Slaboši

„Nejslabší, máte padáka!“ Pamatujete si na takovou nějakou podobnou televizní show? A jak si vlastně sami představujeme slabocha? Neduživého, uhrovitého, s brýlemi, čtoucího knihy, nepije rum ani pivo, no fuj … A teď si pojďme ukázat, jak nám v televizi předkládají obraz silné osobnosti. Před očima ihned vzniká obraz brutálního, neholeného chlápka s cigaretou v ústech. Kolem něho neustále krouží dámičky. Hodí do sebe sklenku, v podsvětí je jako doma, mlátí i zabíjí lidi, spí se všemi kolem. Od nedávné doby silná osobnost musí mít navíc tetování a nějakou podobu zvrhlictví.

Souhlasíte pak asi s tím, že autoritativní obraz havíře, poctivého pracanta, matky mnoha dětí, člověka rodinného typu nebo učitele se pak jaksi nehodí do matrice vytvářené masmédií. Ta vytváří v naší hlavě šablonu a my celou dobu podle ní vše měříme: „Učit se, pracovat, žít se ctí, to není fajn.“

A co je teda fajn? Jestliže uvěříme televizoru, být fajn to znamená být vulgárním, hrubým, podvádět svého partnera, ničit se alkoholem a nikotinem, špinit kůži tetováním, provokovat skandály, vyřizovat si účty násilím, krást a také zabíjet. Zločinci, členové pouličních band, prostitutky, lháři, šejdíři, švindlíři, flákači, vrazi, šéfové kriminálních skupin ověšení zlatem – to jsou naši dnešní hrdinové. Nic na tom nemění ani jednotlivé pokusy o umělecky „přísné“ dodržování „morálních kodexů“, protože se to většinou stejně v určité fázi zvrhne směrem k nějaké výraznější dominanci „přijatelných“ výše uvedených vlastností.

Ale jak je to ve skutečnosti? V realitě jsou tyto všechny výše uvedené postavy – SLABOŠI. Uvědomte si, že nám po mnoho let v televizi ukazují jako hrdiny výlučně SLABOCHY! Ne-li snad proto, aby i z nás, a především z našich potomků, udělali zrovna takové?

Nepřátelská, rozkladná informace je nasměrována absolutně na všechny, my všichni se škvaříme na této pánvi a všichni v té či oné míře jsme podvrženi směrem k destrukci osobnosti. Ale jedni se stali zločinci, někdo se začal ničit tabákovými nebo alkoholovými jedy, ale někdo se takovým nestal … Někdo začal mluvit sprostě jako dlaždič, někdo se stal potetovaným vidlákem, podvodníkem, darebákem. Ale někdo se tím nestal.

Zlu se podvolily pouze ty nejslabší články společnosti. Jednoduše: SLA – BO – ŠI. Ale podívejte se, jak je heroizují masová média! Banditi/podvodníci/vězni – fajn, smělí, silní. Maniaci – intelektuální, záhadní, přitažliví. Zvrhlíci – talentovaní, geniální, charismatičtí. Prostitutky – příjemné, zábavné, oběti podmínek. Opilci a ignoranti – s dobrým smyslem pro humor, veselí a vynalézaví. A teď se podívejte na tyto „osobnosti“ v praktickém životě. Primitivní, zahořklí, pustí, chtiví, hloupí, krutí. Oni se nevypořádali se svými pokušeními, instinkty, nastolenou módou, vlastní agresivitou a závislostmi. Oni jsou lační peněz a všelijakých neřestí. Sedli na lep falešným hodnotám. Jsou kvůli tomu připraveni absolutně ke všemu. Cožpak toto není skutečně slabý článek? Hniloba společnosti. Sotva do nich trošičku postrčili, oni se zlomili.

Právě s pomocí takových se ničila a ničí i naše vlastní země, začala stoupat kriminalita, s jejich pomocí „roste“ náš úpadek i naše nekulturnost. Strach donucoval a donucuje všechny tyto pitomce přestupovat přes hranu svědomí. Strach nebýt módním, strach z nedostatku peněz, strach stát se vyděděncem, zbavit se podpory vlivných osob, a tím volky nevolky, tito lidé jdoucí cestou těchto svých strachů a obav vyplňovali objednávku nepřátel naší země. Těch samých, kteří přes televizní programy, média všeho druhu a internet nám i formují jim nutné modely chování davu. Ale aby se lidé nedobrali, co k čemu patří – v převráceném světě hlavou dolů – díky stádnímu pocitu všechny slabochy zapsali do našeho podvědomí jako „senzační“.

Propiárovaní (ne)muzikanti, (ne)zpěváci, (ne)schopní herci filmů i (ne)konečných seriálů, potetovaní, všelijaký odpad společnosti, cítící se sami blogery, vyvolenými, žvanilové i hulváti – tohle jsou tihle všichni nehledě na svoje laciné triky. Čím více siláctví – tím slabší je před vámi člověk. Nezveličujte jejich význam. Jejich předvádění se, hrozby a agrese – to je jen projev slabého ducha. V této jejich aroganci schovávají svoje skutečné maloměšťáctví a svoji hloupost.

A kdo že jsou opravdové silné osobnosti?

Jak obratně nám zničili tento obrázek. Pojďme, podíváme se znova do křivého zrcadla obrazovky. Inteligent – podivín, brejlovec, nudnej patron. Učitel – socka. Pracující – vidlák. Vlastenec – buran. Abstinent – pacient … Jak jsem již říkal, v obráceném světě je lhát málo – zde se všechno převrací hlavou dolů.

Zde oni za slabochy vydávají ty, co se nezlomili pod návalem propagandy všelijakých protilidských idejí. Ty, co udrželi řeč gramotnou, čistou a spisovnou, kdo si neničí vlastní kůži tetováními, žijí bez alkoholu, učí se, poctivě pracují, rozvíjí se a milují svou vlast. To jsou oni, slaboši a lůzři podle názoru masových médií.

Tak pojďme, přestaňme být stádem, přestaňme žít hlavou dolů. Pojďme nazývat věci svými pravými jmény. Pojďme, buďme – MY – doopravdy těmi silnými.

Zdroj: Nauči chorošemu

Vybral, přeložil a upravil: Bedřich Vinopalník