Takto nekompromisně charakterizuje na svém serveru současné mezinárodní postavení Ruska člen někdejší Reaganovy vlády a tvůrce její hospodářské politiky (reaganomics), Paul Craig Roberts. Píše dále:
Americká Sněmovna reprezentantů se svou nejnovější rezolucí postavila do řady nejfanatičtějších nepřátel Ruska na této straně Atlantiku. Jde o balík nejnestoudnějších lží schválený 411 hlasy, když se proti jejímu přijetí postavilo deset hlasů. Ať tedy celý svět vidí, že americký národ dokázal zvolit do svého zákonodárného sboru pouze deset inteligentních lidí. Deset z celkového počtu 435 reprezentatntů představuje pouhá dvě procenta inteligence proti 98 procentům jejího opaku – a navzdory tomuto poměru mají USA stále ještě odvahu prohlašovat samy sebe za výjimečnou a nepostradatelnou zemi, povolanou k tomu, aby byla hegemonem světa. Nikdo by tedy vzhledem ke shora řečenému neměl být překvapen, když Washington, jeho presstitutky i jeho vazalské evropské státy dnes používají proti Rusku stejně jednotvárné propagandistické lži, jaké používaly proti Iráku a Saddamu Husainovi, proti Libyi a Kaddáfímu, Sýrii a Asadovi atd. atd.
A kdy že toto protiruské hnutí nabralo současné vražedné tempo? Vzpomínejte! Když Putin zablokoval plánovanou americkou invazi do Sýrie a Iránu, Washington rozhodl, že s Ruskem a Putinem je třeba něco provést. A tak se tzv. sekl přes kapsu a celých pět miliard dolarů vložil na nákup ukrajinských politiků s cílem vytvořit z nich i jejich země svoji pátou kolonu v Evropě. A v době, kdy se pozornost Putina i jeho vlády obracela k olympijskému dění, Washington udeřil. Svrhl řádně zvolenou ukrajinskou vládu v Kyjevě a instaloval místo ní své loutky. První akci, kterou pak tyto loutky předvedly bylo, že navrhly zrušit ruštinu jako jeden z možných dosavadních jazyků ve školách či pro úřední styk, čímž v rusky hovořících oblastech východní a jižní Ukrajiny a na Krymu vyvolaly zcela očekávatelnou a spontánní vlnu odporu (jde o oblasti, které vždy předtím patřily k Rusku a byly připojeny k Ukrajině sovětskými vůdci v době, kdy Rusko i Ukrajina tvořily jeden stát). Obyvatelé těchto oblastí, postiženi zákazem používat svůj rodný jazyk a obávající se v mnoha případech, i o své životy, odmítli pochopitelně stát se prvními oběťmi nové Washingtonem dosazené loutkové vlády – a tak Krym hlasoval pro připojení k Rusku a nezávislost na nové kyjevské vládě si odhlasovali i občané dvou jihovýchodních oblastí Ukrajiny.
Nu a právě v tomto okamžiku sáhl Washington ke své velké lži, když popsal tyto akty sebeurčení jako ruskou invazi či anexi, při níž jednotky ruské armády na území těchto regionů údajně vstoupily a obsadily je.
A proč se k této velelži Washington uchýlil? Cílem bylo destabilizovat Rusko a jeho vládu. A nutno dle pravdy připojit, že se mu k tomuto cíli stále ještě jisté cesty nabízejí. Washington má totiž k dispozici v Rusku nejen americkými dolary dotované nevládní neziskové organizace (NGO), ale i ruská média vlastněná cizinou. K jednomu z nich jeden z bodů čerstvě přijatá rezoluce americké sněmovny reprezenatntů dokonce míří, když žádá, aby rozhlasové vysílání do Ruska v ruském jazyce bylo podstatně rozšířeno. Ale není zde jen rozhlas a nevládní organiazce, jsou zde i ruští oligarchové, z nichž mnozí spatřují svou budoucnost víc v navázání obchodní spolupráce se Západem, než se svou vlastní zemí. A nakonec, ale vůbec ne v poslední řadě, představují naději pro americké plány též někteří mladí Rusové. Jedni stále ještě věřící, že svoboda sídlí na Západě, a druzí, reprezentováni zjevy jako jsou Pussy Riots, jež jsou duší i tělem oddaní západnímu amoralismu a hluboce pohrdají křesťanskou kulturou, jež u ruské vlády naopak nachází své zastání.
Ale vraťme se ještě k přijaté rezoluci sněmovny reprezentatnů, protože ta stojí skutečně za to. Ona totiž dále žádá, a to jmenovitě prezidenta Obamu, aby vyzbrojil Ukrajinu americkými zbraněmi natolik velkoryse, aby pak Ukrajina – takto skvěle vyzbrojená – byla s to jak porazit odštěpené dvě provincie na jihovýchodní Ukrajině, tak silou zbraní dokázala vyrvat Krym ze současného ruského držení a vrátit jej zpět Ukrajině. K čemuž se logicky vine další požadavek, vyjádřený Američany již dříve, že do NATO je nutno přijmout nejen Ukrajinu, ale i Gruzii. Což všechno dohromady jsou požadavky, které Rusko nemůže v žádném případě akceptovat, zatímco Washington jimi neučinil nic menšího, než že jimi posadil zeměkouli na koleje vedoucí k Armageddonu, jak trefně konstatoval profesor Michel Chossudovsky ve své knize Scénář Třetí světové války.
Ruská vláda však uvedená nebezpečí zřejmě podceňuje, když stále mluví o „našich západních partnerech“, se kterými se usiluje nějakým způsobem dohodnout. Měla by však společně se svým ruským lidem už jednou pochopit – a chápat by to stejně tak měly i národy celého světa – že Rusko na Západě žádné partnery nemá. Má tam pouze nepřátele. Vždyť Washington dal už všemi možnými způsoby najevo, že Rusko může žít dál pouze jako vazalský stát a nikoliv jako suverénní země se svými vlastními zájmy a svou nezávislou politikou. Washingtonský požadavek být jediným světovým hegemonem nepřipouští totiž existenci jiných suverénních zemí, dostatečně silných na to, aby dokázaly vůli Washingtonu vzdorovat. A jelikož ideologie hegenomizmu je vůlí Washingtonu a je institucionalizována v neokonzervativním řízení rozhodujících amerických vládních úřadů i médií, jeví se válka nevyhnutelným východiskem současné situace.
Je přitom smutnou skutečností, že washingtonské loutkové vlády v Evropě tomuto sebevražednému vývoji ze všech sil pomáhají. Na celém jejích kontinentu nenajdete totiž vládu na Washingtonu nezávislou. Pěšáci jeho šachové hry – Merkelová, Cameron či Holland – tak vyprodávají sám lidský život.
Samozřejmě, že lidé jako Putin či Lavrov se snaží tento vývoj zvrátit zveřejňovám nepochybných faktů, ale pro Washington a stejně tak pro jeho jeho evropské vazaly nejsou fakta důležitá. Protože důležité je jen rozložit a destabilizovat Rusko. Přitom Washington ví jistě jen jedno: že se mu to nepodaří, dokud bude Putin zastávat svůj úřad. A proto budou jeho démonizace a všemožné pikle proti jeho osobě pokračovat i nadále.
Vybral a přeložil: Lubomír Man
29 komentáře