Tak se nám pan Radek John svěřil se svým antikomunistickým světovým názorem. A nezapomněl se pochlubit tím, že členská základna reklamní a marketingové politické strany Věcí Veřejných, nemá mezi sebou bývalé členy KSČ. Patrně, aby bylo jasné, že se orientuje na novou generaci Českých Gaunerů. Konec konců minulost samotného Johna je více než dobře známá. Tento disident a statečný bojovník proti komunistické diktatuře pracoval jako novinář v redakci časopisu Mladý Svět. Tedy v týdeníku Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže, pokrokového to předvoje Komunistické strany Československa. Člověk až zírá nad tolerancí komunistického totalitního režimu. Zatímco jiné totalitní organizace své ideové odpůrce a nepřátelé zavírají do vězení, tak naše všemocná strana si, jak vidno, své odpůrce a nepřátele doslova hýčkala. Dokonce vyslala odpůrce komunismu a disidenta, velkého novináře svědomí do mezinárodního programu pro novináře, který se uskutečnil v Americe.
Pravda, někteří z pamětníků, kteří nejsou zatíženi selektivní pamětí, by si možná vzpomněli, jaký byl problém vycestovat do té prohnilé kapitalistické ciziny. Vycestovat mohli jen důkladně prověření obyvatelé našeho koncentračního tábora zvaného vtipně Tábor míru. Přesto se našli disidenti, kteří se do těch USA dostali. Takový Vlastimil Tlustý musel například kvůli cestě na jakýsi seminář do USA podepsat přihlášku do KSČ. Někteří podepsali zase něco jiného milým hochům ze Státní bezpečnosti. Pan John prý nepodepsal vůbec nic. No nebylo to od našich komunistických soudruhů velkorysé, že nechali svého odpůrce a antikomunistu bez problémů vycestovat do samotného centra toho parazitujícího, prohnilého a umírajícího kapitalismu. Přesto kniha Jak jsem viděl Ameriku byla docela oblíbená a čtenářsky úspěšná. Snad i komerčně. Tehdejší tantiémy většinou nestály za mnoho, s časopisem placeným z veřejného zdravotního pojištění se to nedá srovnat. To byl totiž první Johnův náznak rozpočtové odpovědnosti. Tedy typu "Z veřejného krev neteče".
Dalo by se tu ještě dlouze hovořit o dalších polistopadových aktivitách pana Spravedlivého. Po kariéře svázáka-antikomunisty se nám náš moderní Radek vrhnul do komerční sféry. Začal stíhat nešvary naší demokratické společnosti. Pan John měl vždy slabost pro ty ze dna společnosti. Jeho předlistopadová témata se týkala drogového podsvětí, problematiky AIDS. s touto komunitou úzce spojenou a samozřejmě pražským světem populárních veksláků neboli ilegálních směnárníků konvertibilních měn, a neměli bychom ani zapomenout na komunitu fotbalových fanoušků. Už tady si nás investigativní novinář uvědomil, jaká témata jsou ve společnosti nejvíce žádaná, a na kterých se dá nejlépe vydělat. Proč ne? Neprodávejte to, když to lidí chtějí. Samozřejmě s touto morálkou obyvatel satelitních městeček se nedá v této branži pracovat příliš dlouho.
Pro děti těchto obchodníků s krvavými příběhy hrozí časem naprostá schizofrenie. Na jednu stranu mají přirozenou tendenci být otřeseni a znepokojeni přibývajícím násilím ve společnosti, na druhou stranu jim tyto zločinecké kausy a společenské nešvary zajišťují jejich životní úroveň, komfort a vzdělání. Nejjistější cesta k psychiatrovi. Uzavření za hradbu satelitního městečka příliš nepomůže. Stejně jako společnost lidí se stejnou životní úrovni, stejnými hodnotami v prostředí klimatizované soukromé školy. Nebudu tu rozebírat vekslácko-mafiánského kmotra Mrázka, který kromě vyplácení odměn některým politikům občas na své konkurenty poslal svou rychlou jednotku zvanou příznačně VOČI. I když to nebyl přímo šéfredaktor tohoto investigativního pořadu, který pracoval na Mrázkovu objednávku, jistě nese svůj nemalý díl odpovědnosti. Tento náruživý kuřák se stal postupem část fanatickým nekuřákem. A to je pro jeho duševní vývoj typické.
Z nejlepšího manžela roku, tento titul získal dokonce několikrát, se stal rázem před volbami největší podvodník století. Ukrývat před vlastní ženou sedm let nemanželské dítě, a hlavně ukrývat v rodinném účetnictví náklady na alimenty pro toto dítě, je skvělý výkon. A tak se není až tak co divit, když se z věrného a oddaného svazáka stane po 20 letech disident a antikomunista. V tomto světle dvou tváří Radka Johna se jeví jeho pružný a selektivní přístup k jednotlivým druhům politických dinosaurů z různých politických stran jako zcela normální. Zatímco dinosaurus Kalousek je vzat na milost, protože je třeba vzít v úvahu přání jeho voličů, dinosaurus Paroubek je ignorován stejně jako přání jeho mnohem většího množství voličů. Inu i mezi voliči je třeba selektivně vybírat. A není hlas jako hlas. V tomto ryzím českém pokrytectví zapadá morálka disidenta Johna do průměru politiků Gaunerovy vládní koalice. Samozřejmě ve světle této trapné náhražky morálky a svědomí je snaha o boj proti korupci k smíchu.
Ale je třeba přejít k oblíbené a tolik žádané povolební sebereflexi. Přiznávám. Byl jsem členem Jisker, od třetí třídy členem Pionýrské organizace. Na střední i vysoké škole jsem byl členem Socialistického svazu mládeže. V životě jsem potkal řadu autorit a osobnosti, které mne pozitivně ovlivnily. Hodně z nich bylo členy Komunistické strany Československa. Také řada z největších darebáků, které jsem potkal, byli členové Komunistické strany Československa. Není divu. Členů KSČ bylo 1,5 miliónů. Proto nesoudím lidi podle stranické příslušnosti. Pamatuji, že v době listopadu 1989 stála většina svázáků na straně svých kolegů studentů, a deník Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže Mladá fronta byl zdrojem objektivních informací na rozdíl od Rudého práva. Dnes je z Mladé fronty "Modré právo". Proto nesnáším pokrytectví a nesoudím spoluobčany podle slov, ale skutečných činů a občanských postojů! zvaný příznačné
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
