Kdo stojí za letními nepokoji ve Francii?

Vladimir Prochvatilov

13. srpna 2023

Téměř dva týdny otřásaly Francií bouře. Důvodem byla smrt sedmnáctiletého chlapce alžírského původu, který se snažil ujet policistům, když byl stavěn kvůli dopravnímu přestupku. Neměl řidičský průkaz. Byl jedním z policistů zblízka zastřelen.

Nepokoje vypukly náhle, jako kdyby byly připraveny a ihned se rozšířily jako požár ve větru. Avšak po týdnu začaly ustávat. Je to divné, protože násilí protestujících i ochránců zákona bylo za hranicí možného. Chvílemi to vypadalo na skutečnou občanskou válku.

Kdo mohl stát za těmito tvrdými protesty a násilím?

Podle zásady „pro koho je to výhodné“ prakticky všechna západní media tvrdí, že „největší výhody z krize mají krajně pravicové, přesněji protiimigrantské strany“. Prohrají etnické a náboženské menšiny z bývalých kolonií a imigranti snažící se překonat Středozemní moře na po domácky vyrobených loďkách.

Krize také prospěje Marine Le Penové … v době, kdy na druhém konci politického spektra Jean-Luc Melanchon rozpoutává třídní boj. Španělský El Mundo píše, že ve Španělsku krajně pravicová strana Vox chce události ve Francii využít tak, že obnovuje kritickou debatu o imigraci, jež hraničí až s démonizací.

Nicolas Beitou z listu Opinion má zato, že nepokoje způsobily posun země poněkud doprava, Macron a jeho ministr vnitra Darmanin krizi zvládli, a to jim umožní dát věci do pořádku.

Pesimistou je bývalý kandidát na funkci prezidenta Zemmour. Říká, že pokud nedojde ke změně, mohla by se Francie stát islámskou republikou. Domnívá se, že většina muslimů je přesvědčena, že islámské zákony stojí nad francouzskými, přičemž vedení Francie proti tomu nic nedělá. Pokud to tak půjde dál, mohla by se Francie „kvůli demografii a demokracii stát islámskou republikou“.

Zemmour řekl, že to, co se nyní děje, je horší než krize v roce 2005, kdy bouře „zasáhly jen předměstí“ Paříže. Nyní celou zemi, „protože migranti jsou všude“. Francie „je na prahu občanské války“. Je to etnická, rasová válka a je dobře vidět, kdo v ní má účast.

Alain Campiosti ze švýcarského listu Le Temps říká, že v Páté republice jsou masové protesty tradiční, a „nemění se účinkující: francouzský mladík, jehož rodiče přijeli z bývalé kolonie“.

Je naprosto jasné, že tyto již odeznělé nenadálé protesty nejsou dílem pravicové ani levicové opozice. Je na vině demografie nebo kriminální prostředí?

Státní Institut pro statistické výzkumy uvádí, že v mnoha městech a pařížských obvodech je počet dětí a teenagerů neevropského původu vyšší (75 %) než dětí původu francouzského (25 %). Jsou to místa s nejnižšími příjmy a nejvyššími podíly lidí zapojených do obchodu s drogami.

Nael Merzouk, zastřelený 27. června, byl patnáctkrát souzen a od roku 2021 byl pětkrát stíhán za to, že se odmítl podřídit policii. Neměl řidičský průkaz a už čtyřikrát se v analogických situacích snažil uniknout. Byl namočen i do drogových záležitostí. Letos byl policií dvakrát zadržen za „užívání a prodej drog“. Zajisté byl zapojen i do obchodu s drogami, který je od třicátých let ve Francii pod úplnou kontrolou korsické mafie.

Hlavním uzlem francouzské drogové sítě je Marseille. Zde působí Francouzská spojka (také Korsická spojka) jako řetězec dodávek heroinu, ukrývaného v nákladních kontejnerech určených do přístavu v New Yorku.

V roce 1947 podporovala korsickou mafii CIA v jejím boji proti komunistickým odborům. Při spolupráci CIA s americkým gangsterem Lucianem byla v Marseille vybudována velká laboratoř na výrobu heroinu. Pracovali v ní Korsičané a o dodávku surovin a vytváření sítě prodejců se starala CIA. Zároveň dostávala prostředky na akce proti komunistům.

Sítě obchodníků ve Francii se rozšiřovaly i přes jakýsi boj CIA s narkomafií.

Ve francouzské policii se netají s tím, že za letními bouřemi stojí korsická mafie. Policista ze severních okruhů Marseille řekl do televize, že šéfové sítí (obchodníků s drogami) odpískali ukončení přestávky. Komentář televize byl z pochopitelných důvodů zdrženlivý: „Podle názoru některých policistů se na zeslabení masových nepokojů, které přišly po smrti Naela možná částečně podíleli také obchodníci s drogami, kteří měli ztíženou činnost.“

V Marseille, která je operativním centrem francouzského obchodu s drogami, musí migranti poslouchat příkazy korsické mafie a neprovokovat policisty. Korsická mafie protesty začala a také je ukončila.

Mezi globálními loutkovodiči, kteří ovládají zpravodajské služby a světový trh s drogami, jsou podle bývalého agenta britské rozvědky MI-6 Cabolta hlavní Rothschildové. Uvádí to ve své knize „MI-6 jsou pány globálního obchodu s drogami“.

Odděleně je potřeba promluvit o tom, jakou úlohu hrají francouzští Rothschildové v politickém životě Páté republiky. Stručně rečeno: úplně ji kontrolují.

Vojenská elita Francie je dnes odsunuta na periferii národní politiky a dominují jí parapolitické organizace, jako je think-tank Les Graques, na jehož založení se podílel šéf francouzské filiálky amerického Aspen Institutu. Platí jej Rothschildové. Muž Rothschildů Hannezo se rovněž účastnil jeho založení.

Analytici Les Graques vypracovali perspektivní program modernizace francouzského průmyslu, především obranného, který Macron realizuje. Modernizace směřuje k podřízení francouzského hospodářství americkým nadnárodním korporacím.

CIA a Národní bezpečnostní agentura v roce 2012 nařídily poradenským firmám McKinsey a Boston Consulting Group, aby „pozorně sledovaly prezidentskou kampaň ve Francii“.

Architektem Macrona byla McKinsey a byla skutečně úspěšná. Macron se stal prezidentem Francie. Obě jmenované firmy mají nyní prakticky monopol jakožto konzultativní firmy francouzské vlády v oboru logistiky vládních programů v obraně, klimatu a migrační politice a rovněž při vypracování pandemické strategie.

McKinsey a Rothschildové fungují ve Francii ruku v ruce a dokonce jsou účastny ve stejných skandálech. V důsledku bouří, které nenadále vzplanuly a nenadále utichly v červnu až červenci 2023, se upevnila pozice jejich chráněnce Macrona.

Nedávno povolil francouzský parlament úřadům na vzdálenost aktivovat kamery a zvuk v telefonech a v dalších možných elektronických zařízeních, aniž by o tom odposlouchávaní věděli. Francouzské speciální služby získaly hodně široké možnosti špiclování občanů. To, že tragické události otřásající Francií byly předem důkladně naplánovány, vyplývá z projednávání patřičného zákona předloženého ministerstvem spravedlnosti Francie dlouho před smrtí Merzouka.

Za takových okolností vykročila Francie na cestu k policejnímu státu. A k žití podle metodiky CIA.

Převzato z Fondsk.ru

***

Rusko a Čína: Komu ve „velké hře“ začala přihrávat Čína?

Taťjana Poloskova

7. srpna 2023

Od 7. srpna zpřísnila Čína pravidla vstupu do země pro Rusy od 14 do 70 let. Slibovaný bezvízový vstup pro turistické skupiny z Ruska do Číny zůstal jen na papíře. Přitom měl platit od 1. srpna. Pro vstup do Číny jsou ruští občané nuceni absolvovat biometrii objednávanou ve vízovém centru ČLR v Moskvě. Procedura trvá 7 dní a kromě vízového poplatku se nově musí platit také servisní poplatek. Z hlediska „rozvoje a upevnění spolupráce“ je to podivné, ale třeba má k tomu Čína nějaké objektivní důvody. Stejně tak může mít objektivní důvody k účasti Li Chueje na jednání v Džiddě.

Prvního jednání v Džiddě se Čína neúčastnila, cesta tam nebyla plánovaná. Čínská agentura Xinhua podala stručný komentář:

„Rozhovory o ukrajinské krizi skončily v neděli. Účastníci vyzvali k pokračování mezinárodního úsilí na vytvoření společné základny pro mír. Podtrhli důležitost využití názorů a pozitivních návrhů na setkání.“

Na setkání byli přítomni bezpečnostní poradci a zástupci více než čtyřiceti zemí a mezinárodních organizací, včetně Číny a OSN.

The Wall Street Journal cituje projevy západních diplomatů.

„Jedním z důvodů volby Saúdské Arábie jako místa pro setkání bylo přání přesvědčit Čínu, aby se rozhovorů zúčastnila, neboť Saúdská Arábie a Čína mají těsné vztahy.“

Komentátor čínského serveru China.com uvádí, že „účast čínských zástupců na setkání považují některá západní média za diplomatickou odměnu“, ale někteří analytici předpokládají, že to neznamená žádnou změnu politiky Číny k ukrajinské otázce“.

Agentura Reuters cituje slova Sun Yonga, ředitele čínského programu ve Stimsonově centru. Podle toho je Čína nakloněna mírovému urovnání konfliktu Ruska s Ukrajinou, „ale Peking také ví, že v této etapě Západ mírovou iniciativu Číny neakceptuje … Účast v setkání ukazuje, že (Čína) je ochotna naslouchat a účastnit se projednávání. Ale to nijak neznamená, že Čína s čímkoliv souhlasí“.

Čína předložila své stanovisko k mírovému urovnání ukrajinské krize složené ze dvanácti bodů. Novináři kladou otázku, zda se blíží mírové rozhovory. Jeden z francouzských diplomatů řekl: „Vytvořilo toto setkání potřebné podmínky pro takové jednání? Viditelně ne. Je to práce na dlouho.“

Ruské vydání Kommersant píše: „Podle hodnocení účastníky konzultací bylo ve srovnání s Kodaní v Džiddě méně rozporů. Hlavně proto, že se účastníci snažili být pružní.“

Zmíněná pružnost měla spočívat i v tom, že podle italského listu Corriere della Sera se ve věci urovnání konfliktu na Ukrajině dosáhlo domluvy o dodržení celistvosti ukrajinského území. Rovněž bylo přijato rozhodnutí o vytvoření pracovních skupin pro klíčové otázky, které předložil Zelenskij. Termín schůzky hlav států ještě není určen, ale je dost pravděpodobné, že k ní dojde letos do konce roku.“

V ruských ani v čínských mediích se žádné podobné informace neobjevily, avšak to neznamená, že skutečnost taková není. Je potřeba vzít na vědomí, že na setkáních mají své místo i takzvaná zákulisní jednání.

Pro připomenutí: vVDžiddě se sešli k hledání diplomatického řešení ukrajinského konfliktu zástupci přibližně čtyřiceti států. Je to další vyjednávací prostor, nebo něco jiného?

Co k tomu říká známý ruský politolog Grigorij Trofimčuk: „Rada vedoucích zemí světa ohledně ukrajinské otázky v Džiddě je první zřetelný demonstrativní krok k uspořádání budoucího světa bez účasti Ruska. Proto je to provedeno jakoby neoficiálně: Ne v hlavním městě země, ne na úrovni nejvyšších představitelů a bez závěrečné deklarace, která pro akce tohoto druhu není z principu vyžadována. Pro Moskvu je nejnepříjemnější to, že tato Rada zemí není protiruská, jinak by to byla jen polovina neštěstí, ona je neruská. A to není podle ruského ministerstva zahraničí jen jedna z mnoha mírových iniciativ o Ukrajině (přes 20). Bohužel je to první iniciativa zcela jiného druhu. A špatně skrývaná nespokojenost s účastí Číny, která, jak se zdá, neseděla za stolem jen formálně, ale udělala volbu pro budoucnost. Iniciátoři z Džiddy jsou schopni projednat i změnu v OSN a nechat zde Ruskou federaci v pozadí. Možná, že knihy s názvem asi jako ‘Začalo to v Džiddě’ budou ve světě vycházet i po třiceti až padesáti letech.“

Žádný zdravě uvažující člověk neočekává, že se bude Čína chovat k Rusku altruisticky. Čína chce vždy získat prvenství a snaží se, aby nehrála vyloženě prohranou partii. Řeči o velkém přátelství jsou jedna věc a politické a ekonomické zájmy věc druhá.

Vzniká však zákonitě nebezpečí, a má Rusko v zahraničně politických úřadech hráče schopné vést s Čínou odpovídající šachovou partii? S Čínou už Rusko prohrálo v boji za geopolitickou přítomnost v Jižní Americe. Nyní někteří čínští odborníci v soukromých besedách ironicky komentují ruské iniciativy v Africe: Promiňte, ale tam jsme si už své odpracovali my. A předem upozorňují na střet zájmů.

Čína dnes Rusko potřebuje jako spojence. Je to životně důležité. Pokud se tato šachová partie zhroutí, nebude možno rozestavit šachovnici k dalším úspěšným partiím.

Převzato z Eadaily.com.ru

***

Brusel „určil“ a platí další zemi – zachránce Evropské unie před ruským plynem

11. srpna 2023

Evropa se podřizuje novým módním proudům doby ve věci alternativních a zelených zdrojů a vyhledává nové „zachránce“ před energetickými zdroji z Ruska. Tentokrát padla volba na Maroko. Samozřejmě, že hlavním zachráncem Evropy je americký těžební průmysl, vlastně USA celé. Nyní se Brusel zaměřil na pustiny africké země na břehu Atlantiku.

Tato země usiluje o změnu svého energetického dědictví z příjemce energie na čistého vývozce ekologicky čistých energií. Slunečné podnebí Maroka, pobřežní linie a široké otevřené prostory jsou výhodné pro rozmístění velkých slunečních a větrných elektráren. Blízkost Evropy má pro zemi výhodu, aby se mohla stát klíčovým zdrojem energie pro EU.

I když jsou možnosti velké, jsou i problémy, jak píše odbornice na energetiku Hayley Zaremba. EU podporuje přechod Maroka na „zelené“ technologie podstatnými investicemi s potenciálem mnoha pracovních míst a se stimulováním marocké ekonomiky (s vytvořením větrných a solárních elektráren a továrny na výrobu kabelů pro vedení do Evropy po dně moře).

Problémem jsou ekologické zvláštnosti spojené se saharskou pustinou a potřeba vypořádat se s množstvím nezbytné výroby pro domácí potřebu.

Poptávka Evropy po nových ekologicky čistých zdrojích energie, a to i mimo kontinent, je téměř nenaplnitelná, neboť starý svět se po loňské energetické krizi snaží změnit své energetické trhy. Na počátku událostí na Ukrajině byla EU skoro úplně závislá na ruské ropě a plynu. Od té doby jsou EU a Moskva na opačných pólech skutečné energetické války o moc, v níž chtějí obě strany využít své klíčové obchodní vztahy jako páky k dosažení svých vlastních politických cílů, píše znalkyně v energetice.

V této fázi protiruského postoje vyčlenila EU 688 milionů EUR pro Maroko na rozvoj jeho možností v oboru čisté energetiky. Obnos může přispět i proti migraci tím, že se na místě tvoří pracovní příležitosti a lidé se nebudou muset stěhovat.

Převzato z Topcor.ru