Rok 68 očima vidláka

Zdravím Stane,

tak mne napadlo, asi je to ale pitomost, ale před šesti lety zveřejnily Blisty můj článek o roku 68. V dnešním vydání BL zveřejnil Čulík „21. srpen 1968 očima autorů Britských listů v minulých letech“ a mne jaksi přehlédl.

Mělo by smysl znovu zveřejnit to tedy na Outsideru?

Jo, a ta textilka, to byl podnik Šohaj ve Strážnici, což byl šestnáctý největší oděvní podnik v Česku a pana továrníka a potom soudruha ředitele jsem znal osobně.

Zdravím Honza

***

V BL máte o dění v roce 68 několik obdivných článků.

Ale my vidláci (jiný název pro dědinčany) jsme to viděli trošku jinak. My na dědinách jsme takoví duševně zaostalejší, holt vidláci, neumíme ten „intelektuální diskurs“ (ten nám byl skutečně ukradený a taky jsme ho nepoužívali). Takže já k těm intelektuálským diskuzím o ušlechtilém smyslu a slávě roku 1968 nic nepřidám.

Musím ale přiznat, že ony vznešené intelektuálské diskuze jsem tehdy velice rád četl, protože to bylo docela poetické, neskutečné ba až transcendentální. Třeba ty sborníky o konvergenci socialismu a kapitalismu – to se mi moc líbilo. Nebo také dialog mezi křesťany a marxisty – no to bylo něco! Vycházelo tolik novin a časopisů, že je člověk nestačil ani přečíst, dokonce i to Rudé právo tisklo zajímavé články, třeba o rehabilitaci bývalých komunistických papalášů a jejich znovudosazení na vedoucí funkce apod. (Tohle ironické tvrzení je velmi neférové a ahistorické, jak se může přesvědčit každý, kdo zalistuje Rudým právem z roku 1968, pozn. JČ) V časopisech se objevovaly nahotinky a na dědiny zajížděl i pojízdný striptýz. Cítili jsme se naprosto svobodní a bylo to fajn.

Ale běžný život nás vidláků byl nadále docela přízemní. My jézéďáci jsme furt kydali kravský hnůj na pole a dělňasi makali v továrnách u pásů a ani v té hospodě u piva jsme nevedli intelektuální diskurz.

To pouze v Praze se vesele intelektuálštilo.

O prázdninách roku 68 jsem si udělal na kole výlet na hrad Buchlov. Na nádvoří stál mercedes. Vidět takové auto u nás bylo vzácné a tak jsme chodili okolo, okukovali a samozřejmě záviděli Zápaďákům taková auta. Pak nás průvodkyně hradem informovala, že tím mercedesem přijel bývalý majitel Buchlova, chlastá už třetí den ve vinárně, hostí domorodce a pronáší, že do vánoc mu hrad a i zámek bude znovu patřit. Smáli jsme se jeho naivitě. Prostě nám vůbec nepřišlo na mysl, že by se mělo a mohlo něco vracet šlechtě – vždyť to nám splývalo se středověkem a nevolnictvím.

Na polích začalo dozrávat obilí a blížily se žně. Bývalý živnostník před zahájením žní jen tak mimochodem říkal: „Už mi tam to obilí nedávejte, tu halu mi vrátí, už je to na okresním úřadě.“ Do roku 1948 provozoval stolařství, no nic moc podnik, měl tam hoblovku a pár dalších dřevobrábějících strojů. Tomu jsme to přáli vrátit, ono skoro každý z nás potřeboval občas třeba ohoblovat pár prken, udělat nové zárubně do dveří či vyměnit nějaké to okno a podobně.

A nebylo kde to zajistit, Okresní stavební podnik (OSP) se takovýma prkotinkama nezabýval, i když to měl v popisu práce, ale čekací doba byla vždy až několik let, takže obracet se tam nemělo smysl. A tak my jézéďáci jsme to obilí do haly nedali. Bylo to k něčemu i dobré, postavila se narychlo nová montovaná hala a sušička obilí, které slouží podnes (dnes už Agroproduktu s.r.o.). Jenže přišel srpen a žádná hala se stolařovi nevracela, během roku byla rozbitá okna, pak si kdosi odnesl dveře, jiný zase desky z podlah a za pět let z toho byla bouračka. Stolař se převratu roku 1989 nedožil. Jeho děti o půlhektarový pozemek s ruinami bývalé haly v restitucích ani nepožádaly.

V nejbližším městečku to bylo zase trošku jiné. Ředitelem textilky byl bývalý majitel-továrník. V roce 1948 mu noví režimní vládcové (komunisté, aby bylo jasno) textilku znárodnili, a protože neměli člověka, který by výrobě rozuměl, tak mu nabídli místo ředitele ve svém bývalém podniku. Vzal to a vedl si docela dobře. Továrnička s necelými padesáti šičkami se zmodernizovala a zaměstnávala na dvě stovky dělnic. Byl to už starý pán, vlastně soudruh ředitel, a ten zase v roce 68 pronášel, že on nic nazpět nechce, že odchází do důchodu a chce mít klid. Všichni jsme věděli, jak jeho továrna vypadala před znárodněním a jak vypadala za dvacet let. U piva říkal, že jedině kdyby snad chtěly děti, tak ať si o to požádají, on chtěl pouze odejít do klidného důchodu. Jenže jeho děti vystudovaly a zastávaly docela vysoké funkce ve státním aparátu a věnovat se nějaké továrničce, o to neměly zájem, nanejvýš tak továrnu prodat, kdyby jim ji někdo (stát) vnutil či vrátil.

Ale prodávat továrnu, to tehdy bylo něco úplně nepředstavitelného. Přišel srpen a o vracení se přestalo mluvit. Přišel taky nový ředitel textilky, zase ji rozšířil a zmodernizoval a zaměstnával na tři stovky šiček, které šily košile, pracovní oděvy a asi i uniformy. Po převratu v restitucích spadla do klína prosperující továrna dětem či vnukům bývalého majitele. Jenže přišli vietnamští trhovci a textilka skončila, skončily i tři stovky zaměstnaných žen. Ani dnes nikdo neví, co s prázdnými budovami které pomalu, ale jistě chátrají. Nikdo je nechce ani zadarmo.

Pak ještě v roce 68 nastával problém s JZD. Chcete nazpět pole a chcete soukromě hospodařit? Měli jsme volbu. Měli jsme se rozhodnout, zda JZD zrušíme a začneme zase soukromničit, anebo JZD zachováme. Rozhodli jsme se JZD zachovat. Však se v celé republice nerozpadlo snad ani jediné JZD. Nikdo z celé dědiny nechtěl pole nazpět! Z chlévů už byly obytné místnosti, ze stodol dílny, z hnojiště zahrádky…

Takže v polovině roku 1968 bylo jasné skoro každému vidlákovi, že je tendence vrátit se ke kapitalismu.

To pouze v Praze nevěděli, tam neustále žvanili o morálním rozměru politiky, o třetích cestách, o lidských právech a o suverenitě… No a ti pitomí vidláci věděli přesně, o co půjde. A tak když k nám vešla okupační vojska Varšavského paktu, my dědinčané jsme nijak moc překvapeni ani nebyli.

Vím, že můj názor bude pro mnoho lidí docela šokující. Ale nebýt srpna, měli bychom dnešní kapitalismus už o dvacet let spíše. Mnoho lidí by tomu zajisté bylo moc rádo, ale ne všichni by byli nadšení.

Po převratu se JZD nařízením nových vládců nuceně rozpadla a vznikly nové podniky, většinou s.r.o. a akciovky. Těm stačí na obhospodařování deset, maximálně patnáct lidí. Ostatní se mohou jít pást.

Do roku 48 se zemědělstvím živili skoro všichni obyvatelé vesnice, jen pár jedinců dojíždělo za prací do města. Po založení JZD, v šedesátých letech, už nejméně polovina obyvatel dědiny odešla do průmyslu. Dnes se živí zemědělstvím takových dvacet obyvatel, ostatní obyvatelé dědiny jsou zbyteční, přebyteční. Ve městě je nechtějí. Co s nima? Nikdo zatím neví. Posprejovat? Poradí intoši?

Stanův komentář: Vždy jsem chtěl psát o tom, co se nedočtete v mainstreamu, a že budu někdy muset korigovat pohled Britských listů, kteří tvrdí to samé, jsem si nedovedl představit. Stalo se.  A ne poprvé.

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
16 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Béda
22. 8. 2014 6:45

S pohledem p. Kadubce se ztotožňuji. Zatímco „inťoši“ žvaní a utápějí se v neplodných diskusích, „selský“ rozum podvědomě vycítí o co jde. A podle mého mínění to vycítil i v r. 1989, kdy byl vývoj opět tažen světovými událostmi a jejich odrazem v pražském a bratislavském divadle.

fajt
fajt
22. 8. 2014 7:00

…ostatní obyvatelé dědiny jsou zbyteční, přebyteční. Ve městě je nechtějí. Co s nima? – musí do světa ( si nakrást ) a nebo po vzoru afgánských rolníků s pomocí boží, tedy cia začít pěstovat plodiny, o které má americký žoldák zájem, nemůže jim odolat…hold středověk postižený americkou mocenskou brutalitou, kde pohádková popaganda vždy ( zatím) zvítězila nad pravdou ( selský rozum je i u vidláků – natož u intošů – dávno kaput). ..

Gatta
Gatta
22. 8. 2014 7:14

S článkem souhlas, jen doplním.

V roce 1968 ten kapitalismus byl přeci ještě poněkud jiný.
Zuřila studená válka, západ vřel nepokoji, silné odbory, dolar byla ještě měna navázaná na zlato … … …

Kdyby tedy „tehdy“ a jen „my – Československo“, tak ten náš život v kapitalismu mohl vypadat mnohem lépe, než po roce 1989, kdy jsme nastupovali do už úplně jiného vlaku.

Sugar Ray
Sugar Ray
22. 8. 2014 10:47

USTR institúšn a CEVRO Entertainment
Za podpory EU fondů pro rozvoj kultury
Tvůrčí skupina Vondra – Langer uvádějí – present
Vysoko rozpočtový film :
Jak se z hloupého vidláka Honzy stal neoliberální asociál bez schopnosti empatie co by si přál aby všichni pochcípaly pod mostem .
Jsem si vzpoměl na tenhle legendary nick co měl jeden člověk ještě na starym Outsideru :D
Vesničani byly vždycky flexibilnější jak by řekl správnej CEVRAK – DURAK .
Nepotřebujou studovat na CEVRU .

Irena
22. 8. 2014 11:22

Gatta napsal Kdyby tedy „tehdy“ a jen „my – Československo“, tak ten náš život v kapitalismu mohl vypadat mnohem lépe, než po roce 1989, kdy jsme nastupovali do už úplně jiného vlaku. No to nevím. Mě mamka říkala, že tehdy stačili napodepisovat spoustu „výhodných“ smluv se západními pány kapitalisty, takže pár let docházelo k deficitům zboží, když se muselo (předpokládám, že za babku) vyvážet na základě těch smluv, které ti zatracení komouši samozřejmě dodrželi. Možná si měli zřídit socialistický arbitrážní soud, kde by ty kapitalisty odsoudili za podvody. Ovšem vejvar by z něho neviděli, protože by jejich rozsudky určitě na… Číst vice »

petr
petr
22. 8. 2014 11:45

Nevíte někdo, zda byl pořízen videozáznam ze včerejší akce „RUSKO včera – dnes – zítra“ (O. Krejčí, T. Spencerová, I. Švihlíková, R. Valenčík, P. Žantovský) konané v Jazzové sekci, a kde je možno ho zhlédnout?

Gatta
Gatta
22. 8. 2014 11:53

Re Irena Nedělám si iluze, ale tehdy se ten kapitalismus opravdu jevil jako lepší – i pro normální lidi a spoustu dnešních problémů neměl v Evropě tak vyostřených. A navíc by nás západ potřeboval jako ukázkovou zemi. Majetkově a ekonomicky by nás pochopitelně sežrali tak jako po 89 a do postavení takového Rakouska bychom se stějně nikdy nedostali. Jiná myšlenka – při poslechu americké hudby: Celý ten americký sen, a je jedno do jaké míry je klamný či nesplnitelný, tak ten americký sen o způsobu života – ty pláže, hudba, nekonečné cesty, svoboda volby … tento model je ohromně přitažlivý.… Číst vice »

Irena
22. 8. 2014 13:29

Re Gatta No, jenže v roce 89, ten kapitalizmus zrovna tak neměl ty problémy tak vyostřené. To, že to tam jde teď od desíti k pěti, by se nejspíš úplně stejně dělo i po roce 68, pokud by jim to vyšlo již tenkrát. Prostě by padl systém, se kterým museli např. v sociální oblasti soutěžit, zrovna jako se to stalo po roce 89. Jediné pozitivum vidím v tom, že lidé měli tenkrát přece jenom lepší historickou paměť, více svěží. To mohlo pomoci, ale také nemuselo. Jo tím vzorovým státem jsme se jen tak mimochodem utěšovali s mámou v 89. Doufali… Číst vice »

Gatta
Gatta
22. 8. 2014 14:26

Re Irena – už jen krátce. V podstatě to vidíme stejně. To by v tom 68 musela nastat změna jen u nás, což jak jsme viděli možné nebylo. Někdy do konce 70. roků se ten západní kapitalismus zdál docela v pohodě. Stoupala životní úroveň i běžných pracujících, rozvíjela se osobní svoboda jedince … i když k ideálu to mělo pochopitelně daleko. V roce 89 bylo už dávno všechno jinak, i na západě. Tam už dávno probíhala postupná globalizace a rozevírání nůžek mezi chudými a elitou, ten sociální kapitalismus už hodně dlouho jen dojížděl. Navíc ostblock padl celý najednou a kapitál… Číst vice »

Gatta
Gatta
22. 8. 2014 14:56

PS Irena

V roce 89 stále jěště byla jakás takás „železná opona“ a hlavně … nebyl internet. Budiž nám to omluvou.

To ale nebyla a není situace Ukrajinců na Majdanu.
Jo, jo – lidský optimismus hraničí občas s debilitou … a může být velmi tragický.

Béda
22. 8. 2014 15:55

http://www.nezavisli.blogspot.cz/
Bez komentára: Spomienka na 21.august 1968 (Košice, 2014)

Bety
Bety
22. 8. 2014 16:05

V roce 68 mi bylo 21 let. Můj otec a mí dva starší bratři se neustále hádali o politice. Jen něco málo z toho, co si pamatuji: Jako obyvatele pohraničí – Karlovy Vary – nás dost vyvedl z míry pořad v televizi, kde předák Sudetoněmeckého landsmanšaftu hovořil za souhlasného přikyvování moderátora, že by bylo třeba dosídlit naše pohraničí třistatisíci Němci, kteří by prý pozvedli naše hospodářství. Vzhledem k tomu, že přes všechnu snahu našeho vedení po roce 89 trvalo přes dvacet let, než se jim podařilo všechno rozkrást či zlikvidovat, myslím si, že si naše hospodářství vedlo docela dobře. Také… Číst vice »

mirror
mirror
23. 8. 2014 6:33

Pan Kadubec popsal události roku 1968 mnohem pravdivěji než desítky zaměstnanců ÚSTR. Ti se hádají, kdo zveřejní nejsenzačnější odhalení o komunistech. Brzy se slavnostně dozvíme, že komunisti jedli děti.