Říjnová revoluce v Rusku v roce 1917

Kdo by neznal tuto přelomovou událost moderních dějin, ať už ji hodnotí jakkoliv… Nebudu se pouštět v tomto příspěvku do jejího hodnocení, nechť si při jeho čtení každý klidně podrží svůj názor na tuto událost. To není uhýbání před složitým tématem, ale je to dáno specifickým zaměřením článku, spočívajícím v upozornění na některé zásadní reálie či spíše doprovázející personálie, které jsou součástí matrice této události. Věřím, že informace v článku podané budou jednak pro řadu čtenářů velmi překvapivé, byť jsou zároveň již roky k dispozici, jednak událost zvanou u nás později Velká říjnová socialistická revoluce, a ještě později „bolševická revoluce“, zasadí samy o sobě do nového kontextu.

Podkladem a inspirací pro článek jsou níže odkazovaná vyjádření politologa prof. Panarina, který v současném Rusku ale není zdaleka jediný, kdo dané informace a výklady dějin podává; jsou frekventovány v prostředí KOB, A. Fursovem, N. Starikovem a jinými. Pro leckterého českého čtenáře budou tyto informace možná překvapivé, zvláště když i za socialismu – z pochopitelných důvodů – nebyly předmětem veřejného diskurzu, neboť oficiální verze byla a musela být tehdy jiná. I v samotném Rusku a postsovětských zemích se informace tohoto typu začaly objevovat, resp. přiznávat, běžně až od 90. let.

V předvečer velkého vítězství ruských zbraní za 1. světové války, kdy ruská carská armáda po předchozích vojenských úspěších byla připravena po Brusilovově ofenzívě projít přes Rumunsko a dosáhnout Konstantinopole a získat tak pro Rusko Dardanely, armáda generála Juděniče osvobodila západní Arménii (zpod turecké nadvlády) a předsunuté kozácké oddíly dosáhly Aleppa v Sýrii a Basry v Iráku (zájmové zóny V. Británie), byl zorganizován za britské peníze zednářský státní převrat v Rusku, který svrhl carskou dynastii a rozvrátil ruské impérium. Stalo se tak v únoru 1917.

Všichni ministři tzv. prozatímní vlády, vzniklé v rámci únorového převratu roku 1917, byli zednáři. Tzv. únorová revoluce, která svrhla cara, byla převratem zednářů a ruských liberálů zastoupených v politice a části armádní generality, orientovaných na Anglii. Jednalo se o zradu ruského impéria a cara. Předseda vlády Kerenskij byl osobně napojen na francouzskou zednářskou lóži Grand Orient de France. Prakticky vedení všech politických stran byla zapojena do únorového převratu s cílem svržení monarchie a vydání země napospas Západu, krom bolševiků, kteří v této fázi událostí jako jediní stáli stranou. Carskou rodinu zajal generál Kornilov. Většinu hlavních účastníků převratu, což je zajímavé, v následné nepříliš dlouhé době postihla násilná smrt.

Pokud jde o Kornilova, dům, který během občanské války dočasně obýval (během obléhání Jekatěrinodaru), a ve kterém se nacházelo celkem 26 osob, zasáhl jediný dělostřelecký granát vypálený „rudými“, který prorazil dvě zdi a vybuchl v místnosti, kde se nacházel Kornilov; nikdo jiný v domě nezahynul.

Rusko se v důsledku únorového převratu dostalo do situace, kdy hrozilo, že přestane zcela existovat jako stát.

V Rusku působila nicméně specifická organizace zvaná Svaté družina, založená v roce 1881 ministrem vnitra hrabětem Ignatěvem, která nyní vstoupila do událostí s plánem „b“ za účelem záchrany Ruska před jeho ovládnutím V. Británií a Západem obecně. Plán „b“ byl realizován ve formě říjnového povstání (dle tehdy oficiálně platného pravoslavného ruského, čili původního juliánského, kalendáře započalo 25. října, byť u nás a ve většině Evropy datum vycházelo dle „modernizovaného“ gregoriánského kalendáře na 7. listopad), které organizovali na nejvyšší úrovni tři lidé – pozdější generalissimus Stalin (dle hypotézy Panarina nelegitimní syn carského rozvědčíka genrála Przewalského; což nejsem způsobilý jakkoliv komentovat), Felix Dzeržinskij (pozdější zakladatel první bolševické rozvědky ČEKy) a náčelník tehdejší vojenské rozvědky (čili ještě původní carské organizace) generálporučík Potapov.

Lenin se na této operaci aktivně nijak významně nepodílel. Leninovi nabídli postavit se do oficiálního čela nové sovětské moci až poté. Dle Panarina proto, že byl známější v bolševické straně než ostatní protagonisté, přičemž Stalina bylo zároveň nutné vyvést ze zóny, kam následně směřoval britský úder; víceméně jej „schovat“. Do čela sovětského vedení byl Brity prosazen totiž také jejich agent Léva Bronštejn „Trocký“, který přicestoval v doprovodu britských agentů z MI6 a s britskými penězi a měl to být on, kdo nahradí v další fázi ovládnutí Ruska Kerenského, jehož vláda byla Brity postupně vyhodnocena jako již neudržitelná.

Stalin, Dzeržinskij a Potapov však Brity s realizací říjnového povstání předešli a zvrátili tak vývoj započatý únorovým převratem, který měl vyvrcholit Brity plánovaným převzetím moci Trockým. Dzeržinskij se pak stal náčelníkem Čeky a Potapov náčelníkem generálního štábu Rudé armády. Potapov tak organizačně zakládal Rudou armádu, nikoliv Trocký, jak později prosadili do oficiální verze trockisté.

To byl spásný říjen roku 1917, který zabránil úplnému zániku Ruska a jeho rozdělení na 44 malých částí podle plánů Sjednocené zednářské lóže (vzniklé v Anglii v roce 1717).

Až se památník Dzeržinského, odstraněný kriminálním liberálem Stankevičem (pozn.: osoba působící ve vedení Moskvy a poradce Borise Jelcina, v roce 1999 mu Polsko poskytlo azyl a odmítlo jej vydat Rusku), vrátí na své místo na náměstí Lubljanky v Moskvě, bude to znamenat, že spásný říjen opět zvítězil nad zrádcovským únorem, uzavírá Panarin.

Pro úplnost v hutné zkratce k příspěvku doplňuji, že Lenin byl původně želízkem v ohni německé rozvědky uvnitř bolševické strany, která jej po přípravě ve Švýcarsku vyslala v legendárním zapečetěném vlaku do Ruska provést revoluci a ochromit tak ruské impérium v jeho schopnosti pokračovat v účasti v 1. světové válce. Je velice náročné zhodnotit ve minimalistické zkratce proměnu Leninovy pozice v průběhu revolučních událostí a následné občanské války, lze však snad říci, že s ohledem na německou porážku a smetení vilémovského císařství uvedený faktor ztratil na významu a Leninův význam pro dějiny (sovětského) Ruska měl poté zcela jiný charakter, než jaký si podržel Trocký a jeho stoupenci. Britský úder, o němž se bez dalšího zmiňuje v odkazovaném vyjádření Panarin, tak směřoval proti Leninovi (a ne dočasně upozaděnému Stalinovi), který oficiálně vedl sovětskou vládu a byl takříkajíc jako první „na ráně“ coby překážka dalšího pokračování britských plánů s Trockým, když byl postřelen při atentátu a pravděpodobně později i otráven.

Dále doplňuji pro dokreslení, že přibližně polovinu vysokého důstojnického a generálského sboru Rudé armády tvořili v době revoluce a občanské války původně carští důstojníci a generálové, pro něž byla hlavním rozhodovacím principem a motivací záchrana Ruska před rozpadem a zánikem, proto tváří tvář poúnorovému vývoji v Rusku v roce 1917 podpořili raději bolševiky.

Inspirativní zdroj:

PS: Slovu bolševik dnes málokdo správně rozumí a mainstream používá tento termín v naprosto neadekvátních souvislostech a významech.

Více ZDE