K Bidenovi
Nevím, proč toho dědu všichni kritizují… Všichni si pamatujeme ten starý vtip: „Celou dobu si myslím, že je to Thatcherová – ale napsáno je tam Ghándíová…“.*
My jsme začali věnovat pozornost nevýznamným věcem. A to není dobře. Nezkoumejte to, co Američané říkají, oni už dávno cenu slov shodili k nule, jejich slova neznamenají nic – ani hezká slova na naši adresu, stejně tak ani špatná. My jsme už od sovětských dob vychováni k tomu, že pokud je něco oficiální prohlášení oficiální osoby, tak za tím něco je, že to cosi odráží, že nám tím někdo posílá nějakou významnou zprávu. Musíme si začít zvykat na to, že ano, u Číňanů to tak je, u některých Evropanů, u některých zemí začínám pozorovat, že některá oficiální prohlášení zase začínají něco znamenat. Vy například znáte můj „něžný“ vztah k Macronovi, nicméně už začíná některé věci formulovat velmi pečlivě – protože končí sranda. Ve formulaci některých oficiálních pozic je Macron dnes úplně jiným člověkem než Macron před dvěma lety.
To nelze říci o Německu, kde by se zdálo, že cena jejich slova musí být vždycky velmi vysoká. Z nich ale někdy padají věci jako při rvačce na nějaké provinciální svatbě. Je to taková degradace německé politické elity, že nechápu, jak s nimi poté, co nám i všem ostatním navykládají takové věci – jak s nimi potom bude možné o čemkoli jednat.
Nicméně některé – zdůrazňuji, že některé – příznaky jsou. Ovšem celkově cena politické komunikace je nulová, až záporná. Proto věnovat pozornost tomu, co říkají Američané, nemá význam. Spíš si všímejme toho, co dělají.
Politika USA se stává stále racionálnější, cyničtější a bezohlednější vůči zájmům všech ostatních zemí. Trump například vykládal, jak bude s Čínou bojovat, ale ve skutečnosti se s ní domlouval. Biden (přesněji „kolektivní Biden“) naopak vykládá, jak se bude s Čínou domlouvat, ale ve skutečnosti na ni tlačí silněji než Trump. To je zásadní rozdíl. Slova jsou jen slupka, která začíná opadat. Z tohoto hlediska nutno hodnotit setkání, které může proběhnout v Ženevě.
Hlavní problém dneška
Druhý moment: Víte, jaký je hlavní problém dnešního světa? My jsme si příliš zvykli dělat ze sebe blbce… Jakmile se dostáváme do složité situace, hned se tváříme, že nechápeme. Všichni. To je činnost naprosto kolektivní. Podívejte se na poslední události kolem našich přátel ze Svazového státu: Všichni ze sebe hned začali dělat blbce. Evropani, že si nepamatují precedenty „usazení“ letadla (viz. Moralese ve Vídni – pozn.překl.), nepamatují si případy chytání cizích občanů za hranicemi jejich států. Jiní jejich oponenti sehráli blbce ve věci Hamásu, jakože ten nemá nic jiného na práci, než „usazovat“ letadla v Bělorusku. No a třetí také sehráli blbce, že jako byl uvězněn novinář! Přátelé, jaký novinář? Takový, který se nechává fotit v uniformě s emblémem nacistického pluku Azov? On se přece jen vyfotil… No, dělat ze sebe blbce až do takové míry – proč? Ale já vám řeknu, kdo za to může. Může za to Obama. Protože systematická hra na blba ve složitých situacích začala právě za něj. Jistěže, to bylo i dřív – viz „zkumavka s jedem“ za Bushe.
Ale systematicky to začalo za Obamy, kdy „porazili“ IS, všem o tom vykládali, a lidé, kteří všude byli a všecko viděli, jen pokyvovali uznale hlavami. Když došlo v jejich hospodářství k poklesu, zahráli blbce a předvedli všem, že naopak u nich je růst. A zase všichni hráli blbce a uznale je plácali po zádech. A sotva ten svět pozdní globalizace začal hrát blbce, už to nešlo zastavit. A toto přetvařování nás nyní pohlcuje. A bohužel jsou lidé, kteří se tváří za blbce, ale dělají vše chytře. Všiml jsem si, jak utichli Britové, jejichž politika s hlediska komunikace byla v posledních desetiletích jednou z nejbujnějších. Hlavní událostí dne je svatba premiéra – a to v zemi, kde denně dochází k únikům informací, kde se denně zapomínají v metru dva až tři notebooky s důvěrnými informacemi. Ale když Británie utichá, celý svět se musí mít na pozoru a hry na blbce vypnout, protože v posledních dvou případech takového utišení Británie došlo, bůhvíproč, ke dvěma světovým válkám. To jsou věci, které mě dráždí a se kterými budu kategoricky bojovat.
Jak ze sebe dělá blbce Amerika
Ale děda Biden… podívám-li se do jeho očí, tak je tam úplné prázdno. Nejspíš je to dobrý člověk, který by mohl být geniálním prezidentem USA – a on to velmi chtěl, šel tou cestou…Ale k moci se dostal až když nic nepotřebuje, kromě lehké stravy a teplého plédu. Ale jemu udělují prezidentskou moc, aby tam poseděl, než se rozhodnou, kdy ho odklidí. A on má v očích prázdno – jak politické, tak mravní, protože tento liberální člověk, možná i do jisté míry pacifista, se řízením osudu a politické situace ocitl v krvavých událostech Ameriky na zahraniční scéně, zničení Jugoslávie, konfliktů v postsovětském prostoru, v té krvavé lázni na Ukrajině. Je to člověk úplně vyhořelý, který hlavně neví, koho v tu chvíli má za svými zády. Protože všechna hlavní plány se dějí za jeho zády, bez jeho vědomí.
Nicméně Biden je důležitý. Důležitý jako zátka v cestě neomezenému americkému krajně agresívnímu globalismu. Ten globalismus bude jednou z nejagresivnějších ideologií – dokonce i ve srovnání s tím, co jsme viděli ve 20. století. Bude to ideologie totální destrukce nejen zemí, společností a kontinentů, ale i každého jednotlivce, jeho přeměny v baterii, nebo nic – jednorázového spotřebitele. Proto je nutné sledovat nejen to, co řekne Biden, nebo jiní Američané, kteří mají v rukou podstatně větší moc než stařík Biden – ale to, co prakticky dělají.
Podle mého názoru je to například stažení vojsk z Afghánistánu, což je píár, za kterým se skrývá vytvoření dlouhodobého konfliktního uzlu, který nebude zatahovat země regionu, ale na takových 15 let země tří regionů, které budou vynuceny utrácet svoje zdroje na stabilizaci tam, hasit vojenské hrozby, atd. A to vše se dělá, s prominutím, jako v sovětské době „na žádost pracujících“. Teď chápeme, že to nejsou politické kroky, ale přísně geoekonomické. Nám několika tahy přeformátovali region, vytvořením pro Rusko velmi nové situace například v Perském zálivu, nového systému rizik ve Střední Asii. Proto je nutné sledovat konání. No, a slova… tato doba vejde, bohužel, do historie anekdot, ale může vejít do historie velmi krvavých událostí v historii lidstva. A my se jim musíme nějak potichu vyhnout.
No, Amerika oznámila, že bude tento region kontrolovat. Inu, 20 let se potrápila, nedokázala to a přešla na britský princip – ať tam tedy je krvavá fašírka… Jasným příkladem je boj Británie za vznik Izraele, což je klasika, jíž je třeba studovat. A vůbec téma přechodu Američanů od amerického modelu zahraniční politiky k britskému je velmi zajímavé. A další bude přechod USA od amerického systému korporativní ekonomiky k britskému síťovému obchodně-průmyslovým faktorijním systémům. Kdo tohle popíše, bude velkým ekonomem 21. století. Ale kde je přitom britská elita a vše, co se předtím nazývalo britským? Chtělo by se odpovědět, že v…
Cyklické kampaně
Žijeme ve světě cyklicky se rozvíjejících kampaní. Rád bych si pohovořil s vědci, kteří nás kritizovali, že papírovými obaly ničíme naše lesy, místo abychom balili do plastů, protože jinak SSSR zůstane bez lesů – ale není to fyzicky možné. Teď zase přecházíme na papírové obaly, protože plasty zatěžují přírodu. A za takových 30-40 let budeme zase usilovně měnit papírové obaly plastovými, protože se najednou ukáže, plast je nový a papír je urychleně nutné zaměnit. Rád bych si pohovořil s těmi, kteří dlouho koumali nad skleníkovým efektem a jadernou zimou. Za těmi cyklickými mediálními kampaněmi stojí určité ekonomické zájmy, které se v tom momentě dostávají do popředí.
Vrátíme-li se k Bidenovi, tak ten je méně indikativní, zatímco by bylo užitečnější sledovat tiskovou mluvčí Jennifer Psaki. Protože to je na jedné straně děvče, které hlásá pozici ve Washingtonu dominantní skupiny, ale na druhé straně si všimněte, jaké svévole si dovolí. Míra toho je přímo úměrná míře degradace systému dohod vnitřních pozic ve Washingtonu. Dokud si Psaki dovolí ve svých znamenitých textech opravovat jednou prezidenta, podruhé státního tajemníka, svědčí to o tom, že nesoulad je ve Washingtonu obrovský, tak můžeme být do jisté míry v relaxačním stavu. Jakmile ale začne slovo od slova předčítat prohlášení, pak se ukloní a odejde – pak se musíme uvést, takříkajíc, do stavu úplné mobilizace, protože to znamená, že uvnitř americké elity vznikl nějaký konsensus, který jí umožní přijímat nějaká dohodnutá rozhodnutí.
A teď druhý moment: Víte v čem je neštěstí všech těch současných kampaní? V jejich lajdáctví…Přece jen, třída hry ve druhé polovině 80. a první polovině 90. let byla jiná. Tenkrát se snažili zapojit pár akademiků, laureátů Nobelovky, aby to všechno vysvětlovali, natočili pár hollywoodských filmů…Teď nic takového není. Teď ty mediální kampaně sekají „čtyřkaři“ – vezmete Gretu Thunberg, nebo někoho podobného, za dva měsíce spustíte legendu, kterou všichni vidí, ale tváří se jako blbci – jakože nic. Dokonce o tom vážně diskutují – absolutní idiotismus! A víte proč dnes idiotismus berou vážně? Protože se bojí probírat důležité věci. Dnes nikdo neposuzuje krach sociálního modelu kapitalizmu – to je to nejzásadnější, co se s naším světem za posledních 15 let stalo. Zato plasty – ano! A toho blbce děláme ze sebe sami – za námi žádná Jen Psaki nestojí…
* Ten vtip zněl asi takto: „Leonid Iljič Brežněv vítá na Vnukovském letišti britskou premiérku Margaret Thatchervou. Přichází k mikrofonu, vytahuje papír a zahajuje vítací projev: Vážená Indira Ghándíová… Podívá se na Thatcherovou, odkašle si, znovu se podívá do papíru a opakuje: Vážená Indíro Ghándíová… Znovu se zastavuje, otírá si brýle, zvedne si papír až k očím a potřetí: Vážená Indíro Ghándí… Zezadu mu tajemník šeptá: To není Indíra Ghándíová, ale Margaret Thatcherová. Brežněv se otočí a povídá: To vidím taky, že je to Thatcherová. Ale na papíru mám, bůhvíproč, napsáno: Vážená Indíro Ghándíová…“
Zdroj: Formula smysla
Překlad: st.hroch 20210602
14 komentáře