Evropa otevřela své dveře uprchlíkům z Ukrajiny dokořán. Pak se je pokusila přivřít, ale Spojené státy Evropanům vynadaly a ti souhlasili s dalším přijímáním uprchlíků, zatímco Washington nechal Ameriku pro Ukrajince uzavřenou.
Přitom, kdyby se dveře do EU neotevřely milionům Ukrajinců, počet uprchlíků by byl mnohonásobně nižší. Faktem je, že značná část ukrajinské vyšší a střední třídy se začala stěhovat na západní Ukrajinu již v prosinci 2021 až lednu 2022, kdy Američané poprvé začali pumpovat informace o nevyhnutelné „ruské invazi“. Pronajímali si tam domy a byty: Někteří na týden, někteří na měsíc, někteří na půl roku. Když se tedy po 24. únoru začali uprchlíci hromadně stěhovat na západní Ukrajinu a ceny bytů začaly rychle stoupat, mnozí z nich se po opětovném usazení ocitli v situaci, kdy nebyli schopni platit nájem.
V polovině března se do Kyjeva a dalších středoukrajinských měst dokonce začali vracet lidé ze západu. Na jedné straně se ofenzíva ruské armády prakticky zastavila a kyjevská média začala informovat o chystaných „protiútocích“ ukrajinských ozbrojených sil, na druhé straně mnohým jednoduše došly peníze na pronájem bytů na západní Ukrajině. Za těchto podmínek by západní regiony byly schopny (bez Evropy) „strávit“ maximálně 5-6 milionů uprchlíků (zhruba tolik jich tam žije už měsíc). Ostatní by se museli vrátit domů.
Ale Evropa, která na začátku slíbila, že přijme 5-6 milionů lidí, nyní již hovoří o možnosti rozdělit po EU asi 10 milionů uprchlíků. Spolu s 5 až 6 miliony na západní Ukrajině je to asi 15 milionů, tj. polovina skutečného počtu obyvatel Ukrajiny v předvečer zvláštní operace a více než třetina (asi 40 %) nominálního počtu obyvatel.
Je třeba si uvědomit, že nominální počet obyvatel šesti západoukrajinských regionů je více než 10 milionů. Pokud odečteme nejméně dva miliony trvale zaměstnaných v EU, zůstane nám 8 milionů. Pokud by ruská vojska dosáhla západní hranice Ukrajiny, nejméně polovina obyvatel těchto oblastí a nejméně polovina uprchlíků, kteří tam žijí, by rovněž odešla do EU, což by znamenalo dalších 7 milionů uprchlíků. Pokud se EU do té doby podaří přijmout 10 milionů uprchlíků z Ukrajiny (což je vzhledem k tempu, které se projevilo v prvních týdnech, reálné), bude v Evropě celkem asi 20 milionů ukrajinských občanů, pokud vezmeme v úvahu i pracovní migranty, kteří odešli dříve.
Otázkou je, proč EU potřebuje tolik ukrajinských uprchlíků?
EU opět dělá vše pro to, aby jich bylo co nejvíce. Je jim poskytováno bezplatné ubytování, strava a ošacení a finanční pomoc. Získávají možnost pracovat bez dalších povolení a byrokratických průtahů. Souhlasíte s tím, že pro uprchlíky (a zejména pro chudé, což je naprostá většina Ukrajinců) jsou podmínky vynikající. Ve srovnání s podmínkami pro syrské a irácké uprchlíky, které EU sotva přijala, ale snažila se je udržet v Turecku, jsou Ukrajinci prakticky zváni.
Je tu však jedna nuance. EU vytrvale brání uprchlíkům z Ukrajiny získat občanství nebo povolení k pobytu v členských státech unie. Je jasné, že někdo tyto zákazy obejde, ale Ukrajinci se nebudou moci stát plnohodnotnými „Evropany“ tak snadno jako nedávno Iráčané nebo Syřané. Předpokládá se, že všechny programy pomoci EU potrvají jeden a půl až dva roky a poté by Ukrajinci měli opustit území EU a vrátit se domů.
Proč takový termín?
Myslím, že problémem je záměr Evropy a USA (kolektivního Západu) použít tyto lidi proti Rusku dvakrát.
V první fázi jsou to uprchlíci (vysídlené osoby). Samozřejmě budou všem tvrdit, že utekli před „ruskou agresí“, a popisovat její hrůzy. Západ bude moci vykřikovat o humanitární katastrofě a etnických čistkách a jako důkaz předkládat polovinu až dvě třetiny předválečného obyvatelstva Ukrajiny usazeného na území EU. V zásadě si myslím, že pragmatická Evropa by očekávala, že přijme deset milionů: třetina obyvatel Ukrajiny jako vysídlenci by také stačila k tomu, aby obvinila Rusko ze všech jeho smrtelných hříchů.
Mazaní Ukrajinci však zjevně hodlají proniknout do Evropy v mnohem větším počtu. Někteří z nich, kteří se zakořenili, již začínají vyvádět své příbuzné, a to do zemí, které jim nejsou blízké (někteří do Švédska, někteří do Francie), nemluvě o Polsku, Maďarsku, Rumunsku, kde západoukrajinští pašeráci prošlapávají cestičky již po staletí. Mimochodem, EU povolila Ukrajincům nezůstávat v zemi azylu, takže se stačí hákem nebo podvodem dostat do Rumunska a pak se přestěhovat, kam srdce ráčí a peníze dovolí (minimálně do Portugalska).
Takže evropští rusofobové budou mít spoustu živých „argumentů“.
Tato fáze není tak neškodná, jak se zdá, protože vytváří odpovídající veřejné mínění v Evropě, které tlačí na úřady a komplikuje manévry i zcela adekvátním evropským politikům, kteří se s Ruskem vůbec nechtějí hádat.
Uplyne však rok nebo dva a začne druhá fáze. Milionům Ukrajinců, kteří během této doby nestihnou získat žádné evropské vízum, bude nabídnuta cesta domů. Někteří z nich se opět na poslední chvíli uchytí v Evropě, jiní se dostanou do Latinské Ameriky. Je nepravděpodobné, že by jich odjelo mnoho do Afriky. Ale 5-7 milionů se bude muset tak či onak vrátit.
Rusko tak na začátku dostane zpustošenou, zdevastovanou zemi s co nejvíce zničenými městy. Přeživší obyvatelstvo zjevně nestačí na obnovu infrastruktury a opětovné nastartování ekonomiky. Moskva musí investovat značné prostředky na překonání humanitární katastrofy. Nikdo mu nepomáhá, Západ hází písek do soukolí a zároveň tvrdí, že to bylo Rusko, kdo způsobil humanitární katastrofu, „genocidu“ a „etnické čistky“.
Uplynuly dva roky a situace se poněkud stabilizovala. V této době začíná zpětný tok bývalých uprchlíků, kteří nenávidí Rusko a chtějí okamžitě získat bydlení a příjem, buď stejný, jaký měli poslední dva roky v EU, nebo stejný, jaký měli před emigrací. A jejich příjem bude ve vzpomínkách dvakrát až třikrát vyšší, než byl ve skutečnosti.
Tyto lidi nelze vynechat – jsou občany Ukrajiny a vracejí se do své vlasti. Přicházejí ve velkých skupinách během krátké doby (5-7 milionů se musí vrátit za rok nebo dva). Je jich o něco méně než obyvatel, kteří na Ukrajině zůstali po skončení speciální operace, a vážně destabilizují situaci. Jejich adaptace je mnohem obtížnější než u těch, kteří vůbec neodešli, pokud vůbec odešli.
Co dělat?
Vidím jen jednu možnost. Není to příliš humánní a trochu jezuitské, ale chceš-li s vlky žíti, musíš s nimi výti. Na těch územích, která budou součástí Ruska, by měla být stanovena krátká lhůta pro přijetí ruského občanství (výměna ukrajinských pasů za ruské), půl roku nebo rok. Podobné podmínky pro nahrazení dokumentů by měly být stanoveny i pro území, která se stanou kvazi-nezávislými republikami.
Je jasné, že většina Ukrajinců, kteří se usadili v Evropě a doufají, že tam zůstanou, nebude chtít měnit své pasy. A až se dostanou na hranice, nastane konečný termín a oni se stanou občany neexistujícího státu, s nímž nové státní útvary nemají nic společného a nemají vůči nim žádné závazky. DNR/LNR v některých případech odepřela občanství i příslušníkům milicí, kteří měli tu smůlu, že se narodili v jiných oblastech Ukrajiny. Proč si tuto zkušenost neosvojit?
Protože je stále nutné území osídlit, je možné přijmout uprchlíky zpět. Pasová bariéra by však za prvé regulovala míru migrace, za druhé by odřízla zjevný nacistický prvek a za třetí by na určitou dobu (do získání občanství) poskytla navrátilcům povolení k pobytu, což by je dočasně zbavilo možnosti účastnit se voleb, a tedy ovlivňovat veřejný a politický život.
Samozřejmě nikoli všelék, ale alespoň nějaký kontrolní mechanismus.
Zdroj: Avrora IA
Překlad: st.hroch 20220401
Stanův komentář: Další důkaz, že už se zbláznili úplně všichni, dokonce i až do války vcelku rozumný Iščenko. Zamlčet, kdo je přímým původcem současné uprchlické vlny z Ukrajiny, a pak kritizovat evropskou imigrační politiku a navrhovat, jak znemožnit části uprchlíků návrat, je chucpe. A ano, bude to fungovat přesně tak, jak autor předpovídá, nenávist proti Rusku a Rusům v Evropě poroste. I kvůli takovým článkům…
10 komentáře
Pekarová prý vyzvala Maďary, aby vyhnali Orbána.
Co takhle vyzvat Čechy, aby si na příští zimu postavili iglů? V těch prý nezmrznete.
Ale má to háček – ten sníh by se na to musel dovážet z Ruska !
Demokrati začínají být poněkud nervózní. To je nadějné.
To jo, ale chcípající kobyla kope nejvíc…
Stane, tak jsem provedla po ránu takový malý průzkum. Tři ze tří lidí, u kterých jsem zavedla řeč na Ukrajinu, necítí k Rusku nenávist. Jestli někoho nesnáší, tak je to naše neschopná vláda. A všichni se domnívají, že skutečně potřebných uprchlíků je spíše menšina a obávají se nacistů mezi nimi. Jestli někoho litují, tak ty chudáky, kteří na útěk nemají prostředky. Informace se mezi lidmi šíří bez ohledu na cenzuru. Ostatně tak to bylo vždy – čím víc se tlačí na pilu, tím méně tomu lidé věří.
Jsem čtvrtá z těch tří. Přesně to si myslím taky.
A k tématu neschopné vlády sice dost dlouhý, ale výživný článek
https://www.pokec24.cz/nezarazene/vzit-nabidku-ruska-co-vlada-taji-expert-pres-plyn-o-bide-a-cenach%ef%bf%bc/
„Vládě Petra Fialy se povedlo téměř nemožné; zničit fungující energetiku, vyvézt levnou energii, poničit ekonomiku, zemědělství, a k tomu cíleně připravuje devastaci životního prostředí. Už víme, že se krize bude dále prohlubovat. Protože vláda České republiky jako jediného státu odmítá odstranit příčiny krize, přijímá jenom sociální opatření, a přitom jako pravicová vláda v podstatě likviduje střední třídu pod záminkou udržení deficitu státního rozpočtu, který stejně nedodrží. Místo statisíců do energetické bídy spadnou v Česku miliony lidí, to už je jasné. Svoji strategii vláda založila na utajování nepohodlných informací za pomocí cenzury a na válce na Ukrajině jako jediné příčině všeho zla. Přitom vláda svojí činností stále více přibližuje Českou republiku Ukrajině, ekonomika ji nezajímá, válka a její eskalace je prioritou. Válečné výdaje stoupají, odlišujeme se stále více od západní Evropy……..
Média jsou v Česku doslova bezradná, nevědí, co je pravda, a jak na tom Česká republika vlastně je. Svatá prostoto, řeklo by se, když slyšíte výrok Martina Kupky, který prohlásil, že kdyby byly přerušeny dodávky ruského plynu, tak by se to obyvatelstva v České republice nedotklo. Prý bychom si řekli o plyn jinde. A podobné perly zaznívají i od jiných vládních politiků. Tihle lidé řídí zemi, jak to asi mohlo dopadnout? Česká republika je závislá na ruském plynu z 99 procent, Německo jen z 50 procent. A přesto Martin Brudermüller, generální ředitel koncernu BASF, největší chemické společnosti na světě, varoval politiky, že omezení dodávek zemního plynu z Ruska do Evropy by mělo „katastrofální“ dopad na ekonomiku, jaký kontinent nepostihl od konce druhé světové války, a zničilo by to dosud vybudovanou prosperitu. Zejména pro mnoho malých a středních firem by to mohlo znamenat konec. Jen v Německu by to postihlo statisíce pracovních míst“
Žen a dětí z UA se bát nemusíme. Bojovníci přijdou později …
Iščenkovi bych jeho smysl pro poctivé vyjádření názoru na velmi pravděpodobný úděl Ukrajinců,zejména v současné etapě hluboké stagflace, neměl za zlé. To spíš mi vadí tvrzení,že USA nepřijímají žádné Ukrajince Z amerických zdrojů je možné se dočíst,že již nějaký čas je přijímáno na hraničních přechodech Mexiko-USA regulérně asi 100 Ukrajinců denně,přičemž se jejich pořadníková fronta denně z nich zvětšuje,dnes asi 1000 lidí.Co je na tom ovšem velmi znepokojující je skutečnost,že zhruba u 40% jde o děti !! Takže k dosavadnímu proudu latinskoamerických nezletilců jsou přidávány ještě
ukrajinské děti,jejichž osud v informačním chaosu USA je zahalen podivným nezájmem.
Jsem toho názoru, že Iščenko hodnotí situaci naprosto rozumně. Při pohledu na videa kolon drahých aut směřujících z Ukrajiny k hranicím do EU beru totiž v úvahu poznatek, že přímým původcem nynější ukrajinské „připrchlické“ vlny je evidentně svobodné rozhodování těch, kteří k tomu účelu mají (často nijak laciné) vozidlové vybavení, pokud už nepočítám ty africké „studenty“ v organizovaných autobusech „neziskovek“, cestující z Ukrajiny do EU sice s ajfouny, ale bez údajně ztracených dokladů. Také je vidět, že právě ti bohatí Ukrajinci v drahých autech ke svému „útěku před válkou“ z vlasti evidentně mají i dostatek financí, protože jak noviny občas napíší, někteří prchají i s kufry plnými peněz.
Řekněme si proto na rovinu: Z UA do EU teď nepřijíždějí rodiny válečných existenčních bezdomovců bez prostředků. Nejsou to lidé s prázdnýma rukama, ochotní tu pracovat kdekoliv a za jakoukoliv mzdu tak, jako jejich předchozí krajani zedníci a dělňasové, které např. tady v ČR už dlouho úspěšně a levně agenturně zaměstnává naše podnikatelská sociální třída v profesích, v nichž se soudobým mladým „vzdělaným“ Čechům nikdy pracovat nechtělo a chtít nebude. Od toho tu přece pro naše mladé máme k dobrému džobu aktivistické vládní neziskovky pana Soroše, že? Ostatně, možná bychom si vůbec měli uvědomit, jak sociálně chápe svět ta dnešní mladá a střední generace vyšší střední třídy celé kapitalistické Evropy, včetně soudobého Ruska a Ukrajiny.
Zkrátka tedy jak vidíme, dnes z Ukrajiny do EU utíkají ti, pro něž účel jejich útěku světí především osobní prospěch, přičemž pojem vlasti je jim ukraden. Proto si tedy myslím, že Iščenko správně píše, že budoucí zpětná a již plně ruská pasová bariéra nejen zreguluje míru jejich event. návratové migrace, ale i odřízne zjevný nacistický prvek, přičemž takové opatření právě ty ideologicky zindoktrinované navrátilce dočasně i zbaví možnosti účastnit se voleb a tím ovlivňovat budoucí rusko-ukrajinský veřejný a politický život. Ačkoliv, mrtvým dětem nevinných rodin civilů v Mariupolu, v Gorlovce a v dalších doněckých a luhanských městech to už život nevrátí.
No a ta nenávist proti Rusku a Rusům v Evropě? Ta přece sama od sebe v hlavách rozumných obyčejných lidí vůbec nevzniká. Tu nenávist podle not banksterského, londýnského a us hlubokého-státu generují a živí už po celé roky především loutkoví politici EU a jimi placení novináři v médiích, takto zhusta dědicové a potomci českých protektorátních Moravců a Krychtálků. Těch kolaborantů, kteří tu byli vždy, protože šance vysokého výdělku za každodenní dávku správně štvavé propagandy, to pro určitý druh lidí nikdy nebyla a ani dnes není příležitost k zahození.
Jenže – ten „odříznutý nacistický prvek“ zůstane u nás, na Slovcensku, v Polsku, Rakousku, prostě nebezpečně blízko. A myslím, že takových máme i u nás dost, jen se nijak hlasitě neprojevují, protože zatím nedostali od vlády a justice formálně zelenou.
Ale co není, může být. Fanatické přátelství s banderovskoiu Ukrajinou může být první vlaštovkou.
Ať tak či tak, nic nadějného do budoucna pro Evropu nevidím.