V minulé diskuzi se objevila věta, která je typickým příkladem nesmyslu, o kterém si mnoho lidí řekne: „Vždyť je to pravda.“
„Hladový medvěd nemá se svou kořistí ani kousek soucitu, exekutor také ne, v čem je tedy rozdíl mezi jedním a druhým?“
Při střetnutí medvěda s jeho kořistí se setkávají dvě svobodné bytosti, každá sama za sebe. Při tomto setkání se naplno projeví jejich nejzákladnější přirozené vlastnosti, takové vlastnosti, které je určují a definují.
Při střetnutí exekutora s dlužníkem se setkávají dva produkty civilizace, dvě funkce, dvě věci, které jednají tak, jak jsou touto civilizací vytvořeny a zmanipulovány, často i proti svým vlastním zájmům. Naše vlastnická civilizace nás dnes a denně nutí druhé obelhávat, lhát jim, okrádat je a tak dále, ale přitom stále jednáme podle určených norem, které nám nedovolují jednat podle své přirozenosti.
Může snad exekutor poslechnout své přirozené lidské cítění, svůj soucit, a říci: „Ale tohle je už opravdu moc! Tohle dělat nebudu, i kdybych v té civilizační soutěži měl prohrát!“ Teoreticky může, nebo můžeme i my všichni v řadě dalších situací, ale jen málokdo je toho schopen.
Může snad dlužník jednat podle své přirozenosti a ve svém vlastním zájmu exekutora zabít a někde zakopat? Neudělal by to pravděpodobně, ani kdyby měl zajištěnou beztrestnost, a to z jediného důvodu – takové věci se členům vlastního společenství prostě nedělají. V přirozeném světě by oproti tomu takový exekutor dlouho nepřežil.
Převzato z ostrova Janiky
9 komentáře