Praha lže o událostech ze srpna 1968 v Československu

21. prosince 2019

Ministerstvo zahraničí Ruské federace je zklamáno rozhodnutím České republiky vyhlásit 21. srpen Dnem památky obětí invaze a následující okupace ČSSR vojsky zemí Varšavské smlouvy v roce 1968. Uvedlo: „Snaha Prahy vrátit se k událostem starým půl století a napasovat je do současného politického kontextu, nechuť obrátit tuto stránku, která zhoršuje atmosféru rusko-českých vztahů sotva prospěje úspěšnému průběhu oboustranných kontaktů.“ Ruské ministerstvo se vyjádřilo velmi měkce a diplomaticky.

Co se tehdy ve skutečnosti stalo. Zmatky v Československu v roce 1968 nebyly živelným lidovým vystoupením, ale byla to operace západních tajných služeb, které chytře využily vnitřní konflikt v československém vedení. Jen v prvním měsíci po vstupu vojsk do Československa bylo zabito 12 sovětských vojáků. Byly zapáleny tanky, sestřeleno letadlo s nákladem potravin a sestřelen vrtulník se sovětskými novináři. Až moc zlého pro „pokojný“ protest.

Podle vojáků zemí Varšavské smlouvy se činili ostřelovači. Jakási rozhlasová stanice ze Západního Německa vyzývala československé občany, aby vzdorovali. Ve městech našly sovětské a československé zpravodajské služby utajované tiskárny, radiové přijímače a zbraně. U československé hranice se v NSR soustřeďovala vojska NATO … Čekala na signál.

O mravech „pokojných demonstrantů“ dost vypovídá rozhovor s Vojtěchem Pastorem zveřejněný na iRozhlas v roce 2018. Byl to jeden z těch lidí, kteří v roce 1968 trestali na ulici Valentinu Belasovou, ruskou manželku slovenského důstojníka za to, že strhla leták vyzývající vypořádat se s jejím mužem. Demonstranti ji chytili, svlékli do naha a hnali po ulici. Na otázku Pastorovi, proč tu ženu tak ponížili, odpověděl: „Byla to Ruska.“

Skrytým důvodem událostí v roce 1968 v Československu bylo úsilí Západu zlikvidovat největší projekt Sovětského svazu, jímž bylo vybudování plynovodu „Bratrství“, který by umožňoval dodávat do Západní Evropy, Maďarska, Rakouska a Itálie sovětský plyn přes území ČSSR.

Bylo to období, v němž francouzský prezident de Gaulle promluvil o Velké Evropě „od Atlantiku po Ural“. Znamenalo to nutnost spolupráce kapitalistické Evropy se Sovětským svazem. To, aby se Paříž s Moskvou přátelily, nemohl Washington připustit. Scénáře k válce proti SSSR se psaly ve Washingtonu. Energetické partnerství Evropy s Moskvou by přinejmenším zpochybnilo účast Evropanů v případné agresi. Aby USA nepřišly o své evropské spojence, musely zlikvidovat sovětský projekt dodávek plynu. Proto potřebovaly konflikt v Československu.

Převzato z Fondsk.ru

***

Pentagon zahajuje stavbu na základně Indcirlik za 95 milionů dolarů

24. prosince 2019

Pentagon podepsal s několika tureckými společnostmi kontrakt na stavební práce na letecké základně Indcirlik v provincii Adana. Informaci zveřejnily stránky amerického ministerstva obrany. „S osmi tureckými společnostmi byla uzavřena dohoda na 95 milionů dolarů za pevnou cenu.“ Práce mají skončit koncem roku 2024.

Za připomenutí stojí, že turecký prezident dříve varoval, že Ankara může v odpovědi na sankce Washingtonu uzavřít pro vojáky základny Indcirlik a Kürecik.

Převzato z Vestikavkaza.ru

***

Odpověď Putina západním falzifikátorům historie 20. století

Jurij Rubcov

23. prosince 2019

Za čtyři měsíce po vzpomínkové akci na začátek 2. světové války v Polsku, která proběhla 1. září, se ukázalo, proč Poláci nepozvali ruského prezidenta. Varšava o druhé světové válce nechce z jeho úst slyšet pravdu.

Na neformálním setkání hlav států SNS, Ruska, Ázerbájdžánu, Arménie, Běloruska, Kyrgyzie, Moldavska, Tádžikistánu, Turkmenistánu a prvního (bývalého – pozn. edit.) prezidenta Kazachstánu dne 20. prosince v Petrohradě přednesl Putin významný projev. Mohl se opřít o velký blok málo známých, nebo zcela neznámých archivních materiálů. Podal náčrt klíčových událostí v Evropě od prvních chvil 2. světové války.

Nejprve poukázal na rezoluci Evropského parlamentu z 19. září 2019 „O důležitosti uchování historické paměti pro budoucí Evropu“, která jej, jemně řečeno, „poněkud překvapila, dokonce se jej dotkla“. Existuje něco, co překvapí, a něco co se dotkne. Jedná se o snahu západních politiků a historiků prohlásit tak zvaný pakt Molotov – Ribbentrop (smlouva Sovětského svazu a Německa o neútočení z 23. srpna 1939) za dokument „rozdělující Evropu a území nezávislých států mezi dva totalitní režimy“, čímž „byla připravena cesta k zahájení 2. světové války“.

Putin vyjmenoval a krátce charakterizoval všechny dohody, které uzavřely evropské země s Hitlerem do roku 1939, a nebylo jich málo:

• Deklarace o nepoužití síly mezi Německem a Polskem;
• pakt Pilsudského a Hitlera v roce 1934;
• námořní dohoda mezi Anglií a Německem z roku 1935 umožňující Berlínu použít své vojenské námořnictvo;
• společná anglo-německá deklarace Chamberlaina a Hitlera, podepsaná 30. září 1938 v horkém sledu za mnichovskou dohodou (podepsaná 29. září 1938);
• deklarace mezi Francií a Německem ze dne 6. prosince 1938;
• úmluva mezi Litevskou republikou a Třetí říší podepsaná 22. března 1939;
• dohoda mezi Německem a Lotyšskem o nenapadení ze 7. června 1939.

Dohoda mezi Sovětským svazem a Německem byla poslední v dlouhé řadě dohod podepsaných jinými evropskými zeměmi. Prezident Putin položil důraz na okolnosti, o kterých oponenti obvykle mlčí: „Sovětský svaz podepsal tento dokument až poté, když byly vyčerpány všechny možnosti a byly v podstatě odmítnuty všechny návrhy Sovětského svazu na vytvoření jednotného systému bezpečnosti a protifašistické koalice v Evropě.“

Putin promluvil o mnichovské konferenci z 29. až 30. září 1938. Vůdčí evropské demokracie (Británie, Francie, Německo a Itálie) souhlasily s fašistickým režimem a byly svolné s odtržením Sudet od československého území ve prospěch Německa. Znamenalo to rozbití suverénního státu a konečné vyzvání Třetí říše k přerozdělení světa.

Putin poukázal na zprávu Bortnowského, velitele operativní skupiny Silesia polské armády, o přípravě útočné operace s cílem zabrat Těšínskou oblast Československa. Zpráva uvádí, že polská vláda provedla širokou přípravu na rozčlenění sousední země a vysílala tam bojovníky k diverzi a teroristickým akcím. Ze zápisu besedy německého velvyslance v Polsku Moltkeho s polským ministrem zahraničí Beckem vyplývá, že si dva dravci, velký a malý, předem dělili československé území, přičemž Beck ujišťoval Moltkeho, že „v oblastech, na které si dělá nárok Polsko, nejsou žádné rozpory s německými zájmy“.

Francie měla s Československem dohodu o vzájemné pomoci při ohrožení. Sondovala u Polska, zda může počítat alespoň s polskou neutralitou. Odpověď byla záporná. Francouzský předseda vlády tvrdil, že ani při přímém napadení jeho země nemůže věřit na loajálnost Polska. Polsko také znemožnilo Moskvě splnit své závazky vůči Československu o pomoci podle dohody mezi Sovětským svazem a Československem. Nepustilo sovětská vojska přes své území.

Na základě faktů zde uvedených i dalších, které pro jejich velký počet není sem možno zahrnout, udělal Putin jediný správný závěr: „Sovětský svaz zůstal sám a musel přijmout realitu, kterou vytvořily západní státy. Rozdělení Československa bylo mimořádně kruté a cynické, v podstatě to byla loupež. Podle všech skutečností je možno tvrdit, že právě mnichovské spiknutí posloužilo jako moment zvratu v historii, po kterém byla 2. světová válka nevyhnutelná.“

Náměstek polského ministra zahraničí oznámil, že analyzují slova ruského prezidenta a studují možnost diplomatické reakce. Jenomže není naděje na to, že analýza bude nestranná.

Národní verze historie v dalších státech SNS, které byly přítomny v Petrohradu 20. prosince, jsou formulovány tak, jako kdyby tyto státy nebyly svazovými republikami SSSR, ale ve 2. světové válce vystupovaly jako samostatné subjekty mezinárodního práva.

S tímto historickým pojetím nejde všechno hladce ani v samotném Rusku – dosud neexistuje centrum, které by s pomocí specialistů čelilo falzifikátorům historie 2. světové války. Specialisté jsou roztroušeni po akademických institucích, vysokých školách, muzeích a archivech. Současná jednorázová profilová komise u prezidenta RF je volná. Z kdysi bojové ofenzivní struktury, kterou ještě před dvěma, třemi lety byla Ruská asociace historiků 2. světové války, zůstal bledý stín. Ruská historická společnost se dosud nestala vlajkovou lodí boje za pravdu o historii.

Převzato z Fondsk.ru

***

Bolívie bude hlasovat o nástupci Moralese

Ljubov Stěpušova

26. prosince 2019

Morales Bolívii: „Vrátíme se“

Evo Morales je aktivní na sociálních sítích. Nejprve dostal po převratu politický azyl v Mexiku, odtud se přesunul na Kubu a dále do Argentiny. Ve vlasti je na něho vydán zatykač „za vzpouru, terorismus a finanční podporu terorismu“. Ovšem to neplatí v zemích azylu, protože mu jejich vlády udělily azyl politický.

Bývalý prezident napsal na Twitteru: „O těchto Vánocích, které trávím s dětmi bolívijské komunity v Argentině, znovu oznamuji svoji povinnost pokračovat v zápolení, aby nové pokolení žilo ve svobodné, vážené a svéprávné zemi.“ Ve zveřejněném videu řekl, že jeho strana Hnutí socialismu (MAS) se brzy vrátí, aby pokračovala v úsilí o lepší budoucnost Bolívie. Na Twitteru napsal: „Z Argentiny koordinujeme spolu se společenskými hnutími úsilí na obnovení demokracie v naší milované Bolívii.“

V interview pro španělskou agenturu EFE oznámil, že příkaz k jeho uvěznění je „zcela nezákonný a neústavní“ a opakoval, že zůstane prezidentem země, pokud se jeho odvolání z funkce „neposuzovalo, neodmítlo ani neschválilo v zákonodárném shromáždění a prezidentem byl prohlášen legálně“.

Trval na tom, že za jeho odchodem z vlády stojí USA, a řekl, že mu Washington neodpustil, že se rozvoj bolívijského průmyslu odehrál mimo jeho vliv. Dále řekl, že dnes říci v Bolívii: „Pryč s Janinou“ je podněcování k rebelii a důvodem k trestnímu stíhání. Stejně tak zvyšování hlasu na ministra. Někteří odborníci tvrdí, že tato vláda Janine Agnesové, Luis Fernanda Comacha a Carlose Mesy je horší než vojenská diktatura.

Historie sesazení Moralese

Evo Morales promluvil o svém odchodu poté, kdy 20. října zvítězil v prvním kole prezidentských voleb, ale chtěl se vyhnout krveprolití na svých stoupencích, kteří byli fyzicky napadáni opozicí po celé zemi. Do mexického azylu odešel s celou vertikálou výkonné i zákonodárné moci. Stát začala vést opoziční Janine Agnesová, druhá mluvčí parlamentu. Prohlásila se za dočasnou prezidentku a chce do nových prezidentských voleb vytvořit dočasnou vládu.

V La Pazu došlo ke střetům mezi stoupenci Agnesové a podporovateli Moralese. O život přišlo 35 lidí. Několik týdnů před tím jeden z hlavních spojenců Moralese, bývalý brazilský prezident Lula da Silva uvedl, že byla velká chyba MAS ucházet se o čtvrtý prezidentský mandát, když bolívijská ústava umožňuje jen dva za sebou. Morales na to odpověděl: „Možná to tak je, ale odbory, pracující a různé sociální sektory mě žádaly, abych zajistil pokračování hospodářského růstu a zlepšování v sociální sféře.“

Následník Moralese je znám

Moralesova strana zorganizuje o nejbližší neděli v Argentině videokonferenční shromáždění, aby byl určen kandidát pro volby prezidenta. Podle průzkumů veřejného mínění je na prvním místě člen MAS Andronico Rodriguez s 23 procenty hlasů, za ním je bývalý prezident Carlos Mesa s 21 procenty. Ti co Moralese svrhli, Luis F. Camacho (uchází se o funkci) a Marco A. Pumari (není rozhodnut) mají 13 procent a 10 procent. Oba dost ztratili, když do sítě unikla nahrávka telefonního hovoru, v němž posuzovali společnou kandidaturu ve volbách. Pumari žádal Camacha o 250 tisíc dolarů a kontrolu nad dvěma celními body výměnou za ústupek na vedení. Rating Agnesové je 9 % hlasů.

Bolívie se chystá na volby, v nichž nemůže kandidovat ani Morales, ani jeho viceprezident García Linera. Datum voleb dosud není stanoveno, ale asi bude v období mezi březnem a květnem příštího roku.

Převzato z Pravda.ru