že je nutno systém od základu změnit, zejména navrátit klíčové ekonomické komodity (jako jsou voda, půda, lesy, nerostné bohatství, finanční systém) do rukou lidu (národa, státu). K tomuto závěru ostatně již kdysi dospěli také Masaryk s Benešem. V této variantě je základním sporným momentem otázka, jestli zrušit a transformovat veškeré soukromé vlastnictví kapitálu (tj. majetku který lze použít pro podnikání a hromadění zisku), anebo se pokusit zachovat malé podnikání a nastavit mu regulace. Historie prokázala, že původně malý a nevýznamný soukromý kapitál má tendenci koncentrovat se u nejflexibilnějších a nejpodnikavějších jedinců a úměrně své narůstající ekonomické síle vždycky opakovaně usiluje o překonání nastavených omezení . A nakonec vždy v tomto úsilí uspěje a ovládne veškerou politickou moc.
111 komentáře