Dělení kaspického koláče: Pokud ne spravedlivě, potom nově

Michail Vikenťjev, Alexej Bolijev

9. listopadu 2022

K čemu je Peršanům Kaspické moře

Před čtyřmi lety se zdálo, že 22 roků trvající spor o vytyčení námořních hranic mezi kaspickými mocnostmi byl uzavřen. Jenomže stále probíhají spory o přezkoumání a komplikují se konflikty mezi Íránem a Ázerbájdžánem. Turkmenistán a Kazachstán nemají viditelné spory, ale tak jako tak o konečném rozdělení mořských ploch stále jednají.

Nejproblematičtější je Írán. Má jako hlavní zdroj uhlovodíků Perský záliv, ale hlavní spotřebitelé energie jsou na průmyslově rozvinutém severu země. Tam jsou i největší velkoměsta Íránu: Teherán, Mašhad, Karadž, Tabríz a Kom.

V centru a na jihu je z velkých měst jen Šíráz a Isfahán. V Teheránu je soustředěna výroba automobilů. Letecký průmysl je v severních a v centrálních oblastech. a zemědělství je na severovýchodě, kde je příznivé klima.

Země kolem Kaspického moře leží v oblasti vhodné pro turismus. Moře je místo lovu jeseterů. Vývoz kaviáru z Íránu představuje přes 20 % ze světového trhu. Přitom zásoba volně žijících jeseterů je v teritoriálních vodách, na které si činí nárok Írán, devadesát procent světového množství. Íránci kaviár moc nejedí, protože jeseteři nemají šupiny a takové ryby muslimové nemají za halal. Jsou spíše makrüh. (Pozn. aut. – strojový překlad z wikipedie – Makrūh, v doslovném překladu „nenáviděný, zamračený, neschválený, je termín používaný v islámu pro označení činností, jejichž provádění není podle náboženského názoru oceňováno, a proto je třeba se jim vyhnout. Běžně se také hovoří o činnostech, které jsou nedoporučovány. Podle islámské tradice není muslim za takové činy trestán, ale je odměněn za to, že se jich zdrží.)

Sami to nejedí, ale prodávají

Vývoz kaviáru z Íránu se v roce 2021 zvýšil, počítáno podle ceny, proti roku 2020 o 50 %, podle objemu je to 110 %. Přitom hlavním dovozcem kaviáru jsou Spojené arabské emiráty (SAE). Tam se také nejí, ale zpracovává se a poté vyváží.

Dovozu kaviáru nevadí ani věčné náboženské konflikty. Nepřátelská Británie, Portugalsko, Japonsko jsou v dovozu hned za SAE. Nepřátelská EU bere z vývozu z Íránu 37 %. Země vyprodukuje ročně 12 tun kaviáru a 3500 tun jeseteřího masa. Divoce žijící ryby jsou ceněny více než ryby ze sádek.

Íránský kaviár je považován za nejkvalitnější ve srovnání se všemi ostatními. Ve vodách Íránu se loví i jiné ryby.

Konflikty na souši i na moři

Sázka na ovládnutí jižních vod je pro Írán vysoká. Přitom nárok si dělá i Ázerbájdžán, na moře i na souš. V Íránu žije několikanásobně více Ázerbájdžánců než v samotném Ázerbájdžánu. K nim patří ještě Kaškajci s příbuzným jazykem ázerbájdžánskému a poturčení Kurdové-Fajlové (Například Ilham Alijev je nachičevanský Kurd).

Íránský automobilový průmysl, ropné rafinerie a továrny na koberce jsou soustředěny v íránském Ázerbájdžánu. Kromě zemědělství je to odlišné od ostatních částí Íránu, který je buď v suchém, nebo v horském pásmu.

Ještě v době antiky před příchodem turkických kmenů na Kaspik založivších ázerbájdžánskou národnost, byly úrodné oblasti kolem Kaspiku příčinou mnohých válek. Pohraniční střety Ázerbájdžánu s Íránem začaly nedlouho před rozpadem Sovětského svazu.

Od prosince 1989 do ledna 1990 prolomili ázerbájdžánští a talyšští nacionalisté hranici s Íránem. Konflikt trval několik dní, až ho potlačily sovětské speciální služby. Nacionalisté požadovali spojení Ázerbájdžánu s íránskými turkickými regiony.

Tehdy povolila pohraniční služba obyvatelům pohraničí přecházet volně hranice. Ale situace se vyostřila. Na Nový rok 1990 se mnohatisícové tlupy vrhly na hranice a ničily inženýrská zařízení. Výsledkem bylo, že byla do pohotovosti uvedena íránská pohraniční vojska. Div, že nedošlo k diplomatickému konfliktu mezi Íránem a Sovětským svazem. Hranice s Tureckem byla ponechána v klidu.

V arménském Jerevanu jsou mešity, kde se Íránci modlí. V Íránu je zakázán prodej alkoholu, proto se vyjíždí kvůli pití. Dá se očekávat zhoršení vztahů a zvyšování napětí kolem Íránu v Kaspické oblasti.

Neužitečný summit

Dohoda z roku 2018 neukončila rozdělování Kaspiku. V roce 2021 došlo k dalšímu hodnocení námořních hranic mezi Kazachstánem a Turkmenistánem, proběhlo v klidu. Turkmenistán s Kazachstánem si mořskou hranici podělily po střední linii. Avšak Írán bude s takovým dělením těžko souhlasit. Kdyby se takto dělil třeba s Ázerbájdžánem a Turkmenistánem, přijde o jedna z nejbohatších kaspických rybolovných míst, nemluvě již o ropných polích, na která si dávno činí nárok.

Írán si vytrvale nárokoval různé části Kaspiku, od 11 % rybolovných oblastí i neutrálních vod. Docházelo k tomu ještě před rozpadem Sovětského svazu, kdy souhlasil s 20 %.

Jestliže se bude dělit podle sovětských podmínek, to znamená podle střední linie, potom bude íránská část Kaspiku značně menší. Prezidenti Rafsandžání a Hašemí žádali větší podíl, ale obava ze sporu se Sovětským svazem udělala své: Medžlis tyto požadavky neschválil.

Po summitu v Aktau v roce 2018 projevili íránští představitelé s výsledkem přerozdělení Kaspiku ihned nespokojenost. Írán si také nepřeje dvoustranné dohody o Kaspiku mezi zeměmi.

Jakou roli hraje Rusko v otázce svrchovanosti Íránu nad vodami Kaspiku?

Ve skutečnosti si Kreml nevede příliš přátelsky k zemi, kterou lze označit za spojence RF proti kolektivnímu Západu. Nátlak Ruska, které už nemá tak velkou pobřežní linii na Kaspiku, na Írán, vyvolal v Teheránu mnoho námitek.

Převzato z Topwar.ru

***

USA navrhují převzít od Ruska ostrov výměnou za smlouvu

Anton Kulikov

16. listopadu 2022

Arktida je stále perspektivnější a mnoho zemí se o ni zajímá. USA navrhly Rusku uzavřít dohodu a na oplátku převzít ostrov. Jedná se především o Wrangelův ostrov v Severním ledovém oceánu mezi Čukotským a Východosibiřským mořem. Od Wrangelova ostrova je to na Aljašku k mysu Lisbarn 430 km, kdežto k břehům Čukotky 140 km.

Bývalý americký komisař pro výzkum Arktidy T. E. Dance prohlásil, že prý existují zápisy dokazující práva USA na Wrangelův ostrov. Američtí vojáci jednou dokonce uvažovali vybudovat tam základnu.

Podle názoru Dánů by měla americká vláda navrhnout Rusku uzavřít dohodu na urovnání oboustranných vztahů. Jedním z předmětů jednání může být Wrangelův ostrov i sousední území.

Americký odborník prohlásil: „Ostrovy by mohly být součástí širokého projednání směrovaného k dosažení urovnání a restrukturalizace našich vztahů s Ruskem prostřednictvím obsáhlejší dohody.“

Avšak na oficiální úrovni o tom v USA nic nezmiňují. Otázka vlastnictví Wrangelova ostrova se v americkém tisku v poslední době zhusta přetřásá. V The Wall Street Journal bylo přímo uvedeno, že Wrangelův ostrov prý patří USA a Rusko toto americké území drží od roku 1924. Dále se v článku píše: „Před třiceti lety předsedal Biden debatě v senátním výboru pro mezinárodní otázky, v němž aljašský senátor Marcausky sdělil, že hlasování pro smlouvu o hranici mezi USA a Ruskem v roce 1991 nijak neovlivní eventuální budoucí nároky USA na ostrovy.“

Diskuse o vlastnictví Wrangelova ostrova trvá v USA už téměř sto let. Přitom si USA činí nárok i a další arktické ostrovy Ruska.

Na Wrangelův ostrov si dělá nárok i Kanada. Ale neučinila žádné oficiální akce ke zpochybnění vlastnictví ostrova Ruskem.

Převzato z Pravda.ru

***

Dozvuky dialogů na ostrově Bali

Vladimir Prochvatilov

18. listopadu 2022

Summit v Indonésii skončil krachem politiky izolacionismu, uplatňovaném proti Rusku. Americký zpravodajský web Axios napsal: „Na summitu se USA a evropské země soustředily na válku (na Ukrajině), ale země mimo ‘skupinu 7’ s nimi nebyly na jedné vlně, což vedlo k hlubokým a možná nepřekonatelným rozdílům ve věci cílů summitu.“

Iniciátorem protiruských západních útoků byl britský ministerský předseda Sunak, pokud nebereme v úvahu válečnické žvanění Zelenského na videu. Sunakova mise neměla úspěch. Dostal se do střetu s Lavrovem a hrdinně mu nakázal „zmizet z Ukrajiny a učinit konec této barbarské válce“. Daily Mail píše, že ruský ministr v odvetě poukázal na to, že odpovědný za vedení „hybridní války“ na Ukrajině je Západ a že „bezdůvodné požadavky“ Kyjeva jsou příčinou vlekoucích se konfliktů.

Daily Mail projevil znechucení krachem úsilí splichtit jednotnou protiruskou fontu. Přičetl to rusko-čínskému spiknutí. Za svědectví tohoto spiknutí deník považoval to, že na gala večeři byli Lavrov a Si Ťin-pching stejně oblečeni. Uvedl: „Oba muži přišli na přivítací večeři vůdců, uspořádanou indonéským prezidentem Joko Widodoem v pěkných sytě fialových košilích s květinovým potiskem.“

Ke všemu Si Ťin-pching příkře vyčetl kanadskému předsedovi vlády na kameru, že prozradil detaily soukromé schůzky s ním. „Všechno co jsme projednávali, se dostalo do novin. Je to nemístné. Jestli jste upřímný, musíme jednat na základě vzájemné úcty. Pokud ne, nevím jak všechno skončí.“ Trudeau místo omluvy klidně řekl: „V Kanadě věříme na svobodný, otevřený dialog a právě tak budeme pokračovat.“ Si zareagoval, aniž by Kanaďana doposlechl: „Pojďme nejdřív vytvořit podmínky.“ Potom mu podal ruku a odvrátil se od něho. Kanadská media sdělila, že v hovoru s Trudeauem Si přešel na mandarínský dialekt čínštiny, čímž dal najevo přezírání svého protějšku. Kanadské zpravodajství CP-24 oznámilo, že v průběhu dřívějšího rozhovoru mezi Si a Trudeauem se jednalo o situaci na Ukrajině, v Severní Koreji a údajného zasahování Číny do parlamentních voleb v Kanadě v roce 2019.

Světová média poznamenala, že Čína na summitu odmítla odsoudit speciální vojenskou operaci a ohradila se proti tomu, aby ve společném prohlášení s dalšími členy „dvacítky“ byla operace nazvána válkou. Axsios uvedl, že formulace společného prohlášení (většina členů rozhodně odsoudila válku na Ukrajině, ale byly i jiné pohledy) odráží postoje Číny, Indie, Saúdské Arábie a Jihoafrické republiky nesouhlasících s přístupem USA a jejich spojenců.

Komentátor tureckého deníku dikGAZETTE Erhan Altiparmak napsal, že na summitu se vznášel duch Putina. „Zelenskij se svým demagogickým řečněním zřejmě západní vůdce otravoval. Naproti tomu Lavrov si mohl být naprosto jistý úplnou podporou spojenců Ruska, bez ohledu na úsilí Západu izolovat Moskvu. Nejdůležitější podpora Moskvy byla ze strany Pekingu,“ píše turecký deník.

Na jednaní s francouzským prezidentem Macronem a kancléřem Scholzem opět sdělil Sergej Lavrov postoj Ruska k Ukrajině. Macron řekl, že po summitu bude jednat s Vladimirem Putinem a že dialog s Ruskem ohledně otázky Ukrajiny musí pokračovat.

V závěrečné deklaraci se uvádí, že G20 vítá dohodu o obilí a zdůrazňuje důležitost jejího plnění.

Vůdci G20 se dohodli, že je ukrajinská krize příčinou zhoršení existujících problémů ve světové ekonomice. Dá se říci, že je to divné. Oficiálně je Ukrajina nejchudší zemí Evropy, její podíl na světovém hospodářství je 0,29 %. Jak může taková země natolik zhoršovat světové hospodářské problémy?

Ono zde nejde o ukrajinskou krizi, ale o krizi světového kapitalistického systému, který nutí „civilizované“ země trhat ekonomické svazky s Ruskem, zaváděje pro něj samé zhoubné protiruské sankce vrhající je do propasti energetické krize.

Převzato z Fondsk.ru