Proč zve Čína Rusko ke společnému spravování světa

Gevorg Mirzajan

15. července 2023

Čína dává Rusku návrh na společné „vedení reformy globálního řízení potřebným směrem“. Jedná se o oficiální prohlášení Si Ťin-pchinga, které se jeví jako přímý signál ohledně možnosti společného budování pravidel hry pro celý svět. Proč Peking potřebuje pomoc Moskvy ve zcela základní otázce?

Chimerica. Kdysi nazývali někteří američtí odborníci jakousi čínsko-americkou alianci, která by mohla řídit nynější svět, Chimerica (Čína a Amerika). K této alianci nakonec nedošlo. Washington se nechtěl dělit o reálnou vládu a Čína nehodlala hrát úlohu amerického tlampače a přisunovače munice (ekonomické, politické, jakékoliv). Místo dřívější aliance se nyní objevuje eskalace vztahů Ameriky s Čínou.

Objevil se a posiluje nový termín, který lze nazvat Kirussika. Jedná se o spojenectví Ruska a Číny, jehož cílem je řízení současného světa. Mluví o něm nejen jednotliví politologové, ale přímo hlava ČLR Si Ťin-pching.

Sami si neporadí

Při setkání s mluvčí ruské vlády Valentinou Matvijenkovou navrhl Si „společným úsilím řídit reformu globálního řízení správným směrem, chránit společné zájmy států s tvořícím se trhem a zájmy rozvojových zemí“. Jednoduše řečeno se má jednat o čtyři ruce určené pro transformaci jedno-polárního světa na mnoho-polární a stanovit pro tento nový svět pravidla.

Čína doposud tento diplomatický styl neužívala. Ale dnes je v diplomacii i politice aktivnější. „Čínské vedení si nyní uvědomuje, že instituce vybudované po 2. světové válce přestaly efektivně fungovat. Brzy bude následovat nevyhnutelná obnova těchto struktur, a to znamená, že svět očekává globální otřes. K tomu potřebuje Čína spojence.“ Situaci takto vysvětluje politoložka Jelena Suponina.

Proč potřebuje Čína spojence? Dnes je čínská ekonomika druhá (podle některých údajů první) ve světě. V počtu obyvatel se dělí o prvenství s Indií, jenže čínské obyvatelstvo je zámožnější a monolitičtější. Čínská věda není už dávno zaměřena na kopírování západních technologií a v některém směru (třeba v kvantové výpočetní technice) předstihuje Američany.

Má i nedostatky. Ač má peníze a technologie, chybí jí potřebný imidž a viditelné politické zdroje pro globální řízení. Proto sama nemůže kontrolovat dění ani na své periferii.

Nikita Mendkovič, vedoucí Eurasijského analytického klubu objasňuje: „Čína nemůže samostatně řídit Střední Asii. Nemá dostatek zdrojů a kompetencí a navíc je obyvateli regionu přijímána jako agresivní nepřátelská síla. Dnes spolupracuje Peking s regionem především jako se zdrojem surovin a v menší míře jako s tranzitní zónou. Praktický vliv nemají humanitární a informační projekty, které nesnižují velmi vysokou sinofobii. Číně zde nikdo nevěří a v blízké budoucnosti věřit nebude.“

Moskva dává vztahy

Čína potřebuje spojence, takové, s nimiž nemá protichůdné názory (Indie odpadá). Ty, kteří se zajímají o globální politiku (tedy ne JAR a Brazílie). Ty, se kterými má společné nepřátele (ne Saúdská Arábie a Írán). Nakonec je to Rusko, které je ve skupině vedoucích světových mocností. Může eliminovat slabiny i nedostatky Číny.

Příkladně Střední Asie, což komentuje Nikita Mendkovič: „Moskva má ve Střední Asii kolosální autoritu i přes rusofobní propagandu placenou USA. Poslední průzkumy amerických „nevládek“ ukazují ohromnou popularitu ruských TV kanálů. Vzdělaná třída hovoří rusky prakticky ve všech republikách. V ruštině se píší soudní rozhodnutí i odborná literatura. Podobná je situace i v jiných regionech globálního Jihu, například v Africe.“

Zahraniční politika Číny nemá žádnou humanitární část. Jelena Suponina vysvětluje: „Čínský sen, to je blahobyt Číňanů. Je zneklidňuje jedině vlastní blahobyt, stabilita čínské společnosti, zvyšování úrovně obyvatel, růst prosperity střední třídy, vyrovnávání příjmů se spravedlivým rozdělováním mezi čínskými provinciemi.“

V Rusku je ve skutečnosti ohromná zkušenost s internacionalismem, od upřímného úsilí o industrializaci rozvojových zemí v první řadě a konče humanitárními misemi a vzděláváním studentů. Proto Rusku jak ve Střední Asii, tak v Africe věří víc než Číňanům.

Nakonec, na rozdíl od Číny, se Rusko nerozpakuje užít k ochraně svých partnerů sílu a na rozdíl od čínské armády má ruská armáda bojové zkušenosti z vedení opravdové války.

Generální ředitel Centra politických informací Alexej Muchin říká: „Číně se jednoduše nedostává vojenská síla.“ Proto je na Rusko větší spolehnutí než na Čínu. V Africe a na Blízkém východě je snaha vyvážit čínský vliv ruským.

Jsme ve stejné linii?

Co se týká zájmů Ruska v této Kirussice, je potřeba rozhodnout dvě otázky. První z nich je, jaké místo v ní bude mít RF? Jelena Suponina tvrdí: „Čína bude chtít v budování svého systému bezpečnosti v mezinárodních vztazích zaujímat vedoucí místo a ostatní mají sloužit. S Ruskem Čína hovoří jako rovný s rovným, ale další rovnoprávné jednání bude záviset na tom jak to bude v Rusku a kolem něho. Chce-li být Moskva rovnoprávná, musí rozvíjet svoje hospodářství a posilovat svoje společenství.“

Mnoho bude záležet na dění na Ukrajině. Zde musí Moskva jednat stejně. Rozvíjet svoje hospodářství a posilovat svoje společenství. Jestli zvítězí, její autorita se prudce zvýší. Pokud prohraje, žádná forma partnerství nebude.

Druhá otázka je, co budou tomuto dvoustrannému partnerství říkat druhé velké mocnosti globálního Jihu. Třeba Indie, pro níž je Čína soupeřem. Nepoškodí toto spojenectví vztahy s Indií?

Pravděpodobně ne. Indie dobře chápe podstatu vztahů Ruska s Čínou, to, že nejedou proti zájmům Indie. Nikita Mendkovič říká: „Čína a Rusko jsou dlouhodobí partneři, protože obě tyto země čelí agresi NATO. Rusko na Ukrajině a Čína na Tchaiwanu. Spolupráce byla, je a bude, obzvláště při obraně proti agresi Západu v jiných regionech. To nemůže mít vliv na vztahy Ruska s Indií. Dillí si může být jisté, že se spolupráce Ruska a Číny nikdy neobrátí proti Indii.“

Krom toho nikdo nebrání Moskvě, aby přitáhla k tomuto řízení Dillí. Zde nejsou hlavní překážkou Číňané, ale sami Indové, kteří se snaží o mnohovektorovou diplomacii.

Převzato z K-politika.ru

***

Odvetné útoky na přístavy Ukrajiny zablokovaly obilnou dohodu

Vladimir Prochvatilov

19. července 2023

Ruská armáda již druhou noc masivně útočí leteckými raketami CH-22, střelami Kalibr a bezpilotníky Kamikadze na přístavní zařízení v Oděse a Nikolajevu.

Ukrajinská protivzdušná obrana je opět bezmocná. Podle ruských válečných dopisovatelů byl zasažen sklad pohonných hmot v sousedním Iljičevsku. Hoří i přístav a v Nikolajevu ropná základna.

Útoky na ukrajinské přístavy jsou odvetou za útok na Krymský most, který V. V. Putin nazval teroristickým činem Kyjeva. Vysvětlil, že tento zločin nemá z hlediska vojenského význam, ani smysl, protože most se dávno nevyužívá pro vojenské transporty. Zároveň oznámil odvetu za uvedené teroristické akce.

Útok ukrajinských námořních dronů na Krymský most byla pomsta za odstoupení Ruska od obilné dohody. Informoval tiskový tajemník ruského prezidenta Peskov. Potvrdilo to i ruské ministerstvo zahraničí. Rusko uvedlo námitky proti prodloužení a informovalo Turecko a Ukrajinu. V prohlášení stálo: „Znamená to zrušení garancí bezpečnosti plaveb, redukci námořního humanitárního koridoru, rušení společného koordinačního centra v Istanbulu. Ministerstvo zahraničí Ruska uvedlo ve svém prohlášení: ‘Bez účasti Ruska končí od 18. července černomořská iniciativa svoji činnost.’“

Následky odchodu Ruska z obilní dohody budou pro Ukrajinu mimořádně těžké, jak tvrdí analytici Mezinárodního výzkumného institutu potravinové politiky. Export ukrajinských zemědělských produktů po zemi přes východní Evropu je drahý a podstatně omezený existující dopravní infrastrukturou. Kromě toho se zvýšení vývozu do Polska, Maďarska, Bulharska, Rumunska a Slovenska odrazilo na zvýšení cen dopravních a skladovacích činností a ve snížení cen v regionu a vytvořilo napětí ve vztazích mezi Ukrajinou a jejími západními sousedy.

Podle propočtů RIA Novosti provedených na podkladě dat OSN přijde Kyjev přibližně o 0,5 miliardy USD za měsíc, pokud se obilní dohoda zruší. Vývoz ukrajinského obilí přes černomořské přístavy za období srpen 2022 až červen 2023 obnášel 55,5 miliard USD. Nebude-li obilní dohoda prodloužena, Ukrajina přijde až o 500 milionů USD měsíčně, uvádí agentura.

Jenže ukrajinské obilí a jiné zemědělské výrobky nejsou ukrajinské. Ze čtyřiceti milionů hektarů báječné ukrajinské černozemě je už 17 milionů ve vlastnictví amerických společností Cargill, Dupont a Monsanto. Hlavní akcionáři těchto společností jsou americké finanční holdingy a investiční fondy BlackRock, Vanguard a Blackstone.

Je jasné, že přijdou pokusy o vývoz obilí z ukrajinských přístavů po moři i bez záruky bezpečnosti Ruskem.

Velvyslanec Ukrajiny v Turecku Bodnar doporučil pokračovat v obilné dohodě bez Ruska a využít alternativní trasy přes Bulharsko a Rumunsko. Řekl: „Máme také možnosti nalákat lodě a společnosti. Je to možné realizovat a nevyužít dohodnutou trasu a plout přes teritoriální vody Rumunska a Bulharska. Je to možná varianta pro minimalizování rizika.“

Zelenskij se obrátil na Ankaru s návrhem obnovit dohodu bez účasti Ruska. Vydal k tomu prohlášení: „My se nebojíme. Obrátily se na nás společnosti vlastnící lodě. Sdělily, že jsou připraveny. Jestli to Ukrajina dovolí a Turecko bude pouštět, jsou všichni připraveni na dodávky obilí.“

Agentura Bloomberg uvedla, že Turecko asi nebude riskovat použití svých válečných lodí na pomoc lodím z Ukrajiny a bude usilovat o návrat Moskvy k dohodě.

Ukrajinská fantazie se určitě neuskuteční, pokud se budou útoky na přístavy pravidelně opakovat. Žádný majitel lodi nebude riskovat plavbu do nich. A také to nikdo nepojistí, jestliže by měly směřovat do přístavů s neustálými útoky ruské armády. Zrovna nyní není na přístupu k černomořským přístavům jediná loď.

Převzato z Fondsk.ru

***

Erdogan: Obilní dohoda se stala historií

17. července 2023

Turecký prezident řekl, že má v úmyslu jednat o obilní dohodě při očekávané návštěvě Vladimira Putina v Turecku.

Ve stejnou dobu ohlásilo velvyslanectví RF v Minsku, že předalo Kyjevu nótu ve věci obilní dohody: Od 18. července má být plnění obilní dohody úplně zastaveno.

Situaci okomentoval známý ruský veřejný činitel, politolog Sergěj Markov. „Erdogan oznámil, že obilní dohoda se stala historií. Byla jeho důležitým úspěchem. Pomohla mu zvítězit ve volbách. Zejména kvůli vítězství tureckého prezidenta ji Rusko prodloužilo o dva měsíce, do 17. července 2023. Erdogan byl zvolen a v této podobě už obilní dohoda není potřebná.“

Převzato z Iz.ru

***

Kedmi řekl, co čeká Polsko v případě napadení: „Odpověď je už dávno připravená.“

21. července 2023

Varšava zaplatí vysokou cenu za pokus o napadení Běloruska. Polsko nepřežije víc než několik hodin. Kedmi řekl, co čeká Polsko v případě, že napadne Bělorusko: „Odpověď je už dávno připravená.“

Poté, co Rusko a Bělorusko stanovily možnost rozmístění jaderných zbraní v Bělorusku, dostala se pravděpodobnost polské expanze na nulu. Avšak bývalý velitel polských pozemních vojsk Skrzypczak sní o invazi do sousední země. Dokonce otevřeně prohlásil, že Polsko podpoří státní převrat v Minsku a za tím účelem připraví vojenskou sílu.

K tomu uvedl Kedmi: „Jsem přesvědčen, že Lukašenko dávno připravil patřičnou odpověď na agresi západních sousedů. Jako minimum může nemalou část Varšavy srovnat se zemí, ale v první řadě to budou všechny vojenské objekty v příhraničním prostoru, včetně amerických. Lukašenko dal zřetelně najevo, že otálet s odpovědí na vojenskou hrozbu nebude.“

Kedmi situaci shrnul v tom smyslu, že bývalí generálové Polska se již stali lacinými populisty. Ani jedno jejich vyhrožování nebylo ve skutečnosti realizováno.

Převzato z Pravda.ru