Syrský president Asad v exklusivním interview s RT řekl, že konflikt v Sýrii není občanskou válkou, ale nástupem syrských a zahraničních teroristů. Rovněž nařkl tureckého ministerského předsedu z toho, že se k Sýrii staví s imperiálními ambicemi. Otázky Bašáru Asadovi kladla Sophie Ševarnadze, vnučka bývalého sovětského ministra zahraničí a gruzínského prezidenta.
‘Nepřítelem Sýrie je terorismus a nestabilita‘
RT, Sophie Ševarnadze: Pane presidente Asade, děkujeme vám za to, že jste nám umožnil rozhovor.
Bašár Asad: Vítám vás v Damašku.
RT: Mnoho lidí vloni předpokládalo, že to neustojíte. Přesto dnes sedíte v nově přebudovaném presidentském paláci a my nahráváme tento interview. Kdo je dnes vaším skutečným nepřítelem?
BA: Mým nepřítelem je terorismus a nestabilita. To jsou nepřátelé Sýrie. Podstata věci není v lidu, nebo konkrétních osobách. Nejde zde o to, zda zůstanu nebo odejdu. Jde o to, zda Sýrie bude bezpečná nebo ne. S takovým nepřítelem bojujeme.
RT: Byla jsem zde poslední dva dny a měla jsem možnost mluvit v Damašku s řadou lidí. Někteří z nich říkali, že vůbec nejde o to, jestli zůstanete nebo ne. Co tomu říkáte?
BA: Myslím, že je to veřejná otázka. Týká se to mínění lidí a jedinou cestou, jak to poznat, jsou volby. Je otázkou, jak ty volby uskutečnit; to by velmi jednoduše ukázalo, jestli president má odejít či nikoliv.
RT: Myslím, že tím chtěli říci, že v současnosti už nejste cílem Vy, ale Sýrie.
BA: Já jsem cílem nebyl nikdy. To nebyl problém. Západ vytváří nepřátele, dříve to byl komunismus, pak to byl islám a Saddám Husajn. Nyní chtějí vytvořit nového nepřítele, představované Bašárem. Proto říkají, že problém je president a že musí odejít. Proto se musíme zaměřit na skutečnost a neztrácet čas posloucháním toho, co kdo říká.
‘Není to presidentův boj – je to boj Syřanů na obranu své země’
RT: Věříte stále osobně, že jste jediný člověk, který udrží Sýrii pohromadě a jediný člověk, který může ukončit to, čemu svět říká „občanská válka“?
BA: Musíme se na to podívat ze dvou pohledů. Prvním je naše ústava – a já mám svou pravomoc podle této ústavy. Podle toho musím být schopen ten problém vyřešit. Pokud by to ovšem mělo znamenat, že neexistuje jiný Syřan, který by mohl být presidentem, nikoliv. V té funkci může být řada osob. Nemůžete jednu zemi spojovat s jednou osobou.
RT: Vy ale bojujete za svou zemi. Věříte, že můžete ukončit konflikt a obnovit mír?
BA: Musím být tím, kdo to může udělat a já v to doufám, nejde zde ale jen o moc presidenta, jde o celou naši společnost. Musíme to vyjádřit přesně. President nemůže dělat nic bez státních institucí a bez podpory lidu. Proto ten boj není presidentův, je to boj Syřanů. Každý Syřan je nyní vtažen do obrany své země.
RT: Je tomu tak, a proto řada civilistů v tomto boji umírá. Pokud máte boj vyhrát, jak se srovnáte se svým lidem po tom všem, co se stalo?
BA: Buďme zase velice precizní. Nejde o problém mne a lidu. Nemám problém s naším lidem, ale se skutečností, že proti mně je USA a Západ včetně Turecka, které není arabskou zemí. Kdyby proti mně byl syrský lid, pak už bych zde neseděl.
‘V Sýrii není občanská válka, ale země čelí žoldáckému terorismu’
RT: Nejsou proti vám?
BA: Kdyby byl celý svět nebo velká část světa včetně lidu proti vám, musel byste být superman. Ne, jste jen člověk. Nejde o to smířit se s lidem, a není to smíření uvnitř syrského lidu, nemáme tu občanskou válku. Jde o terorismus a podporu teroristů z ciziny, aby destabilizovali Sýrii, to je náš boj.
RT: Stále neuznáváte, že jde o občanskou válku. Vím, že je řada lidí, kteří věří, že zde dochází k teroristickým akcím a že je tu řada konfliktů, založených na sektářství. Na příklad jsme slyšeli o matce, která má dva syny: Jeden bojuje ve vládních silách a druhý v silách vzbouřeneckých. To není občanská válka?
BA: Je tu nejednotnost, ale nejednotnost neznamená občanskou válku. Je to něco jiného. Občanské války jsou založeny na etnických nebo sektářských problémech. Někdy vznikají v těchto vztazích napětí, ale není to problém, Máte-li napětí v rodině nebo v kmenu nebo ve městě, není to občanská válka. Toto je něco jiného.
RT: Když jsem se ptala na usmíření s lidem, myslela jsem toto: Slyšel jsem vás hovořit v řadě případů o tom, že jediný váš zájem je ten, co si o vás syrský lid myslí, co vůči vám cítí a zda máte či nemáte být presidentem. Neobáváte se, že už se nadělalo tolik škody z řady důvodů, takže na konci už Syřanům nepůjde o pravdu a nebudou vás prostě vinit z utrpení, které je potkalo?
BA: To je hypotetická otázka, protože co říká lid, je správné a já se jich musím ptát, co si myslí. Ale nemám zatím takovou informaci a nebojím se toho, co si někteří lidé myslí. Mám obavu o naši zemi. Na to je nutno se soustředit.
RT: Mnoho let se mluvilo o mocné syrské armádě, o významných syrských tajných službách, ale nyní vidíme to, že vládní síly nedovedou potlačit nepřítele, což vaši lidé asi čekali a dokonce téměř denně vidíme teroristické útoky uprostřed Damašku. To byly jen mýty o silné armádě a tajných službách?
BA: Za normálních okolností, máte-li armádu a informace od tajných služeb, soustřeďujete se na vnějšího nepřítele, a to i když máme i vnitřního nepřítele jako je terorismus, protože společnost nám pomáhá a nevznikne inkubátor teroristů. V našem případě je to ale nový druh války, terorismus v zastoupení, a to některými Syřany nebo zahraničními bojovníky. Je to nový způsob války, kterému se musíte přizpůsobit, a to nějakou dobu trvá a není to lehké. Je to mnohem těžší než tradiční válka. Kromě toho je teroristům poskytována podpora ve všech směrech, zbrojní, finanční a politická. To je nebývalé. Proto musíte předpokládat, že půjde o těžký a náročný boj. Nelze očekávat, že malá země jako Sýrie porazí ty země, které proti nám v zastoupení bojují, v krátkém čase.
RT: Dobře, ale když se na to podíváte, tak na jedné straně máte velitele s armádou a ten nařizuje, jděte vlevo, jděte vpravo a armáda poslouchá. Ale na druhou stranu tady máte teroristické frakce, které nejsou jednotné a nemají sjednocenou strategii. Jak se v takovém případě bojuje?
BA: To není problém. Problémem je, že tito teroristé bojují uvnitř měst a ve městech jsou civilisté. Když bojujete s takovými teroristy, musíte počítat s tím, že musíte v minimální míře poškodit infrastrukturu a minimálně uškodit civilistům, protože i v takovém případě musíte bojovat, nemůžete nechat teroristy zabíjet a ničit. To je ta potíž v této válce.
’Bez zahraničních bojovníků a pašovaných zbraní bychom boj ukončili za pár týdnů’
RT: Víte, že infrastruktura a ekonomika trpí; zdá se, že Sýrie se rozpadne brzo na trosky a čas hraje proti vám. Kolik podle vašeho názoru potřebujete času na potlačení nepřítele?
BA: Na to se nedá odpovědět, protože nikdo nemůže říci,. že má odpověď na to, jak skončit boj. Nemáme odpověď, kdy skončí pašování zbraní a příliv zahraničních bojovníků z různých konců světa, zvláště ze Středního Východu a islámského světa. Když toto skonči, pak vám mohu odpovědět, že během týdne vše skončí. Ale pokud máte trvalý přísun teroristů a zbraní včetně potřebné logistiky, pak jde o dlouhodobý boj.
RT: Ovšem když vezmeme do úvahy, že máte 4000 km slabě střežených hranic, máte tedy nepřítele, který může kdykoliv přecházet hranice do Jordánska nebo Turecka, aby byl přezbrojen, ošetřen a mohl se vrátit do boje proti vám.
BA: Žádná země na světě nemůže své hranice zapečetit. Na příklad ani Spojené státy nemohou zapečetit své hranice s Mexikem. Totéž platí o Rusku, což je rovněž veliká země. Dobrou situaci na hranicích můžete mít, jen když máte dobré vztahy se svými sousedy. A to je něco, což dneska přinejmenším s Tureckem nemáme. Turecko více než jakákoliv jiná země podporuje pašování teroristů a výzbroje.
‘Syrská armáda nemá příkazy, aby střílela na turecké území’
RT: Mohu vám něco říci? Byla jsem nedávno v Turecku a lidé tam mají skutečné obavy, že může dojít k válce mezi Sýrií a Tureckem. Myslíte, že by to bylo možné?
BA: Reálně to nepředpokládám – ze dvou důvodů. Pro válku je potřebná veřejná podpora a většina tureckého lidu takovou válku nepotřebuje. Nemyslím si, že by nějaký politik hodlal postupovat proti vůli lidu. Totéž platí pro Syřany. Proto nejde o konflikt mezi tureckým a syrským lidem. Je to věc vlád a jejích představitelů, je to spor mezi našimi a jejich představiteli vzhledem k jejich politice. Proto nevidím na horizontu žádnou válku mezi námi a jimi.
RT: Kdy jste naposledy mluvil s Erdoganem a jak to skončilo?
BA: V květnu 2011, když vyhrál volby.
RT: Takže jste mu pouze poblahopřál a to byl poslední kontakt.
BA: Ano, to bylo naposledy.
RT: Kdo ostřeluje Turecko? Jsou to vládní síly nebo rebelové?
BA: Aby se nalezla odpověď, byla by nutná společná komise mezi našimi armádami, protože na hranicích je řada teroristů, kteří mají minomety, takže jsou toho též schopni. Musíte vyšetřit věc na místě, a to se nestalo. Navrhli jsme Turecku společnou komisi, ale byli jsme odmítnuti, takže se na vaši otázku nedá odpovědět. Ale pokud jsou u hranic teroristi, nemůžete je z vyšetřování vyloučit, protože syrská armáda nemá příkaz střílet na turecké území, protože to nemá pro nás význam a nechováme nepřátelství k tureckému lidu. Považujeme je za bratry, takže proč bychom to dělali; ledaže by k tomu došlo omylem a to by se mělo vyšetřit.
RT: Můžete akceptovat, že k tomu došlo omylem vládních sil?
BA: I to je možné. V každé válce dochází k chybám. V Afghánistanu se hovoří o „přátelské střelbě“ a kolaterálních škodách, když zabíjíte vlastní vojáky. To znamená, že se tak stává v každé válce, ale potvrdit to nemohu.
‘Erdogan si myslí, že je kalif’
RT: Proč se Turecko, o jehož lidu hovoříte jako o přátelském národě, stalo základnou opozice?
BA: Nikoliv Turecko, abychom byli precizní, mluvme o Erdoganově vládě. Turecký lid potřebuje dobré vztahy s lidem Sýrie. Erdogan si myslí, že pokud Muslimské bratrstvo převezme moc v regiónu a zvláště pak v Sýrii, může si být jistý svou politickou budoucností. Jako druhý důvod bych řekl, že si o sobě myslí, že je novým sultánem Otomanského mocnářství a že bude kontrolovat región pod svým deštníkem. Ve svém srdci se považuje za kalifa. To jsou dva hlavní důvody, proč posouvá svou politiku od nulových problémů k nulovému přátelství.
RT: Ale není to jen Západ, který vám v tomto směru oponuje, je mnoho nepřátel v arabském světě a je nutno říci, že před dvěma roky by vaše jméno vedlo v tomto světě k utužení styků, kdežto dnes vás při první příležitosti zrazují. Proč máte tolik nepřátel v arabském světě?
BA: To nejsou nepřátelé. Většina arabských vlád by v srdci podporovala Sýrii, ale netroufají se to říci nahlas.
RT: Proč?
BA: Jsou pod tlakem Západu a někdy pod tlakem arabských petrodolarů.
RT: Kdo vás v arabském světě podporuje?
BA: Mnoho zemí by podporovalo Sýrii, ale nedovolují se to veřejně přiznat. Především Irák, který hrál významnou roli v podpoře Sýrie jako sousední země, chápe, že válka v Sýrii znamená i možnou válku v sousedních zemích včetně Iráku. Myslím, že jsou i další země, které zaujímají dobrou pozici jako Alžírsko nebo Omán, a jsou tu i jiné země, o kterých teď nebudu mluvit, ale řekl bych, že se chovají pozitivně, aniž by zasahovaly.
RT: Proč Saúdská Arábie a Katar tak tvrdošíjně trvají na tom, abyste rezignoval, a proč jim nestabilní Blízký Východ vyhovuje?
BA: Buďme upřímní. Nemohu mluvit za ně. Měli by to zodpovědět samy, ale mohu říci, že problém mezi Sýrií a dalšími zeměmi, ať již na Západě nebo v arabském světě, je ten, že my říkáme ne, pokud si myslíme, že ne musíme říci. Některé země si myslí, že mohou ovládnout Sýrií díky penězům či petrodolarům, a to možné není. Možná, že se chtějí uplatnit. S tím nemáme problém, mohou se uplatnit, ale ne porušením našich zájmů.
RT: Jde tu o ovládnutí Sýrie nebo o export jejich islámské vize do Sýrie?
BA: Nemůžete to nazvat vládní politikou. Někdy jsou to instituce, někdy osoby v té které zemi, které se to snaží prosadit, ale nevyhlašuje se to jako oficiální politika. Proto nás nežádají, abychom přistoupili na extremistická stanoviska jejich institucí, ale v realitě se tak děje, a to buď nepřímou podporou ze strany jejich vlád nebo financováním těmito institucemi. Takže je to součást problému, ale pokud mám hovořit za vládu, musím hovořit jen o vyhlášené politice. Vyhlášená politika je jako vždy „věc zájmů“, sehrání určité role, a tak nemůžeme ignorovat to, jak jste to naznačila.
RT: Irán, který je velmi blízkým spojencem, je rovněž vystaven ekonomickým sankcím a rovněž čelí hrozbě vojenské invaze. Kdybyste čelil možnosti přerušit styky s Iránem výměnou za mír ve vaší zemi, udělal byste to?
BA: Nemáme rozporné možnosti v tomto směru, protože jsme měli dobré vztahy s Íránem od roku 1979 dodnes a ty vztahy se stále zlepšují a současně se přibližujeme míru. Měli jsme mírový proces a mírové vztahy. Írán není faktorem proti míru. Proto je to klamná informace, která se snaží přesvědčit Západ, že pokud budeme chtít mír, nesmíme mít dobré styky s Íránem. Tady není žádná závislost, jsou to dvě oddělené věci. Írán podporuje Sýrii, podporuje naši věc, a my je podporujeme v jejich věci. Je to jednoduché. Írán je velmi důležitá země v regiónu. Pokud hledáme stabilitu, potřebujeme dobré styky s Íránem. Nemohli byste mluvit o stabilitě, pokud byste měli špatné styky s Íránem, Tureckem a ostatními sousedy. O to tady jde.
‘Finálním cílem Al-Kajdy je islámský emirát v Sýrii‘
RT: Máte nějakou informaci, že západní výzvědné služby financují vzbouřenecké bojovníky zde v Sýrii?
BA: Ne, zatím víme, že hlavně nabízejí teroristům v Turecku a Libanonu know-how. Ale jsou tu jiné služby než západní a to regionální, které jsou velmi aktivní a jsou pod dohledem západních služeb.
RT: Jaká je v současnosti role al-Kájdy v Sýrii? Ovládají některé síly ve vzbouřenecké koalici?
BA: Ne, nemyslím, že se snaží o ovládnutí, snaží se údajně vytvořit svá vlastní království a emiráty, ale hlavně usilují o zastrašení lidí pomocí výbuchů, vražd, sebevražedných útoků tak, aby lidi dotlačili do zoufalství a přijali je jako realitu. Postupují krok za krokem, ale jejich finálním cílem je vytvořit jakýsi islámský emirát v Sýrii, odkud by prosazovali svou ideologii do zbytku světa.
RT: S kým chcete jednat počínaje těmi, co vás podporují, a konče těmi, kteří jsou proti vám?
BA: Můžeme jednat s kýmkoliv, kdo má opravdovou snahu pomoci Sýrii, ale nebudeme ztrácet čas s kýmkoliv, kdo chce naši krizi využít pro své vlastní zájmy.
RT: Stalo se již mnohokrát, že vaše vládní síly byly nařčeny z válečných zločinů proti vašim vlastním civilistům; můžete uznat, že vládni síly spáchaly takové zločiny proti vlastnímu lidu?
BA: Bojujeme proti terorismu. Dodržujeme naši ústavu a chráníme syrský lid. Vraťme se k minulosti a tomu, co se stalo před deseti lety při boji proti terorismu v Čečensku a na jiných místech, kdy byli napadáni lidé v divadlech a školách, a ruská armáda chránila lidi, nazvali byste to terorismem? Nikoliv. Před dvěma dny Amnesty International vyhodnotila zločiny, spáchané před několika dny ozbrojenými skupinami, které zajaly naše vojáky a usmrtily je. I Human Rights Watch to uznala. Uznali více než jednou zločiny těchto skupin a před pár dny je označili za válečné zločiny. To tedy zaprvé. Za druhé, máte-li armádu, která by páchala zločiny proti svému lidu, nemělo by to logiku, protože syrská armáda je složena ze Syřanů. Kdybyste páchali zločiny proti svému lidu, pak by se taková armáda rozpadla. Nemohli byste mít silnou armádu, kdybyste zabíjeli vlastní lidi. Za třetí armáda by nevydržela v těchto obtížných podmínkách dvacet měsíců, pokud by neměla podporu syrského lidu. Měli byste takovou podporu, kdybyste zabíjeli vlastní lidi? To je nesmysl. A to je moje odpověď.
‘Musím žít v Sýrii a zemřít v Sýrii’
RT: Kdy jste naposled jednal se západním politikem?
BA: To bylo ještě před krizí.
RT: Byla někdy taková situace, kdy se snažili klást vám podmínku, že pokud odstoupíte, bude v Sýrii mír?
BA: Ne, nenavrhli to přímo, ale ať by to navrhli otevřeně nebo nepřímo, je to záležitost suverenity a rozhodovat o tom může pouze syrský lid. Kdo o tom vypráví v médiích nebo to naznačuje, ví, že to nemá smysl a žádnou váhu.
RT: Máte nějaký výběr, protože jak se to zvenčí jeví, nemáte kam odejít. Kdybyste chtěl odejít, kam byste šel?
BA: Do Sýrie. Šel bych ze Sýrie do Sýrie. Je to jediné místo, kde chci žít. Nejsem loutka. Nebyl jsem stvořen Západem, abych odešel na Západ nebo jinam. Jsem Syřan. Musím žít v Sýrii a umřít v Sýrii.
‘Věřím v demokracii a dialog – ale musíme být realisté’
RT: Myslíte, že v současnosti je nějaká šance na diplomacii nebo rozhovory, či vše může vyřešit jen armáda?
BA: Vždy jsem věřil v diplomacii a vždy věřím v dialog i s těmi, kteří nerozumějí nebo nechápou. Musíme se snažit. Myslím, že vždy dosáhneme alespoň dílčí úspěch. Musíme hledat takový dílčí úspěch, abychom docílili celkový úspěch. Ale musíme být realisté. Nesmíte si myslet, že jen dialogem něčeho docílíte, protože lidé, kteří stojí proti vám, jsou dvojího druhu: Jedni, zvláště extremisté, nevěří v dialog a pak tu máte psance, kteří byli dávno před krizí odsouzeni soudy, a jejich přirozeným nepřítelem je vláda, protože za normální situace by opět byli ve vězení. Druzí jsou lidé, kteří sem přišli zvenčí, a ti jsou loajální jen těm vládám, které je financují a které jim dodávají zbraně, nemají na vybranou co dál, protože to není jejich vlastní rozhodování. Čili musíme být realisté. A pak máte třetí skupinu lidí, ať již vzbouřenců či politiků, kteří mohou akceptovat dialog. Proto jsme vedli měsíce takový dialog i s ozbrojenci a mnozí z nich se vzdali zbraní a vrátili se k normálnímu životu.
‘Cena zahraniční invaze by byla vyšší než by si svět mohl dovolit’
RT: Myslíte, že hrozí zahraniční invaze?
BA: Myslím, že náklady na takovou invazi, kdyby byla zahájena, by byly větší, než si svět může dovolit, protože pokud máte problém v Sýrii (a my jsme poslední sekulární a stabilní baštou v regiónu, ochotnou koexistence), pak to bude mít dominový efekt, který by ovlivnil svět od Atlantiku po Pacifik, a dovedete si představit následky pro zbytek světa. Nemyslím, že Západ půjde tímto směrem, ovšem kdyby se na tu cestu vydali, pak nikdo nedokáže říci, co bude dál.
RT: Pane presidente, cítíte i svoji vinu za to všechno?
BA: Normálně naleznete chyby v každém rozhodování, jinak nejste člověk.
RT: Co byla vaše největší chyba?
BA: Abych byl upřímný, nevím. Ale já vždycky před rozhodnutím uvažují, že může být částečně chybné, ale chyby v té chvíli nevidíte. Někdy, zvláště během krize, nevidíte, co je správné a co ne, dokud se situace nevyvine. Nebylo by vhodné mluvit o chybách, dokud ještě krize trvá.
RT: Takže zatím nemáte výčitky?
BA: Nyní ne. Až se všechno vyjasní, pak můžete mluvit o svých chybách a určitě člověk chyby udělá, to je normální.
RT: Kdyby dnes bylo 15. března 2011, tedy den, kdy začaly akcelerovat protesty, udělal byste něco jinak?
BA: Udělal bych to, co jsem udělal.
RT: Úplně stejně?
BA: Úplně stejně: vyzval bych různé strany k dialogu a odporu proti teroristům, protože tak to začalo. Nezačalo to pochody, pochody byly jen pláštík, ale mezi pochodujícími byli militanti, kteří tehdy započali střelbu do lidí a vojáků. Možná z hlediska taktiky byste udělali něco jinak, ale jako president nemůžete taktizovat, musíte rozhodovat strategicky, což je něco jiného.
RT: Presidente Asade, jak vidíte svoji budoucnost za deset let?
BA: Vidím ji pohledem své země. Nevidím sebe, ale svou zemi, jaká bude za deset let. V ní se vidím.
RT: Vidíte tedy svoji budoucnost v Sýrii?
BA: Určitě. Musím zůstat v Sýrii. Nejde o mé postavení, nezvažuji, budu-li president či nikoliv. Na tom nezáleží. Chci být v zemi, která je bezpečná, stabilní a prosperující.
RT: Pane presidente, děkujeme vám za rozhovor pro RT.
BA: Děkuji vám, že jste opět přijeli do Sýrie.
Překlad: onlooker
