Prosazování rublu, aneb bifurkační bod ve vztazích Západu a Ruska je za námi

Vývoz uhlovodíků v sankční válce

Prezident Putin podepsal dne 31. března Dekret o zvláštních postupech pro zahraniční odběratele při plnění jejich závazků vůči ruským dodavatelům zemního plynu. Nová pravidla vstupují v platnost 1. dubna.

Putin uvedl na schůzce o podpoře domácího leteckého průmyslu, že budou vypovězeny stávající smlouvy, pokud nebudou země kupujících dodržovat nové podmínky plateb.

Odběratelé ze seznamu nepřátelských zemí si budou muset v Gazprombank otevřít speciální valutové a rublové účty a platby za dodávky účtovat v cizí měně. Poté na žádost kupujícího Gazprombank v aukci Moskevské burzy vymění prostředky za rubly a připíše je na rublový účet. Potom se budou prostředky převádět na účet dodavatele.

Rozhodnuto bylo v důsledku jednostranných sankcí a zmrazení devizových rezerv ruské centrální banky na Západě.

***

Dne 29. března oznámila německá společnost Gascade, že dodávky plynu z plynovodu Jamal – Evropa přes kompresorovou stanici Malnow na polsko-německé hranici klesly na nulu.

Druhý den mluvčí Gazpromu situaci vysvětloval: „Spadly, tak spadly. Je to normální. … Objem přepravy na Jamal-Evropa kolísá každý den. Nula, tak nula. Avšak čerpání pokračuje a Polsko dostává ruský plyn přes Německo podle schématu virtuálního rezervního plánu. Gazprom pokračuje v plnění svých smluvních závazků ohledně tranzitu přes ukrajinskou GTS a čerpá průměrně 109,6 milionů kubíků za den. Odpovídá to objemu 40 miliard kubíků za rok.“

Kalné pochybnosti

Evropané se domnívají, že v určité chvíli bude potrubí prázdné. Hlavně po tom, kdy mluvčí Evropské komise Eric Mamer oznámil, že EU nebude plnit požadavek Ruska na platby za plyn v rublech. Stejně reagovali i prezidenti a premiéři jiných států – Scholz, Macron, Johnson a další.

V Německu a ve Francii si pro případ přerušení dodávek plynu připravili krizové plány.

Jaké mají perspektivy ti, kteří odmítnou ruský plyn. Například největší světová německá chemická společnost BASF bude ve ztrátě, kdyby velkoobchodní nákupčí nedostávali z Ruska zemní plyn a kdyby sama BASF přestala kupovat amoniak na výrobu hnojiv. Hrozilo by tím uzavření závodu v Ludwigshafenu, kde pracuje přibližně 40 tisíc lidí. O práci by mohli přijít statisíce Němců zaměstnaných v chemickém průmyslu. Předseda představenstva společnosti BASF Brudermüller přiznal, že v krátké době není možné k ruskému plynu najít alternativu.

Podle neověřeného svědectví navštívili zástupci tří chemických kolosů Německa, BASF, Bayer a Henkel Bundestag a objasnili své mimořádné obavy pro případ, že dojde ke kolapsu plynovodu čerpajícího sibiřské uhlovodíky. Prý dokonce upozornili „služebníky lidu“, že pokud nepochopí dramatičnost situace, najdou si za ně náhradu.

Západ si začal jako první

V roce 2006 vyšla v Paříži (nakladatelství Plon) kniha Erica Laurenta „Skrytá stránka ropy“. Znalec ropné a plynové geopolitky popsal, jak Západ využívá energetickou zbraň proti Sovětskému svazu.

„Potřeby ropy ohledně měny byly značné. Nemohl se obejít [Sovětský svaz] bez nákupu obilí, zařízení, hodně šlo na obsluhu zahraničního dluhu a na podporu satelitů – Kuby, Vietnamu, Angoly a dalších. Ročně to bylo 6 miliard dolarů.

Prezidentu Reaganovi bylo navrženo srazit ceny ropy na světovém trhu.

„Bylo vypočteno, že pokles ceny o 1 dolar bude pro sovětskou pokladnu znamenat miliardu dolarů. Dosáhlo se to přes Saúdskou Arábii. V této době produkovala 40 % ropy a mohla sama ovlivnit cenu.“

Washington umluvil prozápadní Saúdskou Arábii, a ta zvýšila těžbu začátkem roku 1985 ze dvou milionů barelů za den na 10 milionů barelů ze den. Nabídka ropy překonala poptávku a cena klesla ze 30 dolarů na 10 dolarů za barel. Moskva tak jen v roce 1986 přišla o 13 miliard dolarů. Byla to polovina jejích ročních devizových příjmů.

Eric Laurent předpověděl: „Už dnes je jasné, že je svět zatažen do boje za energie, především ropu, která se stává faktorem geostrategického nátlaku.“ Čekají nás ropné války.

Dnes nemá americká oprátka pro Rusko smysl z řady příčin. Také proto, že jen dodávky zemědělských surovin a potravin převyšují dodávky ve vojensko-technické oblasti. A hodnota ruského vývozu surovin představuje již méně než polovinu všech dodávek do zahraničí.

Korekce je nezbytná

Probíhá přehodnocení virtuálních a skutečných hodnot. Je potřeba mít na paměti, že hodnota akcií většinou není určena jen ekonomickým potenciálem té které společnosti, ale jejím renomé (samo o sobě efemérní) a dále ochotou soukromých investorů za cenný papír zaplatit.

Jak se to oceňuje? Kapitalizace Apple kolísá kolem 1,5 bilionu USD. U Gazpromu je několikrát menší. Přitom je podíl Gazpromu ve světových zásobách zemního plynu 16 %, na ruských 70 %. K 31. prosinci 2020 činily ruské zásoby uhlovodíků 3 3574,5 mld. kubíků zemního plynu, 1 494,4 mld. tun plynového kondenzátu a 2 028,8 mil. tun ropy.

Gazpromu ještě patří Jednotný systém dodávek plynu společnosti Gazprom, obsahující 151 tisíc km hlavních plynovodů a odboček, 256 kompresorových stanic a 23 podzemních zásobníků plynu s kapacitou 76 miliard kubíků. Je to nákladná infrastruktura.

Nyní vzniká příležitost zkorigovat vzájemné cenové vztahy i na burzách, materiální i nemateriální „nové ekonomiky“. Jejich principiální podíl zformuloval blogger Victor Mamay.

„Apple, Google, Microsoft a Facebook jsou všechno zařízení – infrastruktura světa budoucnosti. Jejich vysoká kapitalizace není nic jiného než finanční bublina vytvořená pro vybudování „nové infrastruktury“. Financování jde na úkor třetích osob podle schématu finanční pyramidy.“

Podle názoru autora, až IT impéria vybojují celý svět, přijde hranice extenzívního rozvoje a nastoupí grandiózní krach trhu akcií. Potom začnou společnosti „nové ekonomiky“ zakoušet problémy s financováním své činnosti. Nežijí ze své hospodářské činnosti, ale z emise akcií. Podle makléřů je korekce nezbytná.

Zbraně v sankční válce

Čeká se, že zbraně v sankční válce se za několik týdnů po zavedení vrátí jako bumerang, oznámil místopředseda ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv.

Bifurkační bod ve vztazích Západu s Ruskem byl překročen. Polský ministerský předseda Morawiecki řekl 30. března novinářům: „To, co se dříve nazývalo rusofobií, je dnes mainstreamem, je to přijato jako realita, ve které fungujeme. Podle Sergeje Lavrova došlo k výbuchu jeskynní rusofobie.“

Projevil se superúkol „chorvatského scénáře“ pro DNR a LNR, připravovaný 8 roků: Kromě vtažení Ruska do ozbrojeného konfliktu se zbanderizovanou Ukrajinou byla zorganizována barevná revoluce ke změně státního zřízení. Je to vidět v podtextu vystoupení Bidena ve Varšavě, kde bylo bez okolků řečeno: Putin nesmí zůstat u moci.

Podle názoru bývalé kandidátky na prezidentku USA Gabbardové „prezident Biden jednoduše vyjevil cíle své administrativy, což je změna moci v Rusku a odstavení Putina od vlády. Realizují svůj cíl. … škodí ruskému obyvatelstvu v naději, že ruští občané nebo vojsko svrhnou svoji vládu a Putina se zbaví.“

Ne náhodou označil Lavrov to, co se děje, za osudový a přelomový okamžik v dějinách, kdy se rozhoduje, zda zůstane Rusko na politické mapě světa.

Ve válce o přežití bude neodpustitelně lehkomyslné, neomluvitelně slabošské nepoužít co nejúčinnější způsoby k přesvědčení. A to včetně využití exportu uhlovodíků jakožto zbraně v sankční válce, která byla Západem vyhlášena Rusku.

Převzato z Fondsk.ru