Svět ruskýma očima 1

Ukrajinský stín nad válkou v Jižní Osetii

Srpen 12, 2010

Za vlády premiéra Juščenka dodala Ukrajina Saakašvilimu desítky až stovky modernizovaných ukrajinských tanků T-72. Protivzdušná obrana Gruzie měla k dispozici komplexy protivzdušné obrany od Ukrajinců s ukrajinskou obsluhou. Proti Jižní Osetii bojovaly stovky žoldáků z Ukrajiny. Tehdy se dokonce uvažovalo, že může dojít k vzájemnému ozbrojenému střetu mezi Ruskem a Ukrajinou. Vyšetřováním se nyní zjistilo mimo jiné, že zásobování Gruzie z Ukrajiny bylo nezákonné a někomu přineslo nemalý zisk.

Ve vztahu k Rusku je nynější prezident Janukovič hodnocen tak, že se podobá běloruskému Lukašenkovi. Nezávislost Jižní Osetie a Abcházie uzná jen za velké peníze. Nálada na Ukrajině je taková, že sice existuje citelná vrstva občanů se sympatiemi k Rusku, avšak rusofilství Ukrajinců má své meze. Většina prorusky orientovaných Ukrajinců sympatizuje s Ruskem prostřednictvím Strany regionů, tato strana má sice sklony k hlasitým vyhlášením, ale nikoliv k odpovídajícím činům.

Autor: Sergej Balmasov

USA chtějí připravit Rusko o „poklady Chasidů“

Srpen 12, 2010

Nový skandál v rusko-amerických vztazích, tentokrát s náboženským podtextem:

Moskva odmítla předat evropské náboženské organizaci Agadas Chasidej Chabad Schneersonovu knihovnu, což je jedinečná sbírka knih o judaismu, vytvořená od roku 1772 rabínem Schneersonem, poddaným ruského cara. Dnes má 12 tisíc knih a 50 tisíc dokumentů, včetně 381 manuskript. Knihovna má pestrou hstorii. V sedmnáctém roce byla zrekvírovaná bolševiky, v roce 1927 ji potomek Schneersonů lstivě vyvezl do Lotyšska a poté do Polska, nato musel uprchnout do zámoří a nacisté ji z Polska odvezli, po pádu Třetí říše ji v Berlíně zachytila Rudá armáda, která ji vrátila do Moskvy. Nyní je umístěna v Ruské státní knihovně a Ruském vojenském archivu.

Mnozí Chasidé mají Schnersona za svatého a knihovnu za posvátnou. Od roku 1990 si nárokují její získání. Obrátili se na americký (nikoliv ruský) soud. Ten rozhodl v jejich prospěch. V tvrdé reakci Rusko poukázalo na to, že řešení sporu je pouze v ruské jurisdikci, neboť Rusko nepodléhá americkému soudnictví.

Autor: Sergej Balmasov

 

Evropa si chce „posvítit na muslimské tvářičky“

Srpen 13, 2010

Ve Francii se rozpoutává skutečná válka o dodržování zákonů země muslimy. Ministr vnitra nedávno navrhl vyhostit ze země všechny, kteří připouštějí a propagují mnohožensví, ženskou obřízku a ostatní vážné rušivé skutečnosti. Má se to týkat nejen muslimů ve Francii nenarozených, ale i těch, kteří se tam narodili. Podle francouzského ministra vnitra mají být ti, kteří se nechtějí vzdát náboženských zvyklostí předků, odsunuti do historické vlasti. Pro Francii může být celá záležiost oříškem. Podle různých zdrojů je muslimů ve Francii od 9 do 12 procent. Stát má 60 milionů obyvatel. Protesty proti zákazu uplatňování šaríji mohou být velmi tvrdé.

Kromě Francie se začíná jednat o omezení užívání islámských symbolů ve Švédsku, Belgii a Španělsku. V Italii, Nizozemí a některých částech Německa už dílčí omezení existuje (muslimský ženský oděv ve školách). V Belgii byl přijat zákon o trestání nošení parandži. Ve Švýcarsku se občané v referendu vyslovili za zákaz výstavby minaretů v zemi. Podobné se chystá v Rakousku, Dánsku a jiných zemích EU. Všude je motivem obava z invaze muslimství a potřeba zachování evropské kultury.

Dle PACE dnes muslimové tvoří 4% v evropské populaci, ale za 40 let by jich mohlo  být až 50%. Ve Francii je jich dnes údajně 4 miliony, v Německu 3,4 milionu, v Britanii přes 1,5 milionu, v Itálii 1 milion, v Nizozemí a Švýcarsku po 700 tisících.

Většina evropských muslimů žije v souladu se zákony zemí jejich pobytu, mnozí se rozešli s muslimstvím, ale část z nich nechce zákony šaríji opustit. Někteří muslimové plní řady teroristických skupin. V některých mešitách v Londýně, Paříži a Hamburku se verbuje do Al-Káidy.

Německo je na tom celkem dobře, jeho muslimové jsou vesměs méně religiózní Turci. Větší potíže má Francie. Tam se jedná o arabské muslimy, kteří jsou velmi náboženští a velmi horliví. Francie platí za svou chybu, kdy v minulosti dala Arabům možnost přesídlit do své země.  Jak je nyní chtějí vyhošťovat, když v mnoha případech nemají kam. Totiž ten Arab, který je zrozen ve Francii, je napojen na francouzské právo a s původní zemí jeho předků jej právně nic nespojuje. Štrasburský soud pro lidská práva bude mít brzy dost práce.

Autoři: Sergej Balmasov, Vadim Truchačev

 

Zdroj: Pravda.ru