Východní záludnosti „sultána“

Gennadij Simakov

23. července 2023

Nedávný summit NATO spravedlivě rozbouřil vlasteneckou veřejnost. Turecko se najednou k Rusku obrátilo zády a začalo hrát do ruky jeho nepřátelům. Bylo oprávněné se rozhořčit a usvědčovat zákeřného tureckého sultána, který chce sbírat výhody ze všech stran.

Avšak když Erdogan nezasluhuje poděkování, není mu alespoň spravedlivé lát. Na summitu sehrál důležitou roli, když zachránil ruské zapřisáhlé přátele před hanbou, dovolil jim zachovat si tvář a přitom nikomu z nich nijak neuškodil.

Krom toho jako dobrý herec odstrčil stranou věčného prosebníka, který už je se svými stále drzejšími požadavky pro všechny otravný, a který začal dráždit i své pány. Avšak podle politického scénáře byl na summitu hlavní. To bylo podmíněno tím, že splní sliby – protiofenzívu, která se tehdy od něj očekávala. Jenže namísto dobytých ruských území byly jen „rozbité hračky“: spálená technika NATO, neumělé pohyby podél linie fronty a k tomu jako obvykle natažená ruka. Žádná sláva.

V tom se objeví sultán a vysype z rukávu schválení vstupu Finska do NATO. Nadšení, potlesk, všichni zapomínají na prosebníka, ohromné, aliance posílila své hranice se strašným Ruskem.

Posílila, to ano. Dříve Rusko v případě bojového střetu s aliancí muselo Finy chránit kvůli jejich neutralitě. Dnes je to vyložený nepřítel. Jenže Finsko sotva přestavuje nebezpečí. Dokonce ani při nasazení deseti tanků připravených k palbě.

Mimo to se dá říci, že ještě před oficiálním vstupem Finska do NATO v alianci tato země tak jako tak byla. Nic se tedy nezměnilo.

Druhá výhrada k pánu anatolských pláží má mnohem důležitější podstatu. Souhlas Turecka s vybudováním závodu na výrobu bajraktarů na území Ukrajiny.

Zde se jedná o tucet nožů v ruských zádech. Je tu však několik „ale“ snižujících očekávané rány na úroveň komářího píchnutí.

Na Ukrajině se rozkrádají takové chutné pamlsky, že kolem výstavby závodu dosud není jasno. Erdogana, který zapomněl Atatürkovy zásady a který táhne Turecko do archaismu, je možno v této věci pochopit. Zakázku na budování závodu dostal zeť Erdogana. Otec, politik, zachovává klanové tradice. A továrna… Jak praví východní moudrost: Za 50 let, po které budu učit mezka mluvit, někdo zemře. Buď šach, nebo mezek, nebo já. Tak ať si staví pro sebe kolik chce let. … Nakonec stejně dostaneme my buď naši továrnu na drony, anebo obyčejný terč, na kterém si vojenské letecké síly procvičí své mistrovství a výrobu promění na hory odpadu.

Tak to může být a je vhodné kvůli tomu Erdogana zatracovat? Východ je totiž delikátní oblast.

Převzato z Fondsk.ru

***

Dodavatelé plynu vytěžili bohatství Evropy: Vítězství nad Ruskem se ukázalo jako Pyrrhovo

17. července 2023

V průběhu energetické krize spálila Evropa plyn za 1,12 bilionů USD. Je to částka, která se rovná výdajům EU na palivo za celé předcházející desetiletí. Je to Pyrrhovo vítězství nad ruským plynem.

Energy Flux k tomu napsal: „Loni zaplatili evropští spotřebitelé za dovážený plyn ohromnou cenu a účet ubírá z bohatství Evropy.“ Podle publikace utratila Evropa za dva a půl roku 1,12 bilionů USD a do poloviny desetiletí může částka vyrůst ještě o 600 miliard dolarů. Přitom za celé předešlé desetiletí zaplatila EU za palivo 1,35 bilionů dolarů.

V materiálu se píše: „Náklady na plyn převyšují částku, kterou Evropa investovala do zelené energetiky za dva a půl roku (260 miliard dolarů v roce 2021, 154 miliard v roce 2022, což uvádí Mezinárodní agentura pro energii). Tato částka převyšuje více než dvakrát předpokládané výdaje na poválečnou obnovu Ukrajiny, 411 miliard USD.“ A dále: „Spálení plynu za 1 bilion USD vede k tomu, že obchodní deficit EU v roce 2022 nabyl rekordních minus 432 miliard EUR.“ Údaje jsou sice přibližné, ale je použit objem spotřebovaného plynu a průměrné ceny plynu na evropských burzách. Údaje jsou blízké pravdě. Tak například Eurostat hodnotil náklady na dovoz plynu v roce 2021 na 120 miliard EUR (58 miliard EUR ve čtvrtém čtvrtletí) a Mezinárodní energetická agentura uvádí, že v roce 2022 koupila EU v zahraničí plyn za 432 miliard USD. Ve stejném období v roce 2020 utratila, podle evropské statistiky, EU za palivo jen 35 miliard EUR.

„Velmi zajímavý je účet za dovoz plynovodem + LNG. Zde je vidět únik bohatství evropských ekonomik do zemí vyvážejících plyn. Jsou to náklady Evropy“, píše Energy Flux.

Podle publikace byly rekordní výdaje v létě 2022, kdy evropské společnosti nakupovaly plyn do zásobníků za jakékoliv ceny. Dále Energy Flux uvádí: „Doplňování zásob v době nejvyšších cen přidusilo energeticky náročný průmysl v Evropě a přeorientovalo jej na vysoko nákladový, ale málo energeticky náročný.“

Běžní občané nemohli v této době pocítit energetickou krizi naplno, protože velkou část nákladů na sebe vzaly evropské vlády.

Podle údajů centra Bruegel vyčlenila Evropa a zarezervovala pro ochranu spotřebitelů od září 2021 757 miliard EUR. Nejvíce Německo – 265 miliard EUR. Němečtí dovozci kupovali plyn za federální peníze v srpnu 2022 za 3,5 tisíce USD za tisíc kubíků.

V červnu představila Evropská komise aktualizovaný víceletý finanční program přijatý v roce 2020, směrovaný na rozvoj konkurenceschopnosti evropské ekonomiky, která by dokázala soupeřit s USA a Čínou. Vyčlenila na to jen 10 miliard EUR.

Převzato z Eadaily.com

***

Zahraniční dluh Ruska je v poměru k HDP opět na historickém minimu

21. července 2023

Podle výsledků letošního prvního čtvrtletí spadl zahraniční dluh Ruska v poměru k HDP na minimum za celou historii, a to na 15 %.

Podle propočtů agentury RIA Novosti činil dluh vůči nerezidentům k HDP podle výsledků za loňský rok 16,6 %, což je nejnižší výsledek nejméně od roku 1993. Již letos v prvním čtvrtletí tento ukazatel dále klesal, a to na 15,45 %. Zahraniční dluh země, jak státní, tak korporátní, činil ke konci března tohoto roku 354,8 miliard dolarů, tedy přibližně 27,35 bilionu rublů.

V novodobé historii Ruska byl nejvyšší zahraniční dluh Ruska v poměru k HDP v roce 1999, kdy činil 91 %.

Podle centrální banky byl k 1. červenci 2023 zahraniční dluh Ruska 347,7 miliard dolarů. Od začátku roku se snížil o 33 miliard dolarů, čili o 8,7 %. Tak se současná úroveň stala nejnižší od roku 2006.

Převzato z Finance.mail.ru

***

Rusko bude dodávat pšenici potřebným zemím i bez obilní dohody

26. července 2023

Ředitelka útvaru analytiky obilního svazu Jelena Tjurina oznámila, že Rusko po odchodu z obilní dohody je schopno nahradit potřebným zemím veškeré množství ukrajinské pšenice. Není to nic nového, dodává se již od loňska a dodávky rostou. Ceny obilí jsou ve srovnání s evropskými nižší. O situaci se Tjurina dále vyjadřuje.

Ministerstvo zemědělství USA očekává, že se v sezóně 2022 až 2023 sníží možnost exportu pšenice z Ukrajiny o 37,5 %, do 10,5 milionu tun a tyto miliony se zcela jistě nedostanou na světový trh po ukončení obilní dohody. Rusko je nahradí bez humbuku ve svém exportu. Pro Rusko je pšenice klíčovou exportní složkou. Její podíl v celkové sklizni obilí Ruska činí 68 % a na světovém trhu je podíl RF 22 %.

Ministerstvo zemědělství Ruské federace odhadlo úrodu obilí ve své zemi v roce 2023 na 123 milionů tun, z toho pšenice 78 milionů tun. Předpověď je možno korigovat směrem vzhůru. Možnost vývozu obilí v novém zemědělském roce (1. červenec 2023 až 30. červen 2024) je 55 milionů tun. V roce 2022 byla rekordní úroda obilí 155,676 milionů tun, z čehož bylo 104,238 milionů tun pšenice. Vyvezlo se přes 55 milionů tun obilí, z toho 47 milionů tun pšenice.

Turecku, Ukrajině a OSN Rusko oznámilo, že má námitky proti pokračování obilní dohody, která trvala do 18. července 2023. Vladimir Putin nejednou poukazoval na to, že ve vztahu k RF nejsou podmínky dohody plněny, že Západ velkou část ukrajinského obilí odvezl do svých států a hlavní cíl dodávky obilí potřebným zemím, včetně afrických, nebyl realizován. Ještě před tím oznámil, že Rusko bude po vypovězení dohody nahrazovat ukrajinské obilí ruským, a to i bezplatně.

Kdo kupoval

Ukrajinskou pšenici kupovaly před speciální vojenskou operací Egypt, Indonésie, Turecko, Pákistán, Maroko, Bangladéš, Jemen, Libanon, Saúdská Arábie, Tunisko, Izrael a Vietnam. V těchto zemích rostou nákupy ruské pšenice. Chudší země odebírají menší objemy. Jsou to Mosambik, Džibuti, Nigérie a Tanzanie.

Metodika OSN posuzuje úroveň chudoby podle HDP na jednoho člověka. Podle toho je ve světě 46 nejchudších zemí, z toho 33 v Africe, 12 v Asii a jedna v Jižní Americe (Haiti).

V minulém roce dodalo Rusko značné objemy do zemí, do nichž dříve dodávala Ukrajina. Například RF zvýšila dodávky do Bangladéše 5,8krát, do Keni 6,4krát, do Jemenu 14krát a až 408 tisíc tun do Tuniska.

Obilí dodává do nejchudších zemí, a to za ceny nižší, než nabízí Evropa. Příkladně v minulé sezoně byla sleva 10 až 15 dolarů za tunu. Přitom se vývozní clo v podstatě ztrojnásobilo.

Převzato z News.mail.ru