Retro: Dvě noticky

„To poslední vítězství kapitalismu – když vyhrál všechny bitvy proti práci, když získal nejvyšší autoritu, téměř nejvyšší morální autoritu nad tím, co je dobré a co ne, nebo to, co se oceňuje a co ne – poslední vítězství pro kapitál v mé zemi byla koupě volebního procesu, posledního nástroje pro změnu, který zůstal Američanům“.
David Simon, výkonný ředitel WIRE

David Simon je (kromě jiného) novinář, scenárista a producent seriálu HBO „WIRE“ o úloze médií ve společnosti.

Jeho citát jsem si přeložil a uschoval do počítače, protože je brutálně pravdivý. A nejen ve vztahu k politické moci. Tak pravdivý, že mě opět jednou zdrtily moje bezmocnost a vztek na … na co vlastně? Co mě vlastně tak hrozně vytáčí?

Amorálnost lživykladačů událostí; nebo drzost manipulátorů, kterým už nestojíme ani za předstírání hry na fair play; nebo tupost stáda mnoha normálních lidí, kráčejících za píšťalou supermarketů do konzumního bezvědomí; nebo LEŽ, kterou na nás systém sesouvá jako lavinu bláta?

Toto všechno a ještě víc, ale nejvíc mě s.re, že celá léta doufám v možnost lepší společnosti, v právo volby pro normální slušné lidi. Asi jsem vůl. A je nás mnoho: Já, moje milá, moje děti, můj kamarád Milan je vůl, také nějaký Jirka R. a jeho žena, vlastně všichni, co znám.

Pan David Simon říká, že nemáme šanci. Vyhrál kapitalismus.

Existuje někdo, kdo si jen tak žije a no toto umí hodit bobek?

Brok, 12. 10. 2014

***

Awara Group Study on Real GDP Growth Net-of-Debt

„Zohlední-li se nonstop rostoucí dluh, hrubý domácí produkt (HDP) západních zemí klesá už řadu let.“ Píše finský ekonom Jon Hellevig, spoluautor studie Awara Group. „Růstové“ křivky nejsou než „kreativním účetnictvím“.

„O reálné dynamice ekonomik neříkají nic, pokud se zároveň neanalyzuje, jaký díl růstu je jen na dluh.“ To, že HDP třeba očistit od vlivů inflace, se obecně uznává. Awara Group dovedla korekci o krok dál – a zkalkulovala „reálný růst HDP po zohlednění státního dluhu“.

Finský ekonom pak téma dokládá i řadou názorných grafů. Prvý zachycuje vývoj HDP, očištěného o přírůstek státního dluhu, v letech 2009-2013. V případě Španělska jde o faktický pokles HDP o šokujících 56,8 %. U celé EU – o 27,2 % (a o 16,6 % dokonce i v případě Německa).

Další diagram specifikuje totéž za období 2005-2013. U Spojených států jde o pokles o plných 58 %. U eurozóny o téměř 30 % (a například samotné Británie o téměř 50 %).

Třetí graf to porovnává se stejně měřenou dynamikou ruského HDP. Ta za období 2005-2013 vykazuje přírůstek na 147 %.

Lidem, kteří se takto zabývají čísly s mnoha nulami před desetinnou čárkou, se říká makroekonomové. Zní to škaredě. Možná si to ani nezaslouží. Například tenhle Hellevig.

Něco mi v těchto věcech už dávno nehrálo. Jaksi všichni tušíme šídlo v pytli, jenomže na tuchy nikdo nedá. Říkal jsem si posledně, tak v USA se zvýšil HDP o 4 procenta a v Rusku budou rádi, když letos nebudou v mínusu.. Pojal jsem podezření. Jeden píše, že nezaměstnanost v USA není 5 ale 25 procent. Jiný, že 70 milionů Američanů je na potravinových poukázkách. USA pořád někde válčí za těžké prachy. Banky si prý hrají s pákováním a futures a vytváří jen zdánlivé hodnoty, aby si mohli bankéři nahrabat.

No ale HDP je jednou HDP. A roste.

Ale teď už díky panu Hellevigovi víme, jak se to dělá.

Tak si myslím, že bychom neměli splácet státní ani jiné dluhy. Po neděli skočím do banky a skoncuji to s nimi. Už žádné splátky. Vždyť by mi – hrůza pomyslet – mohl padnout HDP.

Brok, 13. 10. 2014

Převzato z ostrova Janiky