Mám velice rád jak bondovky, tak i satiru na ně.
A v tomto ohledu neměla zřejmě – jak se říká – ta „česká šedesátá“ (a o něco dál v proudu času) chybu …
Píše se r. 1967.
… a kde se vzala, tu se vzala, je tu Vorlíčkova komedie „Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky“ , pro kterou kterou si Václav Vorlíček napsal předlohu a scénář sám spolu s Macourkem a Oldřichem Daňkem … a s výbornou hudbou Svatopluka Havelky, která sedí na tuto bondovskou satiru jak „p…del na hrnec“ …
Nabízené menu je podle mého názoru přinejmenším stravitelné a výživně protkané tou starou dobrou českou ironií:
„… plány na vojenské využití Venuše mají hodnotu miliardy ..
Dolarů?
Prdlajs – korun …“ (uznalé hvízdnutí …)
nebo jinde:
Sovětská volha řízená Janem Kačerem alias Cyrilem Juanem Borguettem, proslulým to agentem W4C, mizí kdesi daleko vpředu …
„Záporák“ Rezident v přepychovém západoněmeckém voze proto řve:
„Dohnat a předehnat“ (viz Chruščov …)
… a samozřejmě ony proslulé notoriety z filmu známého snad všem:
Fotka „jednoho nejmenovaného“ města s Eiffelkou v pozadí a jiného (pro diváky země, kde film vznikl) „nejmenovaného města“ …
… s Karlovým mostem v pozadí …
A kdesi v první části filmu, na pozadí všeobecné hotelové rvačky všech se všemi, kde Cyril Juan Borguette suverénně vítězí nad protivníky , …
… se ozývá píseň a hlas Judity Čeřovské
„Na tváři hraje lehký smích,
duše je ale smutná.
Když slzy však máš na lících,
život mi sladce chutná.
To, že má tvář lže a klame,
pochopí dívka něžná.
A srdce si krutě zláme,
ta která svět jěště důkladněji nezná…
Ty uměla ses jinak smát,
byl to však hrozný omyl.
Jeden pán řek ti: Pojď si hrát!
a pak ti srdce zlomil.
Od té doby slzy roníš,
když usmívat se sluší.
A ve smutku smíchem zvoníš,
což někdy pohřební pohodu naruší…
Poslední stolek u dveří,
tam kde se v koutě sedá.
Když se už na nic nevěří,
a nic už dělat nedá.
Rezervujte pro brunetu,
která už dlouho stála.
Aby se tu, zády k světu,
konečně zas jednou od srdce zasmála…“
v Chrudimi dne 28. 2. 2015
5 komentáře