V „novém světě“ Elona Muska se bez ropy a plynu nelze obejít

Anton Kaněvskij

20. října 2018

Snahou géniů typu Elona Muska je dosáhnout zvláštního světa, kde budou namísto benzinových aut jezdit elektromobily a dýmající elektrárny na mazut, uhlí a plyn budou nahrazeny obnovitelnými zdroji energie. Shrnuto: Svět, ve kterém nebudou benzinové čerpací stanice, bude bez práce.

Nedávno byla víra v Muskovy teorie trochu nahlodána kvůli finančním problémům jeho Tesly: Společnost od jejího začátku nic nevynášela, což kompenzovala hlasitou vlastní reklamou a spekulacemi s vlastními financemi. Jakákoliv burzovní bublina se časem nafoukne a poté splaskne.

Přívrženci „rozvoje“ v tom vidí jen dočasné těžkosti, ale podle názoru nezávislých expertů neznamenají automobily, které v malých množstvích produkuje Tesla, žádný technologický průlom (podobné vyrábějí i jiné závody). Navíc jsou drahé jak samy o sobě, tak i jejich provoz. Mají oproti spalovacím motorům nižší výkon. Rozsáhlá reklama z nich dělá hračky pro úzkou kategorii spotřebitelů.

V úplné elektrifikaci dopravy podle průkopníka Muska  jsou dva problémy. Není jasné, kde vzít akumulátory s dobrými provozními charakteristikami. U lithia je potíž, jeho zdroje zatím lidstvu na současnou techniku stačí. Ceny se při zvyšující potřebě vysokokapacitních akumulátorů budou zvyšovat a při několikanásobné spotřebě nastane jeho nedostatek.

Na spalovacích motorech bude lidstvo jezdit ještě desítky let. Potřeba bude i ropa, která je se svými produkty prakticky motorovým palivem. Částečně je možné řadit do této skupiny i přírodní plyn, ač je především palivem pro topení (jako uhlí, dřevo, jaderné palivo), který také slouží k získání elektrické energie. Úplný přechod dopravy na elektrický pohon vyžaduje zvýšení výroby o 30 až 40 %. Na vytvoření infrastruktury  budou potřeba desetiletí.

Jsou připomínány alternativní zdroje energie, které by měly převálcovat ropu i plyn a také provoz jaderných elektráren, především při získávání elektřiny. Rozvojem alternativní energetiky se zabývají výlučně bohaté země, především EU, a ne země relativně chudé, pro které je problémem růst cen a nedostatek energetických surovin. Vlády stimulují výrobce alternativní energie daňovými výhodami, dotacemi a nákupem takto vyrobené energie  podle výhodného „zeleného“ tarifu.

Alternativní elektřina (vítr, slunce) je ve své kvalitě velmi nevýhodná. Elektrická energie se nedá v rámci systému energetiky celého státu skladovat, musí být spotřebována hned po výrobě. Pro energetiky to znamená velké komplikace, spotřeba například kolísá podle denní doby, dnu v týdnu atd. Stávající elektrárny jsou především inerciální.

Výrobu elektrické energie větrnými turbinami  nelze plánovat, závisí na větru a jeho síle. Proto musejí být u zařízení na tuto výrobu přítomny i klasické možnosti výroby s malou setrvačností (s rychlým spouštěním a zastavováním), aby je bylo možno operativně zapojovat do sítě, jestliže nemá vítr potřebnou sílu. Hodí se plynové turbíny, ale mají nižší účinnost než tradiční kotelny a jsou drahé.

Stejně tak nepracují v optimálním režimu sluneční baterie. Namísto ráno a večer jsou špičkové dodávky do sítě uprostřed dne, kdy nemají energetici potřebu mimořádných příkonů. Přitom je i v obvyklém čase jejich výkon závislý na počasí. Hlavním nedostatkem je jejich velká cena. Koeficient využitelnosti kapacity alternativních zdrojů (větrné elektrárny a sluneční baterie) je 10 až 20 %.

Zastánci alternativní energetiky mluví o energetické bezpečnosti pro lidstvo, o ochraně obnovitelných zdrojů, o ochraně životního prostředí a alternativní energetika se apriori považuje za ekologicky čistou. Jenže zastánci takového pohledu zapomínají, že cena jakékoliv produkce zahrnuje vyčíslené reálné materiální výdaje na ni a přirozeně i spotřebu energie.

Autor pracoval 10 let ve výrobě polovodičových přístrojů (mezi které patří i solární elektrické součástky) a může dosvědčit, že jejich výroba je mimořádně ztrátová ve všech etapách. Ujišťuje, že množství energie potřebné na výrobu součástek slunečních baterií je úměrné tomu, co budou po celou dobu provozu vyrábět (pokud to nebude více). Je třeba připomenout, že zcela pochybná ekonomická rentabilita stávajících alternativních elektráren je zajištěna s pomocí „zeleného“ tarifu na jejich produkci.

Ekologicky čistá výroba polovodičových zařízení se nedá obhájit. Množství chemických látek potřebných pro technologii (kyseliny, silná organická ředidla, jedovaté plyny a další) mnohého zastánce ekologie udiví.

To, co je zde psáno, se povětšinou týká získávání energie z větru, kde je nízká ekonomická efektivita, vyžadující státní dotace. Větrné elektrárny jsou drahé, nejdražší jsou hliníkové lopatky. Cena hliníku představuje asi 50 % ceny energie, a proto bývají závody na jeho zpracování v blízkosti zdrojů levné energie, přičemž v tom nehrají roli ani náklady na přepravu.

Jednoduše možno říci, že zatím nemá tradiční výroba elektrické energie (ropa, plyn) alternativu. Současná světová energetika nestačí, a to se projevuje i v tom, že se stále využívá ve srovnání s plynem ekologicky škodlivý zdroj, jakým je uhlí.

Není důvod „usnout na vavřínech“, ale také není důvod stydět se za „ropnou kletbu“, o které všichni vykládají. Jakékoliv bohatství je konkurenční výhodou, je vždycky k užitku, pokud se využívá s rozumem. Kéž by bylo rozumu dost! Američané nyní agresivně navracejí Spojené státy do postavení země „benzinových stanic“.

Převzato z Fondsk.ru

***

Obešel všechny: Bolton při hledání rozdílů mezi ruskou elitou

23. října 2018

Co pohledával Trumpův poradce  John Bolton v Rusku, kde se setkal se všemi hlavními představiteli země, včetně prezidenta Putina? Rozdílnosti? Porozumění? Byl to projev obav? Nebo uzavření „velké transakce“?

Bolton se setkal s ministrem obrany Sergějem Šojgu, tajemníkem Rady bezpečnosti Nikolajem Patruševem, ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem a nakonec byl přijat prezidentem Vladimírem Putinem.

Program se nijak nelišil, posuzovaly se stejné otázky, byly to rakety malého a středního doletu (smlouva INF), kde Trump pohrozil vypovězením této dohody. Projednávala se dohoda o strategických útočných zbraních, situace v Sýrii, na Ukrajině a v Afghánistánu, íránský jaderný program a jaderný program KLDR. Jestlipak měl Bolton za úkol hodiny přesvědčovat ruské vysoké úředníky o stále jednom a témže a s používáním stále stejných argumentů? Jde o přílišnou nedůvěru k nim, anebo o nedůvěru ve vlastní síly? Nebo o něco jiného? Výsledky návštěvy komentuje vědecký pracovník úseku euroatlantických a obranných studií Institutu strategických výzkumů Sergěj Michajlov.

Prozkoumal Bolton možnost neshod mezi našimi politiky v různých otázkách?

U Američanů je to tradiční, vždy pracovat s maximálním počtem lidí politického procesu. Nevylučuji, že má snahu vyhmátnout v zahraniční politice u našich vedoucích pracovníků rozdíly v přístupech a ty potom hodlá využít pro své cíle. Posuzoval také možnost dalšího setkání prezidentů. K němu by mohlo dojít po amerických volbách. Ale hlavní na pořadu dne je dohoda INF.

Skutečně ztratila svoji aktuálnost s příchodem Číny a Íránu na tuto úroveň, jak říká prezident USA?

Současná americká administrativa odchází z maximálního možného počtu mezinárodních dohod. Chce si co nejvíce rozvázat ruce a celému světu předvést, že není na nikom závislá. Nedávno Washington ohlásil odchod z dohody o mezinárodním soudu OSN, když ten došel k závěru, že USA porušují svoji vlastní dohodu s Íránem z roku 1955. Dohoda o transatlantickém partnerství nebyla podepsána.

A Čína? Odborníci tvrdí, že není problém začlenit ji do INF, v principu sem může vstoupit kterákoliv země.

Teoreticky je samozřejmě dohoda otevřená. Kdyby Čína, Rusko a USA měly zájem uzavřít třístrannou dohodu, nic by jim nepřekáželo. Ale prakticky by to znamenalo, že by si Čína podepsala zničení celé třídy svých zbraní.

USA se na věc dívá tak, že Čína v poslední době velmi rozvíjí tuto třídu raket, které prý ohrožují USA. Ale jak? Jsou to rakety s dostřelem 5500 km, ty s obtížemi doletí na Havajské ostrovy. Pokud USA ohrožují čínské zbraně, potom to jsou mezikontinentální balistické rakety. Jde o něco jiného. Odstoupení od INF je další krok politického, vojenského a psychologického nátlaku na Čínu a Rusko. V poslední strategii národní bezpečnosti, přijaté v prosinci 2017, byly obě země přímo označeny za hlavní strategické soupeře USA. Krom toho v USA nyní vrcholí předvolební kampaň. Obě vedoucí strany soutěží v dokazování, že každá zuřivě brání americké zájmy.

V atmosféře lehké hysterie, stále více přítomné na politické scéně USA, je taková akce logická. Ale osobně v tom z vojenského hlediska nevidím logiku. USA má všem známé Tomahawky, námořní střely středního doletu s plochou dráhou letu. Jde o desítky až stovky těchto střel, které nahrazují segment nepřítomný na souši.

To bude poslední etapa závodů ve zbrojení, prudké oslabení strategické stability ve světě. Jak se mohou události vyvíjet dále. Možná umístí USA novou vojenskou základnu v Polsku. Jedna věc je základna pozemních vojsk, ale i to vyvolává v Rusku, v Bělorusku, atd. nelibost. Druhá věc je rozmístit tam rakety středního doletu, nemířené na Rusko s doletem na Moskvu kratším než 10 minut. Samozřejmě může Rusko v odpovědi vyrobit odpovídající druhy zbraní a patřičně je zamířit, ale je potřeba takové prudké zhoršení politické stability? V zájmu Moskvy to v žádném případě není.

Mnozí analytici dnes hovoří o „velké dohodě“ Ruska a USA. Možná i tím jsou vyvolány mnohostranné kontakty Boltona. Hlavní  vědecký pracovník Institutu USA a Kanady  Vladimir Vasiljev řekl, že do americké politiky přišli poprvé za posledních sto let miliardáři a velké peníze z Wall Streetu, Trump je první vlaštovka. „Přicházejí lidé, kteří mohou mnoho věcí zlomit. Začali již lámat hradby ekonomických vztahů, systém bezpečnosti, různé dohody. Je to princip tvoření nové vládnoucí politické třídy, proto se tak rozhoupává politická loďka. S ohledem na to musíme mít takové politické vztahy, které budou dlouho skryté ve stínu.“

Převzato z Pravda.ru

***

O konsensu se mluvit nedá: proč země EU nemohou dospět k souhlasu ohledně rozmístění raket USA

Roman Šimajev, Anastasia Rumjanceva, Polina Poletajeva

25. října 2018

Mezi politickou elitou Evropské unie došlo k „vážnému kvasu“ ohledně možnosti odstoupení USA z Dohody o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF). Promluvil o tom zástupce Ruska při EU Vladimir Čižov. Oznámil, že Brusel dosud nehodlá zaručit nerozmisťování amerických raket na území svých členských zemí, bez ohledu na iniciativy řady německých poslanců. V Radě federace počítají s tím, že Bílý dům zahájí otevřený politický odpor a podkopávání regionální stability na kontinentě. Podle Čižova němečtí poslanci uvažují, že by se EU měla rozhodnout zakázat rozmisťování amerických raket. Brusel zatím nemá takové závazky na programu.

V EU se dosud nachází Británie, která stojí vždy stoprocentně za USA, ať jde o cokoliv. Další je Polsko a Pobaltí. Je jasné, že v EU není v této věci žádná shoda. V danou chvíli politici tvrdí, že se to EU netýká, jelikož není vojenským blokem. Ovšem jak dále říká Čižov, je samozřejmě mezi politickou elitou EU zřetelný kvas.

Podle Trumpa, který oznámil 20. října záměr odejít z dohody INF, prý neplní RF její podmínky. Podle dohody se strany vzdávají vývoje a používání balistických a křídlatých pozemních raket s doletem od 500 do 5000 km.

Prezident USA navíc uvažoval o začlenění Číny do nové dohody. Bolton uvedl, že zejména Rusko v posledních pěti letech porušovalo závazky a tak došlo k dnešní situaci. Moskva považuje úmysly Američanů roztočit nové závody ve zbrojení za mimořádně nebezpečné. Prezident RF upozornil, že Rusko bude muset  odpovědět zrcadlově.

V novém válečném rozpočtu USA je zakotveno provádění vědeckovýzkumných a konstrukčních prací na raketách středního a krátkého doletu. Podle ruského prezidenta tento fakt dokazuje, že je rozhodnutí o odchodu přijato. Řekl: „Celkově nechápu, zda je nezbytné vést Evropu do tak vysokého nebezpečí. Nevidím pro to žádné důvody , ale opakuji, není to naše volba, nesměřujeme k tomu. Můžeme odpovědět? Jsme toho schopni a bude to rychlé a efektivní.“

Náměstek ministra zahraničí Sergěj Rjabkov předpokládá, že INF bude jedním z hlavních témat dne 11. listopadu v Paříži. Rusko navrhne RB OSN k posouzení projekt rezoluce na podporu  zachování Dohody o likvidaci  raket středního a krátkého doletu.

Evropské neshody

V Evropě vyzvali Bílý dům, aby upustil od ukvapeného rozhodnutí, které může vést ke zvýšení napětí mezi světovými mocnostmi. Rakousko nazvalo dohodu Moskvy a Washingtonu „základním kamenem“ evropské bezpečnostní architektury. Rakouská ministryně zahraničí vyslovila nad úmyslem USA opustit dohodu krajní znepokojení. Řekla: „Od samého začátku lituji, že se tato smlouva Spojenými státy zpochybňuje.“

Nejostřejší komentáře dala vláda Německa. Ministr zahraničí Maas zdůraznil, že „Berlín nehodlá startovat nové závody ve zbrojení“. Německá vláda vyjádřila lítost nad odchodem USA a Bundestag vyslovil úmysl stát se prostředníkem mezi zeměmi. Člen obranného výboru Bundestagu Noah řekl: „Budou-li tyto rakety znova nasazeny do Evropy a do Německa, bude to katastrofa, ohromení pro všechny.“ Ve stejnou dobu ministři zahraničí Polska a Ukrajiny podpořili Washington v jeho úmyslu, prý kvůli pravidelnému porušování mezinárodních závazků Ruskem. Ministr obrany Británie ujistil, že jeho zemně bude „absolutně neochvějná“ ve své podpoře americké stranyv této otázce.

Evropské země mohou nastavit nohu samy sobě

Velká většina zemí EU je ve své politice orientovaná na rozhodnutí USA. Promluvil o tom člen výboru Rady federace pro zahraničí Sergej Cekov: „EU nedává záruku, je to prakticky vazal USA. Občas se snaží něco předvést, Američanům odporovat, ale ve vojenských otázkách USA respektuje tím více, že jsou vedoucí zemí NATO. Myslím, že pokud by EU dávala záruky na nerozmisťování raket, stejně by to vyvolalo velké pochybnosti.“ Cekov je přesvědčen, že v případě odchodu z dohody s Moskvou Washington do Evropy vlastní střely dodá a nebudou chybět ani jaderné hlavice. Řekl: „Krom všeho dalšího jsou v EU různé země. Například Poláci chtějí po celé svém území rozmístit divizi USA. Stejně tak Litva a Rumunsko. Pokud tedy Američané odejdou z INF, je možno předpokládat, že rozmístí v Evropě rakety s bojovými jadernými hlavicemi. Pro země EU je to ohrožení. Samy sobě nastavují nohu a musejí jasně chápat, k čemu to může vést.“

Členka obranného a bezpečnostního výboru Rady federace Olga Kovitidi řekla, že je nepochybné, že rozmístění amerických raket v zemích EU není nic jiného než rozbíjení základních pilířů této organizace. Je to provokace směrovaná na zničení regionální stability kontinentu. Nová rétorika, která zaznívá z Evropského parlamentu znamená rozrušení budoucnosti Evropy. USA se otevřeně snaží „zatlačit“ EU přeměnou na válečnou střelnici pro realizaci svých militaristických cílů. Poznamenala: „Naši sousedé musejí pochopit, že další kroky EU, neprozřetelně dovolující USA využívat území členů EU jako válečné předpolí proti Rusku se setkají s aktivním ruským odporem a mohou jim přinést vážné následky.“

Převzato z RT.com