Retro: Levičácké výstřelky liberálního patriarchy

Ve společnosti se vyskytují tři zásadní sociálně ekonomické skupiny – tedy sociální skupiny z hledisek ekonomicky rozhodujících:

1. Sociální skupina či třída těch, jejichž příjem je založen na rentách z vlastnictví faktoru, jehož nabídka je dostatečně fixována, nebo těch, jejichž příjem je založen na výnosu z vlastnictví statků, které si nevynucují reprodukci
2. Sociální skupina či třída těch, jejichž příjem je založen na reprodukci životních sil (na mzdě za pracovní úsilí)
3. Sociální skupina či třída těch, které živí převis hodnoty nad zálohovanými soukromými náklady

Zájmy těchto skupin se různě kryjí se zájmy společnosti jako celku. A třetí skupina, která je závislá na reziduu – tedy kapitalisté – má jako jediná spíše opačný základní zájem než společnost jako celek.

Tvrdí to alespoň společná autorita pro liberály a marxisty, pro Liberální institut i Teoretické pracoviště Komunistické strany Čech a Moravy.

Tvrdí to tedy autorita ze všech největší – patriarcha ekonomické vědy, kterého respektuje a váží si jak většina svobodomyslné, z osvícenství, případně marxismu nebo z liberalismu vycházející levice, tak i liberální pravice.

Pro Adama Smitha se totiž zájmy těch, kteří těží rentu z vlastnictví faktoru (vzácného a dostatečně fixovaného), i zájem těch, kteří dostávají reprodukční mzdu za pracovní úsilí čili „lopotu“, jak on říká, kryjí se zájmy společnosti.

Když společnost bohatne a roste, daří se těmto skupinám – i když různě:

U těch, kteří jen pobírají reprodukční mzdu, dokonce zdůrazňuje Smith životní zájem na růstu bohatství společnosti. Společnost, která je poměrně bohatá, ale neroste (v době Smitha tehdejší Čína), znamená podle něj pouze pro pracující čím dál těžší a lopotnější život. A případný úpadek společnosti je pro tuto třídu tragédií…

Vlastníci faktorů, jako je půda, a můžeme dodat, že i různé znalosti, pokud jsou vzácné, nikoli všeobecně a dostatečně fixovány v čase (tedy nikoli dnes např. řidičské oprávnění skupiny A a B), ti jsou na tom lépe – prosperují i ve společnosti, která neroste.

Pokud bychom první a druhou skupinu spojili jako osoby různě kvalifikované práce a lidského kapitálu, vyplyne nám zajímavé srovnání se skupinou třetí.

O skupině těch, které živí převis hodnoty nad zálohovanými soukromými náklady, tedy o kapitalistech, říká totiž Smith něco podstatně odlišného:

„…zaměstnavatelé jsou tím třetím stavem, který žije ze zisku. Většinu užitečné práce uvádí v každé společnosti do pohybu kapitál, vynakládaný proto, aby z něho plynul zisk. Všechno nejdůležitější podnikání, při němž se užívá práce, je osnováno a řízeno lidmi, kteří prostě vynakládají svůj kapitál a cílem všech jejich plánů je zisk. Jenže míra zisku nestoupá se vzrůstajícím blahobytem, tak jako renta a mzda, a naopak neklesá s jejím upadáním. Právě naopak – v zemích bohatých je vždy sama o sobě nízká a v zemích chudých vysoká… (proto platí: celý svět musí patřit svobodnému obchodu, aby bylo možno „vyrobit v pralese, ale prodat na bulvárech LaFayette nebo Hausman“).

…zájmy podnikatelů v kterémkoli odvětví obchodu nebo manufakturní výrobě liší se vždycky v jistém směru od zájmů společnosti, ba bývají s nimi přímo v rozporu…

Každý návrh nového zákona nebo opatření, týkající se obchodu, který vychází od tohoto (kapitalistického – viz kontext) stavu, měl by se vždy přijímat velmi opatrně, a nikdy by se neměl schvalovat bez dlouhého a důkladného prozkoumání, a to nejen prostě co nejúzkostlivějšího, ale i svrchovaně nedůvěřivého. Vždyť pochází od stavu, jehož zájmy nejsou nikdy zcela stejné jako zájmy společnosti, od stavu, jemuž jeho zájem zpravidla velí společnost klamat, a dokonce ji poškozovat, a který ji také již nejednou oklamal a poškodil.

(Citace: Adam Smith, Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, I. díl, SNPL Praha, 1958, str. 250-253)