S abstraktními obrázky se setkáváme běžně všude, aniž by nám to přišlo na mysl – ubrusy, závěsy, povlaky, záclony, svetry, košile… Všude okolo nás je plno ornamentů a abstraktního umění a ani si toho nevšimneme. Nic nezobrazuje a přesto krášlí náš svět.
Panebože, jak jsem mohl být tak naivní?
M. Robespierre oponoval v určitém období hlasům volajícím po vývozu jejích ušlechtilých hodnot slovy: „Národy nemají rády ozbrojené misionáře, byť by jim přinášeli sebekrásnější ideály.“
Vzpomínám si, že v padesátých letech u nás se oficiálně hlásalo, že ředitel závodu nemusí ani vědět, co se v jeho podniku vyrábí, důležité je, aby dobře prováděl ideově výchovnou práci, na ostatní záležitosti má přece náměstky. A v kapitalismu je to nějak jinak? Nějaký oligarcha vlastnící obrovitánský podnik fakt nemusí vědět, co se v jeho podnicích vyrábí, jeho zajímá pouze, jaký je zisk, na řízení podniku má přece najmutého manažera a jeho poskoky. V době feudalismu se lidem plnící pánovu vůli říkalo drábové, dozorci, písaři, žoldnéři, prostě služební vrstva.
Zkušenosti maďarské vlády ukazují, že se bez pomoci MMF nejenže lze obejít, ale je nutné se bez ní obejít.
Direktivně – komunisty řízený kapitalismus dosahuje nejrychlejšího tempa rozvoje ekonomiky na světě. Demokraticky řízené státy, i ty rozvojové, nestíhají.
Revoluce už nenahání děs a hrůzu, nýbrž vyluzuje na tváři úsměv.
Červení a černí – specialisté na násilí a víru, tak nazval Ernest Gellner šlechtu a církevní hodnostáře. Měl ještě trefnější přirovnání – hrdlořezi, šamani a škrabáci. Hrdlořezové jsou vládnoucí, šamani jsou církevníci lhostejno jakého vyznání, no a škrabáci, to je jasné, to je vrstva inteligence.